Od odpadu k příběhům: začátek jedné cesty
Když Jiří Vítek poprvé vstoupil na bohnický hřbitov, netušil, že se jeho život obrátí naruby. „Patnáct let jsem zachraňoval živé, teď zachraňuju mrtvé,“ říká s úsměvem muž, který se z nezištného dobrovolníka stal vypravěčem příběhů tohoto místa.
Vítek začal sám odvážet desítky tun odpadu, prosekávat bujnou vegetaci a odhalovat hroby a náhrobky skryté pod křovinami. Postupně se k němu přidávali další lidé, kteří mu pomáhali s obnovou hřbitova. Z areálu bylo odvezeno 35 tun odpadu, obnovily se cesty, vyčistilo torzo kaple a zpřístupnila hlavní osa.
Zapomenuté osudy a legendy
S postupnou obnovou přicházely i příběhy. Vítek se od pamětníků dozvídal o legendách kolem vraha Otýlie Vranské, o možném hrobu Gavrila Principa, ale i o záhadně nalezené kronice. Vrcholným momentem se stalo zjištění, že na hřbitově byl za války narychlo pohřben pilot RAF. Jeho ostatky byly později převezeny do Británie – a do Prahy tehdy přijela i Margaret Thatcherová.
Tak se z místa plného odpadků a zapomenutí stalo místo, které díky Jiřímu Vítkovi ožilo historií a příběhy, které by jinak zůstaly skryté.
Revitalizace: kaple jako srdce hřbitova
Městská část Praha 8 nyní zahájila dlouho připravovanou revitalizaci hřbitova. Prvním krokem je rekonstrukce kaple, která byla v roce 1989 vypálena vandaly a více než třicet let chátrala. Cena za dílo činí 8 245 019 Kč bez DPH, zhotovitel má na realizaci 220 dní.
„Začínáme první etapu revitalizace celého hřbitova, kde kaple je jeho srdcem, nejvýraznějším prvkem a také symbolem všeho, co tohle místo zažilo. Je správné, aby byla obnovena jako první,“ uvedl Radomír Nepil, místostarosta (ANO) a iniciátor obnovy hřbitova.
Architektura bolesti i naděje
Rekonstrukce kaple vychází z architektonické studie OHA architects. Torzo stěn bude staticky zajištěno, doplněno o chybějící části a zakryto novou konstrukcí z cortenové oceli, jejíž tvar evokuje trnovou korunu – symbol bolesti i naděje. Uvnitř vznikne stálá expozice věnovaná historii hřbitova, jeho tisícům příběhů i legendám.
„Pokud to umožní rozpočet městské části, chceme na rekonstrukci kaple plynule navázat dalšími etapami – obnovou cestní sítě, rekonstrukcí hřbitovní zdi a následně také opravou mohyly a umístěním nového kříže. Naším cílem je postupně kultivovat celý hřbitov,“ doplňuje Jiří Vítek, dnes už místostarosta (Patrioti) a strážce hřbitova.
Hřbitov bláznů: 4300 osudů
Hřbitov vznikl v roce 1909 jako součást psychiatrického sanatoria v Bohnicích. Za šedesát let fungování zde bylo pochováno přibližně 4300 lidí – pacientů, ošetřovatelek, zaměstnanců ústavu, ale i italských vojáků ze zajateckého tábora či chovanců z Tridentu během první světové války.
Po roce 1963 začal hřbitov chátrat. V roce 1984 se zde natáčela slavná scéna hromadného hrobu ve Formanově filmu Amadeus. O pět let později byla kaple vypálena vandaly. V 90. letech se z hřbitova stala soukromá skládka.
Dobrovolník, který změnil dějiny místa
„Šel jsem okolo se psem a uviděl jsem stav, který mě zasáhl. Pietní místo, kde leží tisíce lidí, bylo zničeno a zasypáno odpadem. Tak jsem prostě vzal pytle a začal uklízet,“ vzpomíná Vítek.
Jeho iniciativa přerostla v dlouhodobý projekt, do kterého se zapojily desítky lidí. Dnes se stal symbolem obnovy hřbitova. „Dnešní zahájení rekonstrukce kaple je pro mě obrovský okamžik. Po deseti letech práce dobrovolníků a letech politického vyjednávání se hřbitov konečně dočká oficiální obnovy,“ dodává Vítek.
Další kroky: cesty, zeď, mohyla
Rekonstrukce kaple je první ze čtyř hlavních kroků. Městská část připravuje dokumentaci pro obnovu cestní sítě, rekonstrukci hřbitovní zdi, opravu mohyly a instalaci nového cortenového kříže. „Náš cíl je jasný – postupně obnovit celý areál a zpřístupnit ho tak, aby si lidé uvědomovali jeho historii a vážili si těch, kteří zde odpočívají. Zároveň nechceme narušit jeho jedinečnou atmosféru. Každý zásah musí být pietní a pokorný,“ říká Nepil.
Citlivá architektura
Architekti z OHA architects volili minimální zásahy a maximální respekt. Cortenová konstrukce kaple neimitue původní podobu – naopak přiznává chybějící části a nahrazuje je soudobým prvkem. Otevřená střecha má připomínat neuzavřené příběhy, ale také naději a světlo.
Místo paměti, ne senzace
Praha 8 zdůrazňuje, že hřbitov nemá být atrakcí. „Hřbitov nemá být atrakcí. Má být místem tiché vzpomínky a pochopení. Nová kaple i další etapy revitalizace vrátí tomuto místu důstojnost, kterou si zaslouží,“ uzavírá Vítek.
Návrat důstojnosti
Příběh Jiřího Vítka ukazuje, že i jeden člověk může změnit osud místa. Z dobrovolníka se stal strážce zapomenutých příběhů, který dokázal vdechnout život hřbitovu bláznů. Dnes se jeho sen naplňuje – kaple se obnovuje, hřbitov se vrací do mapy důstojných pietních míst Prahy. A spolu s ním ožívají i tisíce příběhů, které by jinak zůstaly skryté pod nánosy zapomnění.
