Jste patronem projektu Přijdu včas, které vybavuje dětská hřiště speciálními hodinami s bezpečnostním hlásičem. Mohl byste stručně popsat, jak takové hodiny fungují?
Hodiny mají několik funkcí, a to informativní, bezpečnostní a výchovnou. Informativní funkci zastává ciferník s analogovými hodinami, kde lze nastavit několik zvuků jako například kohoutí kokrhání v určitou hodinu podle přání zákazníka. Bezpečnostní funkci zabezpečuje hlásič, na kterém je nakreslen policista a tlačítko s funkcí přímého spojení na operátora městské policie. V případě nebezpečí volající prostě stiskne tlačítko a ozve se mu operátor, kterému popíše situaci a ten vyšle hlídku. Námitku, že to není v dnešní době mobilů potřeba, nelze přijmout, protože v mnoha případech bude mobil buď ukraden, nebo nefunkční z důvodu stresu volajícího. Výchovná funkce spočívá v tom, že se děti učí udržovat pořádek, protože bezpečnostní stojan je vybaven odpadkovým košem s nápisem „co mi dáš“. Stojan je rovněž vyveden v národních barvách, aby dětem připomínal naší státní vlajku.
Jak je zabezpečeno, že hodiny nebude zneužívat pubertální mládež či problémoví spoluobčané?
Instalaci stojanu předchází osvětová akce ve školách, kdy se dětem vysvětluje jeho funkce a proč by ho měly chránit před vandalismem. Samozřejmě stoprocentní ochrana před zneužitím neexistuje, ale většinou je bezpečnostní stojan pod kamerovým dohledem.
Na jednom z pilotních projektů jste domluveni i s radnicí Prahy 13. Jaký máte pocit z jednání s komunálními politiky?
Zúčastnil jsem se jednání s paní předsedkyní spolku „Přijdu včas“ u starosty Prahy 13 za přítomnosti tajemníka a dalších pracovníků úřadu a byl jsem velice mile překvapen jejich vstřícností a věcností v jednání. Na Praze 13 je moc hezky a je vidět práce, kterou úřad vykonává pro občany.
Mohou přímo vás nebo zapsaný spolek Přijdu včas kontaktovat zájemci o podobné hlásiče? Nebo si vhodné lokality vybíráte sami?
Zájemci o instalaci bezpečnostního stojanu se mohou přihlásit na stránkách spolku www.Prijdu vcas.cz. Lokality umístění si určují zájemci sami, my pouze oslovujeme města a zjišťujeme případný zájem.
Zapojil jste se do projektu hlavně proto, že máte za sebou tragickou událost ve vlastní rodině?
O tomto projektu jsem nic nevěděl až do chvíle, kdy mě oslovila předsedkyně spolku a pozvala mě na předání bezpečnostního stojanu v Prostějově. Byl jsem překvapen originalitou nápadu a rozhodl se využít nabídky na spolupráci. Samozřejmě v tom sehrála roli i tragédie mého syna, protože jsem si uvědomil, že kdyby podobné zařízení bylo na hřišti v Havlíčkově Brodě, možná by se nestalo to, co se stalo. (Jeho devítiletého Jakuba zavraždil pedofil – pozn. red.).
Sice nebydlíte v Praze, ale hlavní město často navštěvujete. Jak na vás naše metropole působí ve srovnání s jinými megaměsty?
Měl jsem možnost navštívit mnoho „megaměst“ od New Yorku až po Peking, ale Praha je Praha. Ve srovnání působí dojmem takového městečka, kde se navzájem všichni znají a mají to město rádi.
Máte v Praze již svoje oblíbená místa, kam rád zajdete?
Rád chodím na Hradčany, Staré Město a na Malou Stranu, kde na mě dýchá duch naší historie a vzbuzuje pocit hrdosti na to, že jsem Čech.
Pražany v současné době trápí neustálé uzavírky, které nárazově způsobují i kolapsy dopravy. Jste klidný řidič, nebo raději do Prahy jezdíte třeba vlakem?
Do Prahy autem nejezdím, když musím, tak pouze projíždím ve směru na Plzeň. Mám-li jednání, jedu vlakem a po Praze jezdím MHD. Je to bez nervů. Jsem přesvědčen, že kolapsy dopravy vznikají z malé informovanosti místních i přespolních. Určitě by bylo na místě využít vysílání televize a rozhlasu k šíření informací o uzavírkách a opravách, působit na nás přespolní, abychom v té době využili jiný druh dopravy. Situace, myslím, bude stále složitější s narůstající potřebou modernizovat a opravovat stávající komunikační síť.
Kdybyste měl tu moc, jak byste vy řídil Prahu?
Řídil bych ji tak, aby ta naše stověžatá byla tou Matkou měst, aby byla důstojným hlavním městem hrdého, svébytného státu České republiky, aby byla domovem pro obyvatele, aby byla bezpečná a poskytovala radost těm, kteří ji navštíví. Tak, aby byly v zárodku likvidovány pokusy vytvořit zóny, kam se i policisté bojí chodit. K tomu má magistrát dostatek možností a prostředků. Každopádně bych se snažil o konstruktivní jednání se všemi starosty městských částí, protože pouze koordinovaným postupem a podporou je možno dosáhnout výše uvedeného.
