Všichni víme, že Češi jsou národem houbařů, mě nevyjímaje. V letošním suchém a teplém létě už ve společnosti v tomto ohledu byla znát jistá nervozita, kterou doprovázela otázka: Porostou ještě vůbec?
Neomalenost „suchozemských loupežníků“ jménem Piráti nezná hranic. Jejich hlavními tématy pro hlavní město totiž jsou výstavba bytů a lepší doprava. Asi se bláhově domnívají, že Pražané mají ohledně zbabrané digitalizace stavebního řízení za desítky miliard krátkou paměť a nezažívají každodenní dopravní peklo. Zřejmě se inspirovali slavným výrokem: Zatloukat, zatloukat, zatloukat…
V Praze jsou večery, kdy se město zpomalí. Tramvaje znějí tišeji, světla lamp se rozplývají v jemném oparu a asfalt voní po dešti, i když nepršelo. V těch chvílích si člověk všimne věcí, které by jinak přehlédl — třeba zvláštních městských hub, které se už několik let objevují tam, kde by je nikdo nečekal.
Načítaní obsahu...
Bydlení, bezpečnost, školy, doprava nebo parkování. Jen čtyři dny před komunálními volbami se v hotelu Olšanka střetnou lídři sedmi kandidujících uskupení v Praze 3. Dvouhodinovou předvolební debatu bude moderovat novinářka Marie Bastlová a do jejího obsahu mohou předem zasáhnout i samotní obyvatelé Trojky. Dvě kandidující uskupení pozvání nepřijala.
Česká televize byla dlouhé roky – a stále je – považována za klasický příklad přejedeného bumbrlíčka. Ne kvůli jídlu, ale kvůli veřejným penězům, které mizí tempem, jež by v soukromé firmě neprošlo ani jeden měsíc. A právě o tom se letos na podzim povede velká debata, protože se očekává snížení příjmů veřejnoprávních médií. Najednou se bude muset šetřit. Jak překvapivé.
V české politice se opakovaně objevuje přesvědčení, že neústupnost je důkazem charakteru a kompromis známkou slabosti. Politici často vstupují do veřejného života s pocitem, že pevnost jejich postojů je měřítkem morální kvality. Jenže politika není soutěž o neomylnost. Je to prostor, kde se lidé učí žít s tím, že pravdu nemají vždycky — a že ji někdy mají i ti druzí.
Jsou lidé, kteří mají doma psy, a pak lidé, kteří mají doma želvy. Já patřím do té druhé skupiny. Želvy jsou tiché, pomalé a nikdy vám nepřipomenou, že jste zapomněli koupit granule. A přesto mě už léta přitahuje svět psů — jejich měkký krok, jejich oddaná přítomnost, jejich schopnost přinést člověku klid, který se nedá vyrobit ani vymyslet.
Někdy stačí projít se městem v podvečer. Světla se rozsvěcují, tramvaje zpomalují a lidé se vracejí domů. Všechno má najednou měkčí obrysy. A mezi těmi, kdo kráčejí ulicí, jsou i lidé v seniorském věku — tiší, ale ne nenápadní. Jejich krok je klidnější, ale jistý. Je v něm zkušenost, která se nedá naučit, jen prožít. A právě oni nám připomínají, že některé představy o stáří už dávno neplatí, jen jsme si toho nevšimli.
Evropské hodnoty jsou něco jako rodinné stříbro, které se dědí z generace na generaci – jenže když se ta skříň konečně otevře, zjistíme, že uvnitř leží jen zaprášená krabice od bot. Ale všichni se tváří, že je tam poklad. A kdo tvrdí opak, ten je prý „neevropský“.
Načítaní obsahu...
Každý z nás byl kdysi dítětem. Někteří z nás si to dokonce pamatují. A pak tu byla hra, která nás učila strategii, odvahu a schopnost tvářit se, že víme, co děláme: „Král vysílá svoje vojsko.“ Dvě řady dětí, pevně sevřené ruce, napětí ve vzduchu — a pak jméno. Vyvolený se rozběhl, prorazil řetěz, nebo skončil jako zajatec. A protože jsme byli malí, brali jsme to jako zábavu. Přeběhnout na druhou stranu? Proč ne. Tam se taky smáli.
Mnozí z nás si občas zažertují nad nějakým „utopickým“ nápadem. Ve smyslu: tohle se přece nikdy nemůže stát, vždyť je to naprostý nesmysl. Jenže v době, kdy absurdní a bizarní řešení stále častěji vítězí nad zdravým rozumem, se z vtipu stává realita. A člověk pak přemýšlí, jestli se má smát, nebo plakat.
Někdy mám pocit, že fotbalové tabulky jsou něco jako mapy počasí. Ukazují, kde se daří, kde fouká protivítr a kde se už dlouho čeká na lepší časy. Stačí se na ně podívat a člověk vidí víc než jen body a skóre — vidí krajinu, která se buď rozvíjí, nebo jen tiše přežívá.
Chaos v pražské dopravě se pod vedením Pirátů stal smutným standardem. Kolony, uzavírky, objížďky a nekonečné komplikace jsou dnes pro tisíce Pražanů každodenní realitou. Už dříve jsem psal o tom, že Praze chybí logika, koordinace a schopnost plánovat dopravní omezení tak, aby na sebe navazovala. Pravá ruka často neví, co dělá levá, a výsledkem jsou zbytečné problémy pro řidiče i cestující.
