Po třiceti letech jste opustil Ostravu a odešel do pražského divadla Rokoko. Proč jste po tak dlouhé době měnil angažmá?
„Ostravu jsem nikdy neopustil. Bydlím tady, ponechal jsem si v Ostravě trvalé bydliště, mám tady svou rodinu. Jsem stále Ostravák, i když jsem se narodil v Praze, v porodnici na ostrově Štvanice. Ale zpět k otázce. Poprvé jsem měnil angažmá v roce 1993. Do pražského divadla Rokoko přešla skupina z ústecké činohry pod vedením Petra Poledňáka a protože už to byla už jeho třetí nabídka, kývl jsem na ni. Řekl jsme si, že to zkusím.“
Dlouho jste ale v angažmá v Rokoku nezůstal.
„Všechno se rychle změnilo, jinak, než jsme očekávali. Po dvou letech mě to přestalo bavit a vrátil jsem se do Ostravy. Tady mi slíbili, že na mě dva roky počkají, takže jsem přišel zpět přesně po dvou letech. Nicméně i angažmá v Rokoku jsem stále hrál v ostravském divadle, takže odchod nebyl úplně stoprocentní.“
Co se v Rokoku vlastně stalo?
„Vyměnili se šéfové, Petr Poledňák odešel a s novým šéfem jsme si nepadli do oka. Rozešli jsme se v dobrém, nehádali jsme se, ale nechtěl jsem v Rokoku zůstat.“
Bral jste tehdy odchod do Prahy jako šanci na lepší uplatnění?
„Byl to odchod za jinou zkušeností. Avšak doufání, že budete mít lepší šance, tam je vždycky. V Ostravě fungoval v minulosti dobrý rozhlas, v televizi se dělalo ročně patnáct inscenací, jenže vše se zkorigovalo téměř na nulu, takže příležitostí v Ostravě bylo opravdu poskrovnu. Musím přiznat, že v Praze má všeobecně každý herec daleko více příležitostí, ať už se jedná o televizi, film nebo dabing.“
Po nějaké době jste kývl na nabídku Švandova divadla. Neodradila vás první pražská zkušenost?
„Michal Lang v Ostravě pohostinsky režíroval Portugalii a nabídl mi angažmá ve Švandově divadle, které bylo tehdy rozestavěné. Dával dohromady soubor a já měl rok na rozmyšlenou. Jeho nabídku jsem přijal, hraji ve Švandově divadle šest let a jsem tam šťastný.“
Kde v Praze bydlíte?
„Bydlím v bytech u kamarádů.“
Četl jsem, že vás herectví okouzlilo poté, co jste shlédl v Praze ochotnické představení. Je to pravda?
„Ano, pravda to je. Jen připomenu, že nejsem z herecké rodiny, můj tatínek byl voják a maminka v domácnosti. V Bohušovicích poblíž Terezína, kde tatínek sloužil, jsem viděl ve svých šestnácti ochotnické představení Děravá škorň. Hráli tak skvěle, že jsem ještě několik dní po představení chodil po jevišti, prohlížel si kulisy a čichal k nim, protože klih mi hodně voněl. Chtěl jsem hraní vyzkoušet, zašel jsem za vedoucím ochotníků, který pracoval jako vedoucí Kovomatu. Souhlasil, pozval mě na zkoušku, jenže než k tomu došlo, zavřeli jej, protože měl manko. Neodradilo mě to a z průmyslovky jsem se přihlásil na DAMU. Nevzali mě, neboť nebrali studenty z technických škol. Musel jsem jít dělat do pražské Kolbenky a hlásil se znovu. Nakonec mě vzali až po vojně. Prostě jsem byl vytrvalý.“
S kým jste studoval v ročníku?
„Se mnou studovali Jana Březinová, Vladimír Pucholt, Zdeněk Došek, z profesorů rád vzpomínám na Miloše Nedbala nebo Vlastu Fabiánovou.“
Divadelní kariéru jste začal ve Zlíně. Měl jste na výběr nebo jste byl do Zlína přidělen?
„Původně jsem měl jít do Brna. Avšak ještě za mých studií ve druhém ročníku mě oslovil kamarád, režisér Karel Pokorný z Olomouce, že potřebuje mladého herce. Chtěl jsem dostudovat a slíbil jsem mu, že za dva roky půjdu za ním, kam bude chtít. Karel se opravdu za dva roky ozval ze Zlínského divadla. Já oželel Brno a nastoupil díky dva roky starému slibu do Zlína, kde jsem zůstal dva roky. Skvělé dva roky.“
Pak následovala Ostrava. Kdo vás oslovil?
„Šlo víceméně o náhodu. V ostravském divadle sháněli dívku, měli v hledáčku Milušku Dreiseitlovou a přijeli se na ni podívat. Já s ní hrál a nakonec vzali i mě. Do Ostravy jsem přišel v roce 1967 a hraji tady až doteď. Na zdejší divadlo nedám dopustit, vždyť tady deset let působil jako režisér Jan Kačer a jeho inscenace byly skvělé. Zajímavé je, že v ostravském divadle se nikdy neintrikovalo, proti sobě nestály žádné skupiny, jako v jiných divadlech.“
Zažil jste v divadle nějaký průšvih?
„Ten největší se mi stal ještě za studií v Praze. Hráli jsme jako studenti s herci Realistického divadla. Spolužák měl roli v Shakespearově komedii Jak se vám líbí? Na jedno představení nemohl a vyjednal s ředitelem Paloušem, který nás na DAMU také učil, že za něj zaskočím. Je to malá role, která přijde až na konec a celý děj vysvětlí. Vždy jsem se texty dobře učil, zrovna tento mi ale nešel do hlavy. Zkoušku jsem zvládl, pak přišlo přestavení a já celou dobu čekal, až přijde má chvíle. Vešel jsem na jeviště, poklekl a spustil. Při druhé větě jsem zapomněl, co následuje. Totální okno. Snažil jsem se situaci zachránit a chtěl děj vysvětlit běžnou řečí, ne ve verších, prostě logicky. Jenže jsem se nechytl a lezlo ze mně jen: nýbrž, avšak, protože. Pak už si jen pamatuji, že opona byla dole a všichni herečtí kolegové se smáli. Nejhorší bylo, že se jednalo o odpolední představení a večer jsem musel hrát znovu. Vše viděl můj profesor Stach a přišel mi poradit, abych text proškrtal a nechal v něm jen to nejdůležitější. Poslechl jsem jej, text jsem zkrátil, ono to bylo zase tak krátké, že večer měli kvůli tomu okno další kolegové.“,
Jak trávíte volný čas, když pobýváte v Ostravě?
„Hned za rohem v místě, kde bydlím, mám oblíbenou hospůdku Sonáta, kterou jsem vlastně zakládal. Do ní chodím rád. Ostrava má hodně krásným míst. Nejraději mám místa kolem Kyjovic. Dojedu tramvají na konečnou a hned jsem v lese. S dětmi jsme chodili pěšky z Kyjovic až do Poruby. Často jsme si vyšli na Landek a šli až do Bobrovníků a Hlučína, moc hezká místa jsou i v okolí Martinova.“
