Tuto historickou osobnost i vše, čemu dala za vznik, připomene v Národním zemědělském muzeu v Praze výroční 10. Letenská husa s koštem svatomartinských vín. Na slavnosti v sobotu 12. listopadu od 10 do 18 hodin ale zdaleka nepůjde pouze o dobré jídlo a pití, ale i o exkurzi do života muže, který proslul v Evropě i v Latinské Americe. Letos si navíc připomínáme 1700. výročí jeho narození a o síle jeho odkazu svědčí fakt, že je mu zasvěceno víc než čtyři a půl tisíce kostelů a kaplí po celém světě.
Martinus se narodil roku 316 v římské provincii na území dnešního Maďarska a už samotný fakt, že mu jeho otec dal jméno podle boha války Marta, předurčil, že se měl stát úspěšným vojevůdcem. Dětství pak prožil v severní Itálii, kam se rodina s otcem, působícím v armádě, záhy přesunula. Také Martinus se stal vojákem a díky své odvaze a udatnosti brzy povýšil do důstojnického stavu. Byl převelen k císařským gardistům v Amiens ve Francii, kde strávil většinu svého vojenského života.
A právě ve službě v Amiens mělo dojít k události, která se stala legendou a díky níž Martinus navždy vstoupil do historie: uprostřed mrazivé zimy jej u městských bran zastavil žebrák a prosil o almužnu. Martinus namísto toho rozetnul na dvě části to nejcennější, co měl – svůj důstojnický plášť – a s chudákem se o něj podělil. Stal se tak symbolem nesobectví, obětavosti a pomoci v nouzi, což z něj navždy učinilo nejen patrona vojáků a válečných veteránů, ale i krejčích, kožešníků a vůbec všech, kdož se starají o výrobu oděvů pro své bližní. Sv. Martin je ale také patronem kněžích, protože už od prvopočátku v armádě cítil, že jeho hlavním posláním není služba vojenská, nýbrž duchovní. Nechal se proto pokřtít a začal se věnovat christianizační činnosti. Postupem času přijal kněžské svěcení, a jelikož se stal nesmírně oblíbeným, jeho stoupenci jej přesvědčovali, aby přijal úřad biskupa. To Martinus nechtěl, před voliteli se rozhodl ukrýt a právě s jeho skrýváním je spojena další legenda, respektive pověst. Místem jeho úkrytu měla být hospodářská budova, konkrétně husinec, husy jej prý ale svým kejháním prozradily, a proto za to rok co rok pykají na pekáči.
Ať už to s husami bylo jakkoliv, biskupem se Martinus stal a po smrti též patronem domácích zvířat a hojné úrody. Martinus zesnul 8. listopadu 397 a jeho pohřeb v Tours se konal 11. listopadu. V listopadu se také narodil, proto všechny svátky s ním spojené připadají právě na tento měsíc. Na Martinovu počest se konaly poutě, průvody, slavnosti světel, zapalovaly se martinské ohně.
Právě 11. listopad se stal také důležitým mezníkem selského roku, což chtějí slavnosti v Národním zemědělském muzeu rovněž připomenout, jak říká ředitel jeho pražské pobočky Jiří Houdek: „Za našich prapředků končívala 11. listopadu čeledi služba, čeledíni a děvečky dostávali mzdu a hledali nové hospodáře, příp. prodlužovali dohodu o další rok. V tento den se také uzavíraly obecní smlouvy, probíhaly dobytčí a výroční trhy, konala se posvícení a hody. A protože se blížil adventní půst, byly svatomartinské husy a pečínky často posledními tučnými masitými jídly, která si naši předkové před Vánocemi dopřávali. To nám teď sice nehrozí, ale rozhodně stojí za to si to připomenout a vědět, jak celá svatomartinská tradice včetně husích hodů a koštů mladých vín z letošní sklizně vlastně vznikla.“
Součástí svatomartinské tradice je v řadě západoevropských zemí také setkávání se s příbuznými a přáteli. Proto se můžete do budovy Národního zemědělského muzea v Praze na Letné v sobotu 12. listopadu vypravit společně a oslavit sv. Martina jak prohlídkou všech expozic, tak ochutnávkou letošních svatomartinských vín z několika vinařství ze všech koutů naší republiky; řízenou degustaci s výkladem povede emeritní ředitel pobočky NZM ve Valticích ing. Pokorný. A stejně jako naši předkové se můžete na příjezd svatého Martina na bílém koni – tedy na první letošní sníh a zimu – připravit konzumací hutných husích dobrot: nejen pečínek, ale i delikátních jater, husího sádla a škvarků, můžete ochutnat pravý kaldoun a také spoustu svatomartinských sladkostí a pečiva. Můžete si i zazpívat a zatancovat spolu s cimbálovou muzikou Alexandra Vrábela.
