Rozměrné výtvarné dílo, patřící do historie Olomouckého arcibiskupství, ale také do dějin evropského výtvarného umění, se objevilo v Dolní oblasti Vítkovice. Jde o osmimetrový obraz Antona Pettera (*12. 4. 1781 Vídeň, +14. 5. 1858 Vídeň) „Zavraždění svatého Václava“ z roku 1844. Dílo, které provázel složitý vývoj i pozdější osud, bude monumentální ozdobou interiéru někdejšího plynojemu, dnes multifunkční auly Gong. Obraz byl dlouhá léta zapomenut na půdě kroměřížského zámku, který kdysi býval letním sídlem olomouckých arcibiskupů. Znovuobjevení se obraz dočkal loni, kdy ho s podporou arcibiskupa Jana Graubnera a společně se zástupci Muzea umění Olomouc oživil univerzitní profesor Ivo Hlobil, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. S Vítkovicemi je dílo spojeno historicky. Nadace strojírenské skupiny navíc nyní přispěla na záchranu obřího plátna.
„Zakladatelem podniku byl arcibiskup olomoucký, arcivévoda Rudolf Jan a po jeho smrti firemní majetky přešly do vlastnictví arcibiskupství, v roce zahájení prací na obrazu byly tedy Vítkovice, stejně jako zmíněné dílo, ještě v držení této instituce,“ objasnila souvislosti historička a vedoucí archivu společnosti Vítkovice Hana Šústková. To byl také důvod, proč Nadace Machinery Fund poskytla necelého půl milionu korun na první etapu restaurování obrazu.
Obraz „Zavraždění svatého Václava“ si původně objednal arcibiskup olomoucký Maxmilián Sommerau-Beckh, když se v roce 1838 rozhodl dovybavit interiér olomouckého dómu. Dílo s výjevem vraždy sv. Václava (olomoucký dóm je tomuto světci zasvěcen) mělo sloužit pro hlavní oltář katedrály. Protože bývá nazýváno oponou, mělo výtvarné dílo patrně odstínit okna za oltářem. Arcibiskup si vymínil, že se autor bude držet jeho pokynů.
Anton Petter, představitel rakouského klasicismu, který vystudoval Vídeňskou akademii výtvarných umění, v roce 1809 získal jako první umělec Reichelovu cenu dotovanou 1500 zlatými a byl uznávaným profesorem historické malby, se snažil vyhovět. Obraz dokonce přemaloval, protože arcibiskup odmítl ústřední postavení bratrovraha Boleslava v popředí, upozornil na chybějící Václavovu svatozář a požadoval, aby uloupené knížecí insignie neodnášel Boleslav, ale postavy v pozadí. Osudným se obrazu staly kritické ohlasy na vídeňské výstavě soudobého umění. Arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh kvůli nim obraz neumístil do dómu, ale uschoval ho v budově arcibiskupství. Později byl obraz přesunut do Kroměříže. Naposledy se jím archiváři zabývali v roce 1921.
Současné restaurátorské práce byly svěřeny dílně manželů Šárky a Petra Bergerových v Písečné u Žamberka. Obrat prošel důkladným scelením a konzervací tak, aby nemohlo dojít k jeho dalšímu chátrání. Nyní byl složitě převezen do Dolních Vítkovic, kde o vypnutí na rám vytvoří hodnotnou dominantu. Veřejnosti má být plátno slavnostně představeno v předvečer svátku sv. Václava, který je Dnem české státnosti, tedy letos na konci září. V souvislosti s tím pak bude také vyhlášena veřejná sbírka na 2. etapu záchrany díla, která by za více než 600 tisíc korun měla práci Antona Pettera vrátit autentické barvy, hloubku i lesk.