Vaše klenotnictví v září oslavilo dvacet let. Proč jste se před lety pustila do podnikání v tomto oboru?
Podnik Klenoty, kde jsem pracovala, dostal výpověď z prostor a následně i my zaměstnanci výpověď z firmy. Měla jsem být nezaměstnaná? Tak jsem začala podnikat. A protože jsem se v klenotech vyučila a od té doby byla stále u zlata a hodinek, nešlo si ani představit, že bych dělala něco jiného. Zkrátka jsem se neminula povoláním, šperky se mi stále líbí a fascinují mě i po těch „150 letech“. Těší mě radost zákaznic, když si u nás pořídí krásný šperk, který jim sluší.
Klenoty Monmar jsou zavedenou zlínskou firmou. Daří se vám i v současnosti?
Ano, ale svého času jsme měli i více poboček. Teď se soustředíme na prodejnu ve Školní ulici. V současné době to ovšem není jednoduché. Útlum zažívá většina oborů a zvláště v klenotech je to patrné. Vždy se říkalo, že šperky jsou zbytný sortiment. Lidé nutně koupí jídlo, oblečení a boty. A na zlato buď zůstane, nebo ne.
Co vlastně znamená název vaší firmy? Má to něco společného s Montmartrem a Paříží?
Vůbec ne, „mon“ a „mar“ jsou první tři písmena ve jménech mých dcer – Moniky a Marcely. Předpokládala jsem, že jednou jim podnik předám. Monika se mnou pracuje, je vedoucí prodejny. Postupně jí obchod předávám. Druhá dcera, Marcela, se provdala do Německa. U oboru ale zůstala, pracuje tam v klenotnictví.
Jak se vyvíjela móda u šperků za tu dobu, co jste v oboru?
Po roce 1989 se objevilo větší množství dovozu. Předtím jsme měli tři čtvrtiny tuzemské výroby a zbytek byl dovoz, teď je to opačně. I móda se mění. Jednou se nosí řetízky krátké, jindy dlouhé. Jednou se nosí brože, jindy se brože nenosí vůbec, někdy jsou oblíbené drahé kameny, v současnosti se prodává bílé zlato a bílé kameny. Český zákazník je ve srovnání se zahraničím velice konzervativní.
Konzervativní? Jak se to projevuje?
Stačí srovnat, jaké šperky se nosí v zahraničí a jaké u nás. Podívejte se do katalogů, co všechno se ve světě vyrábí a prodává. Dokonce jsme zkoušeli něco takového, méně tradičního, objednat do našeho obchodu, ale pak to tady zůstalo ležet.
Mám pocit, že bílé zlato je skutečně hodně rozšířené. Patrné je to například u snubních prstýnků…
Ano, bílé zlato je módní a mladí lidé chtějí módní věci. Proto u snubních prstenů převažuje. Dnes může mít navíc každý z manželů jiný prstýnek. Je dokonce možné, že si žena vezme snubní prstýnek s kamínky a muž stejný vzor bez kamínků. To dříve nešlo, vždy byly dva stejné. Teď mají mladí možnost volby a hodně toho využívají. Zajímavé je, že se vrátila tradice zásnubních prstenů. Pamatuji, že bývaly samostatné vzorníky zásnubních a snubních prstýnků. Pak to na čas úplně vymizelo, ale nyní kluci zase začali zásnubní prstýnky děvčatům kupovat. Je to přece jen krásný romantický rituál. Říká se, že cena zásnubního prstenu by měla být trojnásobkem měsíčního příjmu. Toho se ale většinou rozhodně nedosahuje.
Jaké jsou další klenotnické trendy?
I když převažuje bílé zlato, objevuje se trend barvy kombinovat – bílé se žlutým nebo bílé a růžové zlato. Souvisí to i s tím, že když si ženy pořizují šperky, nemohou si vždy dovolit obnovit celou soupravu. Řešením je jeden ze šperků vyrobený z více barev zlata. Zpestří to vzhled a nenaruší celkový dojem.
A co drahé kameny, jsou mezi lidmi oblíbené?
Hlavně bílé kameny, zirkony krásně vybroušené jako brilianty. Když je má žena v náušnicích, nádherně září. Jsou velmi atraktivní. Se stříbrem se hodně prodávají i barevné kameny, ale ve zlatě je český zákazník konzervativní – vyžaduje bílý kámen.
Co se v současnosti nejvíc nosí? Chtějí zákazníci nejvíc náhrdelníky, prsteny, náušnice nebo náramky?
Nejvíc se to projevuje o Vánocích, když jsou nejvyšší prodeje. Bylo období, kdy se nosily tři řetízky různé délky najednou, tak šly dobře na odbyt řetízky. Jindy se prodají stovky hodin, loňské Vánoce jsme zase prodali hodně náušnic. Nedá se to předem odhadnout. Musíte mít stále dostatečný výběr ve všem.
