Podívejme se na pár prosincovým pranostik. Zimavý, sněhovitý prosinec připovídá požehnaný úrodný rok. Bouřka v prosinci – urodí se moc větrů. Na sv. Tomáše zima se nám rozpáše. Na sv. Tomáša, chop sa chlupatého rubáša. Lepší Vánoce třeskuté nežli tekuté. Světlé Vánoce, tmavé stodoly, zelené Vánoce, bílá velkonoc – milý brachu nebudeš mět moc. Jasné Vánoce – mnoho vína i ovoce. Budou-li psi ve Vánoce zimou výti, včely hojně medu budou míti. Jsou-li na Vánoce bařinky, bude hojně ovoce. Věje-li na Vánoce vítr od východu, tu bývá dobytek bez plodu, věje-li od strany půlnoční, raduj se, rok bude úrodný.
V obci Dobrá byla zapsána tato pranostika: Je-li na Štědrý den večer jasno, urodí se hrách. Z Hodoňovic pochází zase tato: Když na Štědrý den vítr fučí, bude moc ovoce. V Sedlištích bylo zapsáno následující rčení: Jsou-li na Štědrý den hvězdičky, snesou moc vajíček slepičky.
Pár dalších pranostik z našeho regionu: Z které strany na Štědrý den fučí, z té strany přijdou zloději, z které strany pes vyje, v té straně bude oheň (Skalice). Je-li v noci štědrovečerní jasno, urodí se hrách a kury ponesou (Janovice). Vidné svótky, temné stodoly (Dobratice). Je-li mlha na horách, urodí se na dolině. Je-li na dolině, urodí se na horách (Panské Nové Dvory). Které děvuši když buří na kurník se ozve kohout, ta se vdá. Které se ozve slípka, rok musí počkat (Frýdek). Kere děvuše pes prvni koločiček z ruki porvol, ta se do roka vydo (Domaslavice). Kdo najde v prvním rozlousknutém ořechu černé jádro, nebude dlouho živ (Baška). Lžíce po večeři přes hlavu hozená, obrátí-li se tenčím koncem ke dveřím, někdo blízký zemře (Místek). Když na Štědrý den koně řehtají, umře hospodář nebo hospodyň (Palkovice). Aby kráva hojně dojila, na Štědrý den jí dej chléb s medem (Myslík).
A ještě několik pranostik z našeho regionu. Jakým je kdo na Štědrý den, takovým bude po celý rok. Jestli mráz na Boží narození, celá zima drží bez proměny. Svítí-li v den Božího narození slunce jako zlato, obilí drahé, měj za to. Na Boží narození východní vítr přinese vojnu, západní mor, toliko poledňový zvěstuje rok dobrý.
Štědrý den: práce a půst
Štědrý den, též Štědrým večerem zvaný, byl štědrý po celý den na práci a na přísný půst. Během dne lidé zkonzumovali jen trochu hrachové polévky nebo vařené sušené křížaly s kouskem chleba. Někdy jedli v poledne ovocnou „bryju“neboli kaši s kouskem bílého pečiva anebo jen dětem dali „bulku židovku“ – housku sypanou mákem.
Štědrý den začínal poslední adventní jitřní mší (roráty), při nichž byly požehnány ozdoby z přírodních materiálů, kterými se zdobila domácnost. Hospodář chystal s čeledí krmení pro dobytek na celé svátky, hospodyně poklízela celý dům, všechno se muselo vymést, aby se nedržely neplechy a blechy. Každý pracoval s chutí, aby byl po celý příští rok pilný. Pekly se koláče tvarohové, makové a povidlové, ale též „zelníky“. Také se pekly „osůchy“ – koláče z prosa pro dobytek a k obřadním úkonům. A samozřejmě chléb musel být čerstvý a doma upečený.
Naproti tomu v Bašce již kolem roku 1910 někteří lidé na Štědrý den koupili u kupce bochníček bílého chleba, který se v domě jinak nejedl. Ve Frýdku mnozí kupovali i vánočku, a to dokonce na Štědrý den, ačkoli se v tento den nemělo obchodovat. Kdo vařil ve starých hrncích, nezbavil se v příštím roce nouze. Od každého jídla se muselo přivařit o něco více, aby troška zbyla, to prý kvůli hojnosti. A všichni se postili a těšili se na večer. Ne nadarmo se říkávalo na Valašsku: Kdo sa postí, večer uvidí krokev zlatů s latů a po smrti přijdě do něba.
