Současná éra lovců dezinformátorů, konspirátorů a hybridních válečníků začala přinášet výsledky. Nejen v podobě autocenzury, kdy se řada z nás opět začala obávat vyslovit svůj názor, novodobého kádrování či problémů na pracovišti, ale i radikalizace v podobě zatmění mozků. Toto všechno má vliv i na zoufalství některých politických exponentů, obhajujících svůj neúspěch vším možným.
Asi jen naiva či příliš důvěřivý jedinec by mohl věřit nejrůznějším průzkumům volebních preferencí, které nám v podstatě každý měsíc předkládají více nebo méně renomované agentury. Reálná obliba politických stran a hnutí ze strany veřejnosti se jako vždy ukáže až při volbách.
Víte, co spojuje Paříž, Kodaň, Gelsenkirchen, Toronto, Barcelonu a nově nyní i Madrid? Zmíněná města po velmi negativních zkušenostech přistoupila k zákazu „sdílených“ elektrokoloběžek.
Načítaní obsahu...
Vinou celé řady politiků, ale především vinou médií – ať už to jsou deníky, časopisy nebo televizní i rozhlasové stanice - si pomalu zvykáme opakovat fráze. Už bohužel příliš nevnímáme jejich skutečný obsah a jen málokdo se zamyslí nad jejich smyslem. Tak je opakujeme – v rozhovorech, projevech, ve veřejných vystoupeních.
Zcela špatné, neprozíravé a především nespravedlivé rozhodnutí. Věčně mladá, pohledná a chytrá profesorka Danuše Nerudová, univerzální multifunkční kandidátka, se nestane eurokomisařem. Pardon, eurokomisařkou. Fialova vláda učinila nejhorší rezultát za dobu své existence.
S lehkou úvodní nadsázkou chci popsat nedávnou absurditu zadržení zakladatele a vlastníka sociální sítě Telegram Pavla Durova. Platformy, která si zakládá na absolutní ochraně svobody slova a soukromí uživatelů.
Řada z nás v minulých dnech četla o „kauze“ České televize týkající se pořadu 168 hodin. Uvozovky ve slově kauza jsou myšleny zcela záměrně, protože o žádnou kauzu nejde. Tu z ní dělají ti, kteří chtějí, aby to tak vypadalo. Snad nic v této zemi plné drahoty, sociálních problémů či bezbřehé digitalizace není tak nepodstatné.
Kdo by neznal slavný citát z ještě slavnějšího románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války: „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím až k pláči.“ Znalci Haškova díla vědí, že tento výrok často používal poručík Dub, horlivý, neschopný a servilní pedant, který se i tímto způsobem pokoušel nahnat strach podřízeným.
Již od římského práva známe rovnost před zákonem. Velmi rádi tento termín používáme. Nejenom politici, právníci, úředníci, ale i řada dalších profesí. Ze římského práva ho převzaly všechny demokratické revoluce moderní doby. Neumíme si představit demokratický režim, který by tuto zásadu nerespektoval. Alespoň v teorii.
Načítaní obsahu...
Asi si vzpomínáte na pár let staré pirátské heslo: „Pusťte nás na ně.“ Znělo přitažlivě, lákalo ke změně. Možná se i díky němu Piráti dostali do veřejných funkcí, a to včetně těch vládních. S odstupem času a po všech pirátských eskapádách jsem se k uvedenému heslu opět vrátil a hledal jeho pravý obsah. A víte, na co chtělo pirátstvo opravdu pustit? Na nic jiného, než na koryta a jiné prebendy!
Sněmovní prázdniny přerušily oprávněně vzrušená debata o takzvaných koncesionářských poplatcích, nicméně lze tušit, že toto téma s návratem poslanců do lavic opět oživí otázku, jak dál s veřejnoprávními médii. K problematice se vyjadřovali snad všichni, od politiků všech barev až po hospodské mariášníky v živořící hospůdce v zapadlé obci.
Zase jednou jsem v sobotu oddával. Asi jsem to neměl dělat, od té doby mám strach. Vedoucí matrikářek a jeho zástupce mně vysvětlili, že při sňatku jako oddávající vykonávám tzv. přenesenou působnost (státní správu). Byli v Brně na školení a tam se to dozvěděli. No, vůbec mě tím nepotěšili.
Tak nám v Karlových Varech po roce opět skončil festival přehlídky celebrit, údajných celebrit a necelebrit. K tomu mohli návštěvníci zhlédnout i filmy, ale o ně ve Varech zas až tak nejde. V hlavní roli tu opět a zas vystupují peníze, samozřejmě i ty naše.
