Všichni víme, že Češi jsou národem houbařů, mě nevyjímaje. V letošním suchém a teplém létě už ve společnosti v tomto ohledu byla znát jistá nervozita, kterou doprovázela otázka: Porostou ještě vůbec?
Nová dětská skupina Sovičky se tento týden otevřela v ulici Na Habrové v Hlubočepech. Umožnila to přestavba nevyužívané trafostanice. Zařízení provozuje Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5.
Neomalenost „suchozemských loupežníků“ jménem Piráti nezná hranic. Jejich hlavními tématy pro hlavní město totiž jsou výstavba bytů a lepší doprava. Asi se bláhově domnívají, že Pražané mají ohledně zbabrané digitalizace stavebního řízení za desítky miliard krátkou paměť a nezažívají každodenní dopravní peklo. Zřejmě se inspirovali slavným výrokem: Zatloukat, zatloukat, zatloukat…
Načítaní obsahu...
V Praze jsou večery, kdy se město zpomalí. Tramvaje znějí tišeji, světla lamp se rozplývají v jemném oparu a asfalt voní po dešti, i když nepršelo. V těch chvílích si člověk všimne věcí, které by jinak přehlédl — třeba zvláštních městských hub, které se už několik let objevují tam, kde by je nikdo nečekal.
Česká televize byla dlouhé roky – a stále je – považována za klasický příklad přejedeného bumbrlíčka. Ne kvůli jídlu, ale kvůli veřejným penězům, které mizí tempem, jež by v soukromé firmě neprošlo ani jeden měsíc. A právě o tom se letos na podzim povede velká debata, protože se očekává snížení příjmů veřejnoprávních médií. Najednou se bude muset šetřit. Jak překvapivé.
Deset stanovišť, lesní bytosti, kouzelné úkoly a na konci tajemství, které čeká na své odhalení. Barrandovský les se v sobotu 3. října promění v dobrodružnou stezku pro děti a jejich rodiče. Malí návštěvníci budou postupně plnit úkoly a pokusí se otevřít Kouzelnou kroniku strážců lesa. Vstup na celé odpoledne je zdarma.
V české politice se opakovaně objevuje přesvědčení, že neústupnost je důkazem charakteru a kompromis známkou slabosti. Politici často vstupují do veřejného života s pocitem, že pevnost jejich postojů je měřítkem morální kvality. Jenže politika není soutěž o neomylnost. Je to prostor, kde se lidé učí žít s tím, že pravdu nemají vždycky — a že ji někdy mají i ti druzí.
Jsou lidé, kteří mají doma psy, a pak lidé, kteří mají doma želvy. Já patřím do té druhé skupiny. Želvy jsou tiché, pomalé a nikdy vám nepřipomenou, že jste zapomněli koupit granule. A přesto mě už léta přitahuje svět psů — jejich měkký krok, jejich oddaná přítomnost, jejich schopnost přinést člověku klid, který se nedá vyrobit ani vymyslet.
V ZŠ Weberova v Košířích se 1. září otevřely dvě nové třídy a zrekonstruovaný bazén. Pásku slavnostně přestřihli zástupci smíchovské radnice a zhotovitelů.
Načítaní obsahu...
Někdy stačí projít se městem v podvečer. Světla se rozsvěcují, tramvaje zpomalují a lidé se vracejí domů. Všechno má najednou měkčí obrysy. A mezi těmi, kdo kráčejí ulicí, jsou i lidé v seniorském věku — tiší, ale ne nenápadní. Jejich krok je klidnější, ale jistý. Je v něm zkušenost, která se nedá naučit, jen prožít. A právě oni nám připomínají, že některé představy o stáří už dávno neplatí, jen jsme si toho nevšimli.
Evropské hodnoty jsou něco jako rodinné stříbro, které se dědí z generace na generaci – jenže když se ta skříň konečně otevře, zjistíme, že uvnitř leží jen zaprášená krabice od bot. Ale všichni se tváří, že je tam poklad. A kdo tvrdí opak, ten je prý „neevropský“.
Každý z nás byl kdysi dítětem. Někteří z nás si to dokonce pamatují. A pak tu byla hra, která nás učila strategii, odvahu a schopnost tvářit se, že víme, co děláme: „Král vysílá svoje vojsko.“ Dvě řady dětí, pevně sevřené ruce, napětí ve vzduchu — a pak jméno. Vyvolený se rozběhl, prorazil řetěz, nebo skončil jako zajatec. A protože jsme byli malí, brali jsme to jako zábavu. Přeběhnout na druhou stranu? Proč ne. Tam se taky smáli.
V Hlubočepech se od října otevře nová dětská skupina pro nejmenší. Vznikla přestavbou dlouho opuštěné trafostanice v ulici Na Habrové a provozovat ji bude Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5. Zařízení nabídne 12 míst pro děti od dvou do čtyř let.
Mnozí z nás si občas zažertují nad nějakým „utopickým“ nápadem. Ve smyslu: tohle se přece nikdy nemůže stát, vždyť je to naprostý nesmysl. Jenže v době, kdy absurdní a bizarní řešení stále častěji vítězí nad zdravým rozumem, se z vtipu stává realita. A člověk pak přemýšlí, jestli se má smát, nebo plakat.