Dokážete vyjmenovat tři zahraniční filmové festivaly? Tři, ne dva. A ne, Oscar se nepočítá — to je jen každoroční hollywoodská soutěž v tom, kdo si koupí dražší šaty a lepší PR. Většina lidí zvládne jeden festival, ti sebevědomější dva. Tři uvedou jen ti, kteří mají doma katalogy z Cannes místo rodinných fotek. A proč to celé? Abychom si připomněli, že svět opravdu nečeká, až mu Karlovy Vary ukážou, co je to filmová velmoc. Upřímně: většina světa si na Vary vzpomene jen tehdy, když jim někdo připomene, že existují. A i tehdy si nejsou jistí.
Prodloužený víkend je v Česku něco jako malý národní svátek sám o sobě. Jakmile se v kalendáři objeví červené políčko, národ se přesune na chaty, kde se oddává tradičním rituálům: sekání trávy, grilování a debatám o tom, že „už by to chtělo zase nějaké volno“. Náboženský význam svátků si připomnělo zhruba jedno procento obyvatel — tedy počet, který by se dal vysvětlit i tím, že někdo zabloudil do kostela cestou na zmrzlinu.
Načítaní obsahu...
Srážka s neinformovaným blbcem vždy zabolí, i když nakonec nedojde k fyzickému střetu. V podstatě to platí ve všech sférách života, a stejně tomu bylo i před několika dny v Libni.
Politická, mediální a společenská hysterie nad financováním České televize a Českého rozhlasu graduje. Racionální debata se ztrácí v narůstajícím množství bezobsažných floskulí, kde už vůbec nejde o sílu argumentů, ale řevu. Prim hrají termíny jako nezávislost, demokracie, svoboda, stávka. Přitom jde zas a pouze o peníze.
Kdysi existovaly noviny jménem Večerní Praha. Lidé jim říkali Pražská drbna, protože to znělo mile a trochu pikantně. Jenže když dnes otevřu archiv, nestačím se divit: ta „drbna“ byla proti dnešním médiím asi jako tichá knihovnice proti hyperaktivnímu megafonu. Drbů minimum, zato Černá kronika — stručná, decentní, skoro až ostýchavá.
Jednou z definic šílenství je dělat to stejné znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. Tento citát Alberta Einsteina se mi okamžitě připomněl poté, co Piráti představili svoji kandidátku na pražskou primátorku Terezu Nislerovou. A ta ihned začala občany oblažovat svými vizemi, které by metropoli měly proměnit ve vysněný ráj.
Po volbách se u nás vždycky rozhostí zvláštní ticho. Takové to ticho, které bývá mezi dvěma ročními obdobími — když ještě není jaro, ale zima už se vzdala. V tom tichu pak vystoupí nově zvolení představitelé, trochu nesví z té náhlé pozornosti, a pronášejí větu, která se stala součástí politického kalendáře stejně spolehlivě jako první sníh: „Budeme pracovat pro všechny občany.“
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc. Naučit ho společenským návykům, životu v kolektivu. Měla by mu přinést základní hodnotovou orientaci, ale také orientaci v oblasti lidského poznání.
Načítaní obsahu...
Morálka u nás nezmizela. Jen odešla po anglicku. Bez rozloučení, bez vzkazu, jen tiše zavřela dveře. Možná někde stojí v koloně na hranicích a přemýšlí, jestli se jí chce vracet. Upřímně - nedivím se jí.
Pražané, coby dlouholetí pokusní králíci v rukou „vědců“ z Pirátské strany, si pro tentokrát oddechli. Experimentální návrh na léto uzavřít pro automobilovou dopravu Malostranské náměstí a Smetanovo nábřeží jim naštěstí městští zastupitelé hodili na hlavu.
Rytíři krále Artuše kdysi sedávali u kulatého stolu. Ne proto, že by byli tak pokrokoví, ale protože ještě neexistovaly powerpointové prezentace, které by vyžadovaly „hlavní místo u projektoru“. A hlavně: nikdo z nich neměl potřebu dokazovat, že je důležitější než ostatní. Dnes by je za to nejspíš poslali na školení asertivity, protože kdo si nesedne do čela, jako by ani nebyl.
Jakýsi spolek na nově otevřený pražský Dvorecký most vyvěsil (samozřejmě bez pronájmu a tudíž protiprávně) transparent, na němž stálo: ruce pryč od České televize. A mnozí z nás, kteří tomuto několikamiliardovému bumbrlíčkovi musíme měsíc co měsíc odvádět desátky, zbystřili.
V devadesátých letech nikdo na Západě netušil, jak změnit svět. Západní politici předali tolik své moci finančníkům a stále rostoucím manažerským byrokraciím, že se vlastně sami stali manažery a přestali být politiky. Jejich prosťoučká představa světa se ukázala jako nebezpečná a ničivá. Teď už bylo jasnější, že systém má zásadní chyby.
