Začněme bilancováním a přáním – jaký pro vás byl uplynulý rok a co čekáte od letošního, a to jak v soukromé, tak profesní sféře?
Uplynulý rok byl jedním z nejtěžších v mnoha sférách, ale zároveň mě těžké momenty obrovsky posunuly dál a moje duše zase o kus vyrostla. Naložila jsem si toho na sebe moc a došla k poznání, že nemusí a ani nelze mít všechno hned, že je v pořádku čekat, nedělat nic, být v tichu a klidu. Přinutilo mě to zamyslet se, co vlastně chci v životě dál dělat, jestli mě moje dosavadní práce opravdu naplňuje a za čím jsem se celou dobu vlastně hnala. V existencionální krizi jsem si odpověděla na mnohé otázky, které jsem vytěsňovala. Zjistila jsem, že je mi dobře doma, v klidu, v kruhu nejbližších, že mě uklidňuje příroda, zahrada, kytky a tyto malé velké věci ve mně vyvolávají pocit vnitřního štěstí. A tak jsem nový rok 2022 začala velmi pomalu, bez velkých vizí a plánů, nikam se neženu. Jen vnímat přítomnost, jednat vědomě a udržovat každý svůj krok a rozhodnutí v rovnováze.
Vloni uplynulo 15 let od natočení bondovky Casino Royale, ve které jste si zahrála. Připomeňte vaší roli, a co vás při natáčení nejvíce překvapilo?
Myslíte, že to někoho ještě zajímá? Nebyla to žádná velká věc, žádný zásadní okamžik mého života, jen povrchní chvilková zkušenost, na kterou jsem hned ve víru opravdového života zapomněla. Nebýt novinářů, ani nevím, že jsem v tom filmu hrála, ale chápu, že je to atraktivní. Moje role byla minirole a můžu být vlastně vděčná, že mě úplně nevystřihli, jako mnoho mých českých kolegů, jak to u amerických velkofilmů většinou bývá. Jsme jen zrnko písku, a to nejen v oblasti velkofilmů.
Co říkáte poslední bondovce?
Neviděla jsem ji. Ale filmy miluji, ten moment, kdy si večer sedneme a pustíme film, kdy odložíme práci, mobil a stres. Koukáme jen na Netflix a HBO, klasickou televizi nemáme. A většinou vybírám, k nelibosti ostatních, velmi specifické žánry. Třeba severské kriminální mini série, líbí se mi jejich čisté přirozené herectví. Teď jsme rozkoukali nového Sorrentina, film Boží ruka. Já ho pak dokoukala sama a dostala jsem vynadáno. Ale ten film jsem potřebovala sledovat sama, je výjimečný a krásný, že nechcete, aby vás u toho někdo rušil. Koukáme i na finský seriál Bordertown, hlavní herec je extrémně sympatický svojí pošahaností, a dokoukali jsme pokračování bláznivého seriálu Veliká. Ale o filmech a seriálech bychom se mohli bavit dlouho.
Máte za sebou přes 20 filmů, který z nich pro vás byl herecky nejzajímavější?
A můžete mi zrekapitulovat jakých? Já si je ani nepamatuji. Nechci, aby to vyznělo povýšeně, ale herecká kariéra, pokud se to tak vůbec dá nazvat, pro mě vůbec není priorita. Ale pokud si mám vzpomenout, tak asi ten poslední Můj příběh, protože jsem ho mohla tvořit, jsou v něm použité úryvky z mé knihy Prostor pro duši a spoluvytvářela jsem si dialogy tak, abych se cítila herecky přirozeně a napojeně na postavu. Bylo to těžké natáčení, intenzivní a pro mě poučné. A měla jsem moc ohlasů, nejenom proto, že šlo o skutečný příběh.
„Moje životní role je můj život“
Vaše jméno také najdeme v mnoha televizních seriálech. Když se na ně podíváte z diváckého hlediska, nemáte pocit, že především ty z prostředí nemocnic a policistů se musí lidem už plést?
Nemyslím si, že jsem nějaká seriálová herečka, nikdy jsem nebyla v žádném nekonečném seriálu a nehrála jsem ani doktorku ani policistku (úsměv). Vnímám to jako práci a zásadní je pro mě scénář a lidé, se kterým budu dílo tvořit. Nemusí jít o žádného slavného režiséra, ale musím už na kamerovkách cítit napojení, energii, že tomu člověku rozumím a on důvěřuje mě.
Každá herečka sní o životní roli – jaká by byla či už byla ta vaše?
Sním o životní roli v reálném životě. Být dobrým člověkem. Ne dokonalým, ale dobrým. Být dobrou mámou, milovat upřímně a opravdově, pomoct, když je to v mých silách a vnímat i svoje vlastní potřeby a hranice. Být užitečná, nepromarnit svůj život. Moje životní role je můj život. Můj syn, když byl malý, to řekl hezky: „Všichni hrajeme hlavní roli ve filmu, který se jmenuje život…“ Bylo mu asi šest let.
Kromě herectví se také věnujete psaní knížek. Z té s názvem Prostor pro duši se stal bestseller. Čím si to vysvětlujete?
