Baletní soubor Borise Eifmana patří k absolutní špičce současného ruského baletu, jeho zakladatel je považován za nejvýraznějšího ze současných choreografů.
Zeptali jsme se Borise Eifmana, co bylo jeho inspirací při hledání námětu k baletu Rodin?
Za prvé, historie vztahů Augusta Rodina a Camille Claudel. Nebyla to však jen další kronika lásky, která skončila jako noční můra. Spojení, které existovalo mezi dvěma sochaři, bylo jedinečné. Bylo v něm všechno: vášeň přetékající v nenávist, kreativní soupeření mezi dvěma velkými umělci i šílenství, které ničí člověka zevnitř.
Zkoumáme extrémně kontroverzní vnitřní svět Augusta Rodina a Camille Claudel: podněty a impulsy, které naplňovaly jejich životy a předcházely vzniku jejich velkých děl. Osobnosti těchto umělců jsou mi velmi blízké – jejich pozemský život byl naplněn nadlidskou obětavou prací a pokušením. Baletem Rodin připomínáme divákovi, že za každý větší úspěch v umění tvůrce platí tím nejcennějším: svým zdravím, osobním štěstím a dokonce i zdravým rozumem. Cesta pravého umělce je vždy cestou sebezapření. To je tragická pravda, na kterou by se nemělo zapomínat.
Jak Vás napadlo, že příběh sochaře bude možné působivě vyprávět právě tancem?
Tento nápad byl vždy někde blízko a já jen čekal, až přijde ten správný čas. Rodin, stejně jako já, se zcela zasvětil vyjadřování sféry emočního života člověka – jeho duchovního a psychologického světa. On v plastice, já tancem. Můžeme se jen dohadovat, proč se tento balet neobjevil v našem repertoáru dříve, ale v každé tvorbě jsou skryté mechanismy a zákonitosti. Nad nimi nemá nikdo moc – dokonce ani sám autor. Každý nápad musí dozrát. Jak přesně se tento proces odehrává, je záhadou.
Často využíváte literární předlohy k vašim choreografiím (Idiot, Anna Karenina..), Jste vášnivým čtenářem?
Stejně jako vášnivým posluchačem hudby a divákem filmů. Důležité jsou jakékoliv podněty, které mě inspirují a naplňují tvůrčí energii. Jejich zdroje jsou různorodé. Otázkou je jen to, zda mě konkrétní dílo inspiruje k vytvoření nové choreografie.
Samozřejmě, že v této souvislosti velká literatura zaujímá výsostné postavení. Ona je skutečným pramenem myšlenek a symbolů, které se mohou stát základem budoucího představení. Na druhou stranu, při odpovědi na podobné otázky vždy zdůrazňuji, že nikdy nedělám baletní „ilustrace“ – mechanické převyprávění literárního díla. Na tyto velké texty vždy nabízím zcela nový pohled, který otevírá s pomocí tanečního jazyka nezmapované úrovně jejich vnímání. Tento přístup obohacuje baletní umění i literaturu samotnou, jak umělecky, tak i intelektuálně.
Otevřel jste vlastní taneční akademii v Petrohradu, čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
Naše akademie bude skutečně známá ve světě, až když její absolventi budou uznávanými hvězdami baletu. Teď jsme začali druhý akademický rok a před sebou máme hodně práce. Nejsem vůbec zvyklý se zastavit na dosaženém a odpočívat na vavřínech. Všechny mé myšlenky směřují dopředu, takže nápadů je vždy dost. Jsem pověrčivý člověk a nechci zveřejnit všechny své plány.
Řeknu jen to hlavní: velkou tvůrčí výzvou pro naše divadlo v nadcházejících měsících je příprava nového baletu Něžná je noc a jeho důstojná prezentace ruskému a zahraničnímu publiku. Kromě toho žiji mnoho let ve víře, že moje divadlo bude mít svůj vlastní domov v Petrohradě – Palác tance. Nyní se tento projekt konečně pohnul z mrtvého bodu. Pokud vše půjde dobře, za dva nebo tři roky se v našem městě otevře nové světové centrum baletu.
