Pocházíte z Frýdku nebo z Místku?
Nejprve jsme bydleli v Místku, pak jsme se přestěhovali do Frýdku. Žili jsme v paneláku na sídlišti Slezská. Tenkrát to tam ale vypadalo úplně jinak. Dnes, když jsem projížděla městem, jsem to tam vůbec nepoznávala.
Dnes jste přijela zazpívat, máte ale ještě někdy důvod přijet sem jen tak, z osobních pohnutek?
To teda nemám. Z rodiny mi tady zůstal jen bratr, který ale za mnou jezdí do Prahy. Přátele zde již také nemám. Z Frýdku-Místku jsem odešla, když mi bylo čtrnáct. Pak už jsme se vlastně nikdy nevrátila. Je to pro mne prostě cizí město, ke kterému nemám žádný vztah.
Nezůstala vám ani vzpomínka na nějaké pěkné místo, kam byste se chtěla podívat?
Opravdu ne. Toto město se strašně změnilo. Nepoznávám ho. Je přestavěné a vypadá úplně jinak, než za doby mého dětství.
Vraťme se k dnešnímu vystoupení. Po pravdě musím přiznat, že jsem vůbec netušila, že jste se vydala na dráhu zpěvačky…. .
(Smích) Na žádnou takovou dráhu jsem se nevydala. Nejsem zpěvačka. To se v žádném případě říct nedá. Jen jsme se s Szidi domluvily, že bychom to mohly zkusit a vzájemná spolupráce nás moc baví. Známe se docela dlouho. Seznámily jsme se při natáčení filmu Vášnivý polibek. Byl to poměrně špatný film, ale aspoň jsem poznala vynikajícího člověka. Zanedlouho jsme se pak potkaly u natáčení nesrovnatelně lepšího snímku – Díky za každé nové ráno. Možná vás to překvapí, ale Szidi Tobias tam hrála mou sestřenku, která emigrovala do Švýcarka. Byla tam odbarvená na blond, výrazně nalíčená. prostě taková dáma. Při natáčení panovala nádherná atmosféra, na kterou moc ráda vzpomínám.
Film Díky za každé nové ráno je úžasný. Za hlavní roli jste dostala Českého lva. Je ještě nějaká filmová či seriálová postava, která vám sedla jako právě Olga Hakunděková?
Osobně si cením role v seriálu přítelkyně z domu smutku. Myslím si, že tento seriál byl opravdu kvalitní.
To určitě ano. Ocitla jste se v roli ženy perzekuované komunisty. Jak se tedy díváte na to, že právě komunisté si čím dál více upevňují svou pozici?
Co mám k tomu říct? Neudivuje mě to. Komunisté tady budou, dokud je lidé budou volit. S tím asi nikdo nehne.
Zpět ale k vašemu herectví. Na čem nyní pracujete? Bude nějaký nový film či seriál s Ivanou Chýlkovou?
Momentálně netočím ani film ani seriál. Věnuji se divadlu, když mám čas, jezdím po republice s Szidi Tobias. Jsem tak spokojená a stačí mi to.
Tím, že jste poměrně hodně vysoká, vzbuzujete respekt a vyvoláváte dojem silné, nezávislé ženy, někdy až tak trochu potvory. Dokonce jsem se setkala s názorem, že právě ty mrchy ani hrát nemusíte… .
(Dlouhý smích) To je těžké. Když si někdo myslí, že když herec hraje loupežníka, musí být nutně sám loupežníkem, je to spíše smutné. Doufám, že takový názor má jen hrstka lidí, že to není všeobecné mínění o mě. Ostatně já se jako mrcha necítím.
Ale třeba chlapa v seriálu Ona je muž jste hrála dobře.
No ale zrovna tato role moc půvabná nebyla. Rozhodně by se dala napsat mnohem lépe. Stejně jako celá tento seriál.
Vy si teda neberete moc servítky… .
A proč bych měla? To vy vzpomínáte na projekty, které nebyly nic – moc. Naštěstí mám za sebou mnohem lepší role. Takové, na které budu vždy moc ráda vzpomínat.
Když běží v televizi nějaký starší seriál, třeba právě Přítelkyně z domu smutku, podíváte se na něj?
Právě že ani ne. Ne, že bych neměla chuť, ale většinu večerů trávím v divadle, takže nějaké posedávání večer u televize u mě není možné. Jsem ale spokojená a určitě bych neměnila.
Do rastru:
Ivana Chýlková se narodila ve Frýdku-Místku. Vystudovala nejdříve ostravskou konzervatoř a poté DAMU v Praze. Chodila do ročníku s Karlem Rodenem, Vilmou Cibulkovou a Evou Holubovou. Už při studiích se začala objevovat ve filmu, v televizi a poté začala hrát i v divadle. DAMU absolvovala v roce 1985 a v roce 1988 se stala členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem – zde zůstala do roku 1991. Potom dva roky hrála v Divadle na zábradlí. Od roku 1993 je členkou Činoherního klubu v Praze. Její role jsou poznamenány jejím fyzickým vzezřením – zejména velkou výškou (182 cm) – hodně hraje silné, moderní a emancipované ženy, které děsí, ale zároveň neodolatelně přitahují muže. Na přelomu 80. a 90. let byla jednou z nejobsazovanějších filmových hereček. Momentálně je jejím partnerem v soukromém životě Jan Kraus (jeho bývalá manželka je nyní partnerkou Karla Rodena) a mají spolu syna Jáchyma.