Přes deset let se živíte jako stand-up komik. Jak se za tu dobu proměnila česká humoristická scéna?
Abych se přiznal, nemám tušení. Dělám si to svoje a o humoristickou scénu jako takovou se moc nestarám. Takže nedokážu odpovědět.
Nepřijde vám, že ve výstupech všeobecně přibývá „na sílu“ více sprostých slov, aby se třeba ztratila předchozí slabší věta či se zachránil celý skeč?
V mých představeních určitě ne. Mám tam sprosťáren tak akorát. Některý věci ani jinak nefungují. Jak říká Tomáš Matonoha: I vulgární vtip se dá říci slušně. Jen nám pak přijde takový „dietní“. Ostatní mi hodnotit nepřísluší. Nejsem ten, kdo drží v ruce „pravítko“ toho, co ještě jde a nebo už ne.
Už se vám někdy stalo, že na vás diváci pískali nebo vám za nějaký výstup či výrok dokonce vyhrožovali násilím?
Nikdy. Nechápu, proč by si někdo koupil vstupenku na moje představení a pak byl překvapen, že na tom představení je, což by se rozhodl řešit tím, že mi bude vyhrožovat.
Máte už dvě dospělé děti. Už vám někdy řekly či napsaly: Tati, dneska jsi byl fakt trapnej?
Neřekly. Ani nevím, proč by měly.
V pořadu Comedy Club jste mimo jiné vystoupil s monologem o tom, kolik je dnes uznávaných pohlaví a jak se od sebe liší. Nebylo na tomhle světě přece jen lépe, když byla jen dvě?
Logicky se nabízí, že pohlaví jsou jen dvě. Vůbec nepochybuji, že někdo má tu smůlu, že se mu to v genech pomotalo a má to všechno vzhůru nohama. Takový život je bezpochyby obtížný. To ale neznamená, že se podle toho musí začít točit celý svět.
O komicích se říká, že jsou v soukromí většinou vážní, spíše až mrzutí. Je to váš případ?
To není otázka na mě. Já si přijdu pořád veselý a vyrovnaný. Jsem vyhledávaný a příjemný společník. Když jsem sám.
Vy jste se podruhé oženil před šesti lety. Seznámil jste se s manželkou po nějakém představení?
S manželkou jsme se potkali na jedné akci, kterou jsem moderoval.
Koronavir v podstatě umrtvil kulturní dění, které se přesunulo do online prostoru. Nabízíte svým fanouškům pravidelní pořady přes internetovou síť, popřípadě co nového v nejbližší době chystáte?
Na podzim 2020 jsem připravil představení „Covid age“. To jsem musel odložit, protože se hrát nesmělo. Na letošní jaro jsem se chystal opakovat úspěšnou „Valentine show“, která měla premiéru v únoru 2020. To jsem také odložil, protože se pořád hrát nesmělo, a teď už nechystám nic. Je to zbytečná práce. Podle mě se už hrát nikdy nebude. Mám sice domluvená nějaká letní představení v amfiteátrech, ale moc s tím nepočítám. Rozhodně nejsem připraven testovat či očkovat své diváky, aby mohli na mou One Knor Show. A tak dělám čas od času na svém facebooku tiskové konference. To je vlastně takový krátký stand-up vysílaný živě. Jsou úspěšné a jednu tiskovku jsem dělal i v pořadu Leoše Mareše. Občas něco online moderuji nebo vystupuji, ale diváci mi moc chybí.
Také se věnujete práci v Českém rozhlase, kde vás posluchači mohou slyšet na „dvojce“. O čem vyprávíte?
Má povídání se vysílají každé pondělí od cca 13.48 v rámci Odpoledne s Dvojkou. Jsou to takové rozhlasové skeče, povídky či vyprávění o všem možném. Já tomu říkám Instant. Stejný název ponese i kniha těch nejlepších skečů, která vyjde ve spolupráci s Radioservisem. (Českým rozhlasem).
„Na jaře se v pondělí zjistilo, že nejsou roušky, a v úterý vznikly firmy, co ve středu dostaly státní zakázky na jejich dovoz“.
V říjnu 2020 jste vystoupil jako mluvčí na pražské demonstraci proti koranavirovým opatřením a odmítl jste nošení roušek. Nemyslíte si, že právě kvůli podobným výrokům jsme nyní v situaci, kdy nemocnice kolabují?
Určitě ne.