Někdy mám pocit, že fotbalové tabulky jsou něco jako mapy počasí. Ukazují, kde se daří, kde fouká protivítr a kde se už dlouho čeká na lepší časy. Stačí se na ně podívat a člověk vidí víc než jen body a skóre — vidí krajinu, která se buď rozvíjí, nebo jen tiše přežívá.
Načítaní obsahu...
Chaos v pražské dopravě se pod vedením Pirátů stal smutným standardem. Kolony, uzavírky, objížďky a nekonečné komplikace jsou dnes pro tisíce Pražanů každodenní realitou. Už dříve jsem psal o tom, že Praze chybí logika, koordinace a schopnost plánovat dopravní omezení tak, aby na sebe navazovala. Pravá ruka často neví, co dělá levá, a výsledkem jsou zbytečné problémy pro řidiče i cestující.
Postavily malířské stojany, vzaly do ruky štětec a paletu s barvami a pustily se do díla. Dámám šla práce náramně od ruky. Na smíchovské náplavce odstartovaly pod vedením malíře Miroslava Mužíka, který nyní působí jako vedoucí komunitního centra Prádelna na Smíchově, kurzy malování akrylem.
Dokážete vyjmenovat tři zahraniční filmové festivaly? Tři, ne dva. A ne, Oscar se nepočítá — to je jen každoroční hollywoodská soutěž v tom, kdo si koupí dražší šaty a lepší PR. Většina lidí zvládne jeden festival, ti sebevědomější dva. Tři uvedou jen ti, kteří mají doma katalogy z Cannes místo rodinných fotek. A proč to celé? Abychom si připomněli, že svět opravdu nečeká, až mu Karlovy Vary ukážou, co je to filmová velmoc. Upřímně: většina světa si na Vary vzpomene jen tehdy, když jim někdo připomene, že existují. A i tehdy si nejsou jistí.
Nového Taxíka Maxíka, který vozí seniory, zdravotně a tělesně postižené občany Prahy 5, převzalo Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5. Vozidlo nahradilo auto, které sloužilo od roku 2017.
Městská část Praha 5 vyhlásila sbírku školních potřeb a aktovek, která pomůže dětem ze sociálně slabších rodin připravit se na nový školní rok.
Prodloužený víkend je v Česku něco jako malý národní svátek sám o sobě. Jakmile se v kalendáři objeví červené políčko, národ se přesune na chaty, kde se oddává tradičním rituálům: sekání trávy, grilování a debatám o tom, že „už by to chtělo zase nějaké volno“. Náboženský význam svátků si připomnělo zhruba jedno procento obyvatel — tedy počet, který by se dal vysvětlit i tím, že někdo zabloudil do kostela cestou na zmrzlinu.
Načítaní obsahu...
Srážka s neinformovaným blbcem vždy zabolí, i když nakonec nedojde k fyzickému střetu. V podstatě to platí ve všech sférách života, a stejně tomu bylo i před několika dny v Libni.
Na Malostranském hřbitově proběhl 17. ročník Májových slavností. Pořadatelé tentokrát představili a pokřtili novou publikaci Malíři a sochaři na Malostranském hřbitově a díla se hřbitovem spojená, která bude i ke stažení na webových stránkách spolku.
Politická, mediální a společenská hysterie nad financováním České televize a Českého rozhlasu graduje. Racionální debata se ztrácí v narůstajícím množství bezobsažných floskulí, kde už vůbec nejde o sílu argumentů, ale řevu. Prim hrají termíny jako nezávislost, demokracie, svoboda, stávka. Přitom jde zas a pouze o peníze.
Výcvikový areál organizace Helppes v Motole hostil v sobotu další Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních a vodicích psů. Síly poměřila téměř dvacítka čtyřnohých pomocníků, prvenství vybojoval labradorský retriever Agáta z Krásné stráně Anny Kozákové.
Kdysi existovaly noviny jménem Večerní Praha. Lidé jim říkali Pražská drbna, protože to znělo mile a trochu pikantně. Jenže když dnes otevřu archiv, nestačím se divit: ta „drbna“ byla proti dnešním médiím asi jako tichá knihovnice proti hyperaktivnímu megafonu. Drbů minimum, zato Černá kronika — stručná, decentní, skoro až ostýchavá.
Praha 5 znovu otevírá téma bezpečnosti v jedné z nejrušnějších částí města. Radnice chce v okolí Anděla posílit dohled a reagovat na situace, které podle ní dlouhodobě zatěžují veřejný prostor i místní obyvatele.
Načítaní obsahu...
V Raudnitzově domě v Hlubočepech funguje komunitní centrum Konírna, které ve středu hostilo setkání účastníků kurzů, lektorů a dalších spolupracovníků. Sešli se u příležitosti rozloučení se školním rokem a vítáním léta.
Praha 5 poskytne charitativní organizaci Naděje, která pomáhá potřebným, finanční dar ve výši 262 tisíc korun na zajištění mobilní jednotky a terénního programu v ohrožených lokalitách městské části.
