O vás je známo, že máte kladný vztah k motorismu. Od kdy se datuje tato vaše vášeň?
Když mi bylo devět let, naučil mne bratr mojí maminky jezdit na motocyklu. Jezdili jsme spolu na Jawě 350 a jednou na poli koukám, že řídím sám a on stojí na druhé straně pole…Naučil mne plynulé práci s plynem a se spojkou, což je základ každé jízdy, a vzájemná symbióza těchto věcí asi způsobila, že jsem se zamiloval do čehokoliv, co jede. Když mi bylo 10 let, vozil mne do práce v avii, pak v univerzálním čelním nakladači, potom měl tatru a další vozy. A když mi bylo 12 let, půjčil mi tatrovku a já s ní na šachtě a mimo veřejné cesty popojížděl.
To musel být pro vás velký zážitek…
Byl, ale asi ještě větší pro chlapy, kteří tam pracovali. Najednou v tatrovce neseděl řidič a s autem k nim přijelo nějaké dítě, byla to hrozná sranda. Pak oni venku hulili nebo svačili a já jsem nakládal písek na nákladní automobily.
Přetrvává u vás slabost pro motorky?
Přetrvává, jen jsem „zamrzl“ v podstatě u již neexistujícího výrobce motocyklů značky Buell. Vlastním v tuzemsku asi jediný oficiálně dovezený exemplář. Je to velice specifický stroj, který má nejrůznější, velmi nestandardní, konstrukční řešení. Konstruktér šel totiž cestou „všechno je jinak“. Neříkám, že je to pokaždé správně, ale tady se spojilo něco, co je absolutně unikátní. Stroj je tak jedinečný a těžko ovladatelný, že jde o vzájemný vztah, nikoliv o radost z jízdy.
Kde jste s ním byl nejdále?
Asi v USA na Route 66, tu jsem si projel tam a zpátky dvakrát, a po Evropě. Ale že bych z Prahy dojel na motorce do Portugalska jako můj spolužák a herec Filip Blažek, to ne. Nejdelší můj výlet byl v Americe asi 2700 mil vkuse.
V sobotu 7. září moderujete velkou motoristickou událost, na Letišti Letňany proběhne akce Setkání 100 let Citroën. Máte tedy jako k motorkám stejně vřelý vztah i k automobilům?
Jsem milovník automobilů globálně, ale také jednotlivých značek, a vždy se snažím pochopit jejich princip. Od svých 18 let odebírám časopis Svět motorů, a pokaždé, když se v něm objeví novinka, přemýšlím, čím je onen model specifický. Co se týče automobilky Citroën, můj vztah k ní je ještě hlubší. Já tuto značku vnímám jako inovátora oboru, u kterého hrál velkou roli i design. Navíc je Citroën spjatý s filmovou triologií Fantomas (úsměv). Citroën CX, DX a celá ta řada, to jsou auta, do kterých se člověk, i když s citronem nejezdil, musí zamilovat. Když jsem byl osloven, abych uváděl 100. narozeniny automobilky Citroën, neváhal jsem ani chviličku. Citroën hraje ve vývoji automobilů obecně tak velkou roli, že je to pro mne fantastická čest a příležitost. A díky navázané spolupráci jsem se několikrát svezl jeho novými modely a musel jsem se sám sebe ptát, proč mne dosud míjely? Protože když už si člověk myslí, že neexistuje značka, která by měla nějakou originalitu, tak Citroën si ji drží. Ať je to například vnitřním uspořádáním nebo řešení sklápění sedaček. Francouz to má vše vymyšlené pro uživatele.
Vy jste několik let jezdil rallye, kde právě Citroën měl dlouho neotřesitelnou pozici…
To je pravda, jsem příznivec i účastník rallye. A mistrovství světa v rallye, automobilka Citroën a fenomenální závodník Sébastien Loeb, to je spojení, které v historii motosportu nemá téměř obdoby. Loebův styl jízdy jsem vždy obdivoval, měl v sobě obrovský klid.
Co je pro návštěvníky oslavy Citroënu připraveno?