Přelom března a dubna bývá kromě jiného ve znamení jistého zeleného zázraku přírody. Pamatuji si, že ještě před několika lety byl medvědí česnek okrajovou záležitostí, která mezi lidmi nebudila přílišný zájem. Postupem času se z něj stal velmi oblíbený předmět nejen kulinářského zájmu, ale také zdravotního či dokonce společenského. Stačí se podívat na sociální sítě, do médií či jen naslouchat debatám ve veřejném prostoru.
Načítaní obsahu...
Mnohým se začátkem 90. let minulého stolení zdálo o konci tradičního snu o tom, že pomocí politiky by šlo vybudovat jinak uspořádaný svět. Namísto toho jako by vznikal nový systém, který s politikou neměl nic společného. Systém, jehož cílem nebylo něco měnit, ale prostě spravovat „postpolitický“ svět. Jedním z lidí, kteří popsali tuto dramatickou změnu, byl německý levicový politický myslitel jménem Ulrich Beck.
Stále více si kladu otázku, jaké by to bylo, kdyby politici neexistovali. A pak jsem si vzpomněl na rok 1975, kdy se New York City ocitl na pokraji bankrotu.
Kdo z nás by si občas nepoložil otázku, zda má být právem hrdý na svoji vlast. Člověka hned napadnou přírodní krásy, historie, kultura nebo třeba sportovci, hudební skladatelé, vědci či další osobnosti, které naši zemi proslavili.
Osmdesátá léta minulého století jsou dobou rozkvětu počítačů, sítí a korporací. Nejen v těchto oblastech však tato doba přinesla zajímavé věci, i svět politiky je pozoruhodný. „Osmdesátky“ daly světu i politice mnohé a známé. Jsou však i věci či principy z uplatňování politiky některých vyspělých zemí pozapomenuté, skryté a neakcentované.
Z obchodů, řetězců či nejrůznějších trhů to všichni dobře známe. Produkty jsou „domácí“, „farmářské“, „babiččiny“ nebo „zaručeně čerstvé“. Chápu, že výrobci a prodejci tyto názvy stále častěji používají pro přesvědčování zákazníka, aby vnímal jejich jedinečnost a nejvyšší kvalitu. Ale je tomu skutečně vždy tak?
Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Načítaní obsahu...
Je to už 17 let, co se v českých obchodních řetězcích začala objevovat novinka – takzvané samoobslužné pokladny. Každá taková moderní věc vždy vyvolává pozornost, a diskuze mezi námi zákazníky, zda je to opatření pozitivní, či komplikující naše pohodlí a zvyky.
„Když slyším slovo kultura, sahám hned po pistoli!“ Nechci připomínat autora těchto slov, protože si některá jména v historii nezaslouží, aby byla vzpomínána. Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější.
Server Novinky přišel před nedávnem s veřejně známou informací: ceny v hospodách a dalších gastronomických podnicích za poslední léta výrazně vzrostly. Od roku 2019 údajně o více než 50 procent.
Na celém světě slyšíme téměř od všech nové zvolených představitelů, prezidentů, senátorů, primátorů nebo starostů, že budou svůj úřad vykonávat pro všechny občany, nikoli jen pro své voliče. Pro všechny občany, ať už volili, koho chtěli. Je to jenom fráze? Nebo je to projev dobré vůle? Není ani tak důležité proč a jak to říkají a jestli to myslí vážně. Důležité je, zda to v praxi jsou vůbec schopni dodržet.
Pořád slyšíme stížnosti na chování mladých. Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční – to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?
Mediálně nejúspěšnější tuzemská developerská společnost Piráti s.r.o. protestuje. Nová vláda údajně řekla „ne“ dostupnému bydlení pro lidi. Alespoň to tvrdí jeden z velkých šéfů pirátské firmy Ivan Bartoš, věčně slibující výstavbu stovek tisíc bytů.
Načítaní obsahu...
Už léta si kladu otázku, co mají společného rozum a Piráti. A nedávná sněhová kalamita v hlavním městě mě utvrdila v odpovědi, že vůbec nic.
Nový diskusní formát „Kulatý stůl šestky“ přináší jednou za dva měsíce otevřenou a vyváženou debatu o klíčových tématech ovlivňujících život v Praze 6. Prvním tématem byla doprava a diskuze nabídla objektivní pohled na aktuální otázky městské části.
Stejně jako vy i já se každodenně setkávám s nějakou sbírkou. Některé se pravidelně opakují, jiné se stejně pravidelně obměňují. Některé jsou úspěšné, jiné méně. Všechny mají ovšem jeden znak společný. Suplují nefungující systém; státu nebo společnosti.
Víte, kdy končí, či začíná sezóna opravdových houbařů? Odpověď je jednoduchá: nikdy. Přesně to platí o partičce mých dobrých známých, kteří každým rokem na Štěpána vyrážejí na několikakilometrový sběr z Bohnic podél Vltavy do Klecánek, poté přívozem do Roztok a následně Tichým údolím směr Únětice.
Existovaly kdysi noviny, které se jmenovaly Večerní Praha. Mezi lidmi se jim přezdívalo Pražská drbna. Pokud dneska v archivu zalistuji jejími starými výtisky, zjišťuji s překvapením, že těch drbů tam bylo velmi poskrovnu ve srovnání s dnešními médii. Oblíbený sloupek byla tehdy Černá kronika, stručný přehled tragických zpráv. Dnes je to opačně. Sotva rozsah jednoho sloupku jsou zprávy zajímavé, zbytek médií tvoří černá kronika.
