Jiří Beran mladší je český šermíř, olympionik a držitel bronzové medaile z olympijských her v Paříži 2024. V minulosti se stal symbolem fair play díky gestu na olympiádě v Riu 2016, které obletělo svět. Je spoluzakladatelem nadace Šerm dětem a vede šermířskou školu SC Praha, kde se věnuje práci s mládeží.
Šerm je sport s hlubokou historií a noblesou. Co vás na něm jako malého kluka nejvíce přitáhlo a co vás u něj drží dodnes?
Už od malička jsem se pohyboval kolem šermířské planše, protože táta šermoval. Fascinovala mě dynamika, elegance a hlavně atmosféra plná přátelství – kolem byli samí fajn lidé, tety, strejdové, kamarádi. Když se dnes ohlédnu zpět, právě ta parta mě u šermu drží dodnes. Baví mě, že se navzájem podporujeme a společně posouváme kupředu – někdo víc, někdo míň, ale všichni s velkou touhou něco dokázat. To je důvod, proč jsem u šermu zůstal a nikdy nechtěl skončit.
Vaše gesto Fair Play na olympiádě v Riu obletělo svět. Jak se rodí takové rozhodnutí v přímém přenosu pod tlakem zápalu boje?
V Riu jsem nad tím vůbec nepřemýšlel, bylo to naprosto automatické. Fair Play by měl mít člověk pod kůží – pokud je vypočítané, už to není skutečné Fair Play. U mě se tyto hodnoty budovaly od dětství, aniž bych si to uvědomoval, a proto mi to přišlo zcela přirozené. Náš sport se k gentlemanství přímo nabízí, všichni to cítí a vědí, a právě proto je šerm tak krásný – plný hodnot, které by měl ctít každý sport.
Vedete šermířskou školu pro děti v Praze. Co vás na práci s nimi nejvíc baví a co vás překvapilo?
Se sestrou jsme byli úplně prvními členy našeho klubu SC Praha a prošli jsme si vývojem napříč generacemi, které se tam za více než třicet let vystřídaly. Nejvíc mě těší, že rodinná atmosféra zůstává stále živá a nevyprchává – právě to je na tom nejhezčí. Proto se tam všichni rádi vracíme. I když je nás dnes v klubu opravdu hodně, pořád se drží duch přátelství: trenéři jsou kamarádi, respektovaní, a rodiče táhnou s námi za jeden provaz. To je na tom pro mě nejcennější, protože taková soudržnost není v každém sportu nebo klubu samozřejmostí.
,,Fair Play by měl mít člověk pod kůží – pokud je vypočítané, už to není skutečné Fair Play.“
Jaké hodnoty se podle vás dají dětem předat právě skrze šerm? Je to jen o technice, nebo i o formování charakteru?
Šerm se často označuje jako fyzické šachy – není to jen fyzicky náročný sport, ale také velmi inteligentní disciplína. Rozvíjí rychlost, soustředění a schopnost učit se nové věci, což všechno formuje charakter člověka. Parta lidí kolem šermu je navíc skvělá. Zdokonalit se v tomto sportu trvá dlouho, vyžaduje obrovskou vůli, vytrvalost, práci s milimetrovými vzdálenostmi i maximální koncentraci. Ne každý tenhle proces vydrží, ale ti, kteří ano, si odnášejí spoustu krásných zkušeností, které využijí i v každodenním životě. A právě to je podle mě největší hodnota šermu – že pomáhá formovat silný a odolný charakter.
V čem je podle Vás šerm jiný než ostatní sporty? Co dává dětem, co jim třeba fotbal nebo gymnastika nedají?
Výhodou šermu je, že s ním může začít prakticky kdokoliv – nezáleží na somatotypu ani na věku. Já jsem začal v deseti letech, někdo jiný může začít třeba v patnácti, a přesto se může dostat až do reprezentace a vyhrávat velké turnaje. To je obrovská devíza našeho sportu. Šerm je navíc hodně o soustředění, přesnosti a neustálém učení nových technik a dovedností. Dětem i dospělým tak nabízí úplně jinou dimenzi – mohou se v něm vyprofilovat podle toho, zda jsou spíše vytrvalostní nebo dynamičtí, a vytvořit si vlastní styl. To je podle mě nesmírně cenné a správná cesta.
Jak vypadá běžný trénink malého šermíře? A co by měl rodič vědět, než své dítě přivede na první lekci?
Na šermu mě vždy bavilo, že nikdy nebyl monotónní. Malí šermíři mají kondiční cvičení, hrají hry, učí se přesné pohyby nohama a postupně si osvojují techniku tak, aby jejich tělo fungovalo jako dobře sehraný stroj. Protože jde o individuální sport, dá se každý typ dítěte nasměrovat do vlastního stylu – někdo inklinuje k dynamickému šermu, jiný k obrannému. Trenéři dokážou z každého vytěžit to, co mu jde nejlépe a v čem se cítí dobře.
Rodiče by měli vědět, že šerm není tak finančně náročný, jak se často myslí. Výbava musí být certifikovaná a bezpečná, ale vydrží dlouho. Kompletní sada pro malého šermíře, aby mohl nastoupit na turnaj, stojí zhruba 12 tisíc korun. Navíc mnoho klubů – včetně našeho – půjčuje vybavení na několik měsíců zdarma, takže děti si mohou sport vyzkoušet a teprve později si pořídit vlastní výbavu, která jim pak vydrží řadu let.
