Chtěla bych vám, milí čtenáři, v krátkosti vylíčit svůj životní příběh a úděl, který nyní v seniorském věku přijímám radostně, s vděčností i zadostiučiněním. Mé dětství nebylo nejšťastnější a z mladých let mám krásných vzpomínek rovněž poskrovnu. Patřím k takzvané ztracené generaci, avšak nikdy jsem se za ztracenou existenci nepovažovala. Je jen třeba se postarat, aby život člověka získal vnitřní i vnější smysl a plnost, a nezáleží na tom, jak a kdy se tak stane. Můj přechod z dřívější převážně kancelářské, překladatelské a redakční práce na uměleckou dráhu byl radostnou cestou k novým zajímavým obzorům, inspiracím, duchovním prožitkům, kráse tvoření i konkrétním úspěchům.
Narodila jsem se v Praze, kde dosud trvale žiji, a toto nádherné historické město přispívá též značnou měrou k naplnění mého života. Mnoho mých aktivit, o nichž se zmiňuji na dalších řádcích, se uskutečnilo a pokračuje na půdě naší metropole.
Věnuji vám tedy z celého srdce tento příspěvek zasvěcený víře v sebe, okamžikům oddechu, pohody i poutavého kouzla exotiky. Podělím se s vámi i o další nádherné prožitky ve svém životě jako je literární tvorba a malba obrazů s pozitivní energií pro chvíle klidu a meditace.
Tajemství mne fascinuje již od dětství – je tím nejkrásnějším, co život nabízí, neboť pro jeho poznání musíme učinit v první řadě něco sami se sebou. Známí mi říkají, že umím čarovat – myslí to víceméně žertem, ale já se domnívám, že jsem jen uměla nepatrně pootevřít bránu svého podvědomí a nahlédnout do míst, o jejichž existenci mnozí pochybují nebo vůbec neuvažují. Co se týče malby, štětec jsem vzala do ruky (dětské kresby samozřejmě nepočítám) poprvé až v padesáti letech. Tančit jsem začala dokonce ještě později.
K mým veřejným kulturním aktivitám a studijním zájmům náleží kromě jiného orientalistika, zejména taneční umění Dálného východu (Indie,Čína, Indonésie). Na tato témata tvořím literárně hudební, přednáškové a taneční pořady na různých scénách v Praze i v dalších městech naší vlasti. Na tvorbě těchto programů se mnou spolupracuje zahraniční lektorka a choreografka paní Tara Núrmalí, která vyučuje v Londýně klasickým indickým tancům bharatanátjam, mohini attam, odissi a kathakali.
Taneční umění – duchovní součást velké kultury
Před patnácti lety jsem měla příležitost navštívit nakrátko Bombaj, a učarovala mi ihned nejen krásná příroda a tajuplný exotický kolorit Indie, ale zejména její taneční umění, jehož překrásnou ukázku jsem měla možnost shlédnout u jednoho půvabného chrámu na okraji města. Začala jsem podrobněji studovat orientální kulturu všeobecně a zajímat se o různé taneční styly, a některé prvky těchto tanců jsem sama zvládla. Indické klasické a chrámové tance a rovněž prastaré indonéské a kampučské taneční umění vycházejí z hlubokých národních a duchovních tradic, zejména z velkých indických eposů Rámájána a Mahábhárata, avšak také z národní či místní mytologie. Jsou to typické výrazové tance vyznačující se rozvinutou choreografií využívající gest rukou, tzv. muder, rytmických pohybů nohou, mimiky obličeje a figurativních pozic, často značně fyzicky náročných.
Estetický dojem zvyšuje bohatý dekorativní kostým, šperky a květy, někdy i masky a u indonéských a kampučských tanců též vysoká květinová koruna nebo tiára, zvaná mokot. Chrámové tanečnice se nazývaly dévadásí nebo mahárí. Na těchto tancích mne upoutala – kromě překrásných kostýmů a ozdob – jejich duchovní a dějová náplň, ztvárněná s mistrovským pojetím a půvabem všech tanečních prvků. Je to mimo jiné i příjemné a zdravé cvičení pro tělo i duši. Cítím se vždy jako tančící bohyně plná radosti a lásky ke všemu živému. Světoznámá umělkyně Isadora Duncanová kdysi prohlásila, že tanec je báseň a pohyby jsou slova. Totéž tvrdila i slavná Mata Hari, která, ačkoliv její orientální tance byly z velké části improvizací, vždy hluboce prožívala svá vystoupení. Aniž bych se chtěla k těmto ženám jakkoli připodobňovat, plně s nimi souhlasím.Tanec mi poskytuje velkou inspiraci k veškeré mé tvůrčí činnosti.
Život je největší kouzlo
Jsem opravdu šťastna, že jsem našla, byť v pozdějším věku, s pomocí svého podvědomí a samozřejmě i vědomé snahy, neboť nic není úplně zadarmo, skutečné naplnění života podle svého přání. Občas publikuji články na různá témata, účastním se literárních soutěží, vydala jsem čtyři útlé knížky poezie a prózy, splnil se mi sen vystoupit několikrát v rozhlase a v televizi. Tvořím i zpívanou poezii a písňové texty včetně melodií, baví mne počítačová grafika, ráda cestuji, byť jen na krátké výlety a studuji cizí jazyky, které jsou mým celoživotním koníčkem. Bylo by pro mne velkým potěšením, kdyby vás moje řádky inspirovaly k cestě za splněním vytčených cílů a přání, neboť pro život neplatí žádné „pozdě“. Je k tomu potřebí pouze vnitřního bohatství a vůle.
Marta Francová