Jak se lékař z České republiky dostane k tomu, že jede operovat do Afriky?
Náhodou. Před rokem jsem jel na pracovní stáž do Indie a nechal jsem se očkovat v ambulanci tropické medicíny v Ostravě. Tam jsem potkal docenta Rastislava Maďara z lékařské humanitární organizace International Humanity a ten mi nabídl spolupráci právě na tomto projektu. Měli zájem o očního specialistu, protože v africkém Malawi žije hodně lidí s šedým zákalem.
Co způsobuje tak velký počet onemocnění?
Především je to intenzivní sluneční záření a nedostatek očních lékařů. Nejbližší oční oddělení bylo od místa, kde jsme působili, vzdáleno 150 kilometrů po prašných cestách. A oční oddělení v Africe má zcela jiný standard, než jsme zvyklí v evropských zemích.
Je pravdou, že jste s sebou vezl do Afriky přístroj potřebný pro operace šedého zákalu?
Nemocnice ve Frýdku-Místku odprodala International Humanity starší oční přístroj na operace šedého zákalu za symbolickou cenu. Díky tomu jsem mohl provádět operace na srovnatelné úrovni jako v České republice. Tento přístroj se u nás už nepoužívá, máme modernější, ale v Malawi to byla špičková technika.
Jak se lidé dozvěděli, že se mohou nechat operovat právě vámi?
Musím říct, že tam nejsou lékaři, kteří by někoho doporučili. Pracovali jsme ve městě Mchinji u zambijských hranic, které je spádovou oblastí pro 450 tisíc obyvatel. Na tento počet jsou v Malawi jen dva lékaři bez specializace. Prvních deset dnů jsme vyjížděli do okolních vesnic a prováděli s docentem Maďarem všeobecnou medicínu. Zaměřovali jsme se na léčení malárie a na osvětu týkající se hygieny a výživu. Přitom jsme informovali o možnosti operací šedého zákalu a zpráva se velmi rychle rozšířila. Hned první den, kdy jsme se začali věnovat pacientům s šedým zákalem, se sešlo 150 lidí, takže jsme je nestihli ani vyšetřit. Posléze přicházeli lidé ze vzdálenosti 50 až 100 kilometrů a jeden starší pán za námi dokonce přijel na kole 120 kilometrů. Zaplatil za vypůjčení kola, jel dva dny, ale my jej nakonec museli odmítnout.
Neměl šedý zákal?
Měl, ale už to, že přijel na kole sám a bez cizí pomoci, znamenalo, že jeho vidění bylo natolik dobré, že jsme jej museli vyřadit. Bylo mi ho velmi líto, ale na operaci čekali potřebnější.
Kolik lidí jste denně operoval?
Maximálně osm. Není to velký počet, ale je třeba si uvědomit, že občas nefungovala elektřina, neměli jsme k dispozici vodu, nefungovala sterilizace…
Jak vlastně vypadal váš pracovní den v Africe?
Do nemocnice jsem přišel ráno kolem osmé hodiny. Následoval výběr vhodných pacientů, tedy těch, kteří měli oboustranný zákal. Těm jsem odoperoval jedno oko, ať alespoň něco vidí. Operace začaly v 10 dopoledne, konec byl kolem sedmé večer.
Operovali jste jim jen jedno oko?
Jen jedno oko. Operace obou očí najednou by byla velkým rizikem, kvůli infekcím nebo zánětům.
A co s tím druhým okem, na které člověk nevidí?
Jedná se o lidi, kteří před operací neviděli vůbec nic. Díky nám nyní vidí alespoň na jedno oko. Jsou tedy schopni se postarat o sebe nebo o své rodiny.
Platili pacienti něco za operaci?
Ne, operaci měli zadarmo.
V Malawi jste pobýval tři týdny. Kolika lidem jste za tu dobu vrátil zrak?
Z těch tří týdnů jsem operoval osm dní, celkem se jednalo o 50 pacientů. Operoval jsem i desetiletého chlapce, kterého kamarád zasáhl do jediného vidoucího oka prutem. Hrozilo mu oslepnutí. Operoval jsem jej pouze v lokální anestezii, protože k celkové anestezii jsem neměl přístup. Chlapec se statečně držel, ani nepípnul, přestože operace je i přes lokální anestezii bolestivá.
Po operaci jsem se s malým hrdinou podělil o čokoládovou tyčinku. Jak byl nadšený… Vypadalo to, že něco podobného v životě ještě nejedl.
Povedly se vám všechny operace?
Ano, všechny operace proběhly bez komplikací a ti lidé opět vidí. Dohlíželi jsme na ně a podávali jim lokální i celková antibiotika.
Jaké životní podmínky jste v Malawi měl? Mám na mysli hlavně ubytování.
Byli jsme ubytováni v penzionu, kde to nebylo nejhorší. Spali jsme pod moskytiérami, které nás chránily před agresivním hmyzem. Před spánkem jsme ještě používali přípravek proti komárům , kterým jsme postříkali moskytiéru i pokoj. Pitnou vodu jsme získávali pomocí speciálních filtračních láhví, které jsme si přivezli sebou.
A co strava?
Jedli jsme dvakrát denně. Snídani nám připravili v penzionu, večeřeli jsme u známých. Večeři tvořila většinou placka z kukuřičné mouky uvařená na páře. To je tamní hlavní jídlo, vydrželi jsme to jíst první tři dny, pak jsme přešli na rýži.
V Mchinji nejsou restaurace, ve kterých byste dostali něco jiného?
