Můžete zavzpomínat, co předcházelo vaší první výstavě v Ostravě?
Žil jsem v Barceloně ve Španělsku a v roce 1994 tam přijel šéf Výtvarného centra Chagall Ostrava Petr Pavliňák. Navštěvoval galerie, až od jednoho známého dostal tip i na mne. Nabídl mi, ať další rok vystavuji v Ostravě. Něco jsem už o České republice věděl, hlavně o Praze, ale Ostravu jsem musel hledat na mapě.
Obrazy jste přivezl ze Španělska nebo jste je maloval až v Ostravě?
Přivezl jsem obrazy stočené do rolí. Hodně věcí jsem měl namalováno na papíru, takže to šlo bez problémů. Navíc tehdy si člověk mohl vzít do letadla více zavazadel a já takto přivezl 40 obrazů.
Byla výstava úspěšná?
Velmi úspěšná. Původně jsem chtěl zůstat v Ostravě dva týdny, jenže nastal kolotoč – výstava, tisk, novináři, televize, noví lidé, takže jsem si první pobyt v Ostravě prodloužil na dvojnásobek.
Jak na vás zapůsobilo město?
První dojem byl hrozný. Z letiště ve Vídni jsem jel do Ostravy půjčeným autem. Projížděl jsem Vítkovicemi a říkal si, kde jsem se to ocitl. Vše bylo tmavé, ponuré, šedivé…. Pak jsem šel do centra a to bylo vylidněné. Napadlo mě: Proboha, tady mám strávit 14 dní? Později se však tento dojem změnil ve fascinaci zdejším industriálním prostředím, které mě ohromuje dodnes.
A lidé?
Jsou jiní než v Británii nebo Španělsku. Všichni byli zamračení, nedůvěřiví. Když jste chtěl pro někoho udělat něco navíc, hned začali uvažovat, co budete chtít na oplátku.
Co vás tady nejvíce překvapilo?
Hodně věcí. Smál jsem se srovnaným botám u dveří. Když jdete v jiných zemích na návštěvu, vstoupíte tam v botách a nezouváte se. Nebo jsem si jednou zašel do Elektry na snídani, někdy kolem jedenácté hodiny. Jenže lidé už obědvali. Prostě chodili brzo spát, protože brzo vstávali a proto také tak časně obědvali. Mimochodem, dodnes třeba nechápu, proč Češi jedí tak velké porce. Když se člověk nacpe, chce se mu jen spát a nic neudělá. Hodně mě v tomto směru pobavil film Hogo fogo Homolka, hlavně scéna, kdy si otec rodiny dá k obědu sedm knedlíků, pivo a u toho se dívá na televizi.
Rozhodl jste se hned po první výstavě, že se v Ostravě usadíte?
Tak rychle to nebylo. Vracel jsem se pravidelně na Ostravsko, pořádal zde výstavy. Ale jako v jádru dobrodružný člověk potřebuji změnu, nemohl bych žít celý život na jednom místě. A také mi bylo jasné, že potřebuji změnit svou tvorbu. Proto jsem se nakonec rozhodl, že se odstěhuji ze Španělska a půjdu do Ostravy. Začal jsem zde žít v roce 2001. Můj první ateliér byl v budově bývalého planetária v Českobratrské ulici. Druhý ateliér se mi podařilo získat na Landeku, přímo v průmyslové zástavbě a třetí – až po letech – jsem si zřídil v bývalé továrně v Petřvaldu u Ostravy, kde také bydlím.
Zaznamenal jste za dobu, co zde působíte, jak se město mění?
Určitě. Zkrásnělo nádraží, vznikla Stodolní ulice, kvalitní mexická restaurace, Ostrava je více kosmopolitní, také je zde více zelené. To jsou změny k lepšímu. Negativně vnímám zdejší vztah k historickým budovám. Nechápu, jak mohl někdo nechat zdevastovat hotel Palace nebo obchodní dům Textilia-Ostravica. Všude jinde by si takových budov vážili a starali se o ně. Na druhé straně se tady staví podivné skelety s hypermarkety, které postrádají kvalitní architekturu. Negativně také vnímám vztah lidí ke kultuře. Za pár let se kultura proměnila v konzum, v kulturu nakupování a je smutné, že se z hypermarketů staly jakési chrámy, kde lidé tráví volný čas.
