Co pro vás znamená advent?
Vždy začíná předvánoční blázinec u nás v atelieru, já se snažím být v klidu a každou neděli zapálím svíčku.
Jak a s kým budete trávit Vánoce?
Jako vždy s rodinou, letos je novinkou můj pravnuk Alfréd. Bydlíme blízko, takže obejdu nejbližší, všude se dobře napapám, zazpíváme si a potom jdu domů koukat se na pohádky s pejsicí Pupinou.
Bez čeho si neumíte Vánoce představit?
Nejsem pro experimenty v jídelníčku. Takže si většinou dám hrachovou nebo dobrou rybí polévku, kapra, řízek a salát, moje snacha Dáda dělá výborný, k tomu většinou plzeňskou dvanáctku. A nikdy neodolám ochutnat všechno cukroví. Miluji hlavně ořechové a rohlíčky.
U čeho si o svátcích nejvíce odpočinete?
Ráda si zazpívám koledy s rodinou. Je zábavné pozorovat, jak vnoučci přebírají vše od svých rodičů a vlastně i po mně.
Na co se o Vánocích nejraději díváte? Nebo jakou knihu ráda čtete přes svátky?
Už dlouho nejsem schopná moc číst, bolí mne oči, ale na filmy s dobrým koncem se vždy ráda podívám. Vleže na gauči cestuji po různých zemích, poznávám, jak lidé asi žili v minulosti a samozřejmě miluji zvířata. Většinou potom nebo během filmu spokojeně usnu.
Jaký je váš nejoblíbenější dětský zážitek z vánočního období?
Dětství, to už je dávno… Ale vzpomínám, jak jsem brzy pochopila, no zase ne tak brzy, asi v sedmi letech, že dárky nenosí Ježíšek. Šmejdila jsem po bytě a hledala, ale nepamatuji si, že bych nějaký našla. Také jich moc nebylo. A druhá vzpomínka je, jak jsem musela sníst rybí polévku, než půjdu ke stromečku. Jak já ji nenáviděla… Asi ji dělali nějak špatně, protože ta, co vaří mladí, už mi chutná.
Jak se chystáte oslavit Silvestr?
U mě je to už dlouho stejné. Mám hlasitě puštěnou televizi, nejraději hudbu, sedím na gauči a držím na klíně třesoucí se Pupinu. Zacpávám jí uši, aby neslyšela rachejtle a dělobuchy. Pak si připiji, většinou si zavoláme s nejbližšími přání do Nového roku, a pokračuji s Pupinou v posteli už bez televize, ale pod dekou.
Co pro vás bylo letos největší výzvou?
Být v klidu. Neposlouchat moc zprávy. Malovat pozitivní obrazy a snažit se, abych na chalupě byla soběstačná. Přidělala jsem si košík na rudl a vozila v něm dříví do setnice, natírala jsem, co se dalo, namalovala jsem velkého ptáka na plašení těch menších, aby mě netrousili na průhlednou střechu mé milované zahradní chatky Kukajdy. Na Šumavě jsem byla skoro půl roku, vymýšlela stále nějaké nové změny, což moje rodina nesdílí s nadšením. Ale já jsem tam šťastná a oni mi to přejí.
Na závěr chci všem čtenářům Naší Prahy popřát zdraví, štěstí a pohodu v tomto bláznivém světě, a to i v roce 2021. A na Facebooku EMMA SRNCOVÁ MUZEUM ÚSMĚVŮ je virtuální výstava mých obrazů. Jestli máte trochu času a klidu, podívejte se.