Existují tam asi dvě restaurace. Ale tam byla hlavním pokrmem zase kukuřice. A právě v kukuřici je velký problém místních obyvatel, protože nemá prakticky žádné proteiny. A snížený příjem proteinů je zvláště nebezpečný pro děti. Jejich vyvíjející se organizmus potřebuje v potravě bílkoviny, vitamíny, minerály a další základní složky, jejichž nedostatek způsobuje poruchy vývoje, oslabení imunity a zbytečná úmrtí.
Snažili jsme se proto vysvětlovat, že lepší než kukuřici je pěstovat plodiny obsahující proteiny, například sóju. K té ovšem místní nemají žádný vztah a tak ji nepěstují. Začínají tam ale naštěstí pěstovat rostlinu cassava , která obsahuje poměrně hodně proteinů. (cassava je známější pod jménem maniok jedlý, pozn. red.)
Takže jste se věnoval nejen léčení, ale i osvětě?
Nejde jen o slovní osvětu, ale i o konkrétní činy. Je to součástí programu, kdy čeští sponzoři věnují misi v Africe peníze. Z nich se nejvíce podvyživeným rodinám koupí koza. Nesmí ji zabít, jen využívají mléko, které obsahuje proteiny, a tím snižujeme podvýživu. Když se koze narodí kůzlata, musí je rodina darovat dalším potřebným. Na všechno dohlíží na místě náš místní spolupracovník a posílá nám zprávy, že se tak opravdu děje.
Zajímalo by mne, zda přístroj na operace očí, který jste dovezl do Malawi, zůstal na místě.
Ano, je tam místní medik, který letos na podzim ukončí studia. Pomáhal mi s pacienty i u operací a je možné, že ho nemocnice zaměstná. Pokud bude zručný, tak je možné, že do budoucna bude moci provádět oční operace samostatně.
Chystáte se jet do Malawi znovu?
Plánuji to příští rok, opět na přelomu června a července. Takže i já přístroj znovu využiji.
Jak je to s šedým zákalem v Česku? Nevnímám ho tady jako příliš velký problém.
U nás mívají lidé šedý zákal, ale téměř nikdy nedojde do takového stádia jako v Africe, aby neviděli vůbec nic. V Česku šedý zákal operujeme mnohem dříve, ještě než stačí „uzrát“. Také si uvědomte, že v České republice máme 80 až 100 pracovišť na deset milionů obyvatel, v Malawi jsou dvě pracoviště na 15 milionů obyvatel.
Jak se má vlastně člověk starat o zrak? Poškozuje třeba oči monitor, když sedíte denně několik hodin u počítače?
Nové typy monitorů jsou pro zrak šetrné. Jejich stabilita je natolik vysoká, že oku neublíží. Ale i přes to nezapomínejme na oční hygienu a co nějaký čas při práci na blízko, pohlédněme v dál a nechme oči na chvíli vydechnout. doporučuji pravidlo 20-20-20. Každých 20 minut práce s počítačem pohlédněte na 20 vteřin do 20metrové vzdálenosti.
Největším problémem u nás a v dalších evropských zemích je makulární degenerace oka, což je onemocnění sítnice. Těchto onemocnění přibývá v důsledku toho, že se lidé dožívají vyššího věku. Podílí se na ní sluneční záření, kouření, nadměrné zatížení organizmu, genetické předpoklady, ale hlavním faktorem je vyšší věk. Dochází k poškození sítnice v místě nejostřejšího vidění. Nejdříve mají lidé problém se čtením a postupem času vidí v centru šedou až černou skvrnu.
Je to léčitelné?
V posledních letech se objevila léčba, byť není stoprocentní. Jedná se o speciální injekce, které se aplikují přímo do oka. Tyto zákroky provádíme i u nás ve Frýdku-Místku.
Existuje nějaká prevence?
Prevencí jsou oční vitamíny, lutein, vitamíny C, A, E a provitaminy skupiny A.
Vždycky se říkalo, že na oči je dobrá mrkev. Je to pravda?
Mrkev obsahuje hodně karotenů, což jsou provitaminy skupiny A. Oční tkáň potřebuje i tyto vitamíny.
Zajímala by mne ještě jedna oblast očního lékařství. Co říkáte laserovým očním operacím, které vylepšují vidění a zbavují člověka dioptrií?
Názory na tyto operace se různí, takže vám řeknu svůj osobní názor. Vývoj za posledních 10 let šel hodně dopředu a výsledky jsou stále lepší a trvalejší. Laserové operace zatím neřeší dobře vetchozrakost . V pokročilém středním věku proto laserová operace krátkozrakosti nemá potřebný přínos.
Takže řešením pro starší lidi je nosit brýle?
Brýle jsou jedním z řešení. Možná je také operativní výměna čočky, a to i u lidí, kteří nemají šedý zákal. Jedná se o speciální multifokální čočku, pomocí které uvidí dobře na dálku i na blízko. Tato nitrooční čočka vydrží po dobu života člověka. Tyto operace také provádíme a přestože zákrok nepatří k nejlevnějším, mezi veřejností je o ně zájem .
Profil
MUDr. Tomáš Utíkal se narodil v Českém Těšíně v roce 1971. Po ukončení gymnázia vystudoval Lékařskou Fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po dvouleté praxi na interním oddělení se začal věnovat očnímu lékařství. V tomto oboru má dvě atestace. Je zástupcem primáře Beskydského očního centra ve Frýdku-Místku, spolupracuje s oční klinikou v Praze a podílí se na chodu oční ambulance v Českém Těšíně. Je ženatý a má dvě děti. Jeho koníčky jsou kromě rodiny cestování, sport a četba.