Pražané, stejně jako lidé z celé republiky, si už tradičně užili prodloužený víkend. Státní svátky oslavili prací na chatě, výlety do přírody a mnoha podobnými aktivitami.
Dva „veřejnoprávní“ bumbrlíčci Česká televize a Český rozhlas nyní usilují o změny zákonů, aby se do jejich nenasytného chřtánu dostala další potrava ve formě stovek miliónů korun ročně navíc.
Načítaní obsahu...
Víte, co je to pretorianismus? Jde o nadměrný vliv vojáků na politické dění, kdy mohou hrát i roli politických arbitrů, a tím se ztotožňovat s legitimními držiteli moci.
Sociální neznamená jen chudý, jak se vžilo při obvyklém používání tohoto slova ve vztahu k seniorům. Vždyť sociální síť také neznamená facebook chudých. Vlastní význam se vztahuje ke společnosti. Senioři jsou součástí naší společnosti.
Houby a jejich sběr považují za klíčové také někteří politici. Škoda, že místo fascinací houbami nehledají kámen mudrců, aby zmoudřeli.
Musím přiznat, že na začátku svého vzniku před 15 lety mi Piráti připadali docela sympatičtí. Vždyť komu by se nelíbilo prosazování elementárního práva občana na svobodné šíření informací a striktní ochranu soukromí člověka. Avšak, co bylo, to bylo, i Piráti. Ti dnešní jsou ve vládě.
Nezisková organizace Helppes z Prahy 5 uspořádala v sobotu 25. května již 13. ročník vrcholné soutěže majitelů asistenčních a vodících psů - Mistrovství České republiky ve výkonu asistenčních a vodících psů.
Dostali jste od finančního úřadu složenku na zvýšenou daň z nemovitostí? To asi nevycházíte z údivu. Nedivím se.
Načítaní obsahu...
Zaujala mě nedávná zpráva Českého statistického úřadu o vývoji cen základních potravin. Podle ní v dubnu oproti březnu podražilo téměř veškeré zboží. Špatný signál.
V areálu hřbitova u krematoria v Praze-Motole se v pátek 10. května konalo pietní shromáždění k uctění památky obětí komunismu Motol 2024, pořádané společností K 31 – Nositelé odkazu Jáchymovské peklo. Pietního aktu se zúčastnila řada osobností veřejného a politického života.
Místo toho, aby alespoň politické strany, které považují práci za základ úspěchu společnosti, se dokázaly spojit ve společném úsilí o nápravu bezohledné vládní politiky, uspořádaly si své malé 1. máje. Na těchto malých májových akcích přesvědčovaly přesvědčené, tedy vlastní členy. Tato setkání se totiž uskutečnila téměř bez účasti veřejnosti. Politické strany svou neochotou a neschopností překonat parciální rozpory prohrály jednu velkou šanci.
Spolek Malostranský hřbitov připomíná pietním aktem při významných životních výročích osobnosti pohřbené na tomto hřbitově. Ve čtvrtek to byl právě hudební skladatel Václav Jan Tomášek (1774 -1850).
Státní správa nám velmi často zdůvodňuje opakované zvyšování poplatků stoupajícími náklady na vyřizování agendy, na vyhotovení nových dokladů, registračních značek. Ale my jsme si nevybrali dražší dokumenty nebo dražší registrační značky. Státní správa rozhodla o jejich zavedení, podobě nebo provedení.
Na základě výsledků slovenských voleb si troufám tvrdit, že alternativa a mainstream si, doufejme nejen na Slovensku, vyměňují role. Hlavní proud bude nejspíš jinde.
Načítaní obsahu...
Je vždy velmi smutné, když celoroční práci zahrádkářů zničí jedna mrazivá noc. Spálené květy či malé plody nijak k pohodě nepřispějí tím spíš, že jen těžko se voňavé a slaďoučké meruňce vyrovná ta dovezená z Turecka či jiných zemí.
Média procházejí zásadní transformací, ztrácejí své tradiční trhy a stávají se snadnou kořistí státního i obchodního vlivu. Ve spojení se státem nebo podnikáním pak nemohou plnit svoji skutečnou společenskou roli a stávají se nástroji propagandy.
Vítání jara má nespočet podob pro každého z nás. Asi se shodneme, že jejich základem musí být probouzející se příroda se všemi krásami a dary, které nejen člověku přináší. Osobně nástup teplejších dní slavím sběrem medvědího česneku v tvrdých luzích kolem mé milované řeky Labe.
Anglický katolický myslitel Gilbert Chesterton v jednom ze svých děl napsal, že každá vášeň jest škodlivá. Snad by se dalo volně parafrázovat, že každý extrém je škodlivý.