Jednou z definic šílenství je dělat to stejné znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. Tento citát Alberta Einsteina se mi okamžitě připomněl poté, co Piráti představili svoji kandidátku na pražskou primátorku Terezu Nislerovou. A ta ihned začala občany oblažovat svými vizemi, které by metropoli měly proměnit ve vysněný ráj.
Po volbách se u nás vždycky rozhostí zvláštní ticho. Takové to ticho, které bývá mezi dvěma ročními obdobími — když ještě není jaro, ale zima už se vzdala. V tom tichu pak vystoupí nově zvolení představitelé, trochu nesví z té náhlé pozornosti, a pronášejí větu, která se stala součástí politického kalendáře stejně spolehlivě jako první sníh: „Budeme pracovat pro všechny občany.“
Pražská organizace hnutí ANO schválila kandidátku pro podzimní komunální volby i nominace do Senátu. Strana staví na kombinaci zkušených komunálních politiků a nových tváří, které chce zapojit do rozhodování o budoucím směřování hlavního města.
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc. Naučit ho společenským návykům, životu v kolektivu. Měla by mu přinést základní hodnotovou orientaci, ale také orientaci v oblasti lidského poznání.
Načítaní obsahu...
Morálka u nás nezmizela. Jen odešla po anglicku. Bez rozloučení, bez vzkazu, jen tiše zavřela dveře. Možná někde stojí v koloně na hranicích a přemýšlí, jestli se jí chce vracet. Upřímně - nedivím se jí.
Stovky dětí si v sobotu 16. května užily Kouzelnou zahradu – Srdce Prahy, kterou pro ně v Kinského zahradě na Smíchově uspořádala radnice Prahy 5 ve spolupráci s Domem dětí a mládeže. Na příchozí čekala v okolí budovy Národopisného muzea dobrodružná stezka s deseti zastaveními, kde plnili různé úkoly.
Pražané, coby dlouholetí pokusní králíci v rukou „vědců“ z Pirátské strany, si pro tentokrát oddechli. Experimentální návrh na léto uzavřít pro automobilovou dopravu Malostranské náměstí a Smetanovo nábřeží jim naštěstí městští zastupitelé hodili na hlavu.
Rytíři krále Artuše kdysi sedávali u kulatého stolu. Ne proto, že by byli tak pokrokoví, ale protože ještě neexistovaly powerpointové prezentace, které by vyžadovaly „hlavní místo u projektoru“. A hlavně: nikdo z nich neměl potřebu dokazovat, že je důležitější než ostatní. Dnes by je za to nejspíš poslali na školení asertivity, protože kdo si nesedne do čela, jako by ani nebyl.
Děti z mateřinky v Peroutkově ulici v Košířích si ve středu užily dopoledne se strážníky. V areálu zaparkoval policejní vůz, motorka, které si mohly důkladně prohlédnout, a také dva starokladrubští koně, Koule a Kapr.
Jakýsi spolek na nově otevřený pražský Dvorecký most vyvěsil (samozřejmě bez pronájmu a tudíž protiprávně) transparent, na němž stálo: ruce pryč od České televize. A mnozí z nás, kteří tomuto několikamiliardovému bumbrlíčkovi musíme měsíc co měsíc odvádět desátky, zbystřili.
Načítaní obsahu...
Středeční swap, neboli výměna květin a hrnečků v komunitním centru Konírna v Raudnitzově domě v Hlubočepech, se vydařil. Bylo z čeho vybírat. Dámy na místo proudily celé odpoledne a přicházely i odcházely s plnými taškami.
V devadesátých letech nikdo na Západě netušil, jak změnit svět. Západní politici předali tolik své moci finančníkům a stále rostoucím manažerským byrokraciím, že se vlastně sami stali manažery a přestali být politiky. Jejich prosťoučká představa světa se ukázala jako nebezpečná a ničivá. Teď už bylo jasnější, že systém má zásadní chyby.
Přelom března a dubna bývá kromě jiného ve znamení jistého zeleného zázraku přírody. Pamatuji si, že ještě před několika lety byl medvědí česnek okrajovou záležitostí, která mezi lidmi nebudila přílišný zájem. Postupem času se z něj stal velmi oblíbený předmět nejen kulinářského zájmu, ale také zdravotního či dokonce společenského. Stačí se podívat na sociální sítě, do médií či jen naslouchat debatám ve veřejném prostoru.
Mnohým se začátkem 90. let minulého stolení zdálo o konci tradičního snu o tom, že pomocí politiky by šlo vybudovat jinak uspořádaný svět. Namísto toho jako by vznikal nový systém, který s politikou neměl nic společného. Systém, jehož cílem nebylo něco měnit, ale prostě spravovat „postpolitický“ svět. Jedním z lidí, kteří popsali tuto dramatickou změnu, byl německý levicový politický myslitel jménem Ulrich Beck.
Komunitní centrum Michnovka, které se nachází v domě s pečovatelskou službou Michnovka v Hlubočepech, bylo slavnostně otevřeno na konci března.
Stále více si kladu otázku, jaké by to bylo, kdyby politici neexistovali. A pak jsem si vzpomněl na rok 1975, kdy se New York City ocitl na pokraji bankrotu.
