Upřímně úplně nevím, co si o tom myslet. V březnu jsem velmi nadšeně kvitovala reorganizaci neziskového byznysu na Úřadu vlády ČR a následné bouchnutí dveřmi ze strany několika prominentních členů Rad vlády. Lidí, kteří byli přímo či nepřímo napojeni na ty, kterým byly následně přidělovány skutečně nemalé dotace v rámci programů, které tito členové vymysleli a prosadili.
Je skutečně přesun agendy Rady vlády pro lidská práva na jednotlivá ministerstva „armagedon“, jak píše Rakušan? Nebo se jen někdo bojí, že dojde k systematizaci a zprůhlednění všech těch vazeb a vazbiček, dlouhodobě budovaných mezi úředníky a neziskovkami, a najednou vyjdou na světlo světa „nevídané“ věci?
Setkali jste se někdy ve veřejné dopravě s otravnými komentáři, vědomým nepříjemným zíráním, vulgárními gesty či s nevyžádanými doteky? Pak jste dost možná zažili sexuální obtěžování. Dle výzkumu Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády zažila obtěžování ve veřejné dopravě každá třetí žena a každý desátý muž v Česku. Cílem nové pražské kampaně je pojmenovat, co to vlastně obtěžování je, a nabídnout přihlížejícím bezpečný způsob, jak zasáhnout.