Sedmiletá „činnost“ pirátského náměstka Zdeňka Hřiba ve vedení české metropole je u konce. A neznám ve svém okolí jedince, který by s úlevou nedodal: Zaplať pánbůh!
Načítaní obsahu...
Některé rituály, či řekněme tradice, mám rád. Ale na jeden z nich se celý rok těším obzvláště. U kamaráda doma děláme v první prosincovou sobotu jednu z prasečích lahůdek – sulc. Nejsem zrovna nejlepší kuchař, ale asistování v kuchyni mě vyloženě baví. K tomu miluji vepřové maso v podstatě na jakýkoli způsob, což v české kotlině nikoho příliš nepřekvapí.
Může se zdát, že hlavní houbařská sezóna už skončila, nicméně v Praze potrvá až do konce roku. Především v centru města lze v podstatě na každém kroku najít exempláře především hřibu arogantního (boletus aroggareus), hřibu škodlivého (boletus calamitosus) a v nemenší míře také hřibu chamtivého (boletus avaritius). Bohužel na rozdíl od jiných druhů hřibovitých jsou tyto tři nepoživatelné především pro svoji nepříjemně palčivou chuť, která se každým rokem zintenzivňuje.
Etalon celosvětového veřejnoprávna má problém. Kdysi slovutná rozhlasová a televizní společnost BBC to s manipulací obsahu svého vysílání přehnala natolik, že ze svých pozic odešli jak generální ředitel, tak šéfka zpravodajství. A to ještě možná bude platit americkému prezidentovi miliardy dolarů.
Možná i vy patříte mezi ty naivy, kteří se před několika dny zaradovali nad zprávou, že v pozici náměstka pražského primátora končí vrchní "devastátor" metropolitní dopravy Zdeněk Hřib. U mě tento lehce pozitivní pocit skončil ve chvíli, kdy jsem si na portálu zdopravy.cz přečetl rozhovor s Hřibovým nástupcem, členem jeho vyhlášené suchozemské pirátské party, Jaromírem Beránkem.
Vypadá to, jako bychom žili ve společnosti, kde je většina frustrovaná nějakou křivdou, která by jí dávala právo k odplatě stejnou mincí. Právo k nerespektování jakýchkoli pravidel.
V jednom z nedávných příspěvků jsem psal o houbách. Mystických a nevyzpytatelných tvorech, kteří nejen nás, ale i životy našich předků provázejí od nepaměti. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že podobnými tvory jsou i ryby. Jejich doba doprovázená výlovy a Vánocemi je opět tady.
Načítaní obsahu...
Nedávné volby jako by v mnoha momentech byly inspirovány tvůrci hororových filmů. Na jednu stranu se horory části lidí nelíbí, ale na druhé straně je zase mnoho lidí miluje a „sjíždějí“ stále stejný film dokola. Ona nám ta politika tak nějak připomíná seriály, ty hororové poměrně často. Po nějaké době se však seriál okouká, ale herci zase hrají v dalším seriálu. Ten sice po čase skončí v archivu, ale většina hereckých protagonistů se objeví v nových kulisách dalšího seriálu znovu.
Stává se stále častěji, že politické strany vedou ostrý boj jen o výkon politiky. Ne o smysl politiky. Ostatně srovnáme-li volební programy, nutně dojdeme k závěru, že všichni chtějí v podstatě totéž a liší se maximálně v nástrojích, které by při dosažení cílů preferovali.
Houbařská sezóna je v plném proudu a lesní potvůrky si s námi i letos pěkně hrají. Někde najdete plné koše, zatímco o padesát kilometrů dál neroste ani prašivka. Jednoduše si dělají, co chtějí. Mohou mít ideální podmínky – napršeno, bezvětří, příznivou teplotu – a stejně třeba ani ťuk.
Je mi velkou ctí být dlouholetým fanouškem a podporovatelem organizace Helppes – Centra výcviku psů pro postižené o. s. Jde o první neziskový subjekt svého druhu v České republice, který pomáhá osobám se zdravotním postižením na cestě k integraci, soběstačnosti a samostatnosti pomocí speciálně vycvičených psů. Za svoji nezpochybnitelně bohulibou činnost Helppes získal i akreditaci mezinárodních odborných organizací Assistance Dogs Europe a Assistance Dogs International.
Před několika dny jsem si v článku povzdechl nad tím, jak si hodlají čeští Piráti (vulgo "suchozemští loupežníci") poradit s bytovou krizí. Slibují nám opětovně, že nejspíš vlastnoručně postaví desítky či stovky tisíc domovů i pro ty, kterým svým vládním digitálním neumětelstvím problémy způsobili a prohloubili.
Při cestě do práce mě nedávno praštil do očí billboard, kde zástupci Pirátské strany hlásají, že zařídí 200 tisíc nových domovů. Chtějí stavět 50 tisíc bytů ročně, dokonce tvrdí, že hrobař stavebního řízení Ivan Bartoš v době svého destrukčního působení na ministerstvu „postavil“ pět tisíc bytů. Asi každého příčetného člověka muselo hned napadnout, že se jedná o zlou ironii z pera politické konkurence připomínající největší ze všech pirátských hříchů. A ono ne.
