Na základě výsledků slovenských voleb si troufám tvrdit, že alternativa a mainstream si, doufejme nejen na Slovensku, vyměňují role. Hlavní proud bude nejspíš jinde.
Je vždy velmi smutné, když celoroční práci zahrádkářů zničí jedna mrazivá noc. Spálené květy či malé plody nijak k pohodě nepřispějí tím spíš, že jen těžko se voňavé a slaďoučké meruňce vyrovná ta dovezená z Turecka či jiných zemí.
Média procházejí zásadní transformací, ztrácejí své tradiční trhy a stávají se snadnou kořistí státního i obchodního vlivu. Ve spojení se státem nebo podnikáním pak nemohou plnit svoji skutečnou společenskou roli a stávají se nástroji propagandy.
Načítaní obsahu...
Vítání jara má nespočet podob pro každého z nás. Asi se shodneme, že jejich základem musí být probouzející se příroda se všemi krásami a dary, které nejen člověku přináší. Osobně nástup teplejších dní slavím sběrem medvědího česneku v tvrdých luzích kolem mé milované řeky Labe.
Anglický katolický myslitel Gilbert Chesterton v jednom ze svých děl napsal, že každá vášeň jest škodlivá. Snad by se dalo volně parafrázovat, že každý extrém je škodlivý.
Čím častěji se objevují celebrity v televizi, novinách, internetu a na sociálních sítích, tím více máme pocit, že kladný či záporný hrdina je vlastně náš dobrý známý, soused odvedle.
Dětské hry mají připravit dítě na život. To je v pořádku. Jenomže by měly skončit s dětstvím. Není tedy už v pořádku, pokud hrajeme stejné hry dál i jako dospělí. Když hrajeme chvíli za jednu a chvíli za druhou stranu.
Čas od času se ve společenském diskursu objeví otázka jak dál s takzvanými veřejnoprávními médii. Zcela legitimně zaznívají názory, že tento model se již přežil a další fungování povinně placené České televize a Českého rozhlasu v době rozmachu jiných médií příliš nedává smysl. Přiznám se, že se začínám k tomuto směru uvažování přiklánět. A to i z následujícího důvodu.
Když procházíme zmínky o daních v některých náboženstvích, napadá mě, že vše již bylo vymyšleno a vyzkoušeno. Mnohé bylo zapomenuto a nyní musíme znovu přijít na to, že co zavádíme, je blbost.
Načítaní obsahu...
Vládní pětikoalice se z ryze záchranářských důvodů snaží protlačit nejen korespondenční hlasování pro lidi pobývající v cizině, ale i rozšířit jejich počet o ty, kteří jsou potomky československých občanů. A to dokonce od roku 1948.
Kam až se dá zdražovat? Kamkoli. Je jenom jediný limitující faktor, který horní hranici zdražení omezuje. Snaha zboží nebo službu prodat.
Mezi nejoblíbenější koníčky lidí v České republice patří nepochybně houbaření. Dokonce jsem někde četl, že třetina z nás chodí do lesa pravidelně, zatímco pouhá pětina vůbec. Nedivím se tomu.
Jsem zastáncem referenda. Jsem přesvědčen, že lidé mají právo přímo rozhodovat ve věcech, které se jich zásadně dotýkají. Není to jenom takzvané posílení přímé demokracie. Je to základní lidské právo v demokratické společnosti. Jeho realizace ovšem není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.
Mnozí z vás, kteří za poslední měsíce využili služeb České pošty, se při čtení tohoto textu asi nebudou divit. Jeden ze symbolů fungování státu, od jehož vzniku pod názvem Československá pošta za necelý rok uplyne sto let, selhává. Bez přehánění si dovolím říci, že se ocitl v klinické smrti. Je mi to líto.
Tak nám od nového roku zdražili čepované pivo. O dost. Naivně se ve vládě domnívají, že tento krok rovněž přispěje ke „konsolidaci“ veřejných rozpočtů, rozuměj, zvýší se příjmy. Ten, kdo aspoň trochu ví, jak to v hospodách funguje, musí kroutit hlavou.
Načítaní obsahu...
Hospodářská komora České republiky přišla s nápadem, že by desátky do její kasy neměli odvádět jen její členové, ale všechny firmy bez rozdílu.
Ve svém dětství a raném mládí jsem každý listopad musel strpět Měsíc československo-sovětského přátelství. Rozhlas a televize každý den připomínaly ruské a sovětské lidové i populární písně a písničky.
Něco se děje. A to překvapivě i v mediální sféře. Vládní zeď jménem novináři se začíná drolit. Je to zajímavé především z toho důvodu, že právě média byla jedním z hlavních strůjců předloňského volebního úspěchu nynějšího kabinetu.