Načítaní obsahu...
O rozšíření městského kamerového systému má zájem Praha 5. Radní proto na svojí minulé schůzi schválili znění dopisu s tímto doporučením, který míří na magistrát.
Kdo z nás by si občas nepoložil otázku, zda má být právem hrdý na svoji vlast. Člověka hned napadnou přírodní krásy, historie, kultura nebo třeba sportovci, hudební skladatelé, vědci či další osobnosti, které naši zemi proslavili.
Oblíbená Senior akademie, kterou organizuje Praha 5 ve spolupráci s Městskou policií hl. m. Prahy, se uskuteční také v letošním roce. S pořádáním akce souhlasili radní na svojí minulé schůzi.
Osmdesátá léta minulého století jsou dobou rozkvětu počítačů, sítí a korporací. Nejen v těchto oblastech však tato doba přinesla zajímavé věci, i svět politiky je pozoruhodný. „Osmdesátky“ daly světu i politice mnohé a známé. Jsou však i věci či principy z uplatňování politiky některých vyspělých zemí pozapomenuté, skryté a neakcentované.
Z obchodů, řetězců či nejrůznějších trhů to všichni dobře známe. Produkty jsou „domácí“, „farmářské“, „babiččiny“ nebo „zaručeně čerstvé“. Chápu, že výrobci a prodejci tyto názvy stále častěji používají pro přesvědčování zákazníka, aby vnímal jejich jedinečnost a nejvyšší kvalitu. Ale je tomu skutečně vždy tak?
Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Načítaní obsahu...
Je to už 17 let, co se v českých obchodních řetězcích začala objevovat novinka – takzvané samoobslužné pokladny. Každá taková moderní věc vždy vyvolává pozornost, a diskuze mezi námi zákazníky, zda je to opatření pozitivní, či komplikující naše pohodlí a zvyky.
Prezident republiky Petr Pavel s chotí Evou navštívili dnes Prahu 5. Na radnici se prezidentský pár zúčastnil debaty se zástupci vedení páté městské části a dalšími pražskými starosty a odborníky o aktuální situaci v oblasti drogové problematiky, fungování kontaktních center a systému substituční léčby v metropoli.
„Když slyším slovo kultura, sahám hned po pistoli!“ Nechci připomínat autora těchto slov, protože si některá jména v historii nezaslouží, aby byla vzpomínána. Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější.
Vedení Prahy 5 adresovalo primátorovi metropole Bohuslavu Svobodovi (ODS) dopis, ve kterém opětovně žádá urychlené otevření nových kontaktních nízkoprahových center pro osoby závislé na návykových látkách mimo území páté městské části.
Server Novinky přišel před nedávnem s veřejně známou informací: ceny v hospodách a dalších gastronomických podnicích za poslední léta výrazně vzrostly. Od roku 2019 údajně o více než 50 procent.
Na celém světě slyšíme téměř od všech nové zvolených představitelů, prezidentů, senátorů, primátorů nebo starostů, že budou svůj úřad vykonávat pro všechny občany, nikoli jen pro své voliče. Pro všechny občany, ať už volili, koho chtěli. Je to jenom fráze? Nebo je to projev dobré vůle? Není ani tak důležité proč a jak to říkají a jestli to myslí vážně. Důležité je, zda to v praxi jsou vůbec schopni dodržet.
Načítaní obsahu...
Pořád slyšíme stížnosti na chování mladých. Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční – to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?
Mediálně nejúspěšnější tuzemská developerská společnost Piráti s.r.o. protestuje. Nová vláda údajně řekla „ne“ dostupnému bydlení pro lidi. Alespoň to tvrdí jeden z velkých šéfů pirátské firmy Ivan Bartoš, věčně slibující výstavbu stovek tisíc bytů.
Už léta si kladu otázku, co mají společného rozum a Piráti. A nedávná sněhová kalamita v hlavním městě mě utvrdila v odpovědi, že vůbec nic.
Stejně jako vy i já se každodenně setkávám s nějakou sbírkou. Některé se pravidelně opakují, jiné se stejně pravidelně obměňují. Některé jsou úspěšné, jiné méně. Všechny mají ovšem jeden znak společný. Suplují nefungující systém; státu nebo společnosti.
Víte, kdy končí, či začíná sezóna opravdových houbařů? Odpověď je jednoduchá: nikdy. Přesně to platí o partičce mých dobrých známých, kteří každým rokem na Štěpána vyrážejí na několikakilometrový sběr z Bohnic podél Vltavy do Klecánek, poté přívozem do Roztok a následně Tichým údolím směr Únětice.
Existovaly kdysi noviny, které se jmenovaly Večerní Praha. Mezi lidmi se jim přezdívalo Pražská drbna. Pokud dneska v archivu zalistuji jejími starými výtisky, zjišťuji s překvapením, že těch drbů tam bylo velmi poskrovnu ve srovnání s dnešními médii. Oblíbený sloupek byla tehdy Černá kronika, stručný přehled tragických zpráv. Dnes je to opačně. Sotva rozsah jednoho sloupku jsou zprávy zajímavé, zbytek médií tvoří černá kronika.