Dům se poklidil a vymetl, aby se v příštím roce nedržely hmyz a neplechy. Zdobení vánočního stromečku se ujímaly malé děti. Dospělí zase stavěli betlém. Na Štědrý den musel každý pracovat s chutí usilovnou, aby po celý příští rok byl pilný. Hospodyně nesměly prát, žehlit, na půdě nesmělo viset mokré prádlo, příliš se nemluvilo, nezpívaly se světské písničky, nekonaly se zábavy, synci s děvuchami se nevodili po dědině, děcka nelítaly venku, lidé byli potichu a ani svatba nebo pohřeb se nemohly konat na Štědrý den. Také se nehrálo v kině, i hospody zůstaly po celý den zavřené.
Přichází Štědrý večer
K večeru se stavěly jesličky a betlémy. Bohužel i v našem kraji je zcela vytlačila nová tradice vánočního stromku. Děti tak pomáhaly zdobit stromeček, někde jej zdobily samy. Ve Vyšních Lhotách nazdobený stromeček dětem přinášeli rodiče jako dar od Ježíška.
Když vysvitla na obloze první hvězda, začínal „velky obid“ nebo „štědrovečerní oběd“. Všichni se museli umýt a převléct do čistých šatů. K večeři se přistupovalo jako k posvátnému a slavnostnímu obřadu, nikdo se při ní nesměl ani usmát. Stůl byl pokryt bílým ubrusem, uprostřed hořela svíčka hromnička, lampa nad stolem se zhasla a rozžaly se svíčky na stole i u jesliček nebo na stromečku. Pod ubrus se dávaly peníze, aby jich po celý rok nescházelo. Na stole musel ležet čerstvý bochník chleba a ve slaměnce po trošce z každé plodiny, která se na poli urodila. Všichni se společně a hlasitě pomodlili, u katolíků zpravidla pět Otčenášů, pět Zdrávasů a Anděla Páně. Poté otec všechny u stolu pokropil svěcenou vodou. Vzpomenul také na ty, kteří odešli na věčnost.
Sváteční večeře
Od štědrovečerního stolu se nesmělo vstávat. Věřilo se, že ten, kdo od večeře odejde, do roka zemře. Proto se hospodyně snažila připravit vše na stůl předem. Bylo zvykem uvařit každé jídlo, které se během roku jedlo. Podle životní úrovně rodiny se podávalo od tří do devíti jídel, někde i jedenáct. Například v Příboře se jedno jedenáct „maček“.
Slavnostní večeře začínala oplatky s medem, které našel každý člen rodiny vedle talíře. Na Těšínsku, Třinecku a Jablunkovsku po počáteční modlitbě hospodář oplatky nalámal na kousky a podělil jimi všechny přísedící. Ti si namáčeli oplatky do medu. Prvním chodem býval chléb se solí, což mělo dodat sílu. Další pokrmy se různily dům od domu, na stole však většinou nesměly chybět brambory s podmáslím, zelí, krupicová nebo jáhlová kaše s máslem, cukrem a skořicí, fazole nebo hrách, sušené ovoce, jablka, ořechy. Někde jedli vánočku s mlékem.
Po oplatcích mohla následovat hrachová polévka, houbová či postní polévka „baršč“, později také rybí polévka. Častým dalším chodem byla sladká omáčka bryja, která se podávala nejčastěji s vánočkou. Kromě vánoček dělávaly se k večeři i jiné moučníky, pečené nebo vařené. Z nich je právě pro Vánoce příznačné pečivo mlékem spařené, kterému se často říkalo opekance nebo pupáky. Oblíbeným vánočním cukrovím byly též zázvorky.
Na stole muselo být ovoce. Nebylo to pouze ovoce čerstvé (jablka a ořechy), jimiž večeře končí a podle nichž se také hádá osud v příštím roce, ale především ovoce sušené – švestky, hrušky a hlavně křížaly z jablek.