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc.
V březnu 2023 svolaly odbory před Úřad vlády protest proti návrhům vlády na „reformu“ důchodů a proti uvažovaným rozpočtovým škrtům. Prý, aby i na vládě věděli, že mají jiné představy, a taky s nadějí, že uspějí s výzvami k jednání s předsedou vlády.
Psal se rok 2019. Tehdy začátkem listopadu školské odbory vyhlásily stávku. Důvod? Požadavek, aby kabinet Andreje Babiše zvýšil platy učitelů. Opozice tenkrát učitele podpořila. Třeba takový Petr Fiala na své facebookové stránky napsal: „Požadujeme zvýšení platů učitelů na 150 % průměrné mzdy. Učitelé potřebují skutečné peníze, za prázdné sliby Andreje Babiše si nic nekoupí.“
Načítaní obsahu...
Český premiér ve svém nedávném spotřebitelském videu rovněž slíbil, že s vedením maloobchodních řetězců projedná jejich cenovou politiku vůči stále více prskajícím českým zákazníkům. Netřeba připomínat, že většina z těchto obchodníků je v zahraničních, především německých rukách.
Jestli někdo v posledních dnech dominuje médiím, sociálním sítím nebo hospodským debatám, tak je to český premiér Petr Fiala. Není se čemu divit. Vždyť který stát se může pochlubit, že má v čele vlády nutellového mága, jenž vlastním občanům říká: Nakupujte v cizině, doma to stojí za houby.
Člověka stále častěji napadá, co šílenějšího zase někdo z institucí Evropské unie vymyslí a navrhne. Nebo zda lze navrhnout něco ještě absurdnějšího, než byl poslední „nápad“.
Média mají stále sílu. A to nemyslím jen z pohledu ovlivňování veřejného mínění podle správných, moderních a aktuálních trendů, zadání majitelů nebo osobními preferencemi či animozitami vůči konkrétním politikům. Znám krásný příklad, jak pomohla lidem. Fakt.
Vláda Petra Fialy a Víta Rakušana utratí 42 milionů korun na plakátovou a billboardovou kampaň s cílem vysvětlit lidem své kroky.
Nedávná prezidentská volba jako by v mnoha momentech byla inspirována tvůrci hororových filmů. Na jednu stranu se horory části lidí nelíbí, ale na druhé straně je zase mnoho lidí miluje a „sjíždějí“ stále stejný snímek dokola.
Načítaní obsahu...
Mají být pro nás slovenské volby poučením? Zcela určitě ano. Nešlo v nich totiž příliš o souboj koncepcí, volebních programů a osobností. Spíše se podobaly referendu.
Dobrý den, jmenuji se Štěpán Křeček. Jsem hlavním ekonomem společnosti B. a také poradcem premiéra Petra Fialy. Ano, byl jsem to právě já, kdo lidem letos v dubnu kvůli tuzemské drahotě doporučoval jezdit nakupovat levnější zboží do Polska. A jsem to také já, kdo aktuálně vypracoval analýzu, že Česká republika tímto tratí miliardy korun.
Po výrazném zdražení všeho možného přichází Fialova vláda s dalším návrhem, jak lidem z vysychajících šrajtoflí vytáhnout další peníze. Možná už brzy budeme za takzvaná veřejnoprávní média, tedy Českou televizi a Český rozhlas, platit víc. Tento krok naprosto odmítám, a to z následujících důvodů.
Povím vám příběh kamaráda, čerstvého penzisty. Nechci přirozeně uvádět jeho jméno, protože by ho čekala šikana ještě tvrdší, než zažívá dnes. O co jde?
Každý z nás někdy býval dítětem, dokonce i piráti z Prahy 5. Každý z nás tedy hrával podobné hry. Jednou z oblíbených byla „Král vysílá svoje vojsko“. Pamatujete si? Na začátku jsme se rozdělili na dvě co nejvyrovnanější skupiny. Postavili se do řady proti sobě a pevně drželi za ruce. Král potom vyvolal jméno a Karel, Štěpán nebo Linda se rozeběhli proti protější řadě. Měli za úkol prorazit dětský řetěz. Když to dokázali, zajali tak hráče, jejichž držení prorazili. Když neuspěli, stali se sami zajatci. Bylo důležité být rychlý, silný, ale také uhnout v poslední chvíli a tím zaskočit nejslabší článek řetězu. Tedy i kus taktiky, kus psychologie. Nakonec prohrála ta strana, kde už zbyl jenom sám král. A něco podobného s námi pětkový piráti hrají i nyní.
