Loni v říjnu vaše loď La Grace ztroskotala u španělských břehů. Jak se vám to přihodilo?
Pluli jsme ze Středomoří na Kanárské ostrovy a potřebovali se cestou zastavit v městečku Marbella, abychom nakoupili lana. Připluli jsme večer, kolem jedenácté hodiny. Proto jsme zakotvili poblíž pláže. Moře bylo klidné. Za hodinu a půl se strhla bouře, přišly dvoumetrové vlny. Kotva se utrhla a vlny nás hnaly na písečnou pláž. Motor vypověděl službu, kormidlo se zlomilo, takže neovladatelná loď se kýlem zabořila do písku. Uslyšel jsem praskání, jako když se lámou stromy v lese. Blesklo mi hlavou, že rupnul kýl a že se musíme dostat z lodě.
Byli jste daleko od břehu?
Přibližně sto metrů. Hloubka tam byla okolo dvou metrů. Loď má ponor kolem 2,70 metru, proto uvízla v písku.
Šlo vám té chvíli o život? Na břeh jste museli doplavat?
O život šlo. Loď byla silně nakloněná, valily se přes ní vlny. Naskákali jsme do gumového člunu, vzali nejnutnější věci a dostali se šťastně na břeh. Jen jeden italský turista přišel o všechny své věci a doklady. Jeho kabina byla v místě, kde se loď naklonila a vlny mu celou kajutu vyplavily.
Kolik vás v tu chvíli bylo na lodi?
Celkem devět. Čtyři členové posádky včetně mne a pět turistů. Čtyři Češi a Ital, který plavbu naší pirátskou lodí dostal od svých dětí k 45. narozeninám.
Co se dělo dál?
S člunem jsme se dostali na břeh. Po chvíli přijeli místní policisté a převezli nás na stanici. Sepsali protokol a doporučili nám nejlevnější místní hotel za 23 euro za lůžko, kde jsme bydleli tři dny. Další dny jsme vynášeli z lodi věci, zachránil jsem i své bubny a flétnu. Také jsme u lodi hlídkovali, střídali jsme se po čtyřech hodinách. Nějaký místní člověk se totiž snažil na lodi krást. Připlaval k ní a asi hledal nějaké cennosti.
Utrpěl jste vy sám nějaké škody?
Přes počítač se přelila mořská voda, takže nefunguje. Měl jsem tam uložené fotky. Ještě jej zkusím oživit. Část fotek jsem měl na flešce, ty jsou v pořádku.
Jak reagovali na ztroskotání místní lidé?
Ztroskotali jsme v centru Marbelly a stali se největší turistickou atrakcí. Chodily se na nás dívat davy lidí, turistů i místních. Psaly o nás všechny španělské noviny. Jedni místní manželé nám pak nabídli zcela zdarma ubytování ve své vile. Zůstali jsme tam měsíc.
Co se stalo s turisty, které jste vezli na lodi?
Ital si vyřídil na ambasádě náhradní doklady, dostal nějaké peníze a odletěl domů. Čeští turisté zůstali nějakou dobu na místě a pomáhali se záchranou lodi.
Jak to vypadá se ztroskotanou lodí nyní?
Obrovské vodní bagry ji uvolnily z písku, poté ji nadlehčily pontony a byla dotažena 80 kilometrů do malého jachtařského přístavu směrem ke Gibraltaru. Tam začala oprava, která pořád běží. Já tam zůstal do druhé poloviny prosince. Kapitán nás už ale kontaktoval s tím, že 27. dubna vyplujeme do jižní Francie na akci Svět pirátů. Pak už bude loď normálně plout jako předtím. Pojišťovna zaplatila půl milionu eur, jenže oprava bude 1,5 krát dražší.
Jak jste se vůbec dostal k tomu, že vaříte na pirátské plachetnici?
Loď postavili Češi v Egyptě, takže se jedná o českou repliku pirátské lodě. Když byla hotová, hledali kuchaře. Já v té době rovněž hledal místo a přál jsem si vrátit se na moře. Do vyhledávače v počítači jsem zadal slova kuchař a loď a vyskočila mi stránka o lodi La Grace. Napsal jsem kapitánovi a za týden už odjížděl. Kchařem na La Grace jsem se stal v srpnu předloňského roku.
Kde všude jste se plavili?
Propluli jsme Středomoří, kde běžné turistické plavby trvaly týden. Plavili jsme se i na Kapverdské ostrovy a také přes oceán do Karibiku, na Barbados, Svatou Lucii, Svatý Vincent a další ostrovy.
Kolik času zabere přeplutí Atlantiku?
Tři týdny až měsíc. Většinou jsme pluli s jedněmi turisty tam, oni navštívili ostrovy a pak letěli zpátky. My naložili další turisty a plavili se přes Atlantik do Evropy.
Když vaříte na lodi, kupujete suroviny v přístavech a na tržištích?
Na týdenní plavbě si turisté zaplatí 50 euro na osobu a za to nakoupím věci na týden. Málokdy nakupuji na tržnici, většinou v supermarketech. Takové nákupy dělám co tři dny. Když se plavíme přes Atlantik, musím samozřejmě nakoupit zásoby na měsíční cestu.
Lovíte i ryby?