Jídla se podávala od nejmladšího, aby všichni zesílili a povyrostli. Po večeři hospodář všechny podělil oplatky s medem, ořechy a jablíčky. Kdo dostal ořech či jablko zkažené, ten byl v příštím roce nemocen nebo zemřel. Jablka krájeli na dílky a jedli společně, aby když někdo z nich ve světě zabloudí, cestu nazpět do rodiny našel. Komu se při rozkrojení jablka ukázal kříž, ten ho nesl po celý rok. Ořechy dávali každému jenom čtyři, každý znamenal čtvrt roční doby. Po jídle se všichni opět společně pomodlili a prosili Pána Boha, aby je po celý rok v hojnosti dary obdařoval. Po modlitbě třásli vánočním stromkem, jeden po druhém. Na to sfoukávali hromniční svíčku, každý třikráte. Když se kouř kroutil, byl člověk nemocný, když šel k zemi, „hlina ho už potahovala“. Na kterou stranu kouř směřoval, na té straně člověk měl být pohřben.
Poté šli hospodář s hospodyní do chléva, aby také přilepšili dobytku. Krávy a koně podělili horšími oplatky a chlebem. Aby věděli, co si o nich myslí dobytek, o půlnoci chodili poslouchat, jak v ten čas si stěžuje lidskou řečí. Drobty od večeře se dávaly pod ovocné stromy, aby dobře rodily, pak se poklidilo jen nádobí, ostatní se ponechalo až do sv. Štěpána.
Hody chudých a bohatých
Chudí lidé vařili v době Vánoc skromná jídla. Často jedli na Štědrý večer jen polévku, na Valašsku zvanou štědračka, do které se dávaly zelenina, zelí, pohanka, proso, fazole, čočka, hrách, sušené ovoce, sušené houby, zemáky, trošku od každé plodiny, která se na poli urodila.
U slezských chalupníků vařili štědrovečerní večeři velmi chudě. Jejich stůl vypadal takto: vařená syrovátka, brambory, hrách a fazole s povidlovou omáčkou, krupička maštěná máslem a slazenou medem, bílý chléb a sušené ovoce. Teprve mnohem později se na stole objevila ryba.
Na Ostravsku jedli hustou hrachovou polévku, mladé zelí, krupičku, brambory s podmáslím, a omáčku ze sušeného ovoce bryju. O lahodnosti některých jídel snad nejlépe svědčí lidové přísloví z Hodoňovic: Kvačky zatřepane, vysloboď nás ó Pane! Jednalo se o jídlo z řepy.
Někde zase jedli sladké zelí s chlebem, zasmaženou polévku, „hřibjanku“ s brambory nebo s nudlemi, česnekovou omáčka, kynuté buchtičky, krupičku s perníkem, máslem a medem, někde přidali i skořici, na Frýdecku měli také rýži nebo prosnou kaši. V Bašce zase na svátečním stole nechyběl zasmažený hrách, oplatky anebo trubičky s medem. Jedl se i svatojánský chléb.
Ve Slezsku v chudých rodinách mívali také „rybovou mačku z petrušky“, hrušky, pečky, krupici, ořechy a ovoce. V bohatších, konkrétně v Kaňovicích jedli hrachovou polévku, zápraškovou omáčku, rybu pečenou nebo vařenou, rýži, „bobaky“, ořechy a ovoce.
V dalších rodinách měli hřibovou a hrachovou polévku, krupičnou kaši s medem a buchtu zalitou mlékem a posypanou cukrem a mákem. Movitější rodiny v Datyních hodovaly bramborovou polévku, hrách, krupici, sušené švestky a hrušky, vdolky a kávu. Chudí se dojedli zelím s chlebem a „hřibjačkou“. Jinde chudí jedli vařenou syrovátku, brambory, hrách a fazole s povidlovou omáčkou či bryju z uvařeného sušeného ovoce, koláče tvarohové, makové a zelníky a pěry, což byly mastné pirohy se smaženými švestkami.
U bohatých sedláků jedli na Štědrý večer hrachovou polévku, zasmaženou polévku, rybu pečenou nebo vařenou, rýži, vařené boby, ořechy a ovoce. Jiní zase jedli sladké zelí s chlebem, pečenou rybu, zasmaženou polévku, dále byla česneková omáčka, kynuté buchtičky, krupička s perníkem, máslem a medem, někde přidali i skořici, případně měli rýži či prosnou kaši. Hrách zasmažený, oplatky s medem, vánočka a makové a tvarohové koláče.
