Přes svůj nízký věk (v listopadu mu bude třicet let) má Vojtěch Poštulka za sebou praxi v mnoha prestižních podnicích. Působil v Praze v hotelu Villa Voyta a v restauraci Maze slavného Gordona Ramsay, poslední roky pak v ostravském hotelu Park Inn. Svou energií a inovativními nápady chce legendární Hotel Imperial dostat do povědomí i mladé generace a nabídnout jim nové gastronomické zážitky v krásném prostředí. Je ženatý, mezi jeho koníčky patří sport a fotografování.
Proč jste se rozhodl pro dráhu kuchaře?
K tomuto krásnému řemeslu mě přivedli rodiče. I když táta asi čekal, že ze mě bude úspěšný fotbalista, máma neměla o mé budoucí profesi pochyb a poslala nás s bratrem na kuchařinu. Sama je skvělá kuchařka a cukrářka a od mládí nás k tomuto řemeslu vedla.Vždy, když se u nás doma připravovalo jakékoliv jídlo, museli jsme s bratry pomáhat při přípravě, ať už čistit zeleninu nebo šlehat vejce na koláč. Až poté jsme mohli jít hrát fotbal nebo na rande.
Pocházím z menšího městečka, kde si většinou lidé pěstuji zeleninu a ovoce sami. Když jsme chtěli mít doma rybízovou marmeládu, museli jsme jít na zahradu a nasbírat si ovoce. Tím se postupně formoval můj postoj a pohled na kvalitu potravin. Definitivní rozhodnutí padlo okolo mých 15 let, kdy začínal kuchařský boom v televizi. Tehdy jsem již absolvoval praxi v jednom hotelu a měl možnost učit se a jezdit na soutěže a zahraniční stáže. Tam člověk pozná nové lidi, jiný styl práce a vyzkouší si nové metody. A to je to, co mě na kuchařině nejvíce baví dodnes – hledání nejlepší surovin a vymýšlení nových receptů. Když objevím novou kombinaci jídel, je to pocit, jako když se poprvé sám udržíte na kole.
Jakou kuchyň máte nejraději a proč?
V jednoduchosti je krása, a ve složitosti je úspěch. Mám rád jednoduchá jídla, ale dobře udělaná. Když dostanu chuť na Asii, tak si ji dám, ale chci opravdu cítit v jídle chuť sezamového oleje, chilli a koriandru.
Máte gastronomický vzor?
Ano mám. Těch vzorů je dokonce několik a doma mám od několika z nich i podepsané kuchařky s věnováním. Ale asi nejvíce se mi líbí styl, jakým pracuje René Redzepi z kodaňské restaurace NOMA. Promyšlenost a jednoduchost výběru surovin jeho kuchyně je pro mě velmi inspirující. Také nemohu vynechat jednoho ze svých učitelů – Jasona Athertona, od kterého jsem se v restauraci Maze naučil asi nejvíc v tomto oboru.
Jaké je vaše oblíbenou restauraci v Ostravě nebo v okolí? A jaká kdekoliv?
Vždy ta, ve které zrovna pracuji. Když mi zde přestane chutnat, tak si změním menu˘. V okolí jsem během posledních pěti let pomáhal s otevřením pěti restaurací, tak i tam si rád zajdu na jídlo.
Vnímáte svůj věk jako výhodu nebo handicap pro pozici šéfkuchaře?
Vůbec ne, na věku přece nezaleží. V dnešní době jde hlavně o zkušenosti a výborný team lidí kolem sebe, kteří umí dobře spolupracovat. Už jsem pracoval se šéfkuchaři, kteří měli kolem 30 let jako já. O to víc je to pro mě motivující uspět. Myslím, že energie na to mám víc než dost.
Ve stoleté historii Hotelu Imperial navazujete na dlouhou řadu šéfkuchařů před vámi. Co byste zde chtěl dokázat?
Kdybych se měl zamyslet, co chci dokázat v tomto hotelu, tak mě napadá spousta věcí. Ale v první řadě chci navázat na legendární renomé hotelu Imperial a na to, co zde na Ostravsku jeho jméno znamená již desítky let. Chtěl bych ho svou mladou energií dostat do podvědomí i klientům mého věku a ukázat, že v Ostravě nejsou jen nedaleká nákupní centra a proslulá Stodolní ulice, ale také gastronomický zážitek při posezení v krásném prostředí, kam již před časem chodívali jejich rodiče a prarodiče. A dále bych chtěl svým přístupem motivovat studenty, kteří u nás absolvují praxi a vychovat z nich kvalitní kuchaře, protože dobrý kuchař nemá nikdy o práci nouzi.
Na co chcete hosty nalákat, proč by měli přijít právě do Imperialu?
Sledujeme moderní trendy v gastronomii a podle nich upravujeme naši nabídku. Do konce roku máme vypracovaný gastronomický kalendář, který odráží aktuální dostupnost čerstvých surovin. Náš oblíbený Nedělní rodinný brunch oživíme malou školičkou vaření pro děti, která bude probíhat jednou měsíčně. Dále spolupracujeme se sedmi místními dodavateli regionálních výrobků, na které jsme opravdu hrdí. Proto jsou jejich produkty nedílnou součástí našeho jídelního lístku. Časem bychom tento trend regionální výroby kvalitních surovin chtěli ještě více využít a zviditelnit zlaté české řemeslo.
Vaříte i doma? Jaké je vaše oblíbené jídlo? Je něco, co nevaříte rád?
Ano, pravidelně se střídáme s manželkou Darčou. Většinou pozveme rodinu nebo přátele k nedělnímu obědu, který tak jako většina připravujeme s radostí a recepty jsou vybírány od srdce. Co patří mezi má oblíbená jídla? Teď mě napadá jen sloka jednoho písničkáře: ,,Praotče Čechu škoda, že jsi nešel kousek dále, mohli jsme se u moře válet…“. Miluji ryby a jižní lehkost a čerstvost potravin. A co nerad? Určitě by se pár tradičních smažených jídel našlo, některá bych snad úplně zakázal, ale když to lidem tak chutná….
Máte kuchařský sen?
Mám jeden, který se mi zdá skoro každou noc – objednávky vyjíždějí jedna za druhou celý večer a já jsem v kuchyni sám. Přál bych si, aby se ten sen stal skutečností. Jen bych v té kuchyni nebyl sám, ale se svým týmem a vynikajícími chody bychom našim hostům dopřáli skvělý zážitek z dobrého jídla.
Co vás baví kromě vaření?
Mých pracovních aktivit je tolik, že kuchařskou profesí žiji dnem i nocí. Ale mimo to mám rád jakékoliv letní i zimní sporty. Jednu dobu jsem se pravidelně zúčastňoval amatérských triatlonů. A před časem jsem si pořídil zrcadlovku, takže začínám trochu i s focením. Hlavně na horách, kde si mohu vyčistit hlavu od zbytečných starostí, načerpat nové inspirace a vidět ten svět trochu barevnější.