Načítaní obsahu...
V minulosti, až do roku 2012, probíhala na Šestce „privatizace“ městských bytů pod taktovkou tehdejší koalice ODS a ČSSD, což nepovažuji za „dobré nakládání“ s byty. Naštěstí výprodej městských bytů skončil někdy kolem roku 2012, a s tím, co „zbylo“, už současná MČ Praha 6 hospodaří efektivně. Stále ale existují místa pro zlepšení, například několikrát navyšovaná a překročená cena rekonstrukce domu Dejvická 4.
Když politik píše článek, natáčí video či jiným způsobem promlouvá do veřejného prostoru, očekává, že vzbudí svým názorem nebo postojem zájem diváků, posluchačů a čtenářů. Sám nejsem jiný, vždy se těším na reakce lidí, ať už jsou jakékoli. Ty pozitivní potěší, z těch kritických si myšlenkově otevřený autor má odnést inspiraci z jiných úhlů pohledu, což rozhodně není k zahození.
Stojíte v zácpě? Už jste si někdy na sociálních sítích postěžovali na katastrofální stav dopravy v Praze? A víte, jaká je nejčastější reakce Pirátů? No přece: „Jezděte MHD!“
Kulatý stůl není souboj. Je to společná cesta. Cesta hledání optimálního řešení. K té má nápomoci i moderátor. Moderátor nemá právo na vlastní názor. Diskusi pouze mírní, moderuje. Proto se tak nazývá. Je neštěstí, když si moderátor plete svou funkci s investigativním novinářem.
Také jste si toho všimli? Premiér Petr Fiala se po skoro čtyřech letech probral a začal myslet na nás. Vždyť najednou „teď jde o Česko“. O co a o koho šlo předtím, si každý z nás může doplnit dle libovůle. Předpokládám, že ve vašich odpovědích se objeví následující: prosazování zájmů vládě spřízněných korporací, cizích vlád, nejrůznějších zelených lobbistů v Bruselu. A co občan?
Stejně jako vy i já se každodenně setkávám s nějakou sbírkou. Některé se pravidelně opakují, jiné se stejně pravidelně obměňují. Některé jsou úspěšné, jiné méně. Všechny mají ovšem jeden znak společný. Suplují nefungující systém; státu nebo společnosti.
Načítaní obsahu...
Nebude-li pršet, nezmoknem. Třeba tak by se dala charakterizovat úroveň předpovědí počasí, které nám kouzelníci s křišťálovou koulí prezentovali těsně před nástupem léta. Nespornou výhodou je, že kvality těchto predikcí můžeme jednoduše zhodnotit na vlastní kůži, fakta jsou zkrátka fakta. Právě proto není od věci se k nim trochu vrátit.
Teorie aktivního stárnutí předpokládá, že ve stáří jsou v podstatě zachovány potřeby středního dospělého věku, především potřeba být nadále aktivní a mít pocit sounáležitosti, přičemž vzdělávání v oblasti digitálních technologií se pak stává nutnou podmínkou k pochopení života ve stále měnícím se světě.
Samozřejmě pod pečlivým filtrem informací českých hlavních médií se veřejnosti dnes a denně zamlčují některé myšlenkové pochody západních politiků. Není se čemu divit, protože při snaze všeobecného postupného zavádění „progresivní liberální demokracie“ je potřeba ovečky hlavně nevyplašit, udržovat je v potřebné nevědomosti až do definitivní destrukce evropského průmyslu.
Není to tak dávno, co média adorující současnou vládní garnituru přišla až s dojímající zprávou, že skupina „filantropických“ milionářů (a miliardářů) před volbami podpoří významnou finanční částkou takzvaně demokratické strany. Že se jedná o uskupení tvořící bývalou pětikoalici, je jasné. Vždyť jde o demokracii.
Možná to znáte i vy. Zdá se mi, že se stále častěji při nákupech ve velkých nadnárodních řetězcích objevují nešvary, které bychom mohli eufemisticky nazvat nedorozuměním. Konkrétněji jde o jistou snahu, jak nakupující u pokladny „obelhat“, takřka vždy konat v jejich neprospěch. Strategie jsou různé, sám mám s nimi zkušenosti. Když jsem se ptal známých, zda podobné praktiky zažili, většina z nich mi potvrdila, že ano.
Více než 70 % lidí by nový park v Braníku využívalo k procházkám a pobytu v přírodě, třetina by sem zavítala při běhu nebo na kole. Výsledky ankety mezi 591 obyvateli poslouží jako klíčový podklad pro chystanou revitalizaci zanedbaného území, o níž bude radnice jednat na podzim i s veřejností.
Načítaní obsahu...
Pražané, stejně jako lidé z celé republiky, si už tradičně užili víkend. Státní svátky oslavili prací na chatě, výlety do přírody a mnoha podobnými aktivitami. Přibližně pouhé jedno procento věnovalo tyto dny akcím spojeným s náboženskou podstatou těchto svátků. Patrně to nemůže být překvapivé – tvrdí se, že naše země má nejvyšší procento nevěřících na celém světě. Naší povaze proto jistě odpovídá, že snad právě proto máme hned dva náboženské státní svátky za sebou. Svým způsobem svátky protichůdné.