Čím častěji se objevují celebrity v televizi, novinách, internetu a na sociálních sítích, tím více máme pocit, že kladný či záporný hrdina je vlastně náš dobrý známý, soused odvedle.
Dětské hry mají připravit dítě na život. To je v pořádku. Jenomže by měly skončit s dětstvím. Není tedy už v pořádku, pokud hrajeme stejné hry dál i jako dospělí. Když hrajeme chvíli za jednu a chvíli za druhou stranu.
Načítaní obsahu...
Čas od času se ve společenském diskursu objeví otázka jak dál s takzvanými veřejnoprávními médii. Zcela legitimně zaznívají názory, že tento model se již přežil a další fungování povinně placené České televize a Českého rozhlasu v době rozmachu jiných médií příliš nedává smysl. Přiznám se, že se začínám k tomuto směru uvažování přiklánět. A to i z následujícího důvodu.
Když procházíme zmínky o daních v některých náboženstvích, napadá mě, že vše již bylo vymyšleno a vyzkoušeno. Mnohé bylo zapomenuto a nyní musíme znovu přijít na to, že co zavádíme, je blbost.
Vládní pětikoalice se z ryze záchranářských důvodů snaží protlačit nejen korespondenční hlasování pro lidi pobývající v cizině, ale i rozšířit jejich počet o ty, kteří jsou potomky československých občanů. A to dokonce od roku 1948.
Kam až se dá zdražovat? Kamkoli. Je jenom jediný limitující faktor, který horní hranici zdražení omezuje. Snaha zboží nebo službu prodat.
Mezi nejoblíbenější koníčky lidí v České republice patří nepochybně houbaření. Dokonce jsem někde četl, že třetina z nás chodí do lesa pravidelně, zatímco pouhá pětina vůbec. Nedivím se tomu.
Jsem zastáncem referenda. Jsem přesvědčen, že lidé mají právo přímo rozhodovat ve věcech, které se jich zásadně dotýkají. Není to jenom takzvané posílení přímé demokracie. Je to základní lidské právo v demokratické společnosti. Jeho realizace ovšem není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.
Načítaní obsahu...
Mnozí z vás, kteří za poslední měsíce využili služeb České pošty, se při čtení tohoto textu asi nebudou divit. Jeden ze symbolů fungování státu, od jehož vzniku pod názvem Československá pošta za necelý rok uplyne sto let, selhává. Bez přehánění si dovolím říci, že se ocitl v klinické smrti. Je mi to líto.
Tak nám od nového roku zdražili čepované pivo. O dost. Naivně se ve vládě domnívají, že tento krok rovněž přispěje ke „konsolidaci“ veřejných rozpočtů, rozuměj, zvýší se příjmy. Ten, kdo aspoň trochu ví, jak to v hospodách funguje, musí kroutit hlavou.
Hospodářská komora České republiky přišla s nápadem, že by desátky do její kasy neměli odvádět jen její členové, ale všechny firmy bez rozdílu.
Ve svém dětství a raném mládí jsem každý listopad musel strpět Měsíc československo-sovětského přátelství. Rozhlas a televize každý den připomínaly ruské a sovětské lidové i populární písně a písničky.
Něco se děje. A to překvapivě i v mediální sféře. Vládní zeď jménem novináři se začíná drolit. Je to zajímavé především z toho důvodu, že právě média byla jedním z hlavních strůjců předloňského volebního úspěchu nynějšího kabinetu.
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc.
Načítaní obsahu...
V březnu 2023 svolaly odbory před Úřad vlády protest proti návrhům vlády na „reformu“ důchodů a proti uvažovaným rozpočtovým škrtům. Prý, aby i na vládě věděli, že mají jiné představy, a taky s nadějí, že uspějí s výzvami k jednání s předsedou vlády.
Psal se rok 2019. Tehdy začátkem listopadu školské odbory vyhlásily stávku. Důvod? Požadavek, aby kabinet Andreje Babiše zvýšil platy učitelů. Opozice tenkrát učitele podpořila. Třeba takový Petr Fiala na své facebookové stránky napsal: „Požadujeme zvýšení platů učitelů na 150 % průměrné mzdy. Učitelé potřebují skutečné peníze, za prázdné sliby Andreje Babiše si nic nekoupí.“
Český premiér ve svém nedávném spotřebitelském videu rovněž slíbil, že s vedením maloobchodních řetězců projedná jejich cenovou politiku vůči stále více prskajícím českým zákazníkům. Netřeba připomínat, že většina z těchto obchodníků je v zahraničních, především německých rukách.
Jestli někdo v posledních dnech dominuje médiím, sociálním sítím nebo hospodským debatám, tak je to český premiér Petr Fiala. Není se čemu divit. Vždyť který stát se může pochlubit, že má v čele vlády nutellového mága, jenž vlastním občanům říká: Nakupujte v cizině, doma to stojí za houby.