Váš příběh je spojený s rodinnou tradicí. Jaké to je, když vás trénoval váš otec a jak se to promítá do vašeho přístupu k dětem?
Rodinná tradice u nás vznikla vlastně díky tátovi, který začal šermovat kvůli kamarádovi poté, co musel po zranění ukončit slibně rozjetou fotbalovou kariéru. Do šermu se zamiloval stejně jako my všichni. Pro mě bylo vždycky skvělé, že jsme se o šermu mohli bavit nejen na trénincích, ale i doma – prostě kdykoliv a kdekoliv. Možná v pubertě toho někdy bylo až moc, ale dnes jsem rád, že jsme měli tenhle společný čas.
Táta je pro mě životní vzor – nejen sportovní, ale i osobní. Teď, když jsem aktivní kariéru ukončil, mě mrzí, že spolu nemáme tolik času jako dřív, a proto se snažíme znovu víc scházet. Jsem rád, že máme společnou nadaci Šerm dětem, kde podporujeme pohyb a sport u mladší generace. Snažím se dětem ukázat, že sport je cesta k seberealizaci – u nás je to přes šerm, ale může to být jakýkoliv jiný sport. Důležité je vědět, že sport obohacuje každého člověka neskutečným způsobem.
Šerm je často vnímán jako elitní sport. Jak se vám daří bourat tento mýtus a přiblížit ho širší veřejnosti?
Myslím, že tenhle mýtus už je dávno překonaný. Díky našim úspěchům se šerm dostal více do popředí a začalo se o něm mluvit. Od medaile v Tokiu až po bronz v Paříži lidé vidí, že i malá základna v České republice dokáže konkurovat velkým šermířským velmocím, jako jsou Francie, Itálie nebo Maďarsko. Je to krásný sport s dobrou atmosférou a děti, které k nám přijdou, u něj vydrží – nestává se, že by po měsíci polovina skončila. Naopak, ty, které začnou, to chytne a zůstávají nadšené.
A kdo by nechtěl být jedním ze Tří mušketýrů, stát se moderním rytířem? To děti stále baví a šerm je pořád neokoukaný sport. Když mi říkají, že ve škole zmíní, že dělají šerm, všichni na ně koukají, jaký je to cool sport. A ony se cítí dobře – možná se i trochu blýsknou, že je to pro ně elitní disciplína, ale spíš v nadsázce. A právě to je na tom krásné.
,,Šerm není jen sport, je to životní styl. Každodenní trénink byl pro mě dobrodružstvím a poznáváním sebe sama“
Co vás osobně žene dál po všech medailích a letech kariéry? Máte ještě sportovní sny?
Sportovní kariéru jsem ukončil v Paříži, na což jsem se připravoval dva roky. Poslední sezóna byla velmi náročná, takže jsem rád, že se loučení povedlo – a myslím, že lepší to být nemohlo než s medailí na krku před vyprodaným Grand Palais. Ale se šermem se nedá jen tak skončit. Nemám sen vrhnout se do veteránského šermu, spíš se chci věnovat propagaci našeho krásného sportu, aby ho mohlo vyzkoušet co nejvíc lidí.
Děláme projekty na školách, teambuildingy pro kamarády i firmy, spolupracujeme s Českým olympijským týmem. Rozhodně se nenudím – mám spoustu dalších projektů v šuplíku. Se šermem tedy nekončím, naopak, všechno kolem něj a hlavně lidé, kteří mě obklopují, mě baví a ženou dál.
A na závěr. Kdybyste měl jedním slovem popsat, co pro vás znamená šerm, jaké by to bylo a proč právě to?
Jedním slovem by se to popsalo těžko, ale kdybych měl zvolit dvě, řekl bych životní styl. Šerm totiž není jen o tom stát na planši v masce a oblečení, má obrovský přesah. Pro mě byl a stále je životním stylem – od cestování s kamarády na turnaje až po každodenní tréninky, které byly dobrodružstvím, poznáváním sebe sama a překonáváním překážek.
Když se daří a máte kolem sebe fajn lidi, kamarády i dobré trenéry, sport se stane součástí vašeho života, kterou milujete. Já se šermu věnoval 33 let – žádná jiná aktivita, ani studium, nebyla tak dlouhá. Možná jedině naše rocková kapela, která funguje už 15 let, by to jednou mohla překonat. Jsou to krásné roky a šerm pro mě znamená opravdu hodně. Věřím, že ještě pomůžu mnoha mladým šermířům dostat se dál, než jsem se dostal já – a na to se těším.
Šerm jako životní styl i poslání
Rozhovor s Jiřím Beranem mladším ukazuje, že šerm není jen sportem s noblesní historií, ale i cestou k formování charakteru, přátelství a životnímu stylu. Pro olympionika, který se stal symbolem fair play, zůstává šerm nejen osobní vášní, ale i prostředkem, jak předávat hodnoty mladší generaci.
Beranovo poselství je jasné: sport není jen o medailích, ale o lidech, kteří se navzájem podporují, o radosti z pohybu a o odvaze překonávat překážky. A právě proto věří, že jeho cesta nekončí – naopak, pokračuje v práci pro děti, pro kluby i pro širší veřejnost. Šerm pro něj zůstává životním stylem, který inspiruje a obohacuje.