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc. Naučit ho společenským návykům, životu v kolektivu. Měla by mu přinést základní hodnotovou orientaci, ale také orientaci v oblasti lidského poznání.
Vinou celé řady politiků, ale především vinou médií – ať už to jsou deníky, časopisy nebo televizní i rozhlasové stanice - si pomalu zvykáme opakovat fráze. Už bohužel příliš nevnímáme jejich skutečný obsah a jen málokdo se zamyslí nad jejich smyslem. Tak je opakujeme – v rozhovorech, projevech, ve veřejných vystoupeních.
Červnová výstava v Galerii Prádelna při stejnojmenném komunitním centru v Holečkově ulici představí tvorbu Ivany Kolářové. Autorka žije na Smíchově již přes čtyřicet let, což bylo také jedním z důvodů uskutečnění této výstavy právě v těchto prostorách.
Asi každý zahrádkář, sadař či pěstitel zná následující květnové pranostiky: svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všeci sedláci. Nebo „studení bratři, přinesou chladna, jak se patří“.
Napadlo vás někdy, co všechno dělá sociální pracovnice pečovatelské služby? Možná si říkáte, že občas vyřídí nějakou tu dovážku obědů, a to je vše, ale skutečnost je zcela jiná. Činí toho totiž mnohem více! Její náplň práce je obsažná a pestrá. Pojďme si její práci více přiblížit.
Načítaní obsahu...
„Elektrické koloběžky musí z kola ven,“ razantně před několika dny prohlásil nynější náměstek primátora Zdeněk Hřib. Podle něj se nedodržují pravidla jejich používání, dělají nepořádek ve veřejném prostoru a roste počet nehod. „Šancí na nápravu bylo několik, ale nestalo se. Už je toho dost!“ zavelel.
Čas se krátí. Teplo popouzí rostlinstvo k růstu, a vy máte jednu z poledních možností si letos natrhat alespoň trochu zeleného zázraku jménem medvědí česnek.
Do politiky člověk zpravidla vstupuje se svými požadavky. Nekompromisními požadavky. Vynecháme případy, kdy jde o požadavky osobní povahy. Není to proto, že by byly tak výjimečné. Je to proto, že tuto kategorii požadavků nepovažuji za vyjádření politiky, ale jenom politikaření. V praxi není obtížné obě kategorie oddělit.
Život je selanka plná harmonie, radosti a spravedlnosti, a k dokonalosti chybí už jen krůček. Lidé jsou vůči sobě až na pár excesů slušní, dodržují pravidla. Nelžou, nekradou.
Jako psí laik, ale o to nadšenější psí obdivovatel teoretik, toho o psech, a zvláště o psech asistenčních, mnoho nevím. Když se potřebuji na cokoliv o psech zeptat, obracím se na Zuzanu Daušovou, ředitelku Helppes. Zuzka o psech ví skoro všechno a o asistenčních pejscích úplně všechno. A kupodivu jako zanícený pejskař akceptuje i takové psí teoretiky jako jsem já.
K milým povinnostem zastupitele patří i vítání občánků nebo oddávání. Rád navštěvuji s gratulací i jubilanty, kteří se dožili významných životních výročí. Tam si často uvědomuji, že schopnost těch starších chovat se laskavě a pokorně je jako tichá zátoka řeky života. Senioři jubilanti jsou pamětí nás všech, a pokud my o ně nebudeme pečovat, nemáme budoucnost.
Načítaní obsahu...
Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Nemám samozřejmě na mysli měšťáckou pseudomorálku, která bedlivě hodnotí, jak se kdo obléká, kdo a proč se s kým stýká a ráda odsoudí jakýkoli odklon od standardního chování jako nepřátelské gesto vůči ustáleným pravidlům.
Městská část Praha 4 rozšiřuje svůj boj proti plýtvání jídlem. Do projektu Zachraň oběd se zapojuje školní jídelna První jazykové základní školy v Horáčkově ulici, která už úspěšně prošla pilotním testováním. Ostrý provoz začne v následujících dvou týdnech a cílem je rozšířit iniciativu i do dalších škol.
Po nedávném zvýšení „mediální daně“, kdy velká část občanů bude nedobrovolně platit za vládní Českou televizi a Český rozhlas ještě více, než si zaslouží, mě napadlo následující srovnání. Představte si chlápka, jak se z přilehlého lesíku dívá na provoz na dálnici a říká: „Pěkné, naštěstí za to nemusím platit, nemám auto ani řidičák“. Na to reaguje jeho nešťastný kamarád: „Nedívám se na Českou televizi, naprosto mě nezajímá, ale platit musím.“
Podle našeho názoru by měla radnice investovat zejména do těchto pěti základních oblastí, které jsou velmi důležité jednak pro zachování současného stavu a vedou k dalšímu zlepšení kvality života obyvatel MČ Praha 6.
Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Víte, co spojuje Paříž, Kodaň, Gelsenkirchen, Toronto, Barcelonu a nyní i Madrid? Zmíněná města po velmi negativních zkušenostech přistoupila k zákazu „sdílených“ elektrokoloběžek.
Načítaní obsahu...