Polemizoval bych i s vaším dalším výrokem „Žil jsem s rouškou za komunismu a nechci znova.“ Tu dobu si také velice dobře pamatuji a srovnávat poměry v totalitě a demokracii mi přijde jako pověstné míchání hrušek s jablky…
Ani náhodou. Ta rouška je pochopitelně metafora a ten příměr sedí. O komunistech jsme také věděli, co jsou zač, ale neříkali jsme to samozřejmě veřejně. Ale když nás nikdo neviděl, hned jsme si dali „roušku pod nos“. Kdokoliv jen trochu zapochybuje o smyslu nesmyslných opatření, je označen za manipulátora. Když ministr zdravotnictví řekne, že v hradecké nemocnici leží pacienti na chodbách, což vzápětí dementuje mluvčí nemocnice, není za manipulátora označen nikdo. Přestože je evidentní, že jeden z nich lže.
Nutí nás nosit respirátory, o kterých výrobce v návodu píše, že nechrání před přenosem virů. Následné testy to sice potvrdily, ale to není relevantní. Politici se našli v tom, že nás ochraňují. A zakrytý nos a ústa jsou toho symbolem. Ti, kteří před lety tvrdili, že nosit roušku je nesmysl, dnes prozřeli a roušky doporučují. Policie mlátí lidi, kteří se nebrání a nekladou odpor. Dnes kvůli chybějící roušce, tehdy kvůli dlouhým vlasům nebo nevhodné nášivce na bundě. Místo řešení máme opatření. Udělali nám biliónový dluh a za tyhle peníze přišli s tím, že si máme koupit respirátor. A noste je všude, ať je vidět, že vás zachraňujeme.
Takže nosit roušky a respirátory je špatně?
Ať ministr zdravotnictví obhájí, k čemu je dobré mít roušku, když jsem sám v zastavěné oblasti. Ale ne v Otázkách Václava Moravce, před vědeckým světem. Ať vysvětlí, jak chráním sebe tím, že mám roušku, když jsem sám na ulici, případně, jak skutečnost, že mám v prázdné ulici roušku, chrání někoho, kdo tam není. Kdyby chtěl tohle kdokoliv obhajovat jako disertační práci, vyhodí ho z medicíny. Takového jedince by zachránil pouze přestup z medicíny na politologii.
Na jaře se v pondělí zjistilo, že nejsou roušky, a v úterý vznikly firmy, co ve středu dostaly státní zakázky na jejich dovoz. To samé se opakovalo při nákupu testů pro školy a následně pro všechny. Životní kšeft dostala firma s nulovou historií, jejíž majetek tvoří jedna poštovní schránka. Člověk nemusí být génius, aby to prohlédl. Jediní, koho to nezajímá, jsou novináři. Jde přece o záchranu životů. A tak místo novinařiny demonstrují, že jdou příkladem. Mají roušky i tam, kde nemusí, a rozhodně nezpochybňují, že je to celé jedna velká levá. V tom vidím největší nebezpečí téhle zdravotní totality. Přes „zdraví“ přece nejede vlak. A každý rozumný a zdravý člověk nosí roušku, to je přece jasné. Stejně jasné bylo všem chytrým a moderním lidem, že vesnici je třeba kolektivizovat. Kdo byl proti, byl neodborník.
Jaký bude podle vás další vývoj v naší zemi? Kdo se například stane příštím prezidentem?
Roušek se už nikdy nezbavíme, na těch si fakt ujíždíme. Pokud čtu, že v Izraeli již rozvolňují a očkovaní mohou v respirátorech a s rozestupy na divadelní představení se sníženou kapacitou hlediště, pak se musím ptát, k čemu to očkování vlastně je? A co se volby prezidenta týče, popřemýšlím o kandidatuře.
Narodil jste se a žijete v Českých Budějovicích. Neuvažoval jste někdy o přestěhování do Prahy?
Nežiji v Českých Budějovicích, ale v Rudolfově. České Budějovice lze brát za rudolfovské předměstí. A nemám v plánu se odstěhovat.
Myslíte si, že hlavní město je humoru zaslíbené?
To fakt nemám tušení. Podle mě je to všude stejné.
Na vašem webu stojí, že jste komik, moderátor, producent, režisér, scénárista, spisovatel, glosátor, básník a zemědělec. Co největšího se vám povedlo vyrvat ze země či sundat ze stromu?
Je pravda, že jsem zemědělec, ale spíše mechanizátor. To znamená, že mě nezajímá, co kde roste, ale čím se to bude sklízet.
