Rozpor mezi proklamacemi a realitou
Sport je v České republice dlouhodobě vnímán jako klíčový nástroj prevence sociálně patologických jevů. Politici i odborníci se shodují, že zapojení dětí do sportovních aktivit pomáhá předcházet drogovým závislostem, kriminalitě či sociálnímu vyloučení. Sport učí děti disciplíně, týmové spolupráci, schopnosti vyhrávat i prohrávat, rozvíjí jejich sebevědomí a posiluje zdravý životní styl.
„Je naprosto absurdní, že právě v době, kdy vláda vyzývá k rozpohybování národa, jsou malé sporty likvidovány. Tím se maří práce trenérů, funkcionářů i dobrovolníků, kteří roky budovali zázemí pro děti,“ upozorňuje Svatopluk Rejthar, předseda České asociace racketlonu.
Nůžky se rozevírají
Zatímco velké sporty jako fotbal či hokej dostávají každoročně navýšené prostředky v řádu stovek milionů korun, malé sporty jsou systematicky vytlačovány. Podle dostupných údajů se dotace pro fotbal a hokej během pěti let zvýšily o více než 160 milionů korun.
„Naše svazy se spokojí s bazální podporou – třeba 300 nebo 500 tisíc korun ročně,“ upozorňuje předseda České asociace racketlonu Svatopluk Rejthar. „To by stačilo na základní fungování, na tréninky juniorů, na účast na mezinárodních soutěžích. Místo toho jsme odříznuti úplně.“
Kontrast je přitom zřejmý: zatímco velké sporty dostávají desítky procent navíc, svazy, které dohromady čerpaly pouhých 0,5 % z celkového rozpočtu, byly zcela vyřazeny. „Je to paradox – stát volá po rozpohybování národa, ale malé sporty, které tuto roli naplňují, nechává padnout.“
Absurdní omezení věkových kategorií
Dalším krokem NSA, který vyvolal bouřlivou diskusi, je omezení věkového rozpětí reprezentantů. Nově mají být započítáváni pouze sportovci ve věku 12–50 let. „Tohle opatření je diskriminační,“ upozorňuje předseda České asociace racketlonu Svatopluk Rejthar. „V řadě sportů jsou špičkoví reprezentanti starší padesáti let. Vyloučit je z podpory znamená popřít realitu a znehodnotit jejich práci i výsledky.“
Právě ve střelbě, šachu, minigolfu či kynologii tvoří významnou část špičky sportovci, kteří mají za sebou desítky let zkušeností a stále dosahují světových výsledků. Rejthar dodává, že podobné opatření by znamenalo, že legendy typu Jaromíra Jágra nebo olympijského vítěze Davida Kosteleckého by nemohly být vůbec zařazeny mezi reprezentanty. „To je naprosto absurdní – stát se tak připravuje o medaile i o inspiraci pro mladší generace,“ říká.
Diskuse mezi zástupci svazů byla proto velmi živá. Malé sporty upozorňují, že podobné kroky nejenže degradují jejich práci, ale zároveň popírají samotný smysl sportu – tedy možnost soutěžit a reprezentovat bez ohledu na věk, pokud na to má sportovec výkonnost.
Zmařené naděje a demotivace
Vyřazení z dotačního systému má devastující dopad na celé sportovní komunity. Znehodnocuje práci stovek trenérů, funkcionářů a dobrovolníků, kteří roky budovali zázemí pro děti a mládež. „Nevím, jak mám dětem a jejich rodičům vysvětlit nevysvětlitelné,“ říká předseda České asociace racketlonu Svatopluk Rejthar. Podle něj je největší tragédií právě to, že se ztrácí motivace mladých sportovců, kteří se věnovali disciplínám s plným nasazením.
Racketlon přitom vychoval juniory, kteří získali tituly mistrů světa a přinesli České republice cenné medaile. „A teď jim stát říká: váš sport nemá nárok na podporu,“ konstatuje Rejthar s hořkostí. Pro rodiče je těžké vysvětlit dětem, proč jejich sport, který je naplňuje a motivuje, najednou nemá podporu.
Výsledkem je demotivace celých generací – od juniorů až po seniory. Sportovci, kteří si vybrali svou disciplínu, protože jim vyhovuje její charakter, najednou ztrácejí perspektivu. „Je to zmaření práce i nadějí. A to je pro nás nejbolestnější,“ dodává Rejthar.
Paradox proklamací
NSA sama organizuje konference o podpoře sportu, kde zaznívá, že každý sportující občan je přínosem pro státní rozpočet. Premiér Petr Fiala na jedné z konferencí zdůraznil, že fyzická aktivita občanů šetří prostředky ve zdravotnictví a přispívá k celkovému zdraví společnosti.
„Na konferencích slyšíme, jak si stát váží práce trenérů a funkcionářů. Ale realita je úplně jiná – místo podpory přichází likvidace. To je naprostý rozpor mezi slovy a činy,“ kritizuje Rejthar.
Příklady z praxe
Česká asociace racketlonu, která spojuje čtyři populární raketové sporty – stolní tenis, badminton, squash a tenis – vychovala juniory, kteří získali tituly mistrů světa a pravidelně reprezentují Českou republiku na mezinárodní scéně. „Racketlon je unikátní v tom, že děti musí zvládnout všechny čtyři disciplíny. Právě proto je pro ně obrovskou školou vytrvalosti a disciplíny,“ vysvětluje předseda asociace Svatopluk Rejthar.