Zastupitelé Prahy 5 dnes schválili rozpočet na letošní rok. Radnice plánuje příjmy ve výši 910 milionů korun, zatímco výdaje dosáhnou 1,315 miliardy korun. Schodek přes 404 milionů pokryjí rezervy z minulých let. Nejvíce financí půjde do školství, investic do veřejného prostoru a péče o životní prostředí.
Vzpomínky má každý z nás, jsou součástí naší identity. Jejich vybavování je pak pro člověka přirozenou duševní aktivitou. Stáří nám často přináší mnohé ztráty, a vyprávění o tom, co jsme měli rádi, co jsme dělali, kým jsme byli, koho jsme potkali nebo v jakém prostředí jsme vyrostli, nám umožňuje podržet si svoji identitu, vědomí celistvosti a kontinuity našeho života.
Spojení zlíchovského a podolského nábřeží novým mostem mělo být hotové už letos, ale kvůli složitým geologickým podmínkám v korytě Vltavy se otevření odkládá na leden 2026. Stavba navíc zdraží – místo plánovaných 972 milionů přesáhne miliardu korun.
Nedávno jsem dostal zajímavý dopis od mého známého Františka, který se v něm zamýšlí nad originálním nápadem jednoho senátora (říkejme mu senátor "X") na zřízení nové evropské sociální sítě. Originální sociální síť by byla postavená na ověřené identitě uživatelů a hlavně na „ověřených“ algoritmech, které nebudou preferovat polarizaci, ale relevanci a kvalitu.
Na celém světě slyšíme téměř od všech nové zvolených představitelů, prezidentů, senátorů, primátorů nebo starostů, že budou svůj úřad vykonávat pro všechny občany, nikoli jen pro své voliče. Pro všechny občany, ať už volili, koho chtěli.
Pořád slyšíme stížnosti na chování mladých. Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční – to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?
Načítaní obsahu...
Nevím, kde se vzala móda lidi neustále strašit. Nejsou to jenom novináři. Je to drtivá většina různých finančních a ekonomických analytiků, jsou to bohužel i politici.
Jeden z argumentů obhájců chystaného zvyšování koncesionářských poplatků takzvaných veřejnoprávních médií by se dal shrnout asi takto: „Pche, co to je 25 korun měsíčně navíc…“
Městská část Praha 4 vydala přehlednou publikaci „Pomocná ruka rodinám i jednotlivcům“, která obyvatelům usnadní orientaci v nabídce sociálních a podpůrných služeb. Adresář poskytuje kontakty na organizace pomáhající rodinám, seniorům, osobám se zdravotním postižením i těm, kdo se ocitli v obtížné životní situaci.
Z per či úst takzvaného mainstreamu se začínají stále častěji objevovat kritické příspěvky vůči kabinetu, a to leckdy od autorů, o jejichž zapálenosti pro „správnou věc“ před pár měsíci v podstatě nikdo nepochyboval.
Od počátku adventu jsem měl čím dál silnější pocit, že se odehrává ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi Měsíc česko-vatikánské lásky.
Petr Koten s přáteli obdaroval klienty pečovatelské služby CSOP Praha 5; osamělé a opuštěné seniory, kterým koupil na základě jejich přání dárky, jenž by si oni nikdy nedopřáli.
Načítaní obsahu...
Městská část Praha 6 bude podle schváleného rozpočtu hospodařit v roce 2025 s příjmy ve výši 1,304 miliardy korun a na investice zapojí prostředky vytvořené v minulých letech ve výši 303 milionů korun. Celkové výdaje jsou plánované ve výši 1,607 miliardy korun, z čehož 653 milionů půjde na investice.
Před nedávnem se v éteru objevila informace, že se Tesco přidává ke konkurenčním řetězcům Lidl a Billa, a všichni tři před Vánocemi nebudou před svými obchody prodávat živé kapry.
Ve svých příspěvcích se poslední dobou často zamýšlím nad prací "takzvaných novinářů". Není divu, že se jejich kdysi společensky uznávaná profese postupně dostala na samé dno v žebříčku prestiže jednotlivých povolání. Čest výjimkám, skutečně ještě existují zvídaví a nezaujatí žurnalisté, pár jich dokonce znám. Při debatách s nimi ale dávají najevo, jak se za označení „novinář“ stydí.
Centrum výcviku psů pro postižené, nezisková organizace Helppes, pořádalo v sobotu 7. prosince Mikulášskou nadílku pro hodné (i zlobivé pejsky). Originální mikulášská besídka se letos konala již po jednadvacáté. Ojedinělá akce umožňuje majitelům nejen signálních, vodících a asistenčních psů vyzkoušet si různé soutěžní disciplíny v rámci tradičních soutěží na Mikulášské a zpestřit tak sobě a svým pomocníkům den nevšední zábavou.
Část mediální scény, která bývá často označována jako „hlavní proud“ či „mainstream“, používá pro své záměry široké spektrum metod. Kromě stále častější a hysteričtější dehonestace rádoby nesprávných názorů a jejich nositelů, dezinterpretace, zaměňování zpravodajství s publicistikou, nevyváženosti, neobjektivity či jednostrannosti se trochu zapomíná na další nešvar. A tím je „vymlčování“.
Zdražovat se dá v zásadě kamkoli. Je jenom jediný limitující faktor, který horní hranici ceny omezuje. Snaha zboží nebo službu prodat.