Samozřejmě, ale nemůžeme se na rybolov spoléhat. To by nás nemuselo uživit. Lov byl zpestřením pro náš jídelníček. Nejvíce jsme lovili zlaté dorady, chytili jsme i mečouna, který má neskutečně dobré maso.
Když je La Grace replika pirátské lodi, věnovali jste se i nějakým pirátským činnostem?
Nikoho jsme samozřejmě nepřepadávali. Účastnili jsme se ale srazů pirátských fandů. A vždy, když jsme připlouvali do přístavu, převlékli jsme se do pirátských oděvů a dělali lidem show. Já třeba bubnoval na bubínky.
Mimochodem, vy jste vyučený kuchař?
Ano, absolvoval jsem učiliště ve Frýdku-Místku, tak zvaný skleník.
Kde jste po škole začínal? Také na lodi?
S námi jako s mladými kuchaři vymítali štace, kam nikdo moc nechtěl. Vařil jsem snad na všech horských chatách v okolí, i na vyhořelé Solárce. Pak devět let v závodní jídelně na šachtách v Paskově a Staříči. V té době jsem si zažádal o místo kuchaře na lodi. Trvalo tři roky, než mě pustili. Na svou první loď jsem se dostal v roce 1988. V době, kdy jsem měl doma dvě malé děti.
Kam jste plul poprvé?
Do Indie na nákladní lodi Radhošť. Vyplouvali jsme z Itálie.
Pamatujete si, co jste vezli?
Přepravovali jsme do Bombaje požární vozy Tatra. Jindy jsme nakládali v Saudské Arábii mahagonové dřevo. Vozili jsme také uhlí a rudu. Zpátky do Evropy pak pokrutiny, což je odpad ze sójových bobů, který se přidává do krmiva. Nakládka a vykládka probíhala neuvěřitelně. V Indii jsme zakotvili na rejdě tři kilometry od břehu a k naší velké lodi jezdily malé loďky s pytli pokrutin. Indové vytáhli třicetikilový pytel na naši loď, rozpárali jej a vysypali do obrovského úložiště, kam se vešlo několik stovek tun nákladu. Pracovali od rána do večera a trvalo jim to 30 dní. S nákladem jsme pak přijeli do přístavu v Holandsku, tam přistavili jakýsi obrovský vysavač a za necelý půlden vysáli celý náklad.
Takto jsem se plavil až do roku 1992, kdy Viktor Kožený naši námořní plavbu zprivatizoval a tím vše skončilo.
Trochu smutný konec. Co jste dělal potom?
V prostorách stadionu Slezanu Frýdek-Místek jsem vybudoval restauraci U Arnošta. Zrekonstruoval jsem zázemí stadionu, kde byly původně pisoáry a šatny pro spartakiády. Zřídil jsem i kuchyň a v hospůdce pořádal hudební akce, jako koncerty Psích vojáků nebo Tří sester. Sám jsem si tady také několikrát zahrál. Jenže novodobí soudruzi nevěděli, co by za nájem chtěli, pořád jej zvyšovali a odmítali sem cokoliv investovat. Nejsou tam žádné izolace, stěny jsou tenké, stavěné v akci Z na šířku jedné cihly. A já nechtěl dávat peníze do něčeho, co mi nepatří, takže jsem po osmi letech skončil a šel vařit jako šéfkuchař do Národního domu a do Pavlače. A víte vůbec, podle koho jsem pojmenoval hospodu U Arnošta?
Netuším…?
Podle svého psa. Dodnes je v logu restaurace, i když je tam už jiný provozovatel. Byl to Arnošt první. Dnes mám Arnošta třetího.
Zimu trávíte doma. Vaříte někde?
Vařím v Penzionu Ledovec v Bílé-Mezivodí. S majitelem jsem domluvený, že tam budu vařit přes zimu. Pracoval jsem tam už loni, když byla loď zazimovaná. Starám se o ubytované turisty, vařím snídaně, obědy i večeře, a samozřejmě na jídlo k nám chodí lyžaři, protože penzion stojí hned u sjezdovky. V dubnu se vrátím na moře.
Profil
Ivo Pokluda
se narodil se v březnu 1958 ve Frýdku-Místku. Vyučil se kuchařem a vařil na horských chatách v Beskydech, později v závodních jídelnách na Dole Paskov a Staříč. Čtyři roky se plavil na lodích, po návratu založil Hospůdku U Arnošta, posléze byl šéfkuchařem ve Švejkově restauraci v Národním domě a v Klubu Pavlač. Jeho koníčkem je hudba – hraje na bubny a flétnu a několikrát vystoupil na hudebním festivalu Sweetsen fest ve Frýdku-Místku.
Plachetnice La Grace
Parametry lodě: délka trupu 23,8 metru, šířka 6,06 metru, výtlak 125 tun, plavit se na ní může 37 lidí
Podle dostupných pramenů se La Grace jmenovala loď prvního skutečného českého námořníka Augustina Heřmana. Ten nejprve ve službách holandské Západoindické společnosti přeplul několikrát Atlantik. Po osamostatnění začal s La Grace přepadat španělské obchodní lodi. Později se stal největším vývozcem tabáku v Americe. Zdroj: www.lagrace.cz