Je možné, aby si člověk sám navrhl vlastní šperk? Vyrobili byste mu ho?
Ano, to je možné. Máme smluvní výrobce, kteří jsou schopní udělat téměř cokoliv. Je to ovšem otázka ceny. Podobně, jako když si necháte ušít oblek. Za konfekci zaplatíte úplně jiné peníze než za zakázku na míru. A ruční práce je podstatně dražší než strojově vyrobený šperk.
Mezi vašimi zákazníky převažují ženy, co k vám přivádí muže?
Muži jsou spíše fajnšmekři na hodinky. U hodinek se pohybujeme v cenách od dvou tisíc nahoru, nízkou kvalitu u nás nehledejte. Máme samozřejmě i levnější dětské modely, ale jinak nabízíme spíše značky ve střední cenové kategorii. Jinak sem muži chodí hlavně se ženami – žena si vybere šperk a muž to zaplatí. To je ideální stav. Ale rozšířil se ještě jiný trend – zákazníci přijdou, vyzkouší si, vyberou si a pak řeknou, že si to objednají na internetu. Zneužijí naší ochoty. Je to bohužel stále častější.
Čemu se ráda věnujete kromě své práce?
Cestování. Jako dítě jsem chodila do turistického kroužku, potom jako téměř dospělá jezdila na skály s horolezci. A když už jsem lozit nemohla, chodila jsem dálkové pochody. Teď, když mi docházejí klouby, se nechávám vozit. Cestujeme s manželem po světě, to je nyní můj nejmilejší koníček. Manžel mi teď ale vzhledem ke svému věku a zdraví řekl: Po Ural, dál mě už nedostaneš.
Co vás na cestách nejvíc zaujalo?
V Evropě asi Island. Je to překrásná země s úžasnou přírodou. Hodně zajímavé a od nás diametrálně odlišné země jsou například Vietnam nebo Čína.
A když jste v takových exotických zemích, zajdete se podívat do tamního klenotnictví nebo šperkařské dílny?
Víte, co mě hodně překvapilo? I v té Číně najdete do velké míry stejné zboží, jako u nás. K největším vývozcům šperků totiž patří Itálie nebo Turecko, jejich výrobky jsou po celém světě. Samozřejmě zdaleka ne vše je stejné, v Asii pochopitelně najdete i hodně specifické věci, tradiční a úplně jiným způsobem zpracované.
Zažila jste už v klenotnictví krádež nebo přepadení?
Přepadení za bílého dne? To ne. Ale nočních vloupání bylo za těch dvacet let už několik. Není příjemné, když pro vás kvůli tomu ve tři ráno přijede policie. Zloději si ale obvykle odnesou jen bižuterii, věci bez hodnoty. Zlato a vše cenné je samozřejmě v nedostupných trezorech. Škoda není ani tak na ukradeném zboží, jako na zničených výlohách a vitrínách, nábytek a další vybavení obchodu se poškodí padajícím sklem. Jsme skutečně dobře zabezpečení a děláme stále nová opatření. Ale zloději to asi budou zkoušet pořád. Jediné dokonalé řešení by bylo zabetonovat celý obchod.
Berou lidé nákup drahých šperků jako investici?
Ve zlatě je trvalá hodnota. Celou dobu, co jsem v oboru, cena zlata trvale stoupá nahoru. Dříve pomaleji, nyní prudce. Nákladnější šperky se vždy stávaly součástí rodinného bohatství, jsou to rodinné klenoty. Já sama nosím šperk po své babičce a myslím, že mé dcery a vnučky ho budou nosit po mně. Zlatý šperk má navíc tu výhodu, že se dá nově zpracovat. Materiál se roztaví a předělá na nový moderní šperk.
Za kolik se dá pěkný zlatý šperk pořídit?
Máme hodně širokou cenovou škálu, dá se vybrat do tisícovky, ale samozřejmě můžete mít i klenoty za sto tisíc. Záleží na tom, jak se kdo finančně cítí. Levnější je stříbro. Ovšem i stříbrné šperky jsou krásné. Mají povrchovou úpravu rhodiem, stejně jako zlato, a jsou díky tomu hodně odolné. Na první pohled je od zlata skoro nerozeznáte. Ale není možné jen kalkulovat, šperky jsou spojené především s krásou, s emocemi. Všem svým kamarádkám říkám: Kup si prsten, i kdybys ho měla mít jen týden, měsíc nebo rok. Ta radost za to stojí. A ženy si rády plní svá přání.
Profil Pavly Andrlové
– Vyučila se klenotnicí a absolvovala Střední ekonomickou školu ve Zlíně
– Se šperky pracuje celý život
– V roce 1993 založila vlastní prodejnu Klenoty Monmar, která dodnes sídlí na původní adrese ve zlínské Školní ulici
– Je soudní znalkyní v oboru šperků
– Má dvě dospělé dcery, obě pracují v oboru