Načítaní obsahu...
Politické kolbiště se postupem času stává až absurdním prostorem roztodivných nápadů, jak upoutat pozornost voličů. Reálný obsah znamenající snahu řešit každodenní problémy lidí se zcela vytrácí, nahrazuje ho (nikoli doplňuje) marketingová strategie jakkoli zaujmout, případně poplivat či ztrapnit oponenta. Ani mě proto nepřekvapilo, že dalším politickým beranidlem dneška se stal… tři, dva, jedna: orgasmus.
Magistrát hlavního města zahájil revitalizaci Kunratického potoka v Braníku. Projekt přinese ekologická vylepšení a obnovu příbřežního ekosystému, i když počáteční práce zahrnují kácení části vegetace.
Nebýt infantilních taškařic pirátů nedobrovolně opustivších koaliční posty, zřejmě bych se pirátskými programovými dokumenty a ideovými východisky pirátů vůbec nezabýval. Konec konců, měl jsem kdysi dávno pocit, že je to strana pro mladé, a to já už dávno nejsem. Tak když se svou vlastní identitou nezabývají členové Pirátské strany, zabývám se tím já.
Mám léty potvrzenou teorii, že zaručeným pohřbem politika je situace, kdy se i přes jiné veskrze běžné přešlapy stane společensky směšným. Své o tom ví třeba někteří zástupci Věcí veřejných či bývalý premiér Jiří Paroubek se svými marťany. Na mnoho dalších jsem zapomněl, omlouvám se jim.
Jaký je rozdíl mezi odpadkovým košem a dopravní zácpou? Žádný, obojím vládne faktický pirátský primátor Zdeněk Hřib. Píšu to proto, že nynější pražský náměstek před několika dny zveřejnil bizarní video, ve kterém představuje nové odpadkové koše pro hlavní město.
Pirátská strana odešla z vlády. Údajně kvůli „fialovým kmotrům“ a „velkým klukům“ z ODS. Máte ale také ten pocit, že stále něco nesedí? Jako kdyby něco nebylo v pořádku? Nejste sami. Piráti jsou stále v koalici s „velkými kluky“ z ODS v Praze. Je to chyba matrixu? Nebo kdy tedy Piráti plánují odhlasovat na svém fóru odchod z koalice z hlavního města?
Načítaní obsahu...
Jestli vás zajímá, jaká je hospodářská situace krajů, regionů nebo míst, stačí podívat se na fotbalové tabulky.
Současná éra lovců dezinformátorů, konspirátorů a hybridních válečníků začala přinášet výsledky. Nejen v podobě autocenzury, kdy se řada z nás opět začala obávat vyslovit svůj názor, novodobého kádrování či problémů na pracovišti, ale i radikalizace v podobě zatmění mozků. Toto všechno má vliv i na zoufalství některých politických exponentů, obhajujících svůj neúspěch vším možným.
Asi jen naiva či příliš důvěřivý jedinec by mohl věřit nejrůznějším průzkumům volebních preferencí, které nám v podstatě každý měsíc předkládají více nebo méně renomované agentury. Reálná obliba politických stran a hnutí ze strany veřejnosti se jako vždy ukáže až při volbách.
S pobavením a mírným zděšením (podobně jako ostatní) jsem sledoval vyústění pirátské politické krize. Premiér Petr Fiala se rozhodl odvolat ministra Ivana Bartoše z Pirátské strany. Reakce Pirátů nenechala na sebe dlouho čekat. Piráti křičí, že za odvoláním jejich ministra stojí nějací kmotři přebarvení na fialovo. Po třech letech společného fialového vládnutí.
Víte, co spojuje Paříž, Kodaň, Gelsenkirchen, Toronto, Barcelonu a nově nyní i Madrid? Zmíněná města po velmi negativních zkušenostech přistoupila k zákazu „sdílených“ elektrokoloběžek.
Vinou celé řady politiků, ale především vinou médií – ať už to jsou deníky, časopisy nebo televizní i rozhlasové stanice - si pomalu zvykáme opakovat fráze. Už bohužel příliš nevnímáme jejich skutečný obsah a jen málokdo se zamyslí nad jejich smyslem. Tak je opakujeme – v rozhovorech, projevech, ve veřejných vystoupeních.
Načítaní obsahu...
Zcela špatné, neprozíravé a především nespravedlivé rozhodnutí. Věčně mladá, pohledná a chytrá profesorka Danuše Nerudová, univerzální multifunkční kandidátka, se nestane eurokomisařem. Pardon, eurokomisařkou. Fialova vláda učinila nejhorší rezultát za dobu své existence.
S lehkou úvodní nadsázkou chci popsat nedávnou absurditu zadržení zakladatele a vlastníka sociální sítě Telegram Pavla Durova. Platformy, která si zakládá na absolutní ochraně svobody slova a soukromí uživatelů.
Řada z nás v minulých dnech četla o „kauze“ České televize týkající se pořadu 168 hodin. Uvozovky ve slově kauza jsou myšleny zcela záměrně, protože o žádnou kauzu nejde. Tu z ní dělají ti, kteří chtějí, aby to tak vypadalo. Snad nic v této zemi plné drahoty, sociálních problémů či bezbřehé digitalizace není tak nepodstatné.