Člověka stále častěji napadá, co šílenějšího zase někdo z institucí Evropské unie vymyslí a navrhne. Nebo zda lze navrhnout něco ještě absurdnějšího, než byl poslední „nápad“.
Média mají stále sílu. A to nemyslím jen z pohledu ovlivňování veřejného mínění podle správných, moderních a aktuálních trendů, zadání majitelů nebo osobními preferencemi či animozitami vůči konkrétním politikům. Znám krásný příklad, jak pomohla lidem. Fakt.
Načítaní obsahu...
Vláda Petra Fialy a Víta Rakušana utratí 42 milionů korun na plakátovou a billboardovou kampaň s cílem vysvětlit lidem své kroky.
Nedávná prezidentská volba jako by v mnoha momentech byla inspirována tvůrci hororových filmů. Na jednu stranu se horory části lidí nelíbí, ale na druhé straně je zase mnoho lidí miluje a „sjíždějí“ stále stejný snímek dokola.
Mají být pro nás slovenské volby poučením? Zcela určitě ano. Nešlo v nich totiž příliš o souboj koncepcí, volebních programů a osobností. Spíše se podobaly referendu.
Dobrý den, jmenuji se Štěpán Křeček. Jsem hlavním ekonomem společnosti B. a také poradcem premiéra Petra Fialy. Ano, byl jsem to právě já, kdo lidem letos v dubnu kvůli tuzemské drahotě doporučoval jezdit nakupovat levnější zboží do Polska. A jsem to také já, kdo aktuálně vypracoval analýzu, že Česká republika tímto tratí miliardy korun.
Po výrazném zdražení všeho možného přichází Fialova vláda s dalším návrhem, jak lidem z vysychajících šrajtoflí vytáhnout další peníze. Možná už brzy budeme za takzvaná veřejnoprávní média, tedy Českou televizi a Český rozhlas, platit víc. Tento krok naprosto odmítám, a to z následujících důvodů.
Povím vám příběh kamaráda, čerstvého penzisty. Nechci přirozeně uvádět jeho jméno, protože by ho čekala šikana ještě tvrdší, než zažívá dnes. O co jde?
Načítaní obsahu...
Každý z nás někdy býval dítětem, dokonce i piráti z Prahy 5. Každý z nás tedy hrával podobné hry. Jednou z oblíbených byla „Král vysílá svoje vojsko“. Pamatujete si? Na začátku jsme se rozdělili na dvě co nejvyrovnanější skupiny. Postavili se do řady proti sobě a pevně drželi za ruce. Král potom vyvolal jméno a Karel, Štěpán nebo Linda se rozeběhli proti protější řadě. Měli za úkol prorazit dětský řetěz. Když to dokázali, zajali tak hráče, jejichž držení prorazili. Když neuspěli, stali se sami zajatci. Bylo důležité být rychlý, silný, ale také uhnout v poslední chvíli a tím zaskočit nejslabší článek řetězu. Tedy i kus taktiky, kus psychologie. Nakonec prohrála ta strana, kde už zbyl jenom sám král. A něco podobného s námi pětkový piráti hrají i nyní.
Průzkumy obecně beru s rezervou, ale ten nedávný z dílny renomovaného Centra pro výzkum veřejného mínění, organizace spadající pod Akademii věd ČR, mě „dostal“. Tvrdí se v něm, že české vládě absolutně věří dvě procenta občanů. Dalších 23 procent s výhradami. Nic víc. Těžko se lze divit.
K milým povinnostem zastupitele patří i vítání občánků nebo oddávání. Rád navštěvuji s gratulací i jubilanty, kteří se dožili významných životních výročí. Tam si často uvědomuji, že schopnost těch starších chovat se laskavě a pokorně je jako tichá zátoka řeky života. Senioři jubilanti jsou pamětí nás všech, a pokud my o ně nebudeme pečovat, nemáme budoucnost.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Hovořím o aktuální „kokainové kauze“ brněnských politiků v čele s primátorkou Markétou Vaňkovou.
„Naštěstí jde dcera po prázdninách do školy,“ ulevila si moje známá, když se dočetla, že někteří politici z ODS připravují návrh, aby se zahrádky mateřských škol otevřely „světu“ a nemusely mít oplocení. Je prostě jedním z mnoha rozumných rodičů, kteří stále ještě nepochopili ten všeobjímající pokrok valící se na nás ze všech stran. „Snad někdo z vládních poslanců nepřijde s něčím podobným, co se bude týkat i těch základních,“ odpověděl jsem jí s nadějí.
