Ztráta, rekordní odměny a nejasné priority
Z účetních podkladů vyplývá, že OICT skončil v roce 2024 ve ztrátě přes 1,2 milionu korun. Současně však vedení firmy obdrželo odměny, které meziročně vzrostly o 8 milionů korun. Podle výroční zprávy činila průměrná měsíční odměna člena představenstva 275 tisíc korun, a po započtení odvodů představoval celkový měsíční náklad na jednoho člena vedení 369 tisíc korun. Na nenárokových odměnách bylo vyplaceno 2,4 milionu korun.
Generální ředitel společnosti Tomáš Barczi uvedl, že odměny nejsou vázány na hospodářský výsledek, ale na úkoly uložené dozorčí radou. Radní pro oblast ICT Daniel Mazur (Piráti) k tomu dodal: „Management si odměny zaslouží.“ Podle něj byly splněny všechny úkoly, které dozorčí rada stanovila.
Koalice SPOLU a STAN účetní závěrku neschválila
Koalice SPOLU a STAN odmítla účetní závěrku OICT schválit. Podle jejich zástupců je nepřijatelné, aby městská firma hospodařila se ztrátou a zároveň vyplácela vedení mimořádné odměny, které nejsou nijak provázané s výsledky hospodaření.
Předseda klubu ODS Tomáš Portlík uvedl: „Pokud vedení městské firmy dostává mimořádné odměny v roce, kdy firma skončí ve ztrátě, je to zcela nesystémové.“
Ztráta má být uhrazena z nerozděleného zisku minulých let, což podle kritiků znamená, že firma si na odměny nevydělala v daném roce, ale čerpá prostředky z minulosti.
Piráti upozorňují na Pražské služby, ale problémy jsou jinde
Zatímco OICT řeší ztrátu, odměny a audity, Piráti se v Pražských službách stylizují do role kontrolorů. Pražské služby však dlouhodobě generují městu zisk a opakované kontroly neodhalily zásadní pochybení.
Náměstkyně primátora Jana Komrsková (Piráti) přesto opakovaně kritizovala vedení Pražských služeb a obviňovala ředitele Patrika Romana z manažerského selhání. Uvedla například: „Považuji to za šokující selhání ředitele, který má na prvním místě hájit zájmy řadových zaměstnanců. Potvrzují se mé dlouhodobé pochybnosti o jeho manažerských schopnostech.“
Komrsková zároveň tvrdila, že odpovědnost za podobu smlouvy nese výhradně ředitel Roman: „Pokud má odborová organizace nějaké připomínky k návrhu smlouvy na svoz odpadu, musí je přednostně řešit s ředitelem Patrikem Romanem, který je za podobu smlouvy zodpovědný na straně Pražských služeb.“
Její výroky však stojí v ostrém kontrastu s výsledky kontrol, které žádné zásadní pochybení Pražských služeb neprokázaly.
Rostoucí kritika a odpovědnost Pirátů
Kritici zároveň připomínají, že skutečné potíže se nehromadí v Pražských službách, ale právě v OICT. Firma je už druhé volební období plně v gesci Pirátů, což podle opozice znamená, že odpovědnost za její stav leží především na nich. Jak říká zastupitel Ondřej Prokop (ANO), „veškerá odpovědnost za to, co se v té společnosti děje, jde za nimi“.
Prokop upozorňuje, že OICT neprovází jen aktuální ztráta a rekordní odměny, ale také dlouhá řada starších kauz. Patří mezi ně odvolání ředitele kvůli drogovému podezření, obvinění ze šikany a bossingu i audit, který odhalil závažná pochybení v hospodaření. Podle něj jde o vzorec, který se opakuje: „Je to jeden skandál za druhým.“
Podle kritiků je navíc paradoxní, že Piráti veřejně vystupují jako strážci transparentnosti a rádi se vymezují vůči jiným městským firmám, zatímco jejich vlastní „výkladní skříň“ digitalizace se potýká s chaosem, nejasnými procesy a nedostatečnou kontrolou. Prokop to shrnuje ostře: „OICT se stalo předraženým generátorem skandálů, kde se točí stovky milionů z veřejných peněz, a nikdo za to nenese odpovědnost.“
Interní napětí a staré kauzy
OICT provází také starší kauzy, které se týkají interní atmosféry a chování vedení. V minulosti se objevily anonymní podněty týkající se užívání kokainu a obvinění ze sexuálního obtěžování. Podle některých podání mířila podezření přímo na generálního ředitele Tomáše Barcziho. Ten však uvedl, že „podnět podal kolega, aby se věc mohla prověřit“.
Jenže výpovědi vedení si navzájem odporovaly. Šéfka komunikace Michaela Henčlová tehdy uvedla, že podnět mířil přímo na Barcziho a že „nemohl vědět, co v podnětu stojí“. Zatímco Barczi tvrdil, že šlo o podezření na jiného člena vedení, jiná svědectví uváděla, že podnět byl anonymní a směřoval právě na něj. Rozpor panoval i v tom, kde se mělo údajné užívání drog odehrát — Barczi mluvil o situaci „mimo pracoviště“, zatímco jiné zdroje uváděly, že šlo o firemní výjezdní akci.
Atmosféra uvnitř firmy byla podle zaměstnanců dlouhodobě napjatá. Zdeněk Hřib (Piráti) tehdy uvedl, že „OICT pracuje profesionálně a transparentně“, nicméně informace, které pronikly na veřejnost, si navzájem odporovaly a vedení firmy je nikdy věrohodně nevysvětlilo.
Audity odhalily zásadní nedostatky
Audity, které si město nechalo zpracovat, odhalily nedostatečné kontrolní mechanismy, špatně nastavené smlouvy, riziko dvojího proplácení služeb a nejasné výkazy činností. Přesto vedení firmy trvá na tom, že vše je v pořádku. Z dokumentů je však zřejmé, že problém je systémový a týká se celkového nastavení řízení firmy.
Podle zastupitele Milana Urbana (SPD) audity jen potvrdily to, na co se dlouhodobě poukazuje. „Výsledky auditů ukazují, že OICT nemá pod kontrolou základní procesy. To není jednorázové selhání, ale důsledek dlouhodobě špatně nastaveného řízení.“
Urban zároveň zdůrazňuje, že zjištění auditorů nelze odbýt jako technické detaily, protože se týkají samotného nakládání s veřejnými prostředky. „Když audity odhalí riziko dvojího proplácení nebo nejasné výkazy práce, je to vážný signál. U městské firmy musí být standardy vyšší, ne nižší. Tady selhává kontrola i odpovědnost vedení.“
OICT potřebuje jasná pravidla a odpovědnost
OICT mělo být symbolem moderní digitální Prahy. Místo toho se stalo příkladem toho, jak může městská firma ztratit kontrolu nad hospodařením i interní kulturou. Zatímco v Pražských službách se hledají problémy, které se nepotvrdily, skutečné otázky se týkají právě OICT. Pražané si zaslouží městské firmy, které fungují profesionálně, transparentně a s respektem k veřejným prostředkům.