Načítaní obsahu...
Zastupitelé Prahy 5 v úterý 16. prosince schválili rozpočet na příští rok. Počítá s příjmy ve výši 1,12 miliardy korun a výdaji 1,45 miliardy. Rozdíl městská část pokryje z přebytků z minulých let. Významná část peněz poputuje do školství, investic a rozvoje veřejných prostranství.
Sedmiletá „činnost“ pirátského náměstka Zdeňka Hřiba ve vedení české metropole je u konce. A neznám ve svém okolí jedince, který by s úlevou nedodal: Zaplať pánbůh!
Některé rituály, či řekněme tradice, mám rád. Ale na jeden z nich se celý rok těším obzvláště. U kamaráda doma děláme v první prosincovou sobotu jednu z prasečích lahůdek – sulc. Nejsem zrovna nejlepší kuchař, ale asistování v kuchyni mě vyloženě baví. K tomu miluji vepřové maso v podstatě na jakýkoli způsob, což v české kotlině nikoho příliš nepřekvapí.
Desetileté výročí úspěšného vzdělávacího programu prevence kriminality pro seniory završilo slavnostní předávání pamětních listů na smíchovské radnici. Senior akademie, kterou pořádá Městská část Praha 5 ve spolupráci s městskou policií, letos vzdělávala více než tři desítky účastníků a zájem veřejnosti je tak vysoký, že se plánuje pokračování i v roce 2026.
Může se zdát, že hlavní houbařská sezóna už skončila, nicméně v Praze potrvá až do konce roku. Především v centru města lze v podstatě na každém kroku najít exempláře především hřibu arogantního (boletus aroggareus), hřibu škodlivého (boletus calamitosus) a v nemenší míře také hřibu chamtivého (boletus avaritius). Bohužel na rozdíl od jiných druhů hřibovitých jsou tyto tři nepoživatelné především pro svoji nepříjemně palčivou chuť, která se každým rokem zintenzivňuje.
Etalon celosvětového veřejnoprávna má problém. Kdysi slovutná rozhlasová a televizní společnost BBC to s manipulací obsahu svého vysílání přehnala natolik, že ze svých pozic odešli jak generální ředitel, tak šéfka zpravodajství. A to ještě možná bude platit americkému prezidentovi miliardy dolarů.
Načítaní obsahu...
Možná i vy patříte mezi ty naivy, kteří se před několika dny zaradovali nad zprávou, že v pozici náměstka pražského primátora končí vrchní "devastátor" metropolitní dopravy Zdeněk Hřib. U mě tento lehce pozitivní pocit skončil ve chvíli, kdy jsem si na portálu zdopravy.cz přečetl rozhovor s Hřibovým nástupcem, členem jeho vyhlášené suchozemské pirátské party, Jaromírem Beránkem.
Vypadá to, jako bychom žili ve společnosti, kde je většina frustrovaná nějakou křivdou, která by jí dávala právo k odplatě stejnou mincí. Právo k nerespektování jakýchkoli pravidel.
V jednom z nedávných příspěvků jsem psal o houbách. Mystických a nevyzpytatelných tvorech, kteří nejen nás, ale i životy našich předků provázejí od nepaměti. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že podobnými tvory jsou i ryby. Jejich doba doprovázená výlovy a Vánocemi je opět tady.
Nedávné volby jako by v mnoha momentech byly inspirovány tvůrci hororových filmů. Na jednu stranu se horory části lidí nelíbí, ale na druhé straně je zase mnoho lidí miluje a „sjíždějí“ stále stejný film dokola. Ona nám ta politika tak nějak připomíná seriály, ty hororové poměrně často. Po nějaké době se však seriál okouká, ale herci zase hrají v dalším seriálu. Ten sice po čase skončí v archivu, ale většina hereckých protagonistů se objeví v nových kulisách dalšího seriálu znovu.
Stává se stále častěji, že politické strany vedou ostrý boj jen o výkon politiky. Ne o smysl politiky. Ostatně srovnáme-li volební programy, nutně dojdeme k závěru, že všichni chtějí v podstatě totéž a liší se maximálně v nástrojích, které by při dosažení cílů preferovali.
Houbařská sezóna je v plném proudu a lesní potvůrky si s námi i letos pěkně hrají. Někde najdete plné koše, zatímco o padesát kilometrů dál neroste ani prašivka. Jednoduše si dělají, co chtějí. Mohou mít ideální podmínky – napršeno, bezvětří, příznivou teplotu – a stejně třeba ani ťuk.
Načítaní obsahu...
V pražské Štefánikově ulici začala fungovat nová pizzerie Pasta Fidli, kterou provozuje skupina sociálních podniků Etincelle. Ta od roku 2005 podle radnice Prahy 5 pomáhá lidem s mentálním i fyzickým postižením začlenit se do běžného života. Podle ředitele Jakuba Knězů jde o první pizzerii v Česku, která cíleně zaměstnává lidi se zdravotním znevýhodněním.