Tak jsem se před několika dny dočetl, že České republice hrozí ztráta mezinárodní prestiže v oboru gastronomie a gastrocestování a snížení atraktivity pro bonitní mezinárodní klientelu. Prostě další „velký problém“, který dluhová vláda musí řešit. A opět nejlépe z veřejných peněz, tedy z těch vašich.
Načítaní obsahu...
Pisálek, skrývající se na Seznam.medium.cz pod pseudonymem „Fondovník“, v článku „Je fér, že si tenistka Vondroušová vydělá v sobotním finále Wimbledonu více než běžný Čech za život?“ dal průchod svému názoru o vítězce letošního Wimbledonu Markétě Vondroušové. Přesněji řečeno, nechal se slyšet.
Víte, co je v dnešní velmi složité době největším problémem české společnosti? Pokud se domníváte, že zdražování či plíživé omezování svobody slova, mýlili byste se. Všichni totiž potřebujeme takzvané nebinární záchodky, v překladu toalety, kde pohlaví zas tak nehraje roli.
Dokážete vyjmenovat tři zahraniční filmové festivaly? Jenom upozorňuji, že udělování filmového Oscara vám nebude započítáno, protože to festival, tedy přehlídka nových filmů, není. Naprostá většina lidí si vzpomene na jeden, možná na dva. Tři vyjmenují jenom znalci. Proč tato úvaha? Jenom abychom si uvědomili, že lidé ve světě to vidí velmi podobně. Mluvíme-li tedy o světovém významu a ohlasu karlovarského filmového festivalu, je to přinejmenším přehnané.
Piráti se rádi ohání morálkou. Bohužel se zdá, že pro Piráty z Prahy 5 zůstalo slovo morálka jen jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil.
Premiér Petr Fiala v nedávném televizním duelu s Andrejem Babišem prohlásil, že důchodcům peníze nadále rostou, a to i přes nižší červnovou valorizaci. Dokonce svého oponenta torpédoval s tím, že v této věci lže.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Nemám samozřejmě na mysli měšťáckou pseudomorálku, která bedlivě hodnotí, jak se kdo obléká, kdo a proč se s kým stýká a ráda odsoudí jakýkoli odklon od standardního chování jako nepřátelské gesto vůči ustáleným pravidlům.
Načítaní obsahu...
Na někom se dá dříví štípat. Na občanech jako celku se to dá zkusit, ale nebude to mít dlouhodobě příznivý výsledek. V Čechách se na politiku tradičně nadává. Dávno už ne jenom v hospodách. Vždycky oblíbené byly politické vtipy. Říká se, že čím je politických vtipů méně, tím je situace vážnější. Když situace není v Čechách lidem k smíchu, věc je zpravidla hodně vážná. To znamená, že lidem dochází trpělivost.
Nejen v České republice, ale i v Německu a naposledy v Itálii se nám objevil jistý „nešvar“. Jde o chování extrémistů, kteří v podstatě bez trestu ničí cizí majetek propichováním pneumatik nebo si berou jako rukojmí lidi spěchající do práce, k lékaři či s dětmi do školy a bůhví kam ještě. Asi víte, o kom píšu.
Lidé jsou různí. Nicméně naprostou většinu z nás spojuje touha žít v bezpečí, čistotě a pořádku. Doma, na chalupě či na zahradě je to jednoduché. Vzhled takového prostoru je na každém z nás, ilustruje naši osobnost. Nicméně se domnívám, že stejně tak by tomu mělo být i na veřejných místech.
Vánoční, velikonoční či předvolební běsnění je naštěstí na chvíli za námi, nicméně si v souvislosti s aktuálním nehorázným děním kolem České pošty nelze nevzpomenout na trauma doručovatelek či listonošek.
Skutečnost, že okolo různých manifestací na Václavském náměstí a jednoho z vystupujících pana Rajchla bude veselo a možná i trochu dusno, se dala jistě předpokládat. Jednak to tak nějak ke koloritu naší politiky patří a jednak se jedná opravdu o jedny z největších shromáždění nespokojených občanů. Nespokojených z různých důvodů. Je řada pohledů na tato shromáždění.
Třicet, čtyřicet, nebo sedmdesát? Nedá se to přesně spočítat, ale bylo to hodně. Odpor k vládní politice, vládním škrtům a vládě jako takové dokázal nedávno přivést řadu občanů této země na Václavské náměstí.
Načítaní obsahu...
Zdálo se mně, že dvě želvičky Bára a Julie se začaly v teráriu nudit. Koukání se na stejné věci i lidi je omrzelo, pražská magistrátní politika je nyní taky taková nudná a o ničem. Kamarád donesl želvičkám umělohmotné figurky pirátů ze série socialistických Igráčků. Bohužel nevěděl, že želvy nemají rády ve svém prostoru jakékoliv změny.