To asi nemá vysvětlení jiné, než že byla dobrá (úsměv). Byla psaná srdcem a to se povede málokdy, možná tehdy, když nepíšete se záměrem vytvořit bestseller a prodat co nejvíc knih, ale píšete proto, že si přejete napsat něco, co lidem pomůže, co je rozzáří, dá jim naději a třeba i změní jejich životy. Nebyl to marketing. Mně dokonce predikovali, že se kniha nebude prodávat a já se rozhodla si ji vydat sama a prodávat jenom přes vlastní e-shop. Nebyla ze začátku ani v knihkupectví! Ale i tak si našla ty správné lidi a čtenáře. Někdy něco funguje a není důležité proč. Možná mít jen dobrý záměr, proč to dělám…Můžu tvořit ze záměrem, abych měla na novou kabelku nebo auto, nebo můžu tvořit ze záměrem udělat lidi šťastnější. To druhé dokáže zázraky.
Náš osud je stejně jenom v naší hlavě. Čemu věříme, to přitahujeme. Jak přemýšlíme, tak se cítíme. To jsou vaše výroky, dalo by se přímo říci motivační citáty. Máte v dnešní covidové době další?
Nenutím nikomu své názory a nezlobím se na nikoho, kdo to vnímá jinak. Máme právo jednat tak, abychom byli zodpovědní za svůj život. Motivační citáty nemám. Jen jsem přestala číst zprávy a noviny a hodně se mi ulevilo. Protože to, co do svého života pouštíme, nás ovlivňuje. A když každý den čtu hororové nadpisy, začnu se bát. A když koukám jenom do zahrady a důvěřuju vlastní intuici, nemám strach, jen klidnou mysl, která je na velká rozhodnutí zásadní.
Máte za sebou dva rozvody, vychováváte tři syny. Byla to právě starost o děti, která vám obrazně řečeno nedala možnost padnout na kolena, ale přinutila vás se zaťatými zuby se rvát se životem dál?
Určitě i ano, ale padnout na kolena nemusíte, ani když nemáte o koho pečovat a jste sami. Celoživotně trénuji vnitřní sílu právě v takovýchto těžkých situacích, kde jinde by to šlo? Každá zkušenost mě formuje a dodává mi odvahu, že zvládnout jde opravdu vše. A i když to vypadá děsivě a neřešitelně, řešení se vždy objeví a v mnohém překvapí. Dveře se otevírají jen tomu, kdo se je pokusí otevřít, i když riskuje, že neví, co za nimi bude. Můžete se bát rozvodu, protože budete mít pocit, že už zůstanete navždy sami, že to nezvládnete a bude to těžké. A tak neuděláte nic a budete se dále trápit. Nebo to risknete a zjistíte, že můžete být na sebe hrdá, že nejste sama a že život přináší ještě plno příležitostí a darů.
„Přijde mi nudné chlubit se karáty“
Bydlíte kousek za Prahou. Co pro vás naše metropole znamená, jak ji vnímáte?
Bydlím kousek za Prahou, v Praze – východ, hned vedle lesa. To bylo moje přání, najít pro sebe a kluky dům, který bude blízko přírody, kam budeme chodit běhat a jezdit na kole, najít prostor, kde budu mít soukromí a výhled do zahrady a.ne do oken sousedům. Měla jsem jasný záměr a věděla jsem, že pokud to nenajdu, neudělám kompromis. A našla… V Praze jsem bydlela dlouho, přes centrum po Vinohrady až jsem dlouhých deset let skončila v Hostivaři, blízko hostivařského lesa. Tam bylo moc fajn.
V říjnu budou komunální volby. Pokud by vás nějaká strana oslovila, šla byste do toho, abyste se mohla na správě Prahy podílet?
Nejsem politický typ. Jsem spíš kreativní duše a politika má pořád moc mužské energie, se kterou teď nemám chuť soupeřit. Až bude v politice víc žen a doufám, že to bude brzy, třeba bych ráda byla užitečná, zejména v oblasti pomoci sociálních věcí, dětí a týraných žen, charity atd.
K herectví a spisovatelství jste si také přibrala design, navrhuje zlaté luxusní šperky z přírodních drahokamů a polodrahokamů. Jak jste se k této profesi dostala?
Vymyslela jsem si to, protože šperk, jaký jsem chtěla, mi nikdo nechtěl vyrobit a nikde jsem ho nenašla. Chtěla jsem syrový, neopracovaný morganit, ale byl to problém. Většina zlatníků sází na jistotu v podobě stejných prstenů z broušených diamantů. Mně to přijde nudné, chlubit se karáty. A tak jsem si vytvořila vlastní značku Adore, přidala se ke mně kamarádka a vytvořili jsme kolekci 16 šperků, které kdyby si nikdo nekoupil, tak si je necháme my. Po třech letech máme úspěšnou značku a dokonce nás začali kopírovat jiní zlatníci.
Jaký je váš nejdražší šperk?
Většina prstenů se pohybuje kolem 25 000 až 33 000 Kč, záleží na množství zlata a počtu kamenů. Info zájemci najdou na www.adoresperky.com.
Plánujete se pustit ještě do něčeho dalšího, třeba do těžby bitcoinů?
Na to mám svého 14letého syna, kterého investice a bitcoiny zajímají. Studuje si literaturu a zkouší investice nanečisto. Já se budu věnovat tomu, co mě baví: vytvořily jsme svíčku Adore, ze které po dohoření může být krásná váza nebo dóza, děláme v české sklárně flakon na parfém, který jsem minulý rok namíchala, a ráda bych konečně tento rok dodělala kuchařku. Kuchařku pro lidi, co nemají čas vařit a vůbec je to nebaví.