Přesto byla asociace kvůli nesplnění jediného kritéria – počtu soutěží s minimálním počtem účastníků – vyřazena z dotačního systému. „Je to fatální krok. Zmařil práci desítek trenérů a dobrovolníků, ztratil naděje mnoha talentovaných juniorů,“ říká Rejthar.
Podle něj je absurdní, že svaz, který organizuje prestižní mezinárodní turnaje a přiváží medaile z mistrovství světa, je odstaven jen kvůli administrativnímu detailu. „Přitom jsme plnili vše, co NSA požadovala – práci s mládeží, reprezentaci, organizaci mezinárodních akcí. A přesto jsme byli vyřazeni,“ dodává.
Podobně dopadly i další svazy – Český svaz jógy, Česká padelová federace, Česká asociace dračích lodí či Český svaz estetické skupinové gymnastiky. Všechny dohromady přitom čerpaly zlomek prostředků oproti velkým sportům. „Tyto svazy dohromady braly jen půl procenta z celkového rozpočtu. Likvidovat je je nejen nesmyslné, ale i společensky škodlivé,“ uzavírá Rejthar.
Strašák malých sportů
Pro malé sporty se Národní sportovní agentura stala doslova strašákem. Místo podpory a ocenění práce trenérů, funkcionářů a dobrovolníků přichází administrativní šikana, zpřísňování podmínek a likvidační rozhodnutí. „Úředníci, kteří rozhodují o dotacích, nikdy nenavštívili naše akce,“ říká předseda České asociace racketlonu Svatopluk Rejthar. Podle něj nemají představu, kolik úsilí stojí udržet svaz v chodu, a přesto rozhodují o jeho budoucnosti.
Rejthar zdůrazňuje, že jde o neúctu k lidem, kteří sportu věnují svůj čas a energii. „To je neúcta k trenérům, funkcionářům i dobrovolníkům, kteří mnohdy pracují bez nároku na odměnu. A místo ocenění jejich práce přichází likvidační rozhodnutí,“ dodává.
Pro malé sporty tak NSA není partnerem, ale hrozbou. Každé zpřísnění pravidel znamená další překážku, která může vést k jejich zániku. „Místo aby agentura hledala cesty, jak malé sporty podpořit, stává se pro ně strašákem. A to je pro český sport tragédie.“
Děti jako oběti systému
Největší obětí současné dotační politiky jsou děti. Sport je učí socializaci, týmové práci, vytrvalosti, schopnosti vyhrávat i prohrávat. „Každý aktivní sportovec je přínosem pro stát,“ zdůrazňuje předseda České asociace racketlonu Svatopluk Rejthar. Podle něj právě mládež nejvíce doplácí na rozhodnutí Národní sportovní agentury.
Sport totiž dětem dává nejen fyzickou kondici, ale i hodnoty, které si odnášejí do života – tah na branku, disciplínu, schopnost překonávat překážky. Pokud jim stát prostřednictvím NSA vezme možnost věnovat se jejich sportu, hrozí, že se uchýlí k jiným aktivitám. „Pokud děti přestanou sportovat, ztratíme generaci, která mohla vyrůst v sebevědomé, zdravé a disciplinované občany. To je společenská chyba,“ varuje Rejthar.
Pro rodiče je těžké vysvětlit dětem, proč jejich sport, který je naplňuje a motivuje, najednou nemá podporu. Výsledkem je demotivace a odchod od pohybu – přesně v době, kdy stát deklaruje, že chce národ rozpohybovat. „Je to paradox – na jedné straně slyšíme proklamace o podpoře sportu, na druhé straně vidíme, jak se dětem berou jejich možnosti,“ dodává Rejthar.
Výzva k nápravě
Degradace malých sportů není jen otázkou financí, ale především hodnot. Pokud stát skutečně chce, aby děti sportovaly, aby se učily disciplíně, týmové práci a zdravému životnímu stylu, musí přestat malé sporty dusit. V opačném případě se připravujeme o generace, které by mohly vyrůst v sebevědomé a zdravé občany.
„Někde je chyba. Pokud má být cílem rozpohybovat národ, pak je nutné podporovat pestrost sportů. Každý svaz má svou komunitu, své děti, své trenéry. Likvidace malých sportů znamená likvidaci této rozmanitosti,“ uzavírá předseda České asociace racketlonu Svatopluk Rejthar.
Každý sledující tuto problematiku musí uznat, že odvolání Ondřeje Šebka z čela Národní sportovní agentury a následná slova premiéra Andreje Babiše, že „NSA se nesmí stát cestovní kanceláří“ a že peníze mají jít hlavně dětem, jen potvrzují, že systém je v krizi. Pokud se skutečně chceme vydat cestou nápravy, pak je nutné začít u základů – u férové podpory všech sportů, nejen těch největších.
Malé sporty nejsou okrajovou kuriozitou. Jsou to živé komunity, které vychovávají děti, učí je hodnotám a přinášejí medaile z mezinárodních soutěží. Jsou to právě ony, kdo dokáže oslovit široké spektrum populace a nabídnout cestu k pohybu i těm, kteří by si jinak cestu ke sportu nenašli. Pokud stát tuto pestrost zničí, zničí tím i šanci na skutečné „rozpohybování národa“.
