Tento rozhovor otevírá nový seriál Naší Prahy s názvem Ženy na radnici, v němž představujeme osobnosti, které se aktivně podílejí na vedení města. Jako první jsme oslovili Alexandru Udženiju, bývalou starostku Prahy 2, současnou náměstkyni primátora a předsedkyni pražské ODS.
Co vás přivedlo do veřejného života? Pamatujete si okamžik, kdy jste si řekla, že chcete pomáhat lidem právě v politice?
Do politiky jsem se vlastně dostala tak trochu náhodou. Klíčové bylo, když jsem se před téměř pětadvaceti lety přestěhovala na Vinohrady. Řekla jsem si tehdy: Bydlím na svých vysněných Vinohradech, které miluji – proč bych se nezapojila víc do veřejného dění, abych měla možnost o místo, kde žiji, také pečovat? Postupně jsem pochopila, že politika může být nástrojem, jak lidem opravdu pomoci v každodenních věcech – od školek až po bezpečí v ulicích. A že vedle ideologie je především potřeba kus práce a zdravého rozumu.
Jak se za ta léta změnilo vaše vnímání komunální politiky?
Komunální politika pro mě byla vždy nejbližší, protože právě tady jste nejvíc v kontaktu s lidmi. Úkolem komunálního politika je starat se o kvalitu každodenního života – od uklizených chodníků a vysypaných košů, přes dostatek míst ve školkách a školách, bezpečné ulice či domovy pro seniory, až po velké dopravní projekty, jako jsou okruhy nebo metro D. V posledních letech ale narážíme na přebujelou byrokracii, která brzdí rozvoj měst.
Nejvíc je to vidět na dostupnosti bydlení, kdy povolovací proces na bytový dům může trvat i deset let. To je jasný signál, že systém nefunguje. Do komunální politiky se navíc dostává ideologie, která sem podle mě vůbec nepatří. Pražané si zaslouží praktická řešení, která jim zkvalitní každodenní život, a ne aktivistické experimenty.
Jaké oblasti máte dnes ve své gesci a které téma považujete za nejdůležitější?
Mám na starosti sociální oblast, zdravotnictví a bytovou politiku. Vybrat jedno téma je těžké, proto zmíním alespoň dvě priority. V sociální oblasti je to navyšování počtu míst v domovech pro seniory. Tato oblast byla dlouhé roky zanedbávána, a proto jsem se pustila do řady projektů, které mají situaci posunout k lepšímu.
Ve zdravotnictví je pro mě klíčové téma duševního zdraví. A dobrá zpráva pro Pražany je, že zatímco se o něm často jen mluví, my v Praze podnikáme konkrétní kroky, aby lidé měli skutečnou pomoc k dispozici.
Praha v této oblasti udělala velké kroky. Co považujete za největší úspěch?
Podařilo se nám založit organizaci Zahrada pro duši, která zastřešuje centra duševního zdraví pro všechny věkové skupiny – od dětí až po seniory. Velkým příkladem je otevření perinatálního centra, jedinečného v celé republice, kam přijíždějí maminky z různých koutů země. Dalším krokem je propojení služeb přes aplikaci Záchranka, kde jsme vytvořili nové tlačítko psychosociální pomoci.
Pražané tak mají garantovanou a rychlou podporu bez čekání a bez předsudků. Rozšiřujeme centra duševního zdraví, přidáváme krizové byty, školíme učitele i psychology a podporujeme rodiny. Myslím, že v celostátním měřítku budujeme něco zcela unikátního. A rozhodně v tom nejsem sama – je to práce širokého týmu odborníků, organizací a zdravotníků, kterým patří obrovské díky.
,,Pražané si zaslouží praktická řešení, ne dopravní experimenty.“
Velký ohlas měla i nová neonatologická sanitka. Proč jste do toho šli?
Záchranná služba hlavního města Prahy patří mezi celosvětovou špičku a na to můžeme být právem hrdí. Neonatologická sanitka je dalším krokem, jak tuto službu ještě zkvalitnit. V podstatě jde o mobilní jednotku intenzivní péče, která miminka chrání, udržuje v teple, monitoruje jejich stav a tlumí vibrace během převozu. A co je zásadní – nová sanitka je natolik prostorná, že umožní převážet zároveň i maminky, což dosud nebylo možné. V České republice je to vůbec první sanitka svého druhu.
V posledních týdnech Prahu zasáhl výrazný dopravní kolaps. Co bylo podle vás příčinou?
Upřímně? Podle mě je to důsledek ideologického řízení – nebo spíše neřízení – dopravy pod pirátským náměstkem Zdeňkem Hřibem. Jde o naprosté nepochopení faktu, že automobilová doprava je přirozenou součástí města a nelze ji jednoduše vyškrtnout nebo jí bránit tím, že po Praze rozestavíte stovky barikád proti autům.
Opakovaně jsme přicházeli s řešeními v rámci společné práce ve vedení města, ale vždy to skončilo pod stolem. Praha potřebuje pragmatický přístup: funkční objízdné trasy, koordinaci oprav, respekt jak k MHD, tak k automobilům. Ne dopravní sociální experimenty.
Co je naopak největší pozitivní zprávou, kterou dnes můžete Pražanům říct?
Pokud budu mluvit za svou gesci, tak dobrou zprávou je, že se nám daří rozšiřovat kapacity v sociálních službách, posilujeme péči pro seniory, otevíráme specializované služby duševního zdraví a modernizujeme záchranku. A hlavně – děláme to s respektem a lidskostí.