Celodenní, bohatý program na letišti v Letňanech. Od 10.00 do 18.00 hodin se bude vše točit kolem této značky, která v historii automobilismu hrála a hraje zcela nezaměnitelnou roli. Andre Citroën byl vizionář a génius. A stejně tak automobily Citroënu ve své historii oplývaly technologickými novinkami a často určovaly kurs a směr vývoje. Těšte se na Kachnu, kterou proslavila jeptiška z Četníků, na DS, který proslavil Fantomas, ale i na testovací jízdy s novými modely. Vyprávění odborníků, vzpomínání cestovatelů a také zároveň letecká vystoupení, když už budeme na letišti, že…..
Jaký jste vlastně řidič?
Ani nevím, na to by vám odpovědělo moje okolí. Jako každý si občas zanadávám, protože nemám rád nesoustředěnou jízdu. A v tom je rozdíl mezi námi a Evropou, kdy my si myslíme, že nejsme špatní řidiči. Ale naše bloumání s mobilním telefonem, nedávání přednosti, neumění zipovat, to mne trápí. Ale už na rozčilování dlabu, jsem na to starý a říkám si – proč dostat infarkt za volantem?
Myslíte si, že bodový systém je neúčinný?
Samozřejmě, jsem jeho velkým odpůrcem! Vůbec nevede k výchově, protože když se necháte vybodovat za nerozsvícená světla nebo že se nepřipoutáte, tak to vůbec nesouvisí s uměním řídit. Je to absurdní systém, který by měl být nahrazen systémem vysokých pokut. A pokud se v Německu platí pokuty v řádech tisíců euro, nechápu, proč by to nešlo u nás. Nedal si přednost nebo si jel na červenou? 60 000 korun pokuta, a myslím, že by si to každý sakra rozmyslel…Vysoké pokuty jsou podle mne jednoznačná cesta k výchově motoristů. A nemáš peníze? Tak ti zabavíme auto a chceš-li ho zpátky, sežeň si je.
A jak se jako motorista díváte na městský spor cyklisté versus motoristé?
Je to velice složité a třaskavé téma. Třeba Praha 7 se s tím podle mne vypořádala velice nešťastně, kdy upravila jízdní pruhy automobilů tak, že nevím, zda jedu po cyklostezce, nebo ne. Pravidelně běhám po Praze a všiml jsem si, že cyklistické stezky nikam moc nevedou. Někde začnou a pak zničehonic skončí. Nejsem si jistý, že bych chtěl být tady cyklistou, cítil bych se hodně nebezpečně. Chce to širokou debatu, ale určitě bych to neřešil tak černobíle, jako to udělala Praha 7. Jak automobilistovi, tak i cyklistovi se mi to nelíbí, všude trčí nehezké zelené špunty. Rád jezdím na kole na mimopražských cyklostezkách, ale prodírat se na kole městským provozem zatím neumím.
Pomalu končí divadelní prázdniny, kde vás mohou naši čtenáři a čtenářky od září vidět či slyšet?
V Činoherním klubu, kde se cítím jako doma, v Kalichu nebo v Karlínském divadle, kde hraji v operetě Veselá vdova. Slyšet mne mohou na koncertech s mojí kapelou či na vlnách Českého rozhlasu Dvojka, takže se můžeme vidět i na Vinohradské třídě, kde si lze společně popít kávu (úsměv).
V Praze bydlíte přes 30 let. Jaká jsou tady vaše nejoblíbenější místa?
Praha je pro mne nejkrásnějším místem na světě! Opravdu, díky běhání, ke kterému jsem se dostal ve 40 letech, ji mám prozkoumanou zleva doprava. Mohu vám vyprávět o všech jejích parcích, záhybech či romantických místech. Pokud bych měl vybrat městské části, tak jednička a šestka. A nejvíce top je pro mne Pražský hrad a ulička Nový Svět, kterou probíhám ráno do rozhlasového vysílání.
Dalibor Gondík
– narozen 14. 3. 1970 v Sokolově
– Moderátor, herec, dabér, zpěvák a bubeník
– Společně se sestrou Adélou uváděl televizní pořady Snídaně s Novou, Rady ptáka Loskutáka a zábavnou show Go Go šou
– Ve volném jezdil automobilové rallye, které nyní vyměnil za každodenní běh
– Ženatý, syn Teodor