V posledních letech v souvislosti s větším počtem uživatelů návykových látek v centrálních městských částech, zejména na smíchovském Andělu, vyvstává otázka, co vlastně je onou látkou (či látkami) užívanou závislými osobami především v Praze 5. Odpověď by mohla napomoci řešení problému v tomto obvodu.
Jeden z radních Prahy 5, který by se měl starat o veřejný prostor, zamýšlí kulturu, respektive vážnou hudbu, využít v „boji“ proti drogově závislým osobám na smíchovském Andělu.
Plošné zavedení limitu rychlosti 30 kilometrů za hodinu v Praze se po agresivním blokování dopravy ve špičce ze strany několika fanatiků stalo agendou, o které se mluví. A to bylo pravděpodobně jejich hlavním cílem.
Vánoce a Velikonoce bývaly už tradičně dobou shonu. Vynechme otázku, zda je to dobře a zda to naplňuje myšlenku těchto svátků a smiřme se s realitou. Ženy si brávaly volno v práci, aby pekly cukroví, gruntovaly a sháněly vše potřebné.
Máte tužku? Pokud ne, rád vám ji půjčím. Slibuji, že se nebudete nudit. Proto si teď na stůl zkuste rozložit programy a hesla stran a hnutí, které kandidovaly v loňských komunálních volbách. Ke každému heslu si poznamenejte třeba jen skromný odhad, kolik by to tak asi mohlo stát. Skromný. Ale pozor, nepodceňujte hodnotu své práce.
Načítaní obsahu...
Tak nějak nám nespokojenost občanů postupně přerůstá v rozhořčení. Je dobré si začít všímat výrazných společných prvků této občanské nespokojenosti. Jednoznačně dominuje nesouhlas s úlohou, postoji a prací všech politických stran bez rozdílu. Totéž platí o politicích jako takových.
Stát zpravidla nevytváří mnoho vlastních finančních prostředků. Výjimkou je samozřejmě tzv. státní kapitalismus, kde stát sám hospodářsky podniká zřizováním podniků ve státním vlastnictví. Jinak stát žije převážně z daní právnických nebo fyzických osob. To chápeme, tomu rozumíme.
Před časem mně potvrdil vnuk Jaroslava Haška, že slavný spisovatel vymyslel svoji „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“ při pivíčku v hostinci Pod Černým vrchem v Erbenově ulici. Kdyby ji založil na stejném místě dnes, patrně by tato strana měla své zastupitele i na smíchovské radnici.
Při zavedení přímé volby prezidenta, nám všechna media tvrdila, že si nadevšechno my občané přejeme přímou volbu prezidenta. Když se ukázalo, že část z nás to bere jen jako zábavnou hru a zbytku je to celkem lhostejné, změnili novináři tón.
Nebýt nenajedenosti pirátů z Prahy 5, kdy jejich šest zastupitelů po volbách přijalo jako „odměnu“ za podpis koaliční smlouvy šest placených postů, zřejmě bych se pirátskými programovými dokumenty a ideovými východisky vůbec nezabýval. Konec konců měl jsem pocit, že je to strana pro mladé, a to já už dávno nejsem. Tak když se tím nezabývají „pětkoví“ piráti, zabývám se tím já a moje dvě želvičky, Bára a Julie.
Sociální neznamená jen chudý, jak se vžilo při obvyklém používání tohoto slova ve vztahu k seniorům, zdravotně handicapovaným, matkám samoživitelkám atd. Vždyť sociální síť také neznamená Facebook chudých. Vlastní význam se vztahuje ke společnosti. A všichni jsme její součástí.
Načítaní obsahu...
Asi nejsem sám, kdo moc nechápe zmatené (ne)rozhodování zastupitelů hl. m. Prahy. Jednou tak, podruhé jinak, jednou jeden (jedna) za tu stranu, pak za druhou a někdy i za třetí, čtvrtou, a dokonce i za pátou. Celé mně to připomíná starou dětskou hru „Král vysílá svoje vojsko“.
Želvičky Julie a Bára se na sebe momentálně tváří v jednom teráriu nezúčastněně a odtažitě. Jedna má 600 gramů a druhá 80 gramů. Želvičky si náklonnost nebo naopak nelásku projevují okusováním nožiček. Podobné projevy velké želvičky Julie vůči uzdravenému „prckovi“ Báře však mohou být při vzájemném velikostním a váhovém nepoměru víc než problematické.
