„Podle předběžných odhadů bude potřeba pro uvedení památníku do původní podoby asi sedmdesát milionů korun. Což je částka, která výrazně překračuje možnosti města. Společně ji ale můžeme dát dohromady,“ nepochybuje primátor Miroslav Adámek, který v této věci vede i řadu jednání.
Současně s diskuzí, jak Památník Tomáše Bati navrátit do původní podoby, se rozvíjí také diskuze o budoucí funkci objektu. Zapojili se do ní i generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková a generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr. Další jednání se uskuteční ve Zlíně pod vedením zástupce ředitele Filozofického ústavu Akademie věd ČR Ondřeje Ševečka 25. července.
Památník Tomáše Bati byl postaven v roce 1933. V posledních desítkách let budova nesloužila původnímu účelu – byla proměněna v Dům umění, ve kterém nalezly zázemí Filharmonie Bohuslava Martinů a Krajská galerie výtvarného umění. Na obnovení památníku začalo město pracovat ve chvíli, kdy bylo jasné, že obě jmenované instituce budovu opustí a přesunou se do jiných prostor. „Památník Tomáše Bati je nejpůsobivějším architektonickým dílem F. L. Gahury. Je také označován za nejcennější stavbu v našem městě, má pro Zlín stejný význam jako třeba vila Tugendhat pro Brno. Proto věřím, že veřejná sbírka, kterou můžeme nazvat také Zlíňané sobě, bude mít úspěch,“ sdělil Miroslav Adámek.
Na přestavbu památníku bude moci veřejnost přispět hned několika způsoby. Jednak vložením peněz na speciálně zřízený účet, příspěvkem do pokladniček, které se objeví na různých místech Zlína nebo třeba nákupem předmětů s motivem památníku. „Podrobnosti ještě oznámíme,“ ujistil náměstek primátora Miroslav Kašný.
Proč je Památník Tomáše Bati tak cenný?
V roce 1933 byla zahájena výstavba kulturního centra, které uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty.Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně vzdělávacího charakteru,vrcholících na ose parku objektem Památníku Tomáše Bati, který zahynul v roce 1932 při letecké katastrofě.
Došlo však jen k částečné realizaci objektu Památníku a dvou studijních ústavů. I zde se uplatňoval typový skelet výrobní budovy s variabilní dispozicí etáže. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průběžnými zasklenými plochami.
Památník Tomáše Bati je podle některých historiků architektury nejpůsobivější architektonické dílo F. L. Gahury. Je moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo.
V roce 1954 byl památník přestavěn podle návrhu akademického architekta Jaroslava Staši na Dům umění a vznikly zde prostory galerie výtvarného umění a zlínské filharmonie
