O vás je známé, že jste v roce 1979 přišel do skupiny Citron jako bubeník. Nikde jsem však nenašel informace o tom, co jste dělal předtím. Takže čím jste se zabýval do roku 1979?
Studiem. Pocházím z doktorské rodiny. Otec ze mě chtěl mít lékaře, jenže o pár bodů jsem neprošel přijímačkami. Z toho vznikl kompromis. Šel jsem studovat do Brna biochemii, kterou jsem úspěšně vystudoval včetně doktorátu. Rigorózní zkoušku jsem skládal právě v roce 1979. Chtěl jsem si poté ještě udělat kandidaturu na Akademii věd. Obcházel jsem tedy vědecké ústavy, jenže mě nevzali. Otce totiž vyškrtli z komunistické strany a já nikdy nebyl v Socialistickém svazu mládeže, což jsem měl v posudcích. Jediné místo, kam jsem tedy nakonec mohl nastoupit, byl Mikrobiologický ústav. A tam mi nabídli pět set korun měsíčně.
Nepřeslechl jsem se? Nejnižší mzdy se pohybovaly tehdy kolem osmi set korun…
Bylo to opravdu pět stovek.
Takže jste do ústavu nenastoupil?
Ne, to opravdu nešlo. A právě v té době přišla nabídka, abych začal hrát jako bubeník s Citronem, takže jsem ji přijal.
Na základě čeho vás muzikanti z Citronu oslovili? Museli vás přece znát jako hudebníka?
Hrával jsem jako bubeník v Ostravě v různých uskupeních a s velmi dobrými muzikanty. Ostravsko muzikantské podhoubí bylo velmi silné a všichni se prolínali v různých kapelách.
Kdy jste vůbec začal bubnovat? Už na střední škole?
Jako středoškolák na chmelu jsem slyšel nahrávky od Led Zeppelin. Celou dobu jsme si jejich skladby na magneťáku přehrávali a to mě dostalo. Zasáhli mě přímo do srdce a do té doby je hudba součástí mého života, ať už to byla kapela, rádio nebo nyní televize.
V Citronu jste od roku 1979. Ale dva roky po vašem nástupu se sestava dramaticky proměnilo. Co se tehdy stalo?
Přišel jsem do kapely, v níž působil skvělý zpěvák Vladimír Kubala a stejně dobrý baskytarista Petr Michalík. V ostravském rozhlasovém studiu jsme nahráli desku Obratník Raka s texty Pavla Vrby. Jenže texty se tehdejším soudruhům nelíbily, protože z nich cítili určitý odpor vůči režimu. Desku zakázali. V Supraphonu se hudba líbila, takže deska nakonec vyšla anglicky. Anglickým textům nikdo nerozuměl, proto nikomu nevadily. Supraphon desku prodával v zahraničí. Jenže kapela se i kvůli zákazu české desky rozpadla. Kapelník Petr Michalík při odchodu řekl, že když chceme pokračovat, ať klidně pokračujeme. Zůstal jsem nakonec sám a složil kapelu znovu. Od roku 1982 jsme začali hrát v nové sestavě.
Co konkrétně v textech Obratníka Raka komunistům vadilo?
Pavel Vrba si nebral servítky, i když to dokázal poeticky zaobalit. Navíc tehdy byly rockové kapely pod drobnohledem, už jaksi automaticky se braly jako protirežimní. Ale to nebyla úplná novinka…
Jen si připomeňte, jak se v 50. letech ve Spojených státech amerických potíral rokenrol i Elvis Presley. Americké zákony zakazovaly vysílat na jejich území rockovou hudbu, takže to obcházeli tak, že ji vysílali z lodí. Rockovu hudbu tedy potírali i v demokratičtějších zemích, než bylo Československo. Brala se jako revolta a vládnoucí vrstvy se toho bály.
Tehdy museli hudebníci své texty předkládat ke schválení. Mívali jste s tím problémy?
Předkládat je museli všichni. A spoustu textů nám neschválili. Občas jsme je zahráli, ale nedělali jsme z toho nějaký trucpodnik. Prostě jsme chtěli koncertovat. Jenže problém byl jinde. Od roku 1982 jsme hráli tak, že jsme se na pódiu hýbali, běhali. Lidi to natolik rozproudilo, že nevydrželi sedět na židlích, začali vstávat a občas se při tom nějaká židle rozbila.
Proto nás začali v jednotlivých okresech postupně zakazovat, nakonec nám zakázal vystupovat v celém Severomoravském kraji komunistický tajemník Brumek. Nemohli jsme hrát na celé severní Moravě a v dalších asi 20 okresech. My to příliš neřešili, hudba nás bavila, lidi nás brali a nakonec se to změnilo a komunisté si z nás udělali jakousi výkladní skříň. Ukazovali, jak podporují alternativní zábavu.