Vánoční zvyky
Podívejme se ještě na zvyky, které se dodržovaly během Vánoc. Na Hrčavě balili kostky cukru do papíru. Ty pak věšeli na stromek. Pro zajištění úrody pro příští rok naskládali do mísy nebo proutěného košíku oves, jablko, brambor a tuřín. V Dolní Lomné také balili kostky cukru, avšak do staniolu. Skrojek ze štědrovečerního chleba uschovali, aby byl dostatek chleba po celý příští rok. Všechny zbytky se položily na zvláštní talíř a na jaře se položily pod ovocný strom. Jídlo na stole se přikrylo ubrusem, další den se odkrylo a dojedlo. Z každého jídla obdržel kousek i dobytek.
Hod Boží vánoční
Boží narození, dnes 1. svátek vánoční, v našem kraji dříve často nazývali „Hody“ nebo „Hodními svátky“.Zřejmě proto, že se nic nedělalo, jen se hodovalo a oslavovalo Boží narození.
Hospodyně nic nevařily, jen ohřívaly jídla, která navařily na Štědrý den. Křesťanskou povinností bylo v tento den navštívit tři mše svaté, jitřní, andělskou a pastýřskou. Každý, kdo šel na jitřní mši, měl si na hlavním oltáři vyvolit jednu svíčku – když jasně plápolala, byl po celý rok veselým, pokud čadila, znamenalo to nemoc. Když svíčka upadla a zhasla, dotyčný do roka zemřel. Kdo si na jitřní zdřímnul, měl v příštím roce bolení hlavy. Na Boží narození se nesmělo chodit po návštěvách, doma se zpívaly nábožné písně, např. v Bašce často zpívali Proč Maria, proč se tolik nanaříkáš. Tato píseň měla 54 sloky a i děti ji musely spolu s rodiči zazpívat celou. Kdo zpíval jen na „pul huby“ nebo nedozpíval, v očistci to v budoucnu musel všechno nahradit. Kdo nešel na „něšpory“ do kostela, modlil se doma. Někteří zbožní lidé ani netopili v kamnech a nerozsvěceli. Navečer si děti chystaly „vinše“ nebo „ščesti“, nejčastěji z uříznutých spodních halouzek z vánočního stromečku, se kterými se na sv. Štěpána chodilo po koledě.
Ščesti se dělalo takto: V Dobré muselo mít alespoň pět vršků, muselo být z jedlové větvičky rovné na způsob kříže, ověsilo se papírovými pentlemi, růžičkami, navěšely se na ně obrázky Panny Marie, Ježíše Krista a sv. Aloisie.
Obilí se světilo
Na svatého Štěpána se v kostele kdysi světívalo obilí pro jarní setí. Nejprve se konala slavná mše svatá, pak kněz posvětil obilí, které si každý hospodář přidal do setí. Na Morávce chasníci házeli obilím po knězi tak, jak byl kamením kamenován sv. Štěpán. Toto obilí pak připadlo knězi, jinde je zametal kostelník.
Po koledě chodívaly chudobné děti cizí, koledovala drobotina od sousedů a známých a všem se dostalo štědrého obdarování. K lašským obyčejům patřila obřadní obchůzka dospělých brzy ráno se „štěstím“ – nazdobeným jedlovým vrškem, který nosili svobodní mládenci po sousedech. Zvláštní druh štěpánského obdarování byl spojen se svátkem čeledi. Den sv. Štěpána byl totiž považován za svátek služebných. Čeledínové odcházeli a vstupovali na Štěpána do služby, děvečky pak zase na Nový rok.
Na Krásné a na Morávce chodili vinšovat na sv. Štěpána již po třetí hodině ráno a v každé chalupě měli „vinšův“ přes třicet. Když ke koledě přišel jako první synek, měla kráva býčka, když děvče, tak měla jalovičku. Za koledování se dávalo po koláči nebo 10 krejcarů či 5 haléřů. Někdy si děti vykoledovaly až pět rakouských korun. Zpívaly se koledy, které dnes budou znát již jen nejstarší pamětníci.