Moje dvouletá želvička Bára po operativním vyjmutí čipu a 27 injekcích do jedné a do druhé nožičky, znovu vidí a baští. Považuji to za malý zázrak a důkaz schopností veterináře. Jak jsem psal, viníkem onemocnění nejen Báry, ale řady dalších želviček, je prasácká želví množírna. Ale to je jiný příběh, se kterým nyní nebudu zdržovat.
Želvička Bára už je zdravá a pražští zastupitelé se pořád nedokázali dokopat ke zvolení nové městské rady. A to jsou zdraví, zdraví až moc. Nyní jsou navíc odpočinutí, mladí, štíhlí a krásní.
Moje dvouletá želvička Bára po operativním vyjmutí čipu a 27 injekcích do jedné a do druhé nožičky znovu vidí a baští. Považuji to za malý zázrak a důkaz schopností veterináře. Jak jsem psal, viníkem onemocnění nejen Báry, ale řady dalších želviček, je prasácká želví množírna. Ale to je jiný příběh, se kterým nyní nebudu zdržovat.
V mládí jsme se učili v hodinách občanské výchovy o Manifestu komunistické strany, sepsaném Marxem a Engelsem v roce 1848. Mnohé se v minulosti zamlčelo, mnohé se nevědělo nebo nechtělo vědět. Teprve po čase jsem se dočetl, že komunistický Manifest, jak vyplynulo z úplné a nevytrhané korespondence jeho dvou autorů, tj. Marxe a Engelse, byl sepsán na základě objednávky mezinárodní dělnické organizace Svazu komunistů a jako objednané dílo bylo zhotovitelům i zaplaceno.
Načítaní obsahu...
Tak moje 70gramová dvouletá želvička Bára po operaci a vyjmutí čipu už běhá a začala jíst. Bohužel zatím nevidí. Když se chce nabaštit, musím jí krmit, protože kouše do prázdna. Snad po čase vidět začne. Za její špatný zdravotní stav může želví množírna. Často se mluví o množírnách psů, ale co množírny ostatních zvířat? Proč se s tím něco nedělá? Jsou snad želvy méně hodnotné než psi?
Jeden z mých blízkých známých dostal nedávno z významného správního orgánu dopis. Dokonce blahopřejný. Na tom není nic zvláštního. Zvláštní byla jen titulatura: JUDr.CSc., pak jméno a příjmení. Patrně ne náhodou, protože totéž se objevilo jak na obálce, tak v oslovení v dopise.
Ve čtvrtek jsem se svou želvičkou Bárou navštívil veterináře. Je zdravotně poznamenána pochybnou želví velkomnožírnou, kde jí „chovatelé“ krátce po narození implementovali čip. Neodborně, hloupě. Čip jí způsobil spoustu želvích zdravotních potíží.
Nízký počet členů politických stran má za následek omezení politické soutěže. Je také důvodem, proč nejsme spokojeni se složením volených politických orgánů.
Právo milosti podle svých slov považoval prezident v prvním volebním období za monarchistický přežitek. Proto ho delegoval na ministra spravedlnosti s tím, že bude podepisovat pouze milosti z důvodu zdravotního stavu. Pokud tohle má být jediný důvod udělení milosti, pak se jedná jen a pouze o nepochopení institutu milosti.
Říká se, že slibem nezarmoutíš. A tím předvolebním už vůbec ne. Jen co se urny uzavřou, přichází u leckterých šiřitelů dobra doba absolutních výpadků paměti. Vždyť do dalšího politického klání jsou to přece čtyři roky, takže zívačka. Lidé jsou hloupí, zapomenou.
Načítaní obsahu...
Stát nevznikl proto, abychom měli kam dávat peníze. Vznikl proto, aby chránil své občany a jejich zájmy. Stát, který to nedokáže nebo se tím nechce zabývat, je pro své občany zbytečný.
Na někom se dá dříví štípat. Na občanech jako celku se to dá zkusit, ale nebude to mít dlouhodobě příznivý výsledek.
Máte tužku? Pokud ne, rád vám ji půjčím. Slibuji, že se nebudete nudit. Teď si na stůl rozložte programy a hesla stran a hnutí, které kandidovaly v komunálních volbách. Ke každému heslu si poznamenejte třeba jen skromný odhad, kolik by to tak asi mohlo stát. Skromný. Ale pozor, nepodceňujte hodnotu své práce.
Do politiky člověk zpravidla vstupuje se svými požadavky. Nekompromisními požadavky. Vynecháme případy, kdy jde o požadavky osobní povahy. Není to proto, že by byly tak výjimečné. Je to proto, že tuto kategorii požadavků nepovažuji za vyjádření politiky, ale jenom politikaření. V praxi není obtížné obě kategorie oddělit.