To myslíte vážně?
Ano, přišel Gorbačov a perestrojka a rockové hudbě se najednou nic nezakazovalo. Dokonce u nás koncertovaly ruské rockové kapely, takže soudruzi usoudili, že zákazy škodí spíše jim samotným než nám. Roky 1986 až 1987 se vše uvolnilo.
Bylo pro českou kapelu těžké udržet se po roce revoluci v roce 1989? Všichni tehdy chtěli slyšet do té doby zakazované západní skupiny.
Pochopitelně po revoluci byl hlad po anglo-americké muzice a česká muzika zažila úbyt. Ale nakonec se kolem roku 1994 lidi už nabažili zahraniční muziky a začali se znovu zajímat o kvalitní českou hudbu. Navíc českým textům rozumíme všichni a česká problematika je nám logicky také bližší.
Jak vypadají koncerty Citronu z diváckého hlediska? Stárnou s vámi vaši fandové nebo jsou v hledišti i mladí lidé?
Hodně chodí lidi, kteří nás pamatují ze své teenagerské doby, ale také jejich děti, protože naše písničky slyšely doma. Přicházejí i noví mladí, kteří mají rádi klasický rock. Prostě máme široké spektrum publika.
Máte v dohledné době koncert v Ostravě?
Na jaře jsme rozjeli šňůru koncertů, nyní pokračujeme v její druhé části a v Ostravě zahrajeme v martinovském Klubu Garage 4. prosince. Jako host s námi zazpívá zpěvačka Tanja.
Nechystáte také vydání desky?
Postupně vydáváme na cédéčkách desky, které vyšly jako vinylové. Před Vánoci se objeví CD složené z písniček, které kdysi vyšly v Supraphonu na singlech. Najdete tam třeba skladbu Jen si od plic zanadávej, která musela v minulém režimu vyjít s jiným textem. Nadávání od plic bylo pro cenzory trochu moc. Příští rok chceme vydat na CD onu v češtině zakázanou desku Obratník Raka. Půjde o původní nahrávky z roku 1981. Vláďa Kubala si totiž tehdy z rozhlasu odnesl pásky s nahrávkami. Bohužel již zemřel, ale jeho dcera je má.
Kromě Citronu se věnujete řízení svého Radia Čas. Kdy jste přišel na nápad si ho založit?
Můj kamarád Vladimír Faktor začal krátce po revoluci v Českých Budějovicích vysílat načerno z kopce. Neoficiální vysílání se mi nelíbilo, jenže on mi po roce zavolal, že dostal úřední povolení a frekvenci. Takže jsem i já napsal na ministerstvo, jenže všechny mé žádosti odmítali. Povolení jsem dostal až v roce 1998.
Jste nejposlouchanějším rádiem na Moravě. Čím jste se dokázali prosadit?
Nejposlouchanějším rádiem jsme se stali v roce 2001 a doufám, že nám to ještě dlouho vydrží. Ostatní rádia hrála hlavně cizí muziku, zatímco my se zaměřili na českou hudbu. Hráli jsme písničky, které lidi znali z doby, kdy byli teenagery a které měli rádi. Nebáli jsme se pustit třeba Duhovou vílu od Hany Zagorové.
Neskončil jste jen u rádia, ale rozjel jste i televizní vysílání. Cítil jste, že existuje v této oblasti mezera?
Televizi beru v naší branži jako špičku ledovce. A protože mám rád výzvy, ucházel jsem se o licenci, kterou jsem skutečně obdržel. Loni jsme rozjeli hudební televizi Pohoda, jenže jsme chtěli vysílat i pořady pro rodiny, což nešlo skloubit dohromady. Proto od 9. září vysíláme rodinnou Televizi Relax, rockovou Televizi Rebel a hudební Televizi Retro.
Profil
Radim Pařízek
se narodil 1. listopadu 1953 v Českém Těšíně. O dva roky později se rodina přestěhovala do Ostravy, protože jeho otec získal místo na dětském kardiologickém oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě. Absolvoval gymnázium ve Šmeralově ulici v Ostravě a obor biochemie na přírodovědné fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (nynější Masarykova univerzita) a tamtéž složil rigorózní zkoušky.
V roce 1979 se stal bubeníkem v kapele Citron, od roku 1981 je lídrem této skupiny, která v roce 1988 získala Zlatého slavíka. Radim Pařízek provozuje Radio Čas a tři televizní stanice – Relax, Rebel a Retro. Žije za Ostravou s partnerkou Markétou a má tři děti. Jeho koníčky jsou lyžování a vycházky do přírody.