„Vlivových skupin, které tlačí na přijetí zákona o cenzuře, je v ČR a EU několik. Byrokracie, neziskovky, mainstreamová média a extrémní strany politického spektra. Představují ale jasnou menšinu ve společnosti. Stát se má vůči jejich nátlaku bránit,“ uvedl ve svém příspěvku předseda europoslanců ODS Jan Zahradil.

Nacher (ANO): Vzniká hráz proti cenzuře. Kdo má určovat pravdu? Nikdo!
Konference byla rozdělena do několika panelových diskusí. První panel, který moderovala Martina Kociánová z Rádia Universum patřil politikům. „Napříč politickým spektrem vzniká hráz proti cenzuře. Už jen účast politiků vládních stran (na konferenci) ukazuje, že nestojí o ministerstvo pravdy. I oni tak budou označováni za dezoláty, rusofily, xeno/homo/kdovíco-foby,“ uvedl poslanec Patrik Nacher (ANO).
Podle něj je pro dnešní dobu typické, že pozvání na konferenci odmítli zástupci ministerstva vnitra, aby si obhájili své úsilí o prosazení cenzury. „Nedokážou si své postoje obhájit ve svobodné diskuzi, proto raději zalezou a dělají to, co umí: nálepkují, pomlouvají a snaží se oponenty vytěsnit z veřejného prostoru,“ uvedl Nacher a dodal, že právo na určování pravdy nemá v demokratické společnosti nikdo. „Kdo má určovat pravdu? Stát? Neziskové organizace? Speciální úřad? Odpověď je jasná: nikdo. Svoboda a demokracie stojí na schopnosti se volně vyjadřovat a právu na názor,“ vysvětlil poslanec ANO.

Nina Nováková (KDU-ČSL nez.): Doma o tom mluvíme, ale nikde na veřejnosti to neříkej!
S omezování svobody slova nesouhlasí ani poslankyně SPOLU Nina Nováková (bezpartijní za Lidovce). “Musíme přece odlišovat lhaní a reálné hybridní hrozby od názoru, na který má každý právo, i když s ním třeba nesouhlasím. Zvláště mladá generace by měla vědět: Mám svobodu říkat to, co považuji za pravdivé a správné a dokonce mám povinnost mluvit o tom, co považuji za špatné a nebezpečné pro celou společnost. Model Free speech doma a fair speech na veřejnosti není dobrý. To už známe: “Doma o tom mluvíme, ale nikde na veřejnosti to neříkej!” ohradila se Nováková proti tendencím zasévání strachu ve společnosti a umlčování názorů.

Zdeněk Hraba (nez.): Politické neziskovky si z dezinformací udělaly slušný byznys. Tam je problém
Podle senátora Zdeňka Hraby (nez.) se celý problém „boje proti dezinformacím“ stal dobrým byznysem pro podivné neziskové organizace financované státem, a proto tak eskaluje. „Čím dál víc to vypadá, že se z dezinformací stal slušný byznys – pro ty, kdo je šíří, tak i někdy pro ty, kdo proti nim skrze různé organizace bojují. Je to podobné, jako s bojem se změnou klimatu. Proti ochraně přírody a proti potírání lží přece nikdo nemůže nic mít? To je taktika různých aktivistů. Jenže za těmito bohulibými činy je schovaná spousta nebezpečného balastu,“ uvedl senátor Hraba, který se rozešel názorově se STAN. Podle něj se strana v poslední době příliš posunula k aktivistické politice.

Nikdo ještě nevysvětlil, jak definovat dezinformaci
„Různé dezinformace tu byly vždy, to je prostě fakt. Stejně jako snahy o omezení svobody slova. Nikdo soudný snad nesnižuje míru nebezpečí nesmyslů a lží, co různě kolují veřejným prostorem, ale legislativní aktivismus některých politiků, návrhy na vytváření nové skutkové podstaty „šíření dezinformací“, to fakt není správnou cestou. Nikdo z těch, kdo prosazují zákony proti dezinformacím, mi ještě nevysvětlil, jak „dezinformaci“ zákonem definovat. A jako právník dost pochybuji o tom, že něco takového lze. Ti, kdo vytvoření nové skutkové podstaty prosazují, očividně ani nikdy neviděli trestní zákoník. Protože vše, co poškozuje důstojnost člověka, šíření poplašných zpráv a podobně, už teď trestní zákoník umí trestat,“ podotkl Hraba.