Už v 18. století byl vydán příkaz zapisovat do matrik všechny narozené děti bez příplatku k taxe štolové. Toto opatření tehdy rozhodně nebylo laskavostí katolické církve a pokusem ulevit lidu od části povinných církevních plateb. Důvod byl zcela pragmatický.
Někdy skokově, někdy pozvolna, ale v posledním období stále výrazněji klesá podpora politických stran občany. Někdy se sekáváme s názorem, že to je trend současného století. Nemyslím si to.
Načítaní obsahu...
V sobotu 17. září od 9.30 hod. pořádá v Motole obecně prospěšná společnost Helppes veřejnou promoci letošních psích studentů – asistenčních psů a jejich slavnostní předávání novým majitelům - lidem s vážným zdravotním handicapem – s názvem Super den 2022. Letos se koná již 20. ročník.
Služebna Policie České republiky by mohla již v příštím roce vystřídat v Mahenově ulici v Košířích nízkoprahové centrum pro drogově závislé Progressiv. Tomu Praha 5 nedávno vypověděla nájemní smlouvu a prostory musí opustit do konce února 2023. Městská část tím razantně zareagovala na stížnosti místních obyvatel na neutěšený stav v okolí a dlouhodobý nezájem pražského magistrátu řešit drogovou problematiku komplexně v rámci celé Prahy.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil.
Každé ráno usedám k počítači, projdu stránky hlavních deníků, podívám se, co je nového v zahraničí. Otevřu facebook, twitter, pinterest… Všude informace, někdy podobné, nebo podobnější, ale každou chvíli nové, čím kratší, tím lepší.
Po výletu, který vede po dně pravěkého moře a výletu na Děvín, Petřín, Cibulku a za elegancí Barrandovských prvorepublikových vil, připravilo Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 a společnost Velká dobrodružství další výlet s tajenkou, tentokrát „Do skalničkové zahrady a za Jestřábem do Prokopského údolí“.
Rytíři krále Artuše sedávali kolem kulatého stolu. Nebylo to proto, že tehdejší tesaři nedovedli vyrobit obdélníkový nebo čtvercový stůl. Kulatý byl jen a jen proto, aby nikdo neseděl v čele, nikdo neseděl blíže nebo jiný dále. Kulatý stůl symbolizoval, že všichni rytíři sedící kolem jsou si rovni. Nikdo z nich si nebyl rovnější, nikdo neměl hlavní slovo.
Načítaní obsahu...
Na úterý 23. srpna připravilo Komunitní centrum Prádelna další z řady výměnných bazarů pro veřejnost tzv. swapů. Tentokrát se jedná o Zahradní swap, který se zaměřuje na květiny a rostliny v nejširším slova smyslu - pokojovky i rostliny do zahrady, bylinky, sukulenty, ale také plody z vlastní zahrádky nebo různé sazenice či semínka.
„Když slyším slovo kultura, sahám hned po pistoli!“ Nechci připomínat autora těchto slov, protože si některá jména v historii nezaslouží, aby byla vzpomínána. Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější.
Komunitní centrum Prádelna v Praze 5 připravilo na druhou polovinu srpna a začátek září několik zajímavých akcí.
Sociální neznamená jen chudý, jak se vžilo při obvyklém používání tohoto slova ve vztahu k seniorům. Vždyť sociální síť také neznamená Facebook chudých. Vlastní význam se vztahuje ke společnosti. Senioři jsou součástí naší společnosti.
Další pracoviště pečovatelské služby Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 nově najdete v Plzeňské ulici 174 (dům Áda).
Tuto populární větu známe všichni. Stokrát, tisíckrát jsme ji slyšeli. Ne snad před soudem nebo při vyšetřování. V detektivkách. Tato zásada je pravdivá. Neznalost zákona skutečně neomlouvá. Nechci o tom polemizovat. Jenom se chci zeptat, zda je vůbec možné znát všechny zákony? Jako právník vás mohu ujistit, že to skutečně možné není.
Načítaní obsahu...
Po dvou letech se do galerie Komunitního centra Prádelna vrátil akademický malíř Ladislav Hojný. Tentokrát s výstavou nazvanou „13 x všechno v jednom”, představující třináct tematických „kartonů“, každý s množstvím kreseb zachycujících jednotlivé téma.
Vedení radnice Prahy 5 schválilo záměr pronájmu nebytového prostoru ve Švédské ulici 1844/ 1845 pro Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5. Vznikne v něm detašované pracoviště Komunitního centra Prádelna
Na letní sezónu připravilo Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 ve spolupráci s agenturou Velká dobrodružství další originální projekt – Výlet s tajenkou za elegancí barrandovských vil.