Průzkumy obecně beru s rezervou, ale ten nedávný z dílny renomovaného Centra pro výzkum veřejného mínění, organizace spadající pod Akademii věd ČR, mě „dostal“. Tvrdí se v něm, že české vládě absolutně věří dvě procenta občanů. Dalších 23 procent s výhradami. Nic víc. Těžko se lze divit.
Načítaní obsahu...
K milým povinnostem zastupitele patří i vítání občánků nebo oddávání. Rád navštěvuji s gratulací i jubilanty, kteří se dožili významných životních výročí. Tam si často uvědomuji, že schopnost těch starších chovat se laskavě a pokorně je jako tichá zátoka řeky života. Senioři jubilanti jsou pamětí nás všech, a pokud my o ně nebudeme pečovat, nemáme budoucnost.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Hovořím o aktuální „kokainové kauze“ brněnských politiků v čele s primátorkou Markétou Vaňkovou.
„Naštěstí jde dcera po prázdninách do školy,“ ulevila si moje známá, když se dočetla, že někteří politici z ODS připravují návrh, aby se zahrádky mateřských škol otevřely „světu“ a nemusely mít oplocení. Je prostě jedním z mnoha rozumných rodičů, kteří stále ještě nepochopili ten všeobjímající pokrok valící se na nás ze všech stran. „Snad někdo z vládních poslanců nepřijde s něčím podobným, co se bude týkat i těch základních,“ odpověděl jsem jí s nadějí.
Tak jsem se před několika dny dočetl, že České republice hrozí ztráta mezinárodní prestiže v oboru gastronomie a gastrocestování a snížení atraktivity pro bonitní mezinárodní klientelu. Prostě další „velký problém“, který dluhová vláda musí řešit. A opět nejlépe z veřejných peněz, tedy z těch vašich.
Pisálek, skrývající se na Seznam.medium.cz pod pseudonymem „Fondovník“, v článku „Je fér, že si tenistka Vondroušová vydělá v sobotním finále Wimbledonu více než běžný Čech za život?“ dal průchod svému názoru o vítězce letošního Wimbledonu Markétě Vondroušové. Přesněji řečeno, nechal se slyšet.
Víte, co je v dnešní velmi složité době největším problémem české společnosti? Pokud se domníváte, že zdražování či plíživé omezování svobody slova, mýlili byste se. Všichni totiž potřebujeme takzvané nebinární záchodky, v překladu toalety, kde pohlaví zas tak nehraje roli.
Načítaní obsahu...
Dokážete vyjmenovat tři zahraniční filmové festivaly? Jenom upozorňuji, že udělování filmového Oscara vám nebude započítáno, protože to festival, tedy přehlídka nových filmů, není. Naprostá většina lidí si vzpomene na jeden, možná na dva. Tři vyjmenují jenom znalci. Proč tato úvaha? Jenom abychom si uvědomili, že lidé ve světě to vidí velmi podobně. Mluvíme-li tedy o světovém významu a ohlasu karlovarského filmového festivalu, je to přinejmenším přehnané.
Piráti se rádi ohání morálkou. Bohužel se zdá, že pro Piráty z Prahy 5 zůstalo slovo morálka jen jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil.
Premiér Petr Fiala v nedávném televizním duelu s Andrejem Babišem prohlásil, že důchodcům peníze nadále rostou, a to i přes nižší červnovou valorizaci. Dokonce svého oponenta torpédoval s tím, že v této věci lže.
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Nemám samozřejmě na mysli měšťáckou pseudomorálku, která bedlivě hodnotí, jak se kdo obléká, kdo a proč se s kým stýká a ráda odsoudí jakýkoli odklon od standardního chování jako nepřátelské gesto vůči ustáleným pravidlům.
Na někom se dá dříví štípat. Na občanech jako celku se to dá zkusit, ale nebude to mít dlouhodobě příznivý výsledek. V Čechách se na politiku tradičně nadává. Dávno už ne jenom v hospodách. Vždycky oblíbené byly politické vtipy. Říká se, že čím je politických vtipů méně, tím je situace vážnější. Když situace není v Čechách lidem k smíchu, věc je zpravidla hodně vážná. To znamená, že lidem dochází trpělivost.
Nejen v České republice, ale i v Německu a naposledy v Itálii se nám objevil jistý „nešvar“. Jde o chování extrémistů, kteří v podstatě bez trestu ničí cizí majetek propichováním pneumatik nebo si berou jako rukojmí lidi spěchající do práce, k lékaři či s dětmi do školy a bůhví kam ještě. Asi víte, o kom píšu.
