c
„Poslední čtvrtstoletí vývoje našeho oboru se odehrálo na pozadí zásadních celospolečenských změn, a tak jako v celém zdravotnictví se i v našem oboru změnilo téměř vše. Pacientům i lékařům se v systému, který se vymanil ze státního monopolu, otevřely nové možnosti. Nemocní se mohou svěřovat zdravotníkům, kterým jsou dostupné všechny potřebné odborné informace, moderní léčiva i přístroje,“ říká prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a prezident kongresu.
Od roku 1989 podle jeho slov počet operací uskutečněných v ČR narost o 40 % při takřka nezměněném počtu obyvatel. „Rozloučili jsme se s mnoha překonanými postupy či léčivy a otevřel se nám přístup k novým postupům, které přinášejí našim pacientům větší komfort i bezpečnost, stejně jako větší účinnosti léčby. Svou roli v nárůstu počtu výkonů hraje nejen rozvoj operačního léčení obecně, ale i rozšíření operativy do obou věkových extrémů. Růst a rozvoj oboru nepochybně souvisel i s rozšiřováním dostupnosti intenzivní a resuscitační péče. O rostoucí kvalitě péče svědčí, že ačkoliv jsou operováni nemocní velmi staří i velmi útlého věku, jsou vyvíjeny další velmi razantní operační postupy a pacienti trpí řadou přidružených chorob, udržuje se stálá, s ostatními rozvinutými zeměmi plně srovnatelná úmrtnost v období okolo operace,“ vysvětluje profesor Karel Cvachovec.
Práce anesteziologa zdaleka nespočívá jen v pouhém uspání pacienta před operací. „Je to jeden z největších a nejčastějších omylů, s nimiž je tato profese obvykle spojována. Komplexní péče poskytovaná klinikami anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny velkých nemocnic i ARO nemocnic menších zahrnuje rovněž příjem a ošetřování pacientů s nejtěžšími formami selhávání životních funkcí na specializovaných jednotkách intenzivní a resuscitační péče. Významnou součástí diagnostického a léčebného procesu je také předanestetické vyšetření v anesteziologické ambulanci, kterou procházejí všichni pacienti před plánovanými diagnostickými a léčebnými výkony v celkové nebo místní anestezii. Velmi důležitou součástí naší práce je i léčba chronické bolesti. Pro řadu nemocných představuje naprosto nezbytnou péči, díky níž se může významně zlepšit kvalita jejich života,“ podotýká doc. MUDr. Milan Adamus, Ph.D., přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Olomouc a předseda organizačního výboru kongresu.
Bezpečnost celkové anestezie, která bývá laicky označována jako „narkóza“, je dnes podle přednosty olomoucké kliniky přirovnávána k bezpečnosti jaderných elektráren nebo leteckého provozu. „Když použijeme příměr s letadlem, je během operace v celkové anestezii nejrizikovějším okamžikem ‚vzlet a přistání‘ (úvod a ukončování celkové anestezie). V drtivé většině případů jsou však tyto fáze, stejně jako průběh ‚letu‘ klidné, anesteziolog zajistí nerušenou práci chirurgů, sleduje a cíleně ovlivňuje důležité životní funkce pacienta, přísun kyslíku a řadu jiných, během operace přísně monitorovaných parametrů. Přístroje i léky, které dnes používáme, patří k nejmodernějším, které jsou v oboru dostupné. Tato skutečnost a především vysoká erudice našich lékařů a sester jsou zárukou, že výskyt komplikací v souvislosti s anestezií je dnes velmi nízký,“ dodává docent Milan Adamus.
Podle předsedy odborné společnosti profesora Karla Cvachovce ale nelze přehlížet problémy, s nimiž se obor v posledních letech potýká. „Přes všechny dramatické změnu k lepšímu nelze nevidět to, co se měnit nedaří: zdravotnictví je nadále svrchované politikum, úhradový systém je v podstatě demotivující přerozdělování zdravotní daně a funkční i racionální systém postgraduálního vzdělávání byl destabilizován,“ upozorňuje. Další směr vývoje oboru ale podle jeho slov vychází ze skutečnosti, že základní oborová náplň je zcela jasná: anesteziologická péče, intenzívní medicína a léčba bolesti. „Trvalým cílem je a nadále bude bezpečnost nemocných a kvalita jim poskytované péče. Pooperační péče je kontinuální proces a jeho zárukou mohou být jen anesteziologové. Určitě se zaměříme i na využívání nových technologií – ultrazvuku a informačních systémů. Na akutní intenzívní péči musí navazovat péče následná, to bude zahrnovat i umožnění umělé plicní ventilace v domácím prostředí pacienta, “ doplňuje profesor Karel Cvachovec.
