Nejhůře jsou na tom lidé se základním vzděláním, u těch nezaměstnanost dosahuje 45 procent. Nezaměstnaných absolventů středních škol je kolem 16 procent. Stejně je i vysokoškoláků. „V případě, že absolvent práci nenajde, je důležité, aby nezapomněl platit pojištění. Status studenta absolventům středních škol zůstává do 31. srpna. Do této doby jim zdravotní pojištění hradí stát. Pokud v září nenastoupí do zaměstnání nebo se nezaregistruje na úřadu práce, musí se absolvent nahlásit pojišťovně jako osoba bez zdanitelných příjmů a platit minimální pojistné, které pro letošní rok činí 1080 korun měsíčně,“ řekl Milan Jelínek z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři.
Zvyšující se poptávka po pracovních místech a snižující se nabídka pracovních míst vede v některých oborech k uzavírání zcela nevyrovnaných pracovních smluv. „Setkal jsem se dokonce s pracovními smlouvami, které nezaručovaly zaměstnanci žádný příjem. Naopak v poslední době se stalo módou uzavírat pracovní smlouvy se zkráceným pracovním úvazkem a s minimální mzdou a vedle toho na stejnou práci smlouvy na základě živnostenských oprávnění. Takováto ujednání ale znamenají obcházení zákona o zaměstnanosti, a jsou proto absolutně neplatná,“ upozornil Milan Jelínek.
Absolventi škol jsou při prvním nástupu do zaměstnání lehkomyslní a velmi často podepíšou pracovní smlouvu, aniž se podrobně seznámili s textem smlouvy. „Smlouva má obsahovat ujednání o místu výkonu práce, o přestávkách v práci, o dovolené a řadu dalších ujednání, pokud smlouva neodkazuje na pracovní řád zaměstnavatele. V takovém případě by se ale uchazeč měl s pracovním řádem skutečně podrobně seznámit,“ doporučil Milan Jelínek.
Chyb, které může pracovní smlouva obsahovat, je řada, jednou z nejčastějších je datum podpisu smlouvy. V praxi se stává, že zaměstnavatel se zaměstnancem podepíšou pracovní smlouvu později než v první den pracovního poměru, což zákoník práce vylučuje. K častým chybám také dochází při sjednávání zkušební doby, kdy zaměstnavatel sjedná v pracovní smlouvě delší zkušební dobu než tři měsíce nebo šest měsíců u vedoucích zaměstnanců, což je maximální délka stanovená zákoníkem práce. „Pokud dojde ke změně pracovní smlouvy nejčastěji při změně druhu práce, dochází někdy v praxi k opětovnému sjednání zkušební doby, což je nepřípustné, protože v takovém případě nejde o založení nového pracovněprávního vztahu, ale dochází jen k jeho změně. V neposlední řadě se v pracovních smlouvách objevují ujednání o smluvní pokutě v případě porušení pracovní kázně, což zákoník práce nepřipouští,“ doplnil Milan Jelínek.