Hraba je přesvědčen, že tím nejlepším bojem proti skutečným dezinformacím není „utrácení šílených peněz za různé projekty, dotování politických neziskovek“, ale otevřené zveřejňování informací a to, aby se politici snažili dělat věci důvěryhodně. „Z jednoduchého důvodu: pochybovat je normální, je to přirozené, a ti, kteří už z principu ničemu nevěří (a že jich je) a vytváří si vlastní realitu, tak stejně nebudou věřit ničemu, i když jim to zákonem nakážete nebo utratíte miliardy a různé projekty,“ uzavřel Hraba.

Na závěr vystoupil „hlavní cenzor“ Josef Šlerka. Obhajoval cenzorní zásahy EU.
V závěrečném panelu naopak vystoupili novináři s Josefem Šlerkou, který získal pověst neoficiálního hlavního cenzora v ČR po odvolání Michala Klímy. Téma bylo obhajoba „cenzorského zákona“ tzv. The Digital Services Act (DSA). DSA zavádí rozsáhlé povinnosti pro poskytovatele digitálních služeb, včetně povinností týkajících se transparentnosti, odstranění nelegálního obsahu nebo poskytování důvěryhodných informací uživatelům. Kritici zákonu vyčítají velkou vágnost, tedy možnost šikany. Podle mnohých odborníků je zákon naprosto zbytečný a nedemokratický. Umožňuje cenzuru nepohodlných názorů a autocenzuru.

Proč najednou řešíme dezinformace? Co najednou komu vadí?
Josef Šlerka direktivy EU obhajoval jako nástroj k potlačení dezinformací. Na to mu divák z auditoria položil otázku, proč takové věci vlastně vůbec řešíme, v této době? „Vždyť Internet tu máme více než 30 let, sociální komunitní weby více než 20 let, a tam se nezměnilo nic. Pornografie, hoaxy a konspirace kvetly už na BBSkách, a svět se nehroutil. Tak proč to teď, najednou, někomu vadí,“ zeptal se například publicista David Dostál. „Svět je složitější a lidé se v něm nevyznají,“ dostalo se mu odpovědi.

Kelichbar: Z neškodné hračky geeků se stala vlivná síla, proto vadí mocným.
Na což zareagoval známý blogger Marian Kelichbar, že „Z neškodné hračky asociálních geeků se stala vlivná síla. Je to až cimrmanovsky trapné, ale svoboda slova nám byla na Internetu garantována přesně do té chvíle, než začala být skutečně účelně a efektivně využívána. Nejdřív si otevřel sociální síť na Internetu. Ale začali se mu tam sdružovat lidi. A tak začala vadit,“ vysvětlil Kelichbar. Se zavedením DSA nesouhlasí ani bývalý předseda Rady České televize Pavel Matocha. „Mou důvěru DSA nemá,“ uvedl.

Daniel Vávra: Angažovanost za svobodu slova mne stála kariéru. Jsem cenzurovaný, ale bojuji dál
Hlavní organizátor akce Daniel Vávra motivaci „bojovníků proti dezinformacím“ shrnul anekdotickou příhodou, kdy se jej jeden známý bojovník proti dezinformacím a autor knihy na toto téma, otevřeně zeptal, o co že mu vlastně jde. „Takto oni přemýšlí. Prakticky jde o projekci vlastních motivací,“ uvedl Vávra.
On sám uvádí, že ho jeho angažovanost stála prakticky kariéru, již ho nezvou na mezinárodní přednášky, ani tuzemské. Zmiňuje i český Twitter a jeho „nenávistnou liberální bublinu“, ale dodává, že dopad této zášti na běžný život u nás je, naštěstí, zatím prakticky nulový. Lidi mu prý na ulici děkují za to, co dělá.

Markéta Dobiášová: To jako neví, jak to skutečně je? Novináři jsou oligarchy umlčováni. Vraťme se k staré dobré novinařině.
V kuloárech se rozčílila novinářka Markéta Dobiášová, známá z Reportérů ČT. „O čem to tady mluví? To jako nikdo neví, jak to u nás chodí? Média hlavního proudu patří oligarchům a ti umlčují nepohodlné novináře, aby si mohli jet svůj byznys. Je to princip atomového kufříku. Základ je, se vrátit ke staré dobré novinařině, která vymizela. Nová média se automaticky označují jako dezinformační a nezávislí novináři stejně. Drží si tak korupční prostředí, aby jim do toho nikdo nemluvil,“ shrnula dění v ČR novinářka Dobiášová, která byla vyhozena z ČT i Reflexu a postavila si nový reportážní web.