Jste známý jako nekompromisní kritik současného dění v Evropě, především v té západní části. Co vám nejvíce vadí?
Nejvíce mi vadí licoměrnost a tzv. politická korektnost „bruselských pánů“. Omezování svrchovanosti členských států, vydávání různých nesmyslných směrnic a z toho pramenící snaha přenést veškerou rozhodovací pravomoc do Bruselu. Tomu jsme dali v referendu o vstupu do EU svoje „ano“? Zcela nepochybně ne!
Nepřijde vám zvláštní, že na Západě o osudu desítek milionů obyvatel rozhodují v převážné míře politici a političky, kteří nemají vlastní děti a může jim být, s určitou nadsázkou řečeno, jedno, do jakých poměrů se rodí nová generace?
Je jim to jedno, protože oni si myslí, že jednají ve jménu vyšších morálních hodnot a nikdy nezažijí tu hrůzu, když u dveří zazvoní policista a sdělí, že vaše dítě zemřelo z důvodu vyššího principu mravního. Pak vystoupí politik a řekne – bohužel, společnost si na to musí zvyknout a promenáduje se ve smutečním průvodu, i svíčku zapálí. Co ti rodiče? Podle mě by toho politika nejraději poslali někam i s jeho principy. Já ten pocit znám a NIKOMU nepřeji takovou situaci zažít. To tady chceme, takto chceme předat naše a dědictví našich předků mladé generaci? Je třeba říci a hodně nahlas, aby to v Bruselu slyšeli – NE, MY TO NECHCEME!
Před více než rokem jste kritizoval ministra spravedlnosti Roberta Pelikána z hnutí ANO za to, že nechce podpořit zákon, který by jasně řekl, že veškeré následky útoku na osoby či majetek zaplatí posléze dopadený útočník. Je v této záležitosti něco nového?
Pokusil jsem se, jako zastupitel, o zákonnou iniciativu v tomto smyslu. Zatím bezúspěšně. Ale myslím si, že veškeré důsledky útoku na osoby či majetek musí vždy nést útočník.
Mně osobně se nelíbí současný právní výklad „přiměřené obrany“. Když jsem napadený, chci se násilí ubránit a nebudu přitom přemýšlet, zda dlažební kostka do hlavy potetovaného agresivního chlapíka je moc, nebo málo razantní odpověď na jeho atak. Jak to vidíte vy?
Jestliže na mě někdo zaútočí tak musím mít právo se bránit a je naprosto jedno, jak. Následek mé obrany musí nést jen a pouze útočník. Kdo mu poroučel, aby na mě zaútočil? Bylo to jeho svobodné rozhodnutí a tak mně nemůže nikdo upírat právo svobodně se rozhodnout jaký prostředek zvolit.
Domníváte se, že je naše země skutečně rozdělená na „drahošovce“ a „zemanovce“, jak nám to servírují média?
Ne, tak bych to nerozlišoval. Já bych rozlišoval „nositele pravdy a lásky“ a ty druhé, kteří stojí oběma nohama pevně na zemi, nepotulují se po hvězdách a není jim jedno, jak to v tom našem údolí mezi dvěma kopci vypadá.
Vlna kritiky se snáší na zpravodajství České televize. Začalo to už volbou amerického prezidenta, kdy bylo naprosto zřejmé, že na Kavčích horách drží palce Clintonové, a pokračovalo prezidentskou volbou u nás. Přitom veřejnoprávní médium placené z našich kapes má ve svém kodexu uvedenou větu: Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti. Domníváte se, že tak v ČT skutečně činí?
Dovolte, abych se od srdce zasmál a myslel si něco nepublikovatelného.
Jako generálmajor v záloze určitě sledujete současný stav naší armády. Je současné velení akceschopné?
S následky toho, co s armádou provedl veleduch vojenství exministr obrany Vondra a jeho nohsledi, bude armáda ještě dlouho bojovat. Myslím, že generál Opata, jako nový náčelník generálního štábu, je zárukou světlejších zítřků.
Dostal jste se vy sám, jako voják, do nějaké bojové či mimořádné situace?
V mimořádných situacích jsem byl mnohokrát, ale v bojové situaci ne. Navštěvoval jsem naše kontingenty v Afghánistánu, Kosovu, Bosně. Zúčastnil jsem se patrol, ale kulky nelétaly ani jsme nenajeli na minu. Musel jsem osobně vidět, jak jsou moji vojáci připraveni. Byl jsem na ně hrdý, dělali čest armádě a republice.
A jak generálmajor vlastně tráví volný čas? Na zahrádce s rýčem, nebo třeba u slepování modýlků?
Takový generálmajor v důchodu má konečně čas na věci, na které v dobách služby nebyl čas. Plně se věnuji podpoře spolku „Přijdu včas“. Konečně mám psa, nádhernou hnědou dobrmanku, a chodíme spolu na dlouhé procházky, denně 4-5 km, někdy i 10 km. Dokonce mi zbývá čas na myslivost.
Co je vaším největším přáním?
Mým největším přáním je, aby Češi konečně zvedli hlavu a začali jasně dávat najevo, že se s nimi musí počítat jako s plnohodnotným hrdým národem, který něco ve světě znamenal a znamená.
