Pak se tam začnou stěhovat některý pracoviště Národního památkového ústavu, takže veřejnosti bude nakonec přístupná jen knihovna a studovna a v rámci některých dalších akcí zasedací sál, případně sklepy, kde se mají konat výstavy.
Vzorová památková obnova historického domu byla dokončena po dvou letech stavebních prací. „Samotné obnově předcházela řada průzkumů, jako například archeologický, stavebně historický či restaurátorský. Jejich výsledky pak byly promítnuty do obnovy a plánovaného využití tak, aby byla naplněna náročná kritéria památkové péče uplatňovaná Národním památkovým ústavem,“ uvedla průběh prací generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková. Cílem obnovy byla záchrana a společenské zhodnocení historicko-kulturní památky včetně jejího funkčního využití.
Z historie domu
Dům „U Voříkovských“ zaujímá velkou parcelu na nároží ulic Liliová a Zlatá. Místo bylo v raném středověku frekventovanou komunikací, vedla tudy jedna z větví důležité cesty od brodu u kostela sv. Valentina k Vyšehradu. Při ní – v místě gotického kostela svaté Anny – stála již před lokací Prahy románská rotunda sv. Vavřince, následně doplněná o templářskou komendu. Kolem nich se soustředily velmožské dvorce.
Později byl význam zdejší lokality ještě potvrzen založením kláštera dominikánek a zahájením stavby konventu a gotického kostela sv. Anny na místě rotundy a komendy. V té době stál v západní části parcely dnešního domu menší dům s kamenným přízemím, který v roce 1329 jeho majitelka, Perchta z Dubé, odkázala právě dominikánkám z protějšího rozestavěného kláštera. Sestry dům zřejmě rychle přebudovaly a v novém patře z cihelného zdiva zřídily prostorný sál, který byl nejspíše dřevěným můstkem spojen s dosud dochovaným (dnes zazděným) portálkem v jižní stěně kostela sv. Anny. Dominikánky dům prodaly na počátku 15. století, kdy se po dostavbě nového kláštera stal nadbytečným.
Na místě severního křídla dnešního domu postupně vznikaly další reprezentativní prostory se sály s krby a rozměrnými okny. Jedna část domu byla dokonce roubená, což zlepšovalo tepelné podmínky bydlení. Jednotlivé objekty lze dodnes odlišit podle použití rozdílných stavebních materiálů, různých tvarů oken a zejména nestejné úrovně podlaží.
Po husitských válkách upadla sláva kláštera a také význam parcel v jeho sousedství rapidně poklesl. Dříve honosné domy sloužily kromě bydlení také k výrobě. V nově přistavovaných částech domu vznikaly místo sálů komory, kvelby či černé kuchyně, ve dvorech pak dílny. Nejdůležitější částí byl pivovar, jenž dodnes tvoří jižní křídlo domu. Prosperující pivovárečné podnikání majitelů bylo doprovázeno postupným rozšiřováním domu do většího celku postupným slučováním jednotlivých starších domů i zástavbou volných ploch parcely. Členitý organismus nového domu byl propojen chodbami a pavlačemi. Úroveň bydlení dokládá zejména nárožní objekt, který byl na počátku 17. století opatřen novým krovem s pozoruhodným uspořádáním obytné vestavby s malovanými trámovými záklopovými stropy.
Druhým obdobím vysoké společenské prestiže domu se stalo 18. století, kdy se dostal do rukou rodu Voříkovských, jehož členové byli významnými představiteli města. Pojmenování domu pochází od rytíře Jana Bohuslava Voříkovského z Kundratic, který byl pražským primátorem v letech 1700 až 1723.
Při barokní přestavbě domu byly upraveny krovy, které sloužily ke skladování materiálu či výrobků a zboží pro obchod (v severním křídle se zachoval jeřáb s výsuvným ramenem a kladkou pro lano s hákem). V patře východního a severního křídla vznikly luxusní obytné a reprezentativní místnosti s klenbami a stropy se štukovou výzdobou a nástropními i nástěnnými malbami. Rozkvět v této době zažíval i pivovar: v 1. polovině 18. století se v něm vařilo více než 110 000 litrů hořkého a kolem 40 000 litrů světlého piva ročně.
Druhá polovina 19. století přinesla proměnu fasády průčelí do Liliové ulice v historizujícím stylu i postupný zánik pivovarnického provozu. Jižní křídlo bylo postupně upravováno na nájemní byty, obchody a sklady. Po vzniku Československé republiky přeměnil nový majitel většinu původně obytných místností na kanceláře, v přízemí pak zřídil drobné řemeslnické provozovny. Po roce 1948 přešel dům pod správu státu. V suterénu a přízemí vznikly úložné prostory Státní knihovny a v horních podlažích byty pro zaměstnance. O cenný historický dům nikdo řádně nepečoval a památku poškozovaly také utilitární úpravy.
Národní památkový ústav převzal péči o dům v roce 2005. V roce 2011 získal od Ministerstva kultury finanční prostředky, díky nimž mohl zahájit přípravu obnovy a projekční práce. Celková výše poskytnuté dotace činí 148 milionů korun. Stavební povolení NPÚ získal v dubnu 2013, stavební práce pak probíhaly od května 2015 do června 2017.
