Jak se cítí dlouholetý rocker na prahu šedesátky? Udělá si k nadcházejícím kulatým narozeninám radost novým albem či vozem?
Samozřejmě věk cítím, ale mentálně jsem myslím stále kluk, na kostře jsou roky více znát. Jde o to se s tím srovnat, ale zároveň s věkem i bojovat a zpomalovat amortizaci kostry. Vzhledem k tomu, jak probíhal sráč koronáč, se mi neplánovaně nové album (4 kruhy – pozn. red.) posunulo o rok, takže to vypadá, že si ho nadělím opravdu k narozeninám. A ty mám v září.
Rockera z poloviny tvoří pohyb. S přibývajícími léty je asi těžší poskakovat po jevišti, jaký je proto váš recept na udržení kondice?
Ano, v rockové muzice je pohyb na jevišti nesmírně důležitý. Rocková hudba je o energii a koukat se, jak stojí na pódiu muzikant jako prkno, je těžká nuda. V tomhle směru to má pop či folk daleko jednodušší a jejich interpreti mohou být aktivní do velmi pozdního věku. Rockeři odpadají z důvodů vyčerpání mnohem dříve. Proto se snažím hodně plavat, trochu běhám, hážu kudly, střílím…Je skvělý pocit, když cítíte, že vám ještě nabíhá kondice.
Můžeme vás někdy vidět na kole ve městě, nebo tento druh přepravy v rušné aglomeraci neuznáváte?
Pokud řidiči aut kolařům nepřejí, je riskantní jezdit na kole po Praze. Sám jsem to před pár lety zkoušel. Ale řidiči přibývají, jezdí čím dál bezohledněji a i propagátoři kol pod auty umírají. Dlouho jsem míjel na nábřeží přivázané kolo po havárii jednoho z nich. Na jeho jméno si už nevzpomenu.
Před pěti lety jste vydal úspěšnou píseň Zástupy zástupů, kterou jste se vymezil proti přijímání uprchlíků. O čem byste nejraději zpíval či skládal texty dnes?
Děkuji za tu otázku. Tomuto tématu se dost umělců ze strachu vyhýbá. Já jsem v Zástupy zástupů glosoval vzrůstající trend migrační vlny a nijak jsem v něm nedehonestoval žádnou rasu ani národ. Byl to můj záměr, nedávat návod, ani neponižovat. A bylo velmi zajímavé sledovat reakce, kdy začali kejhat především zastánci migrace, aniž by k tomu měli jediný argumentační důvod vzhledem k textu té písně. Tady je vidět, že lidská hloupost je opravdu neomezená časem ani prostorem. Co se týká mých ostatních textů, čím dál více tíhnu k přírodě a ke sledování její devastace člověkem. To je ostatně velmi patrné na tom budoucím albu. Původně jsem ho chtěl nazvat „Environmentální žal“, ale nakonec převládl název „4 kruhy“, vzhledem k celkovému vyznění alba. Info o něm najdou zájemci na www.vilemcok.com.
Dotkla se vás nějak významně kovidová pandemie?
Samozřejmě dotkla, a hodně. Shodou okolností jsem měl zamluvené studio, když přišly první covidové zákazy. Část kapely nechtěla točit, byly to strašné nervy a stres. Zhoršil se mi zánět žaludku, se kterým jsem před tím půl roku bojoval. Do toho přibyly starosti o mé staré rodiče, profesní starosti a samozřejmě i finanční. Dokázal jsem to překonat i přes deprese, které samozřejmě přišly…
„Očkování je tak obrovský byznys, že stojí za to uplatit svět
Tipl bych si, že k očkování proti covidu-19 budete mít spíše negativní postoj. Nebo se pletu?
Z větší části jsem odpůrce, protože věřím svému tělu a už z principu nevěřím politikům, kteří by kauzu covid neměli vůbec řešit. Navíc rozpory odborníků byly velmi patrné a legální názory protistrany média doslova mazala. Média nezůstala pozadu a neustále lidi vyčerpávala černými scénáři. Sám jsem si všiml rozporů, které oficiální média prezentovala. Například v počtech mrtvých. Co si potom máte myslet o celé situaci? Konspirátoři byli samozřejmě na koni, ale podívejte se na tento prostý fakt – byli tady Stalinové, Hitlerové, Husajnové, byli tady ti, co chtěli ovládnout masy i svět. Myslíte si, že už tu nejsou? Obrovské nadnárodní koncerny nebudou chtít, aby jejich vakcíny už nebyly potřeba. Budou lobbovat, uplácet všechno a všechny, aby se mohlo očkovat dál…To je tak obrovský byznys, že stojí za to uplatit svět…Pokud se tak stane, svět se to nedozví. Takže kde je pravda a jakou má cenu? Já jsem v rámci své profese musel očkování podstoupit a blábolům o svobodné volbě se směju, protože to žádná svobodná volba není. Přesně podle geniální hlášky z Mrazíka: ať si sám vybere, kterou dceru chce, tuhle tedy ne! Nevymezuji se však k žádné ze skupin. Kdo se očkovat musí nebo chce, je to jeho volba a já jí respektuji.
