Procházku mezi stovkami skvostů ze sbírek, o které muzeum pečuje, a historií sběratelství v Olomouci přitom lemují ta nejvěhlasnější jména světového a českého umění: Tizian, van Dyck, Brueghel, Myslbek, Brožík, Preisler, Filla, Gutfreund, Toyen, Abakanowicz, Klein, Sýkora, Warhol a řada dalších. Orientaci v tématu navíc muzeum svým návštěvníkům usnadňuje bohatým doprovodným programem, obsáhlým katalogem nebo brožurou, která poslouží jako bedekr po nejvýznamnějších exponátech. Více než pět set exponátů všech výtvarných médií od nejstarších dob po současnost ve dvou muzeích. Tak lze v jedné větě charakterizovat výstavní projekt Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951-2011, kterou si druhá největší instituce svého druhu v České republice připomíná 60 let činnosti. „Výstava se uskuteční v pěti prostorách: staré umění bude vystaveno v Arcidiecézním muzeu, v Muzeu moderního umění se rozvinou expozice výtvarné kultury 19. století, první a druhé poloviny 20. století a konečně i dokumentační část, tedy pokus načrtnout v jediném sále zásadní okamžiky z dějin olomouckého sběratelství umění, mecenátu, muzeí a galerií,“ přiblížil náplň jubilejní výstavy ředitel muzea Pavel Zatloukal.
Při výběru exponátů pro výstavu a výstavní katalog přitom kurátoři podle Zatloukala prožívali perné chvilky. „Museli jsme totiž vybírat ze zhruba 170 tisíc děl, které naše muzeum spravuje, a to rozhodně nebylo jednoduché. Současně jsme se snažili sestavit tento výběr do jakýchsi podkapitol se společným, především tematickým jmenovatelem. Návštěvníci tak budou procházet více méně kompaktními celky a okruhy,“ vysvětlil. Například mezi starými mistry na výstavě nebudou chybět slavné obrazy z kroměřížské arcibiskupské sbírky. „V Arcidiecézním muzeu tak budou Tizian, van Dyck, Brueghel a další velikáni světového umění z kroměřížské sbírky. Počítáme ale s prezentací všech hlavních výtvarných médií – kromě malby také sochy, kresby, grafiky, středověké knižní malby, hudebniny, nábytek nebo mince a medaile,“ informoval kurátor první části expozice Ondřej Zatloukal. Větší část výstavy se však odehrává v Muzeu moderního umění, kde návštěvníci najdou poklady ze sbírek umění 19. a 20. století a současné výtvarné kultury. „Umění 19. století představíme v širokém záběru, počínaje klasicismem přes romantismus, biedermeier, realismus a akademickou malbu až po snový symbolismus. Zastoupena budou například díla Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Antonína Chittussiho, bratří Mánesů nebo Josefa Václava Myslbeka. Vystavíme také například alba grafických listů z přelomu 18. a 19. století z Francie a Německa,“ vyjmenovala kurátorka Jana Hrbáčová. Významné místo na výstavě Od Tiziana po Warhola zaujímá výtvarná kultura konce 19. a první poloviny 20. století. „Prostřednictvím ukázek ze sbírek malby, kresby, grafiky, fotografie, užitého umění, architektury a z kolekce bibliofilie a knižní grafiky z let 1890 až 1950 se návštěvníci seznámí s díly umělců secese, klasické moderny, avantgardy až po tvorbu uměleckých seskupení čtyřicátých let,“ uvedl kurátor Ivo Binder s tím, že pomyslnými sousedy ve výstavním sále muzeum budou například zakladatelské osobnosti českého moderního umění malíř Jan Preisler a sochař Josef Mařatka, kubistický malíř Emil Filla, průkopník českého moderního sochařství světového významu Otto Gutfreund, zakladatelská osobnost avantgardní fotografie Jaromír Funke nebo světově proslulá surrealistická malířka Toyen. Největší výstavní sál v Muzeu moderního umění – Trojlodí – je vyhrazen pro umění druhé poloviny 20. století a současnosti. „Poválečnou a soudobou výtvarnou kulturu přitom nemapujeme plošně, na základě dobových tendencí. Její vývoj představujeme na vybraných dílech mimořádných osobností včetně zahraničních tvůrců a autorů z oblasti art brut,“ naznačil kurátor této části výstavy Od Tiziana po Warhola Ladislav Daněk. Muzeum se tak v expozici vrací například k tvorbě solitérů a průkopníků tzv. druhé moderny v 50. letech, připomíná památné experimentální projevy „zlatých šedesátých“, normalizačními 70. lety provádí s konceptuálními a akčními umělci, do dialogu diváky zapojuje existenciální figurací a tzv. postmoderními tendencemi v 80. letech a do názorově spletitého současného umění nahlíží prostřednictvím kontrastu mezi tradičními technologiemi a tzv. novými médii. „Představíme samozřejmě i některé akvizice, které obohatily naše sbírky v souvislosti s projektem Středoevropského fora Olomouc, mimo jiné dílo Magdaleny Abakanowicz,“ upozornil Daněk. Výstava Od Tiziana po Warhola se podle ředitele muzea Pavla Zatloukala svým významem a rozsahem rovná dosud nejnáročnější výstavě – předloňskému Olomouckému baroku. „Projekt připravujeme nepřetržitě dva roky. Naplno zaměstnal téměř všechny zaměstnance muzea. Také proto chci věřit, že výsledek našeho úsilí najde pozitivní odezvu u veřejnosti,“ řekl Zatloukal. Doporučil přitom divákům, aby si na prohlídku výstavy vyhradili víc než jeden den. „Samozřejmě, lze ji zvládnout i v jednom dni, ale v poklusu, což zřejmě není cílem. Proto doporučuji rozdělit návštěvu například na tři části: staré umění, 19. a první polovinu 20. století a konečně umění poválečné,“ doplnil. Muzeum umění však své návštěvníky provede dějinami výtvarného umění a historií sběratelství v Olomouci nejen prostřednictvím výstavy. Orientaci ve spletité problematice usnadní bohatý doprovodný program, obsáhlá publikace vydávaná k výstavě nebo zhruba šedesátistránkový Průvodce, který formou krátkých medailonů přibližuje více než 30 významných exponátů. „Naším cílem je popularizace muzejní činnosti prostřednictvím pestré škály doprovodných akcí, například přednášek, komentovaných prohlídek a koncertů, a také speciálních programů pro žáky a studenty všech typů škol,“ upozornil Zatloukal. Publikace, která při příležitosti výstavy vychází, je podle něj vůbec prvním shrnutím dějin sběratelství a mecenátu výtvarného umění v Olomouci. „Historii sbírání a vystavování umění na Olomoucku od 16. století do současnosti se věnujeme v úvodní části více než třísetstránkové knihy. Další část je věnována výběru děl se snahou naznačit charakteristickou sbírkovou skladbu tří základních konvolutů, které dnes muzeum spravuje: arcibiskupského, soukromého a státního,“ doplnil Zatloukal. V dalších kapitolách jsou představeny i některé další muzejní aktivity: knihovna a archiv, edukační činnost, doprovodné programy a propagace. Součástí knihy je rovněž soupis výstav Muzea umění v letech 1951 – 2011 a vydaných publikací.
