Jak vzpomínáte na své pěvecké začátky?
Na své pěvecké začátky vzpomínám ráda a teď už i s úsměvem. Neměla jsem to vůbec jednoduché. Můj producent Luděk Malár už od mých jedenácti let na mě byl dost tvrdý, ale s odstupem času jsem si uvědomila, že to bylo správně a že měl pravdu. Vždycky mi říkal: „Těžce na cvičišti, lehce na bojišti.“ Spadla jsem do showbusinessu velmi rychle. Od 14 do 15 let to byla jedna televize za druhou, vyšlo o mně za jeden rok asi 200 článků v celostátních časopisech a denících. Byla jsem jako ve snu.
Vaše strmá kariéra začala poněkud brzy. Jak jste se vypořádávala s trémou a jaký v tomto směru nastal posun od doby, kdy jste ve světě showbusinessu začínala?
Když jsem poprvé vyšla na pódium, to mi bylo 11 let. A tak si vzpomínám, že jsem trému neměla, protože jsem na ni ani nepomyslela, ale s přibývajícími roky tréma začala pomalu přicházet. Je pravda, že teď mívám trému opravdu jen výjimečně, záleží i na tom, o jakou akci jde. Ale určitě každý umělec prožívá takovou tu menší trému těsně před tím, než vyjde před publikum.
Čeho všeho jste se musela vzdát kvůli kariéře?
Vzdát jsem se musela diskoték a také spousty kamarádek, na které bohužel nebylo moc času.
Se kterou zpěvačkou anebo zpěvákem byste si chtěla zazpívat duet?
Přála bych si zazpívat si se zpěvačkou Celine Dion a zpěvákem Erosem Ramazzottim, třeba v tak krásném duetu jako s ním zpívala Anastacia ,,I Belong To You‘‘.
Ve svém repertoáru máte řadu písní. Kdo je pro Vás skládá a píše?
Natočila jsem celkem čtyři sólová alba, takže písní mám opravdu spoustu. Nejvíce písniček mi složil americký skladatel a kamarád Michael Jay, Jorge Corante, ale také Allan Rich, který složil například písničku ,,Run To You‘‘ pro Whitney Houston.
Existuje nějaká, kterou máte obzvláště ráda a kterou si ráda zpíváte?
Miluji balady, protože jsou to písničky, do kterých se člověk může pocitově položit a prožít je po svém. Ráda si zpívám písničku třeba Deeper z mého posledního alba Magnet.
U koho jste studovala zpěv, máte nějaký svůj vzor?
Zpěv jsem několik let studovala u profesorky Lídy Nopové a momentálně občas navštěvuju hodiny u její dcery Lindy Finkové. Z českých zpěvaček je pro mě velkým vzorem Lucka Bílá.
Kariéra Vás zavedla až do Ameriky. Jak spolupráce vůbec vznikla?
Spolupráce vznikla díky Luďkovi Malárovi, který mě s Michalem Jayem seznámil na křtu alba ,,Co láska si žádá‘‘. Byl to můj debutový projekt spolu s dalšími zpěvačkami, a tak vznikly nabídky na další alba.
S kým jste se při tamním pobytu setkala? Zanechalo to ve Vás nějaké velké vzpomínky?
Potkala jsem spoustu zajímavých a známých lidí z hudebního průmyslu. Je těžké je všechny vyjmenovat, ale velký dojem na mě udělala Lindy Robinson, která skládá pro Backstreet Boys, nebo taky Allan Rich, který spolupracuje s Whitney Houston a který se stal mým vekým kamarádem.
Odlišovala se nějakým způsobem práce v Americe od přípravy u nás?
Odlišovala se hodně, takovou preciznost a důkladnost jsem ještě nikdy v životě neviděla!!!
A co jazyková bariéra… Měla jste nějaké problémy nebo jste si prošla přípravou, abyste správně vyslovovala?
Angličtinu jsem se učila od základní školy, takže jsem něco málo uměla. Ale když se mnou natáčel Michael Jay, tak mi vždycky pomáhal v průběhu natáčení, protože americká angličtina musela být stoprocentní hlavně na CD.
Nakonec jste se usadila ve svém rodném Zlíně, kde máte rodinu. Co se Vám na Zlínu líbí?
Ano, momentálně bydlím ve Zlíně se svým manželem. Jsem rodinný typ, takže být odloučená od svých nejbližších, by mě asi zabilo! Ale také ráda cestuji, takže pro mě není problém sednout do auta a jet „na otočku“ do Prahy. Zlín mám ráda jako své rodné město, ať létám kdekoli po světě, vždycky se těším domů :-).
Mnoho jste procestovala. Když některá místa srovnáte se Zlínem, je něco, co se mu nedá odepřít?
Ať jsem kdekoli a vrátím se po delší době domů, vždycky na mě Zlín dýchne moderností a čistotou.
Máte ve svém městě nějaké oblíbené místo?
Konkrétní oblíbené místo nemám. Když jdu ale večer na procházku na Mladcové směrem k místu, kde sídlí zlínská rádia, miluji pohled na Zlín. Připadám si jako v Los Angeles.
Kromě zpěvu máte určitě spoustu jiných aktivit a zájmů. Můžete nám prozradit jaké?
Kromě zpěvu ráda lyžuji, plavu a chodím do fitka. Musím ale přiznat, že mým velkým koníčkem je i rodina a domácnost. Taky nesmím zapomenout na mého čtyřnohého pejska yorkšírského teriéra Dantíčka.
A co Vaše budoucí plány? Na čem právě pracujete?
Momentálně pracuji na přípravách mého dalšího alba. Dost mi na něm záleží, takže se snažím být velmi pečlivá. Nechci nic uspěchat.
Máte nějaké motto, které Vás provází životem?
Štěstí přeje připraveným :-).
Alice Malár Konečná se narodila 2. května 1987. Už jako malá chodila do základní umělecké školy, zpívala na školních akademiích a v jedenácti letech se sama přihlásila do soutěže Zlatá nota. A tehdy ji i vyhrála. V roce 2002 jí pod odborným dohledem zlínského muzikanta, majitele hudebního vydavatelství a vyhledávače mladých talentů Luďka Malára vyšla její první deska s názvem Holka, co máš ji rád. V roce 2007 dostala nabídku zpívat v projektu Le Monde, se kterým natočila úspěšný hit Vzducholoď a stejnojmenné album, za které byl Le Monde nominován na Anděla v kategorii Objev roku. Během své kariéry si zazpívala i v muzikálu Kleopatra. Loni v létě se ve Zlíně provdala za svého manažera a producenta Luďka Malára.
Michaela Mitáčková