Když jsem před třemi lety nastoupila, zdědila jsem prázdné šuplíky: nebyl žádný projekt na stavbu domovů pro seniory, nic pro nové kapacity pro lidi s kombinovaným postižením, péče o duševní zdraví byla úplně zanedbaná. Dnes mohu s klidným srdcem říct, že jsme se vším pohnuli a každý den tyto věci posouváme dál. To je za mě velká pozitivní zpráva. Samozřejmě, práce je stále dost, ale důležité je, že jsme nastartovali změnu.
Nedávno jste se stala předsedkyní pražské ODS. Jaké změny chcete prosadit?
Pražská ODS patří k nejsilnějším regionům celé strany – z patnácti velkých městských částí máme dvanáct starostů. Teď se připravujeme na komunální volby a chceme lidem znovu ukázat, že máme jasný program, děláme konkrétní kroky a přinášíme výsledky, které jim pomáhají žít lepší každodenní život.
Lidé od nás nechtějí slyšet jen to, s kým nechceme vládnout nebo proti komu stojíme, ale především to, co pro ně skutečně děláme. Naší velkou výhodou je, že nejsme personálně vyprázdnění – máme schopné, pracovitě a mladé lidi, kteří mají chuť i kompetence proměňovat naše vize ve skutečné výsledky.
Zároveň chci, aby pražská ODS zůstala otevřená všem, kteří se chtějí zapojit do veřejného života. A také aby se jasně vymezila proti aktivistické politice, která Prahu zdržuje od práce a rozvoje. Pražané chtějí řešení, ne ideologické manifestace.
Jaké je být ženou v politice? Zažíváte překážky, nebo naopak výhody?
Je to obojí. Politika je někdy velmi tvrdé prostředí a ženy často čelí větším předsudkům než muži. Na druhou stranu mají jednu velkou výhodu – empatii spojenou s disciplínou. Dokážou vnímat detaily, lidské příběhy i širší souvislosti, což je v politice nesmírně důležité.
Doporučila byste ženám vstup do komunální politiky?
Rozhodně ano. Pokud má žena chuť něco změnit ve své čtvrti, měla by do toho jít. Není nutné mluvit nahlas nebo mít ostré lokty – stačí pracovat a mít cit pro lidi. Nejsem zastánkyní toho, abychom politiky rozdělovali podle genderu. Potřebujeme především lidi, kteří se nebojí práce, mají chuť a odhodlání. To je klíčové.
,,Rodina pro mě byla, je a vždy bude na prvním místě.“
Jak zvládáte skloubit rodinu s politickou prací?
Někdy to jde hůř, někdy lépe. Dnes je to ale mnohem snazší, protože moje dcery už vyrostly. Mám skvělou rodinu, která mě vždy ve všem podporovala, a to je obrovský dar. Rodina pro mě byla, je a vždy bude na prvním místě. A máme i našeho největšího miláčka – fenku francouzského buldočka – takže se nám rodinný kolotoč často točí právě kolem ní. Vím, že všichni pejskaři tohle dobře pochopí.
Co vás v politice žene dopředu?
Především pocit, že to má smysl. Když vidíte, že služba pro seniory funguje, že žena s malými dětmi prchající před násilím má kde najít bezpečí, že záchranáři dostanou nové vybavení a mohou lépe pomáhat, nebo že dítě s úzkostmi získá rychlou podporu – to vás žene dál. Není to ale jen o příbězích z mé gesce. V komunální politice jste každý den s lidmi, nejste odtrženi od reality, sdílíte s nimi to dobré i špatné. To mě naplňuje a je to pro mě motorem odvádět co nejlepší práci. A přiznám se – svou práci mám opravdu ráda.
A jak naopak odpočíváte?
Nejšťastnější jsem, když jsem s rodinou a naší fenkou. Miluji procházky, večery s dobrým jídlem a přáteli i chvíle, kdy můžu být úplně offline. V těchto momentech nejsem náměstkyně, ale prostě máma, manželka a kamarádka. To je pro mě ten nejlepší odpočinek.
Jaké jsou vaše priority pro Prahu do dalších let?
Naší povinností je pokračovat v rozšiřování kapacit sociálních služeb – postarat se o ty nejzranitelnější je znakem vyspělé společnosti. Velkou prioritou je posílení péče o seniory, protože naše populace stárne a je to nezvratný proces. Stejně důležité je téma duševního zdraví – připravujeme nová centra i ordinace, jsme v procesu stavebních povolení a projektových dokumentací.
Navzdory byrokratickým překážkám musíme dál rozšiřovat dostupné bydlení, tak jak jsme to už nastartovali. A v neposlední řadě bych ráda vrátila městu zdravý rozum – bez ideologie a bez preferování jen jedné skupiny obyvatel. Komunální politik musí brát v potaz potřeby všech Pražanů, ne jen vybraných.
A poslední otázka – budete kandidovat i v příštích komunálních volbách?
Pokud dostanu důvěru a podporu od svých kolegů a hlavně od voličů, tak ano. Vidím před sebou ještě hodně práce, a pokud dostanu možnost v ní pokračovat, přijmu to s velkým závazkem a pokorou.
Politika bez ideologie, s důrazem na konkrétní výsledky a každodenní život Pražanů.
Rozhovor s Alexandrou Udženijou ukazuje, že komunální politika může mít jasný a lidský rozměr. Od péče o seniory přes podporu rodin až po modernizaci záchranné služby – její práce stojí na konkrétních výsledcích, nikoli na ideologii. Zdůrazňuje týmovou spolupráci, otevřenost vůči novým lidem i odvahu čelit předsudkům. Ať už jako bývalá starostka Prahy 2, současná náměstkyně primátora nebo předsedkyně pražské ODS, její priority zůstávají stejné: pomáhat Pražanům žít lepší každodenní život.
