Prý jste se do soutěže Miss aerobik vůbec nehlásila, dokonce jste ani neuvažovala o tom, že byste se jí zúčastnila?
To je fakt. Do soutěže jsem se vůbec nehlásila. Ale jedno ze základních kol se konalo loni ve sportovní hale na 6. základní škole v Místku a producent soutěže Vladimír Mati, který je rovněž z Frýdku-Místku, mě požádal, zda bych mohla předcvičovat v nejmenší kategorii Minimiss. Předcvičovala jsem malým dívkám a řekla si, že když už jsem tady, zkusím si zacvičit i v základním kole soutěže. A ono to vyšlo. Skončila jsem druhá a stala se první vicemiss. Do soutěže mě tak vlastně přivedla náhoda.
Kdo vyhrál základní kolo?
Denisa Biskupová z Bělotína. Postoupila se mnou přes semifinále do republikového finále. Tam se ale už neumístila.
Co všechno jste vylepšila, že jste nakonec porazila nejen Denisu, ale vyhrála jste titul Miss aerobik?
Hodně jsem se snažila vylepšit postavu. Normálně jím úplně všechno, ale začala jsem se trošku hlídat. Párkrát jsem byla v soláriu, abych se opálila do plavek. Hodně jsem cvičila a hlavně si začala věřit. Na finále jsem si připravila svou cvičební sestavu, což mi vyhovovalo. V základním kole a semifinále jsme totiž musely cvičit podle předcvičující. A je velký rozdíl cvičit ve skupině nebo sólově.
Jaké disciplíny jste musela ve finále absolvovat?
Měly jsme rozhovor se sportovcem. Já hovořila s Michalem Hamršmídem, který se věnuje bojovému umění, konkrétně bojům v kleci (nejlepší současný český bojovník ve smíšených bojových uměních – MMA, pozn.red.).
Kdo koho zpovídal?
Já jeho. Měla jsem z toho zpočátku velký strach. Rozhovor jsme si naštěstí mohli dopředu připravit. Nikdo nám do toho nemluvil a nenutil nás do nějakých otázek. Na podiu jsme ale působili jako hodně nesourodá dvojice. Michal měří 168 centimetrů, já 172, a když jsem si vzala boty s podpatkama, rozdíl byl hodně markantní. V rozhovoru jsme probírali právě jeho výšku. Kvůli ní jsem si jej totiž nedokázala představit při boji s protivníkem.
A jaké byly další disciplíny?
Čekal nás skupinový aerobik, vlastní sestava a promenáda v plavkách.
Nebylo vám nepříjemné procházet se v plavkách před stovkami diváků?
Přiznám se, že v základním kole mi to docela vadilo. Nebyla jsem na takovou soutěž připravená, ani jsem nebyla opálená. Navíc jsem nedělala modeling. Je to prostě něco jiného chodit v plavkách před tolika lidmi, než se projít v plavkách v aquaparku. Ve finále to bylo lepší, už jsem si zvykla. Navíc jsem zamakala na postavě, takže jsem se cítila líp.
Co nervozita?
Nejhorší byl pro mě rozhovor. Připočtete si k tomu ještě můj ostravský přízvuk. Slyšela jsem i, jak se mi lidé v publiku zasmáli. Ale Michal Hamršmíd se choval skvěle a hodně mi pomohl. Trému jsem měla i při cvičení, nebyla jsem zvyklá na kamery, ale tam jsem se cítila o hodně lépe. Aerobik je přece jen moje disciplína.
Popište pocity, když vás vyhlásili. Tušila jste to? Byla jste v nějakém finálovém rozstřelu?
Na podiu jsme stály všechny finalistky a všechny tituly se vyhlašovaly přímo. Nebylo to tak, že by se vyčlenila šestice dívek, jak je tomu třeba u klasických soutěží miss. Porotci vyhlásili druhou vicemiss, pak první vicemiss a čekalo se na vítězku. Ten pocit se nedá popsat. Je to vlastně můj největší úspěch v životě. Viděla jsem, jak brečí rodiče, slzel i pan Mati a já brečela taky. To se prostě nedá udržet.
Jak jste oslavila titul?
Poseděly jsme s kamarádkami a titul jsem oslavila tady v Místku v klubu Mamma Mia, kam ráda chodím.
Překvapilo mě, že se o celostátní soutěž stará někdo z Frýdku-Místku…
Pořádá ji agentura Jan y Čejkové z Prahy a produkci měl na starosti Vladimír Mati z Frýdku-Místku. A musím říct, že všechno bylo skvělé, od ubytování přes soustředění, po organizaci soutěže. K dispozici byl i psycholog a poradce na výživu.
Co vás čeká dál? Zkusíte modeling nebo si přihlásíte do klasické soutěže miss?
K soutěži Miss aerobik mám závazky a zúčastním se všech základních kol, semifinále a v příštím roce i finále. Chci zůstat u aerobiku, ale určitě zkusím i jinou soutěž. Jenže když se podívám na normální soutěž miss, tak na mě ty holky působí někdy hodně uměle, zatímco Miss aerobik není jenom o kráse, ale i o pohybu. A to mě bavilo. Bavilo by mě i focení. Určitě bych se ale nesvlékala.
Už vás někdo oslovil ohledně modelingu?
Ano, v základním kole mne oslovila slečna z frýdecko-místecké agentury Vaness Models. Jenže mám smlouvu s pořadateli soutěže Miss aerobik až do roku 2014, takže o dalších aktivitách budu uvažovat až potom.