Někdy mi přijde, že v dnešním světě ovšem není nic důležitějšího než pocity translidí či práva homosexuálů. Tedy minorit, ze kterých ovšem některá média dělají středobod veškerého dění. Nemyslíte si ovšem, že je to pouze „kouřová clona“ a politická hra na odvedení pozornosti od mnohem důležitějších problémů? Nebo je to skutečně boj o voliče?
Vím, na jakou politickou hru narážíte. Vrtěti psem tady je od počátku lidstva a já politiky v závěsu s bankéři bytostně nesnáším, protože místo toho, aby byli oni našimi poddanými, placenými z našich peněz, otočili celou situaci naruby, kdy my jsme jejich loutky. Těch slušných, co moc nekradou, bude velmi málo. Vždyť jednu z prvních bank (Bank of England) vymyslel podvodník. A pokud narážíte na transgender lidi, ty mi nevadí a chápu jejich problém, ovšem ti, co propagují bezpohlavnost, bych podrobil ústavní léčbě. Zdůrazňuji nutnost zachování rolí rodičů. Ti mí byli možná staromódní, představte si, že maminka byla žena a táta muž. A tak by to mělo zůstat…
Kam podle vás kráčí Evropa? Řítí se do liberální propasti, nebo už v ní je?
Povinností politiků je chránit svůj národ a nikoli řídit lidem životy. Liberální pohled na Evropu je v mnoha směrech zavádějící, protože svoboda člověka současného světa končí tam, kde začínají peníze bohatých, což je hned na startu. Se špatnými rozhodnutími politiků nehnou ani petice, ani velké demonstrace. Jen revoluce či převraty mají určitou šanci.
Já se sám sebe často ptám, zda nás opravdu řídí fachmani, kteří jsou nad věcí, nebo debilové, kteří to myslí vážně. Pro dobrý rozhled se opravdu vyplatí sledovat nezávislé zdroje. Což bohužel stará generace většinou nedokáže.
A kam směřuje Česká republika?
Pojmy jako spravedlnost, čestnost, vlastenectví a rodina začaly dostávat téměř hanlivý význam. Vše se točí pouze okolo peněz a to je tragédie. Politikům se všechno promíjí, strany, které šly dříve proti sobě, se slučují. V důsledku toho lidé nevědí za kým jít. Stran s pevným a dlouhodobým názorem je teď jako šafránu…Jednotlivé politické strany hájí především své vlastní zájmy. Může existovat někdo, kdo bude odhodlán udělat výsek toho nejlepšího ze všech programů politických stran a bude ho hájit? To se nikdy nestane, monarchie je minulostí, takže z toho důvodu by se mi líbila Česká republika jako neutrální stát.
Máte dojem, že pod vedením Pirátů se naše hlavní město rozvíjí a vše je jasně transparentní, jak slibovali před volbami?
Obecně každá politická strana donekonečna slibuje a donekonečna oblbuje lidi. A ti donekonečna hledají tu svou správnou stranu, kterou nikdy nenajdou…A o Pirátech mi nemluvte, jdou proti profesionální hudební sféře a poplatky za hudební produkci chtějí zrušit či výrazně omezit. I hudba je něčí majetek, když jí dotyčný vyrobí. A to za nemalé peníze. Je těžce unfair toto záměrně nebrat v úvahu. Takže je kromě jiných důvodů nijak nesleduji…
Hádáte se někdy o politice s Michaelem Kocábem, se kterým vás pojí dlouholeté působení ve skupině Pražský výběr?
Je pravdou, že naše názory jsou často rozdílné, ale oba jsme vůči sobě tolerantní. Jinak bychom spolu nemohli v jedné kapele existovat
Zmíněných šest křížků na krku svádí k bilancování. Je něco, co byste ve svém dosavadním životě nejraději vymazal nebo udělal jinak?
Je spousta věcí, které bych rád vrátil nebo změnil. Jsem hříšná nádoba jako my všichni. Pryč jsou doby, kdy jsem jednal impulzivně. S věkem přišla rozvaha a odstup. To, co v životě uděláš, zpět nevrátíš a chybná rozhodnutí kazí karmu.
Jaká je z vašeho pohledu naše současná hudební scéna? A lze se rockem uživit?
Řekl bych, že česká rocková scéna má silné podhoubí, ale vzhledem k tomu, že trh je velmi malý a prakticky se rozpadá, nejsou zde hledači talentů, kteří by investovali větší peníze do mladých kapel. Je to takové opatrné a většinou amatérské. Čili hudebníci v drtivé většině chodí do háku. Rockových kapel, kteří se hudbou dobře živí, je hrstka.
Pokud bydlíte v Praze, v jaké její části, jak se vám tam žije a co se vám tam (ne)líbí?
Bydlím v Praze, na její periferii. Utekl jsem před sídlištním stresem blíže k přírodě a je to báječné. Chaos velkoměsta mě udolával, a pokud chci něco vidět v centru, dojedu si tam. Praha jako slovo má pro mě pouze váhu v památkách, minulých osobnostech a událostech. Co se týká postmoderní doby, tak tady nemohu sloužit.
Máte již dva dospělé syny i vnučku. Co vám kromě nich dělá ještě radost?
Fajn lidi.
A vaše osobní přání do dalších let?
Neumřít posranej v posteli, ale ve stoje na pódiu.