Proč si mladý tvůrce vybral zrovna tento titul? „Zaujalo mě, že by tu někde mezi námi mohl žít schovaný Stalin – když máme co do činění se světem, kde je zlo těžko definovatelné, málokdy se dá vymezit, určit jednou osobou, jedním režimem, jedním činem. Stalina jako jeho koncentrát, naředěný nijakostí naší doby k nepoznání, je potřeba nepřehlížet,“ vysvětlil a dodal, že minulost dědů ho zajímala vždycky. „Zvlášť dědů se smyslem pro humor. Sám ji zpracovat je riziko – protože první námitka bude vždy, že o tom nic nevím. Ale zase si můžu říct, že Stalin je směšný, aniž by se mi přitom svíral žaludek, což je asi ten nový generační pohled,“ usmívá se Cimr.
Ľubomír Feldek vypráví ve „Stalinovi“ o 50. letech groteskně, s humorem i s písněmi, s vědomě autobiografickým vkladem.
Zlínskému uvedení předcházela hra Stalin v Žilině, která měla premiéru v režii Dodo Gombára v Žilině loni. Nové přepracování muselo být ochuzeno o některé roztomilé maličkosti, například o fakt, že Stalin opravdu byl čestným občanem Žiliny, čímž se Zlín „chlubit“ nemůže. Sám autor však dodává, že tato fakta pouze pomáhala dokreslit kolorit žilinské inscenace a je možné je vynechat, aniž by podstata hry utrpěla.
„Celé to leporelo různých setkání vypravěče se Stalinem je fiktivní, tvoří ho jen Starcovy omyly, představy a sny, ale usiloval jsem o to, aby ta fiktivní setkání byla v jádru pravdivá. A hlavně: aby byla i aktuální. To, co o Stalinovi víme dávno, je stále vděčným materiálem na psaní nových her. Mou hlavní ambicí bylo povědět o něm i něco, co o něm ještě nevíme, nebo si to málo uvědomujeme. Hlavní myšlenkou hry je moje smutné podezření, že „věčně živý“ Iosif Vissarionovič Stalin je stále kdesi mezi námi a nepřestává páchat svoje zločiny,“ říká ke své hře Feldek. Hrají Zdeněk Julina, Milan Hloušek, Romana Julinová a Ivan Řehák. Po představení bude následovat beseda s autorem proložená hudebními ukázkami skladeb na texty Lubomíra Feldeka.
Ľubomír Feldek (1936) v roce 1959 ukončil studium slovenského jazyka a literatury na Vysoké pedagogické škole. Do poloviny 80. let byl redaktorem ve vydavatelství Slovenský spisovateľ. V roce 1989 podepsal výzvu Několik vět. V roce 1992 napsal báseň, která obsahovala narážku na fašistickou minulost tehdejšího ministra kultury Dušana Slobodníka, který ho zažaloval. Feldek proces vyhrál až ve Štrasburku. Vydal množství básnických sbírek, próz, esejí, pohádek a divadelních her (napsal např. i scénář k pohádkovému filmu Perinbaba). Je také překladatelem (Lautréamont, Jeffers, Blok, Sofokles, Thakur, Majakovskij, Shakespeare, Goethe, Heine, Apollinaire, Puškin, Morgenstern, Rimbaud a další).
