Loni v září zažádal se všemi potřebnými dokumenty o starobní důchod. V únoru letošního roku mu z České správy sociálního zabezpečení přišel výměr penze. Tím úřední procedura skončila a přítel v polovině dubna začal svoji další životní etapu. Těšil se na koníčky, které kvůli pracovnímu vytížení zanedbával, chtěl se i více postarat o svého nemocného otce.
Jenže ouvej. Do dnešního dne nedostal od státu ani korunu. Pracoval od svých osmnáctin, celkem 46 let. Již nyní mu Česká republika dluží zhruba sto tisíc korun. Před více než měsícem se na sociální správu obrátil s dotazem, co se děje. „Už je schválená výplata,“ uklidnila ho úřednice.
Rada ministra Jurečky?
Co vím, není v tom sám. Takových případů je bohužel mnoho. Kamarád má naštěstí úspory, z nichž zatím může hradit nájem, energie a další základní životní potřeby. Ale nechtěl bych být v kůži těch, kteří naopak našetřeno nemají a na elementární funkce státu se spoléhali. Pane ministře Jurečko, zkuste jim poradit. Mají si vzít úvěr? A zaplatíte jim úroky?
Úřední šiml nespí
Když už jsme u těch úroků či pokut, všimněte si, že když jako fyzická či právnická osoba promeškáte nějakou lhůtu se zaplacením daní nebo poplatků, úřední šiml nespí a jde po vás. V opačném případě si můžete stěžovat bůhví kde, nic se nestane. Totální bezmoc. Při nynějších úrokových mírách stát mému příteli na úrocích dluží už přibližně 2500 korun.
Nová politická linie asociální vlády
Tento příběh je pro mě známkou nové politické linie současné asociální vlády. Tou je upozaďování seniorů a zdravotně handicapovaných. Z nich se totiž rekrutuje jádro voličů opozičních stran, a to se neodpouští. Tento proces bych shrnul do několika tematicky vybraných etap:
1. Není to tak dávno, co se začaly nejen na sociálních sítích objevovat názory, že nynější senioři si vlastně nic nezaslouží, protože velkou část života pracovali pro minulý režim. Ten samozřejmě nebudu obhajovat, ale jak se provinil třeba dělník, který stavěl přehradu na řece? Mimochodem, kolik potřebných přehrad či podobných staveb vzniklo od listopadu 1989? Že by se jednalo o „dehonestaci“, nebo ne?
2. Jistě si všichni vzpomínáte na přijetí zákona snižujícího původní valorizaci vyplácených důchodů. Jeden senior tak v průměru přišel o tisíc korun měsíčně. Inflace, neinflace. Poraďte si. Jde tedy o „zlodějinu“, nebo ne?
3. Pan ministr Jurečka rozeslal seniorům „osobní“ dopis, kde seniorům říká, jak se mají vlastně velmi dobře. Kolik milionů korun tato propagace pana ministra z veřejných peněz stála, není známo. Šetříme! Je to „trapné chlácholení“, nebo ne?
4. Lidé věřící státu a čekající na zákonný nárok jsou vládě jedno. Vždyť pod mostem je místa dost a něco k snědku si určitě najdou. U léků a sociálních služeb už je to horší. Sbírejte bylinky. Že by tedy pokus o „finanční likvidaci“, nebo ne?
5. Možná se dočkáme nového zákona, který pracovně nazveme „provazovné“. Vždyť čím méně seniorů, tím lépe pro důchodový účet a společnost vůbec. „Spolu“ to dokážeme. Nebo ne?