Je mi velkou ctí být dlouholetým fanouškem a podporovatelem organizace Helppes – Centra výcviku psů pro postižené o. s. Jde o první neziskový subjekt svého druhu v České republice, který pomáhá osobám se zdravotním postižením na cestě k integraci, soběstačnosti a samostatnosti pomocí speciálně vycvičených psů. Za svoji nezpochybnitelně bohulibou činnost Helppes získal i akreditaci mezinárodních odborných organizací Assistance Dogs Europe a Assistance Dogs International.
Před několika dny jsem si v článku povzdechl nad tím, jak si hodlají čeští Piráti (vulgo "suchozemští loupežníci") poradit s bytovou krizí. Slibují nám opětovně, že nejspíš vlastnoručně postaví desítky či stovky tisíc domovů i pro ty, kterým svým vládním digitálním neumětelstvím problémy způsobili a prohloubili.
Při cestě do práce mě nedávno praštil do očí billboard, kde zástupci Pirátské strany hlásají, že zařídí 200 tisíc nových domovů. Chtějí stavět 50 tisíc bytů ročně, dokonce tvrdí, že hrobař stavebního řízení Ivan Bartoš v době svého destrukčního působení na ministerstvu „postavil“ pět tisíc bytů. Asi každého příčetného člověka muselo hned napadnout, že se jedná o zlou ironii z pera politické konkurence připomínající největší ze všech pirátských hříchů. A ono ne.
Když politik píše článek, natáčí video či jiným způsobem promlouvá do veřejného prostoru, očekává, že vzbudí svým názorem nebo postojem zájem diváků, posluchačů a čtenářů. Sám nejsem jiný, vždy se těším na reakce lidí, ať už jsou jakékoli. Ty pozitivní potěší, z těch kritických si myšlenkově otevřený autor má odnést inspiraci z jiných úhlů pohledu, což rozhodně není k zahození.
Kulatý stůl není souboj. Je to společná cesta. Cesta hledání optimálního řešení. K té má nápomoci i moderátor. Moderátor nemá právo na vlastní názor. Diskusi pouze mírní, moderuje. Proto se tak nazývá. Je neštěstí, když si moderátor plete svou funkci s investigativním novinářem.
Načítaní obsahu...
Také jste si toho všimli? Premiér Petr Fiala se po skoro čtyřech letech probral a začal myslet na nás. Vždyť najednou „teď jde o Česko“. O co a o koho šlo předtím, si každý z nás může doplnit dle libovůle. Předpokládám, že ve vašich odpovědích se objeví následující: prosazování zájmů vládě spřízněných korporací, cizích vlád, nejrůznějších zelených lobbistů v Bruselu. A co občan?
Stejně jako vy i já se každodenně setkávám s nějakou sbírkou. Některé se pravidelně opakují, jiné se stejně pravidelně obměňují. Některé jsou úspěšné, jiné méně. Všechny mají ovšem jeden znak společný. Suplují nefungující systém; státu nebo společnosti.
Nebude-li pršet, nezmoknem. Třeba tak by se dala charakterizovat úroveň předpovědí počasí, které nám kouzelníci s křišťálovou koulí prezentovali těsně před nástupem léta. Nespornou výhodou je, že kvality těchto predikcí můžeme jednoduše zhodnotit na vlastní kůži, fakta jsou zkrátka fakta. Právě proto není od věci se k nim trochu vrátit.
Teorie aktivního stárnutí předpokládá, že ve stáří jsou v podstatě zachovány potřeby středního dospělého věku, především potřeba být nadále aktivní a mít pocit sounáležitosti, přičemž vzdělávání v oblasti digitálních technologií se pak stává nutnou podmínkou k pochopení života ve stále měnícím se světě.
Samozřejmě pod pečlivým filtrem informací českých hlavních médií se veřejnosti dnes a denně zamlčují některé myšlenkové pochody západních politiků. Není se čemu divit, protože při snaze všeobecného postupného zavádění „progresivní liberální demokracie“ je potřeba ovečky hlavně nevyplašit, udržovat je v potřebné nevědomosti až do definitivní destrukce evropského průmyslu.
Není to tak dávno, co média adorující současnou vládní garnituru přišla až s dojímající zprávou, že skupina „filantropických“ milionářů (a miliardářů) před volbami podpoří významnou finanční částkou takzvaně demokratické strany. Že se jedná o uskupení tvořící bývalou pětikoalici, je jasné. Vždyť jde o demokracii.
Načítaní obsahu...
Smíchovská radnice ve spolupráci s Městskou policií hl. m. Prahy spouští další ročník Senior akademie, bezplatného cyklu vzdělávacích programů zaměřených na prevenci kriminality. Od 2. října do 4. prosince se senioři každý čtvrtek dozvědí, jak chránit své zdraví, majetek a bezpečí, a zároveň si osvojí praktické dovednosti včetně první pomoci.
Možná to znáte i vy. Zdá se mi, že se stále častěji při nákupech ve velkých nadnárodních řetězcích objevují nešvary, které bychom mohli eufemisticky nazvat nedorozuměním. Konkrétněji jde o jistou snahu, jak nakupující u pokladny „obelhat“, takřka vždy konat v jejich neprospěch. Strategie jsou různé, sám mám s nimi zkušenosti. Když jsem se ptal známých, zda podobné praktiky zažili, většina z nich mi potvrdila, že ano.
