Třičtvrtě milionu prodaných desek za dva roky. K tomu stovky koncertů po celé republice a dokonce i v Rakousku. Olympic začátkem osmdesátých let minulého století stál na vrcholu popularity. Ale jak vzpomíná frontman kapely v dalším dílu podcastů Na jedno, všechno nebylo zdaleka tak růžové.
Skoro by se mi chtělo napsat, že ukradený od samého počátku. Já jsem to zažila. Sice jako dítě školou povinné, ale zažila a velmi dobře si to pamatuju. Pamatuju si nejen to nadšení a soudržnost, ale hlavně to, jak se lidé najednou začali bát co bude, co se na ně ví, a co se proti nim z minulosti dá použít. Opravdu si to pamatuju i mezi dětmi, kdy se řešilo, čí tatínek byl, a čí nebyl v KSČ nebo Lidových milicích, a jestli kvůli tomu teď přijde o práci.
„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé, mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější, než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel, mě v názoru tenkrát pouze utvrdil,” takto velebil ve svém životopise současný prezident Petr Pavel sovětskou invazi v srpnu 1968.
Nově jmenovaná ústavní soudkyně Veronika Křesťanová byla v letech 1992-2010 zaměstnankyně vlivného pražského advokáta Jana Kříže, který byl veden v seznamech spolupracovníků StB pod přezdívkou Kadet. V roce 2004 Kříž uspěl u soudu a byl ze seznamu vyškrtnut. Vyplývá to z jejího životopisu, který je k dispozici na stránkách www.justice.cz
Jeden z mých blízkých známých dostal nedávno z významného správního orgánu dopis. Dokonce blahopřejný. Na tom není nic zvláštního. Zvláštní byla jen titulatura: JUDr.CSc., pak jméno a příjmení. Patrně ne náhodou, protože totéž se objevilo jak na obálce, tak v oslovení v dopise.
Nízký počet členů politických stran má za následek omezení politické soutěže. Je také důvodem, proč nejsme spokojeni se složením volených politických orgánů.
Atentáty v našich dějinách nemají hojné zastoupení. Určitě vzpomenete na sarajevský atentát, při němž zastřelili srbští nacionalisté Františka Ferdinanda d´ Este a zmařili i život jeho ženy Žofie, hraběnky Chotkové. Smutně skončil také atentát na Aloise Rašína, ministra financí Československa, kterého střelil do zad v pražské Žitné ulici anarchista Josef Šoupal.
Zkušený novinář Jiří Bigas, který je momentálně „rozkročený“ mezi Prahou 4, kde pracuje, a Prahou 5, ve které bydlí, zavzpomínal u příležitosti nedávného 17. listopadu na havlovskou éru. A také Naší Praze prozradil, co ho v metropoli aktuálně trápí a ze kterých občanských či novinářských dotazů tzv. „roste“.
Odvolací soudy zrušily obě obvinění a rozsudky, které se týkaly Lukáše Vícha. Potvrdily, že nedošlo ke spáchání trestného činu a že nikdy nebyly žádné peníze vyváděny nebo rozkradeny.
„Čas mých dnů převažuje mlčení. Tak mám hlavu v pohodě, v izolaci proti civilizačnímu šílenství. Jsem tak jistější sám sebou po boku psa a koně. Teď, když mám reagovat na dotazy pana redaktora, jsem se celý poztrácel. Díky energii, která mi osvítí zanedbanou část mozku, nastoupím k váženému čtenáři se svými vzpomínkami,“ uvedl Milan Oboda naše povídání.
Přesně před 45 lety, 22. února 1973, byl uveden do provozu Nuselský most. U příležitosti oslav 25. výročí Vítězného února slavnostně přestřihl pásku generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák za přítomnosti tehdejšího prezidenta republiky Ludvíka Svobody. Tentýž den navštívil ČSSR generální tajemník SSSR Leonid Brežněv, který Husákovi o den později propůjčil Leninův řád.
V exkluzivním rozhovoru pro metropolitní čtrnáctideník Naše Praha český prezident Miloš Zeman vzpomíná na svá studentská léta i oblíbená místa, komentuje současnost a tipuje vývoj v Praze. Může z pozice hlavy státu pomoci řešit některé problémy metropole?
Od konce dubna až do 20. května 2017 si mohou lidé v ulicích Prahy připomenout deset nejdůležitějších fenoménů našich moderních dějin a seznámit se s osudy lidí, kteří je zažili doslova na vlastní kůži. Výstavu Příběhy 20. století můžete vidět třeba na pražské náplavce (u Mánesova mostu), u Jindřišské věže, na Náměstí Republiky či Náměstí Míru. Výstavní panely s ilustracemi Vojtěcha Šedy uvidí kolemjdoucí i v Letenských sadech nebo na Strossmayerově náměstí.
Díky ohlasům, které jste měli na soutěž též o Shakespearovské slavnosti, jste zatoužili po dalších těch akcích a Naše Praha vám vychází vstříc. Podobně jste si doslova vyžádali jako cenu vstupy do žižkovské vyhlídky a máte ji tam též. A Naše Praha navíc přidala ještě oblíbené vstupenky na muzikály z produkce Karlínského hudebního divadla. Takže co?
Nepředložený krok vlády, která vyhověla nátlaku Evropské komise, jež žádá vyřazení stavby 511 (spojka D1- Běchovice tedy směr D11) z urychleného projednání vlivu na životní prostředí EIA donutil Prahu k tomu, že chystá zákaz kamionů delších než 12 metrů do města přesněji na Spořilov a dále na vnitřní okruh.
Jeho život je jedno velké dobrodružství a drama. Neváhal vstoupit do neprobádaných končin světa, strach mu nenahnaly divoké šelmy, nebál se nacistů ani komunistů. Ti mu nakonec ublížili nejvíc. To když byl po únorovém puči nucen emigrovat a nechat v Československu dvouletou dceru, kterou pak dvacet let neviděl. Přesto, jak sám říká, nikdy neohýbal hřbet. I v devadesáti letech jsou jeho názory stejné: „Ti samí lidé, kteří po válce zavraždili moje kamarády, tady pořád sedí. Jsou všude, nikdy neodešli," říká Leopold Pospíšil a podává mi papír: „Tohle by se v novinách mělo otisknout, protože už to skoro nikdo nezná! To je zákon, že komunisti jsou vrazi a zločinci!" Jakmile opustíme vážná témata, je z něj vtipný a zábavný společník, u jehož historek se smějete skoro nepřetržitě.
Arcibiskup Jan Graubner má k našemu městu blízko. Před čtyřiceti lety – 23. června 1973 - se stal knězem a jeho prvním působištěm byl právě Zlín. V rozhovoru na webu www.naszlin.cz se dozvíte, jak na naše město vzpomíná a také to, jak prožívá výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu.