Muzeu šéfujete rok. Předtím jste působil v komunální politice. Proč jste se hlásil do výběrového řízení na ředitele muzea?
Například kvůli kontaktu s lidmi. V původní práci jsem totiž dělal v terénu botanické průzkumy, což je hodně samotářské. Ale pak, při starostování ve Frenštátě, jsem poznal práci s lidmi a po ukončení mandátu mi tento druh práce chyběl. I proto jsem se přihlásil do konkurzu na ředitele Muzea Beskyd.
Druhým důvodem byla znalost problematiky regionu Pobeskydí a náplň činnosti muzea. V muzeu jsem chtěl pracovat hned po studiích jako botanik. Vyhlášené výběrové řízení jsem přijal jako velikou výzvu.
Věděl jste do té době o Muzeu Beskyd něco bližšího?
Znám jej od roku 1994, kdy jsem chodil kvůli své práci do jeho botanického oddělení. Sbírky botanického oddělení jsem prošel opravdu důkladně.
Fungovalo podle vás muzeum za vaší předchůdkyně dobře?
V něčem ano, v něčem ne. Nejvíce muzeu chyběla komunikace s veřejností a facebook. Jedna věc jsou sbírky a povinnosti muzea vyplývající ze zřizovací listiny, věc druhá však je – pro veřejnost jistě důležitější – jak umí muzeum svoji činnost prezentovat a co může návštěvníkům nabídnout. Proto jsem v muzeu provedl organizační změnu. Transformoval jsem oddělení programu a propagace a zřídil úsek marketingu, programu a vnějších vztahů, který vede Dominika Grygarová. Dokáže velmi dobře komunikovat s veřejností, změnili jsme webové stránky a využíváme facebook. Ten se rozjel v nevídaném stylu. Díky němu např. nemusíme posílat poštou pozvánky na akce ve velkém množství jako dříve, na čemž mimochodem výrazně šetříme poštovné. Umisťujeme pozvánky a plakáty na facebook a efekt je stejný, ne-li větší. A facebook už využívá i starší generace.
A co jste říkal na pracovníky muzea?
Jsou na vysoké odborné výši a mnozí mají své zaměstnání jako koníčka. Ideální stav. Mohu jmenovat např. Petra Juřáka, Marka Weissbroda, Jaromíra Poláška, Magdalénu Roháčovou a další. Všechny zaměstnance vnímám velmi pozitivně, to ale neznamená, že nejsem vůči jejich práci kritický.
Chcete dělat nějaké změny ve výstavní činnosti?
Muzeum má určitou koncepci danou specializací jednotlivých odborných pracovníků a tu určitě nebudu měnit. Chci se ale zaměřit na spolupráci se zahraničím, na spolupráci s vysokými školami a na dětského návštěvníka. V rámci zahraniční spolupráce jsme pro hrad Strečno na Slovensku připravili výstavu „Luxus 17.-19. storočia“ o předmětech denní potřeby vyšších vrstev společnosti. Strečno nám recipročně připraví výstavu „Estetika starej keramiky“. Je to začátek obnovení spolupráce s Povážským múzeem v Žilině. Se statutárním městem Frýdek-Místek spolupracujeme při setkání partnerských měst -tato akce se bude konat nejen na náměstí ve Frýdku, ale také na nádvoří zámku a v zámeckém parku. Mezinárodní akcí je třeba květnový plenér polských výtvarníků a jejich následná výstava. Díky této spolupráci zkusíme získat v blízké budoucnosti dotace ze dvou euroregionů.
Zmínil jste spolupráci s městem. Nicméně nedávno jste se ostře vymezil proti tomu, aby muzeum bylo převedeno pod město. Můžete to vysvětlit?
Jako ředitel muzea mám povinnost hájit jeho zájmy definované ve zřizovací listině, kterou schválilo zastupitelstvo Moravskoslezského kraje.
V tisku se objevila informace i o tom, že by se město stalo za určitých okolností zřizovatelem Muzea Beskyd a převzalo by sbírky i zaměstnance. Naším zřizovatelem je ale Moravskoslezský kraj a díky tomu jsem regionální muzeum. Také jsem přesvědčen, že město s takovým muzeem nemá žádné zkušenosti a nemělo by vůli podporovat a zachovat regionální charakter této instituce.
Z magistrátu zaznělo, že by chtěl lépe využít areál zámku pro pořádání městských akcí. To se nyní neděje?
Spolupráce s městem funguje. S primátorem Frýdku-Místku jsem hovořil krátce po svém nástupu do funkce a shodli jsme se v tom, že by se městské akce měly konat v prostorách zámku. Proto mě zvedlo ze židle vyjádření, že město potřebuje zámek, aby zde mohlo pořádat více kulturních akcí pro občany. Vůbec nevidím problém v tom, aby město na zámku pořádalo nejrůznější akce. Já to vítám. Současně však je potřeba mít na zřeteli, že zámek je kulturní památkou.
Nemůže se stát, že se po mediální přestřelce pořádání městských akcí na zámku zadrhne?
Z mé strany rozhodně ne. A věřím, že ani město nemá se spoluprací problém. Svědčí o tom skutečnost, že se na zámku uskuteční setkání partnerských měst statutárního města. Ale jako představitel muzea jsem na články v tisku reagovat musel a je logické, že hájím zájmy kraje, který je naším zřizovatelem. Nemám problém spolupracovat s kýmkoliv, kdo přichází s čistými úmysly.
Bývalo zvykem, že Muzeum Beskyd pořádalo výstavy místních výtvarníků k jejich životním jubileím. Budete v této praxi pokračovat?
Výtvarníkům budeme nadále dávat určitý prostor, ale musíme tyto věci také trošku filtrovat. Objevují se žádosti, aby jedna díla stejného umělce byla vystavována každých pět let. Myslím si, že to ve větší míře nebude možné, protože přibíráme mezinárodní akce a muzeum nežije jen výtvarným uměním. Chceme ale dát prostor i těm, kteří výstavu na zámku ještě neměli. V zásadě výstava ke kulatému jubileu co 10 let by se mohla konat. Rádi bychom i tady do budoucna spolupracovali i s městem.
Jakou spolupráci máte na mysli?
Rád bych našel prostor ve městě, který bychom využívali společně. Město by poskytlo vhodný výstavní prostor a my připravili výstavu o významném regionálním umělci, protože s výstavní činností máme zkušenosti. To by byla dobrá možnost třeba právě pro prezentaci místních výtvarníků v situaci, kdy prostory na zámku nebudou kapacitně dostačovat.
Na zámku mají letos začít opravy. Čeho všeho se budou týkat?
Musíme opravit nádvoří. Už když jsem přebíral zámek, bylo jasné, že jeho dlažba je ve špatném stavu. Povrch tvoří pískovec, který není příliš kvalitní, a nyní jednáme v rámci zpracovávané projektové dokumentace o tom, zda bychom mohli použít nějaký kvalitnější druh pískovce nebo žulu. Budeme se zabývat i odvodněním, opravou fasád, zámecké věže a obřadní síní. A samozřejmě statikou celého objektu.
Týká se to ujíždějícího svahu v zadní části zámku? Myslel jsem, že už je dostatečně zpevněný…
Svah pořád trochu ujíždí a ve zdivu zámku se objevují praskliny. Osobně vidím cestu v mikropilotážích a svázání zdiva. To je ale věc statického posouzení, které je nezbytné pro další rozhodování o využitelnosti jednotlivých částí zámku.
Na zámku působila dlouhá léta prodejna starožitností. Majitelka kvůli pokročilému věku skončila. Co se stane s tímto prostorem?
Již je tam vytvořena nová výstavní místnost, která bude jakýmsi záložním výstavním sálem pro výstavy, které nám někdo nabídne mimo náš výstavní plán a které prezentační rada schválí k realizaci.
Pro zajímavost: na podzim zde budou vystaveny výtvarné práce žáků ZUŠ Frýdek-Místek.
Rád bych se dozvěděl něco i o vás. Pořád bydlíte ve Frenštátu pod Radhoštěm?
Ano. Ale velkou nevýhodou je dojíždění, které trvá dohromady téměř dvě hodiny vlakem. Vozem jezdím spíše výjimečně. Když na zámek přijedou hosté na vernisáž nebo mezinárodní akci, musím se jim věnovat, domů se pak dostanu někdy až kolem půlnoci a v sedm ráno už potřebuji být zase v práci. Právě proto bychom se s rodinou chtěli přestěhovat do bytu ve Frýdku, poblíž zámku. Pak by bylo vše jednodušší a moje děti by se více účastnily muzejních akcí.
Můžete srovnat Frenštát a Frýdek-Místek? V čem se tahle dvě města liší?
Vždy jsem razil názor, že krajina a geomorfologie odrážejí povahu lidí. Frenštát vyrostl v uzavřené kotlině a lidé jsou tam trochu uzavření. Frýdek-Místek se naopak rozprostírá v otevřené krajině a zdejší lidé mi přijdou otevřenější. Navíc jsem žil 25 let v nížině řeky Odry ve vesničce Mankovice, a tak mi ta aluvia velkých řek jsou asi souzená.
Samozřejmě se mi tady nelíbí průtah městem, dopravní zácpy, nelíbí se mi ani gigantický rozměr stavby obchodního centra a hokejové haly, velmi mi kazí architektonický dojem při pohledu na Frýdek i na Místek. Kdo se ale nastěhuje do většího města, musí počítat i s problémy, které takové město přináší. A to je třeba právě zvýšená doprava. Magickým místem je řeka Ostravice, kam jsem rád chodíval. Z jistých důvodů jsem ale začal upřednostňovat Lysou horu.
Pracujte tady už rok. Našel jste si za tu dobu ve městě nějaká oblíbená místa? Kam třeba vezmete pracovní návštěvu na oběd?
Jsem pořád ve fázi, kdy zdejší prostředí poznávám. Takže když chodím na obědy, snažím se projít restaurace a bistra v okolí, včetně jídelny u krevního Centra nebo asijských bister.
A kde vám zatím chutnalo nejvíce?
Sám rád vařím, takže zkoumám, jak to dělají jiní. Téměř všude se se stává, že nějaké jídlo se povede více a jiné méně. Velmi jsem si oblíbil restauraci U Erbu. Tam mi opravdu chutná, hezky aranžují pokrmy, obsluha je příjemná a celková kvalita konstantně na vysoké úrovni. Takže oficiální návštěvu bych vzal zřejmě tam.
Říkáte, že rád vaříte. Děláte rodině o víkendech obědy?
Vařím doma téměř každý den. Samozřejmě během týdne až večer, když přijedu domů. O víkendech vařím obědy a večeře. Mám k tomu blízko. Možná nevíte, ale rok jsem měl ve Frenštátu bistro, kde jsem vařil.
Jen rok?
Ano, bylo to v době, kdy vznikl jakýsi boom restaurací. Vznikaly další a já po roce skončil. Rád ale na to období vzpomínám, i když mi následně přineslo řadu komplikací.
Pochlubte se, co vaříte nejraději?
Nerad dělám moučníky, jinak vařím všechno. Rodina po mě chce nejvíce hranolky a krokety (smích). Děti mají 10, 11 a 12 roků a to k tomu věku patří. Různě upravuji masa, nakládám je, připravuji s hříbky nebo s medvědím česnekem. Umím i bramborový salát. Děti mají rády rajskou omáčku a tady se musím pochlubit, že jen tu moji, ve škole rajskou jedí nerady.
Máte na rajskou omáčku nějaký zvláštní recept?
Je to recept mé maminky, ale myslím si, že je běžný. Omáčku nedělám do kysela jako ve školních jídelnách, nýbrž do sladka. Ochucuji ji klasicky novým kořením, bobkovým listem a skořicí, jen možná v jiném poměru než v restauracích.
Prozraďte mi ještě, jak strávíte letošní dovolenou. Máte rád aktivní dovolené nebo pasivní odpočinek, třeba u moře?
Kdyby to záleželo jen na mně, sbalil bych rodinu a vyrazil v obytném voze na měsíc do oblasti Tarantského zálivu v jižní Itálii, kde jsou nádherné pláže s bílým pískem připomínajícím Karibik. A já bych se tam věnoval výzkumu tamní flóry písečných dun, který jsem před čtyřmi lety začal. Na měsíc ale nemohu odjet. Takže dětem dopřeji Bešeňovou na Slovensku s termálními lázněmi, kde se dokonale vyřádí. Část dovolené strávíme v Beskydech a děti pak čekají letní tábory. Během dovolené bych se rád věnoval získávání podkladů pro knihu o ohrožených druzích rostlin Podbeskydské pahorkatiny v rámci úkolu, který jsem zadal sobě a tím pádem i muzeu. Na podzim v roce 2015 bychom chtěli vydat populárně naučnou reprezentativní publikaci s názvem „Chráněné a ohrožené druhy rostlin Podbeskydské pahorkatiny“.
Profil
Stanislav Hrabovskýse narodil 17. února 1967 v Novém Jičíně. Vystudoval gymnázium ve Vítkově a Univerzitu Palackého v Olomouci. Od roku 1993 se zabýval výzkumem květeny Moravy a Slezska a managementem chráněných území. V letech 2006 až 2010 byl starostou Frenštátu pod Radhoštěm. Od května 2013 je ředitelem Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. Z prvního manželství má dvě děti, z druhého vztahu tři potomky.