Pražané, stejně jako lidé z celé republiky, si už tradičně užili víkend. Státní svátky oslavili prací na chatě, výlety do přírody a mnoha podobnými aktivitami. Přibližně pouhé jedno procento věnovalo tyto dny akcím spojeným s náboženskou podstatou těchto svátků. Patrně to nemůže být překvapivé – tvrdí se, že naše země má nejvyšší procento nevěřících na celém světě. Naší povaze proto jistě odpovídá, že snad právě proto máme hned dva náboženské státní svátky za sebou. Svým způsobem svátky protichůdné.
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc. Naučit ho společenským návykům, životu v kolektivu. Měla by mu přinést základní hodnotovou orientaci, ale také orientaci v oblasti lidského poznání.
Vinou celé řady politiků, ale především vinou médií – ať už to jsou deníky, časopisy nebo televizní i rozhlasové stanice - si pomalu zvykáme opakovat fráze. Už bohužel příliš nevnímáme jejich skutečný obsah a jen málokdo se zamyslí nad jejich smyslem. Tak je opakujeme – v rozhovorech, projevech, ve veřejných vystoupeních.
Součástí Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 jsou také tři komunitní centra - Prádelna v Holečkově ulici, Louka u Smíchovského nádraží a Konírna v Hlubočepích. Ta poskytují pravidelné společenské, sportovní a vzdělávací aktivity pro široké spektrum návštěvníků z MČ Praha 5 se zaměřením na seniorskou populaci. Kromě tohoto pravidelného programu, jehož harmonogram kopíruje školní rok, každoročně připravují také speciální letní program na prázdninové měsíce. Nejinak tomu bude i v letošním roce.
Načítaní obsahu...
Nezisková organizace Helppes z Prahy 5 ve spolupráci s Klubem speciálního výcviku Českého kynologického svazu uspořádala v sobotu již 14. ročník vrcholné soutěže majitelů asistenčních a vodících psů - Mistrovství České republiky ve výkonu asistenčních a vodících psů. Soutěžní klání se konalo v areálu Helppes v pražském Motole.
Červnová výstava v Galerii Prádelna při stejnojmenném komunitním centru v Holečkově ulici představí tvorbu Ivany Kolářové. Autorka žije na Smíchově již přes čtyřicet let, což bylo také jedním z důvodů uskutečnění této výstavy právě v těchto prostorách.
V neděli se na Malostranském hřbitově konal již patnáctý ročník obnovených Májových slavností, které s předsedkyní Spolku Malostranského hřbitova Alenou Lehnerovou zahájil místostarosta Prahy 5 JUDr. Petr Lachnit.
Máte rádi pohádky? Chtěli byste potkat hodně princů a princezen na jednom místě? Tak to určitě doražte se svými dětmi na Pohádkový dětský den do Zahrady Kinských pod Petřínem v sobotu 24. května.
Asi každý zahrádkář, sadař či pěstitel zná následující květnové pranostiky: svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všeci sedláci. Nebo „studení bratři, přinesou chladna, jak se patří“.
Napadlo vás někdy, co všechno dělá sociální pracovnice pečovatelské služby? Možná si říkáte, že občas vyřídí nějakou tu dovážku obědů, a to je vše, ale skutečnost je zcela jiná. Činí toho totiž mnohem více! Její náplň práce je obsažná a pestrá. Pojďme si její práci více přiblížit.
Načítaní obsahu...
„Elektrické koloběžky musí z kola ven,“ razantně před několika dny prohlásil nynější náměstek primátora Zdeněk Hřib. Podle něj se nedodržují pravidla jejich používání, dělají nepořádek ve veřejném prostoru a roste počet nehod. „Šancí na nápravu bylo několik, ale nestalo se. Už je toho dost!“ zavelel.
Čas se krátí. Teplo popouzí rostlinstvo k růstu, a vy máte jednu z poledních možností si letos natrhat alespoň trochu zeleného zázraku jménem medvědí česnek.
Na Nové Waltrovce v Praze 5 byla slavnostně odhalena socha Odvaha, která připomíná dvě mimořádné, dosud veřejností nedostatečně oceněné české osobnosti 20. století – hokejovou legendu Augustina Bubníka a první českou pilotku Boženu Laglerovou. Dílo vzešlo z umělecké soutěže, kterou vyhlásila společnost Penta jako součást proměny bývalého brownfieldu v moderní městskou čtvrť.
Zastupitelstvo Prahy 5 v úterý 15. dubna zvolilo novým starostou Lukáše Herolda (ODS), který dosud působil jako místostarosta. Vystřídal tak období politické nestability a nekompletní rady. Herolda podpořilo 22 ze 41 zastupitelů. V ten samý den byli zvoleni i zbývající členové devítičlenné rady.
Do politiky člověk zpravidla vstupuje se svými požadavky. Nekompromisními požadavky. Vynecháme případy, kdy jde o požadavky osobní povahy. Není to proto, že by byly tak výjimečné. Je to proto, že tuto kategorii požadavků nepovažuji za vyjádření politiky, ale jenom politikaření. V praxi není obtížné obě kategorie oddělit.