Co se během pobytu v Ostravě změnilo ve vaší tvorbě?
Ve Španělsku jsem maloval krajinu zalitou sluncem. Tady jsem se pustil do projektu nazvaného Pohled na průmysl prostřednictvím umění. Vytvořil jsem série obrazů věnovaných hornictví a výrobě oceli. Bývalý šéf OKD Viktor Koláček mi řekl, že je smutné, když až anglický umělec musí ukázat, jak vnímat zdejší kulturu a prostředí. Ale inspirovala mě třeba i smogová situace v Ostravě, Beskydy i Jeseníky a vytvořil jsem zde také obrazy věnované vězněným a mučeným lidem v Kambodži, kde jsem také nějakou dobu žil.
Líbí se mi rovněž gotická architektura, jejíž prvky se v některých mých obrazech objevují. Jen je mi líto, že mimopražští umělci jsou neprávem podceňováni.
Proč si myslíte, že jsou podceňováni?
Irituje mě, když si lidé si myslí, že vše, co přichází z Prahy, je dobré. A také Pražané se mě často ptají, proč žiji na Ostravsku a proč se nepřestěhuji do Prahy. Jenže ve světě umělci netvoří nikdy přímo v centru, nýbrž vždy na periferii, ve špatných čtvrtích, kde jsou levné nájmy. Umělce z mimopražského prostředí přece nemůže nikdo považovat za druhořadé. Důkazem jsou i ti zdejší. A mě tady drží dobří lidé a právě dobré umění.
V Ostravě už zůstanete natrvalo, nebo se chystáte zase někdy zvednout kotvy?
Chtěl bych tady zůstat ještě dva roky. Už i tak si myslím, že zde žiji dlouhou dobu. Sním o Malaze nebo Grenadě na jihu Španělska. Bude to mé poslední životní dobrodružství. Chci umřít v teple (smích). Tady mě rozčiluje počasí a dlouhé zimy. S Českem ale budu pořád v kontaktu, mám tady přátele, chci tady i nadále vystavovat. Vždyť je to jen hodina a půl letadlem.
Chystáte v nejbližší době novou výstavu?
Letos jsem měl několik výstav a moje obrazy uvidíte na Hukvaldech v galerii Hotelu Hukvaldy, kterou považuji za svou domovskou galerii. V září bych měl vystavit své obrazy v evangelickém kostele v Rychvaldu.
Dovolte osobní otázku. Proč jste se za dobu, co zde žijete, nenaučil česky?
Nejsem lingvista, ale umělec. Promlouvám svými obrazy. Čeština je pro mě jako čínština. Rozumím spoustě věcí, domluvil jsem se třeba i s řemeslníky. Základní věci v češtině umím říct, navíc mám ruce, kterými si vždy pomohu. Tak se domluvím i s člověkem, který neumí anglicky ani slovo.
Ví se o vás, že jste bratrancem Johna Lennona. Setkával jste se s ním?
Byl to vzdálený bratranec. Sestra mé babičky se provdala za pana Lennona. John Lennon byl jejich vnukem. Nikdy jsem se s ním nesetkal. Byl mezi námi velký věkový rozdíl, vzdálená rodina, navíc žil v New Yorku. Přiznám se, že jsem nikdy netíhl k hudbě Beatles, byli na mě příliš sladcí. Mou srdeční záležitosti byli a jsou Rolling Stones.
profil
David John Lloyd
Narodil se v roce 1957 v městečku Litchfield v hrabství Staffordshire, jeho otec pocházel z Liverpoolu. Absolvoval uměleckou školu v Cheshiru, katedru umění na univerzitě v Brightonu a výtvarnou školu v Chelsea. Po řadě výstav ve Velké Británii a Španělsku vytavoval v roce 1995 poprvé v České republice ve Výtvarném centru Chagall. Od té doby uspořádal v České republice desítky výstav. V Ostravě se usadil v roce 2001, v současné době čtvrtým rokem žije a tvoří v Petřvaldu. Jeho domovskou galerií je Galerie Blanka Hrubá v Hotelu Hukvaldy na Hukvaldech.