Vím, že jste studentkou. Jaký obor studujete?
Obor ekonomiku a podnikání. Čeká mě letos maturita. Určitě zvládnu účetnictví, češtinu, ale bojím se matematiky.
Jaké jste měla pololetní vysvědčení?
Vždycky jsem měla vyznamenání. Jenže letos toho byla na mě hodně, navíc se spojovaly školy- Potoční a Střední škola gastronomie, tak si zvykám na jiné učitele. Matika mi moc nešla, ale prošla jsem.
A prozradíte mi známku?
Ne, raději ne. (smích). Ale kromě matiky jsem měla dobré vysvědčení.
Chcete dál studovat? Anebo se budete věnovat jen aerobiku?
Chtěla bych zvládnout obojí, studium i aerobik, možná i modeling. Uvažuji o studiu sportovního managementu, to by mě určitě bavilo. Takový obor bych mohla studovat dálkově v Brně, což by mi vyhovovalo nejvíce. V Praze mají tento obor na Karlově univerzitě, jenže na to si netroufám. Přijímačky tam jsou z angličtiny a v tom mám opravdu velké rezervy.
Myslíte, že se studiem skloubíte aerobik? Pokud vím, už jste přece cvičila děti, a to zabere hodně času.
Ve Sviadnově na základní škole jsme s kamarádkou založily klub aerobiku, cvičily jsme s malými dětmi i slečnami ve věku kolem 14 let. Jezdily jsme na soutěže a občas jsme přivezly medaile. Jenže kolem maturity a soutěže Miss aerobik už není tolik času, takže jsem to vše přenechala kamarádce. Příští rok si chci založit svůj vlastní klub aerobiku, s kterým bych chtěla jezdit na soutěže.
Je to na uživení?
Určitě ne. Jako brigáda ke studiu to ale bude dobré.
Uvažujete o tom, že se po studiu odstěhujete z Frýdku-Místku?
Neodvedu si představit, že bych žila v jiném městě. Mám tady rodinu, známé, kamarády, přítele. Na druhé straně vím, že jen aerobikem se tady neuživím. Nemám ale žádnou představu, uvidí se až po studiu.
Prozraďte, jaké je vaše oblíbené jídlo.
Nejraději mám segedínský guláš s pěti knedlíky. Nejlepší dělá babička, ale i můj přítel jej umí hodně dobrý.
Přítel vaří?
Ano, učí se na kuchaře a občas vaří na praxi na hotelech v Beskydech.
Jaké máte, kromě segedínského guláše, další společné zájmy?
Přítel sportuje, takže v tom si rozumíme. Zrovna teď se učím jezdit na snowboardu. Jezdíme na sjezdovky na Bílou. Moc ráda plavu a jezdím na kolečkových bruslích. Dost i běhám, i když jen tady ve městě kolem řeky. A baví mě kolektivní sporty, hlavně volejbal.
Nebojíte se, že vám úspěch v soutěži nabourá vztah? Pokud vím, ani jedné české Miss nevydržel vztah, který měla před úspěchem.
Snad ne. Mám tolerantního přítele, snad jsem i já tolerantní. Věřím, že nám to vydrží.
Jaký typ mužů se vám vlastně líbí?
Mám ráda vyšší muže, vypracovaná těla a vystouplé lícní kosti. Prostě takové hodně mužské typy.
Váš přítel tyto požadavky splňuje?
Ano, ve všem.
Chápu, že tíhnete hlavně ke sportovním činnostem. Ale co třeba kultura? Chodíte do divadla nebo kina?
Přiznám se, že na kulturu mi moc času nezbývá. Ale občas si zajdu do divadla, kina nebo si přečtu knížku. Moc se nedívám na televizi, protože po večerech se učím.
A další koníčky?
Chodila jsem dva roky do taekwonda, kde jsem dokonce získala na menších soutěžích nějaké medaile. Časově se to nedalo s aerobikem skloubit. Spíše jsem se naučila sebeobraně. Byla jsem i v kroužku hip hopu. A také jsem hrála šest let na elektrické varhany. Od svých osmi let.
K hudbě vás nejspíš přivedli rodiče?
Samozřejmě, jsou hodně hudebně orientovaní. Můj dědeček hrál na harmoniku a na bubny a vzpomínám si, že mi vyprávěl, že se účastnil pochodů městek, kdy bubnoval a babička tehdy dělala mažoretku. Dokonce jsem zpívala a sestra hrála na kytaru.
Kolik času trávíte u počítače?
Téměř žádný. Akorát když jsem se na soustředění před finále zranila, zůstala jsem pak doma a byla u počítače. Moc mě to nebavilo a chyběl mi pohyb.
Netušil jsem, že jste se zranila na soustředění. Co se přihodilo?
Zlomila jsem si prst na noze. Jenže ne při cvičení, špatně jsem došlápla na postel. A před vánoci jsem prodělala zánět ledvin, takže jsem také nemohla cvičit.
To se vám stalo v závěrečné přípravě na finále?
Ano a bála jsem se, že mi to bude chybět. Nakonec vše dopadlo skvěle.
Profil
Jana Šimičková se narodila před 18 lety ve Frýdku-Místku. Studuje čtvrtým rokem na Střední škole gastronomie, oděvnictví a služeb obor Ekonomika a podnikání. Letos ji čeká maturita. Vedla klub aerobiku ve Sviadnově, předtím se dva roky věnovala taekwondu. Ráda by pokračovala ve studiu na vysoké škole.