Život je selanka plná harmonie, radosti a spravedlnosti, a k dokonalosti chybí už jen krůček. Lidé jsou vůči sobě až na pár excesů slušní, dodržují pravidla. Nelžou, nekradou.
Načítaní obsahu...
Jako psí laik, ale o to nadšenější psí obdivovatel teoretik, toho o psech, a zvláště o psech asistenčních, mnoho nevím. Když se potřebuji na cokoliv o psech zeptat, obracím se na Zuzanu Daušovou, ředitelku Helppes. Zuzka o psech ví skoro všechno a o asistenčních pejscích úplně všechno. A kupodivu jako zanícený pejskař akceptuje i takové psí teoretiky jako jsem já.
K milým povinnostem zastupitele patří i vítání občánků nebo oddávání. Rád navštěvuji s gratulací i jubilanty, kteří se dožili významných životních výročí. Tam si často uvědomuji, že schopnost těch starších chovat se laskavě a pokorně je jako tichá zátoka řeky života. Senioři jubilanti jsou pamětí nás všech, a pokud my o ně nebudeme pečovat, nemáme budoucnost.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Nemám samozřejmě na mysli měšťáckou pseudomorálku, která bedlivě hodnotí, jak se kdo obléká, kdo a proč se s kým stýká a ráda odsoudí jakýkoli odklon od standardního chování jako nepřátelské gesto vůči ustáleným pravidlům.
Po nedávném zvýšení „mediální daně“, kdy velká část občanů bude nedobrovolně platit za vládní Českou televizi a Český rozhlas ještě více, než si zaslouží, mě napadlo následující srovnání. Představte si chlápka, jak se z přilehlého lesíku dívá na provoz na dálnici a říká: „Pěkné, naštěstí za to nemusím platit, nemám auto ani řidičák“. Na to reaguje jeho nešťastný kamarád: „Nedívám se na Českou televizi, naprosto mě nezajímá, ale platit musím.“
Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Víte, co spojuje Paříž, Kodaň, Gelsenkirchen, Toronto, Barcelonu a nyní i Madrid? Zmíněná města po velmi negativních zkušenostech přistoupila k zákazu „sdílených“ elektrokoloběžek.
Načítaní obsahu...
Zastupitelé Prahy 5 dnes schválili rozpočet na letošní rok. Radnice plánuje příjmy ve výši 910 milionů korun, zatímco výdaje dosáhnou 1,315 miliardy korun. Schodek přes 404 milionů pokryjí rezervy z minulých let. Nejvíce financí půjde do školství, investic do veřejného prostoru a péče o životní prostředí.
Vzpomínky má každý z nás, jsou součástí naší identity. Jejich vybavování je pak pro člověka přirozenou duševní aktivitou. Stáří nám často přináší mnohé ztráty, a vyprávění o tom, co jsme měli rádi, co jsme dělali, kým jsme byli, koho jsme potkali nebo v jakém prostředí jsme vyrostli, nám umožňuje podržet si svoji identitu, vědomí celistvosti a kontinuity našeho života.
Nedávno jsem dostal zajímavý dopis od mého známého Františka, který se v něm zamýšlí nad originálním nápadem jednoho senátora (říkejme mu senátor "X") na zřízení nové evropské sociální sítě. Originální sociální síť by byla postavená na ověřené identitě uživatelů a hlavně na „ověřených“ algoritmech, které nebudou preferovat polarizaci, ale relevanci a kvalitu.
Na celém světě slyšíme téměř od všech nové zvolených představitelů, prezidentů, senátorů, primátorů nebo starostů, že budou svůj úřad vykonávat pro všechny občany, nikoli jen pro své voliče. Pro všechny občany, ať už volili, koho chtěli.
Radnice Prahy 5 ve spolupráci s Policií ČR připravuje opatření, které umožní zákaz vstupu na vybraná veřejná místa osobám opakovaně porušujícím zákon. Pilotní projekt, zaměřený na pachatele drogových deliktů, by mohl odstartovat na jaře.
Pořád slyšíme stížnosti na chování mladých. Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční – to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?
Načítaní obsahu...
Městská část Praha 5 spustila unikátní pilotní projekt zaměřený na řešení menstruační chudoby. Ve spolupráci s Centrem sociální a ošetřovatelské pomoci a Potravinovou bankou Praha distribuuje menstruační pomůcky nejen školám, ale také nízkopříjmovým rodinám, matkám samoživitelkám a dalším ohroženým ženám. První dodávky pomoci už dorazily ke svým příjemkyním, projekt bude nadále monitorován a vyhodnocován.
Nevím, kde se vzala móda lidi neustále strašit. Nejsou to jenom novináři. Je to drtivá většina různých finančních a ekonomických analytiků, jsou to bohužel i politici.
Jeden z argumentů obhájců chystaného zvyšování koncesionářských poplatků takzvaných veřejnoprávních médií by se dal shrnout asi takto: „Pche, co to je 25 korun měsíčně navíc…“
