Téměř měsíční projekční Tour de kino začne 17. října ve Velkém kině ve Zlíně, kde se většina tvůrců seznámila při studiích na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Členové štábu pak vyrazí na cestu po klasických malých kinech za svými diváky. Najedou přes dva tisíce kilometrů a doufají, že po nich potkají také alespoň stejný počet diváků.
„Po intenzivním roce stráveném s filmem potřebuju pořádnou dovolenou a asi není lepší příležitost, jak ji prožít, než putovat spolu s ním z města do města, v průběhu projekce popíjet pivečko a pozdní burčák, po projekci pokecat s diváky, ještě později cinknutá v cizích ulicích hledat náměty na další filmy a ještě později schrupnout v dodávce, která zbyla po kamerové technice. Může se zdát, že si od toho filmu vlastně neodpočinu, ale vidina té romantiky je prostě neodolatelná,“ těší se režisérka Tereza Kovářová.
Snahou tvůrců je připomenout veřejnosti, že kino je místem pro společenské setkávání. Diváci budou vždy po projekci pozváni na doprovodnou akci do místních klubů, kde si s filmaři mohou popovídat. Po celé republice tak v průběhu října a listopadu sledujte programy svých kin, protože se v nich objeví jeden „Skoro úplně vymyšlený film“ a s ním i jeho tvůrci.
Nezávislý film režisérky a scenáristky Terezy Kovářové ve svém názvu přiznává inspiraci Skoro úplně vymyšlenou básní Charlese Bukowského.
Samotářský spisovatel Henry (Petr Kubes) se vrací z cest a u svého prahu nachází hromádku dopisů. Bez oslovení i bez podpisu, básničky psané na projetých vlakových jízdenkách, mu připomínají jeho momentální literární neschopnost.
Henry otevírá obálku za obálkou a čte, čte i mezi řádky a postupně nechává cizí slova, aby se dotkla jeho duše. Po čase se probudí jeho imaginace, možná začne i sám znovu psát.
Jenže od koho jsou ta záhadná psaní? Od neznámé krásky (Katarína Petrtylová), přelétavé básnířky, která by mohla být jeho femme fatale, jeho nekonečným zdrojem inspirace. Prozatím ale utápěla své kouzlo v jednosměrných vztazích s jinými umělci. Celou svou bytostí ale touží po osvobození a své poslední naděje se rozhodla upřít k nic netušícímu spisovateli. Dokáže úspěšný autor poznat, že její hra s dopisy je vlastně zoufalé volání o pomoc?
Nadčasový příběh platonické a neuskutečněné lásky Henryho a jeho nedostižné a přesto skutečné múzy proplouvá dvěma rovinami. Snovou a poetickou i tu bolestně reálnou a fyzickou propojuje svou křehkou krásou Katarína Petrtylová v roli zraněné i zraňující básnířky.