Co se vinšovalo a zpívalo při koledě? Podívejme se, jak to bylo v některých vesnicích.
Huslenky u Vsetína: „Vinšujeme bez přestání štěstí, zdraví, svaté boží požehnání, mnoho zdaru na každičký krok, abyste dočkali Krista Pána narození napřesrok. Nejen napřesrok, ale na delší časy s menšími hříchami a s větší radostí. A co se dobrého budete přát, aby vám to Pán Bůh ráčil dát. A vinšovať nepřestanu, dokud něco nedostanu!“
Hodoňovice: „Chodí svatý Štěpán po koledě, celou noc bere sebou Pána Boha na pomoc. Pána Boha i Panenku Marii, je-li hospodář doma, či ni. Pan hospodář není doma, šel v pole, hospodyňka v tu chvíli koledu připravuje…“
Sedliště: „Šulome se, šulome – koleda, Pana sobě hledame – koleda, Pan sedi za stolem – koleda, břinko sobě tolarem – koleda, Pambu mu jich tež naspoř – koleda, snad num do též s jeden groš – koleda…”
Skalice: „Třas, třas, třas, třas rukami třaskojtě, cup, cup, cup, cup nohami cupkojtě. Organista organoch něch vesele hraje, bum, bum, bum, cimbolista na bumbelku něch tež přibijaje!“
Baška:„Z nožky na nožku, poskočme trošku, na těch našich kopečkách, jeyž hospodyň koledníky tam pastýř dluho živ, něstará se o odiv, němá nic na suměnňu, vyspi se na kameňu.“ Když lakomá hospodyně koledníky neobdarovala, směšně jí zazpívali: „Škrky, škrky po rybničku, dejtě tětko makovničku, jak nědatě, to se zpovidatě, vytento se vam tu na chodničku!“
Ještě ostřejší vinšování přidali v Domaslavicích: „Hospodařu lenivy, moš pod okny pokřivy, dej jich sobě vytargať, co bystě měli kaj srať. Bo urvimy kocurovi chvost a postavimy z něgo ku chalupě most“.
Nejkrásnější je koleda z Hrčavy: „Na trh nějechajče do Frydku, bo tam chodžum o jednym kopytku, šidlo Bogem naźyvajum i kopytem śe žegnajum! Kolenda!“
Poslední den roku
Když přišel sv. Silvestr, poslední den v roce, v novější době pekli u sedláků koláče malé i velké a chutný režný chléb. Vše pak nachystali pro koledníky a jako výslužku pro služebnou čeleď. Ty děvečky, které končily se službou ve statku, odcházely s koledou již na Silvestra, pokud zůstaly sloužit déle, šly s koledou až na Tři krále. Dostaly týdenní dovolenou a koleda obnášela zpravidla dva velké koláče a deset malých. K tomu dostaly ještě velký pecen chleba. Podle obdarování se usuzovalo na štědrost hospodyně. Která hospodyně byla obzvláště štědrá, dala služebným děvečkám na šaty, aby neutíkaly ze služby. Lakomější jim podle staré pověry posypaly nohy dřevěným popelem a prý to vyšlo nastejno.
Starobylý původ má zvyk, který se praktikoval na Valašsku a na Morávce. Podle tohoto zvyku odrostlejší mládež poslední noc v roce běhávala k potoku, aby se hoši i dívky, ale ne dohromady, vždy zvlášť, ve vodě umyli nebo vykoupali a ve starém roce se zbavili všeho starého a nečistého. Aby děvečka ze služby neutíkala, stačilo jí v tento den nohy posypat dřevěným popelem. Hospodáři se rádi v posledním dnu v roce poveselili v hospodě a popili kořalky. (Jiřina a Jaromír Poláškovi)
Závěrem dodáme rozverné novoroční vinšování z Domaslavic: „Vinšuju vum vinš, motě v pecu gens, a pod pecym kohuta, motě chlopa huncvuta. Vinšuju vum vinšuju a vinšovat něpřestanu, pokel makůvky nědostanu.“ V Bašce popřáli takto: „Vyjďtě hospodyň, vyjďtě na huru, udělejtě do makufki ďuru, dotě-li nam pul nebo celu, vydatě do roka ceru. A vy gazdošku židliček vina, ožinitě vy do roka syna.“
