Jste po zápase s týmem z Lískovce. Jak se vám hrálo?
Dobře. Vždycky to je exhibice s tím, že pomůžeme dobré věci. A o to jde především. O nějaký sportovní výsledek se samozřejmě nesnažíme. V Lískovci se mi líbilo. Jinak jsem samozřejmě rád, že jsem po roce zase doma.
Na co půjde výtěžek dnešního zápasu? (Poznámka redakce: Kubina tým hrál s místním mančaftem Real Lískovec.)
V Lískovci chceme pomoci místní mládeži a dětem. Pokaždé, když někde hrajeme, se snažíme, aby peníze zůstaly v dané obci.
Kubina tým hraje už sedmým rokem. Jak vás napadla tato myšlenka pomáhat sportem?
My jsme se s klukama vždycky potkávali, zahráli si fotbal, bavili jsme se. Pak nás napadlo, že v týmu máme známá jména a že lidi náš fotbal baví. Že se vždy přijdou podívat. Tak nás napadlo, že před každým zápasem seženeme peníze, které použijeme na charitativní účely. A tak se vždycky po roce potkáváme. V týmu to jsou fotbalisté, hokejisté, jeden reprezentant házené nebo třeba majitel fotbalového klubu. Vždy se sejdeme a je to moc fajn. Navíc pomůžeme dobré věci, takže nás to těší o to více.
Vrátím se teď o několik let zpátky. Do doby, kdy jste byl malý kluk. Kdy jste začal tušit, že vám hokej půjde více než dobře?
Tak já jsem v pěti letech začal hrát fotbal a o dva roky později i hokej. Je fakt, že hokej byl vždy na prvním místě. Upoutal mě. Do patnácti, šestnácti let jsem hrál oba sporty. Hokej byl vždy první, fotbal spíše jen koníček. Mnohokrát se ale třeba stalo, že o víkendech jsem ráno hrál hokej a odpoledne fotbal v Janovicích. U fotbalu jsem pak spíše odpočíval, protože to je úplně jiný sport než hokej.
Vy jste začal hrát hokej ve Frýdku-Místku. Jak vzpomínáte na halu a celé vaše začátky?
Pamatuju si, jak vznikala hala. To jsem zrovna začínal hrát hokej. Vlastně moje hokejová kariéra začala právě tady ve Frýdku-Místku. Bylo to kolem roku 1985. Postavili krásný stadion se zázemím, které bylo na tu dobu naprosto perfektní. Bylo to úžasné trénovat v takovém prostředí. Moc rád na to vzpomínám. Mám dodnes kamarády z Frýdku, bývalé spolužáky. Vždyť jsem tady chodil i na základu do sportovní hokejové třídy.
Na jakou školu jste chodil?
Na sedmičku. Velice dobře si vzpomínám, jak kolikrát byl trénink ještě před vyučováním, pak jsme po škole šli zase na led, občas to byl záhul, ale vzpomínky mám jen ty dobré.
Nyní to vypadá, že víceúčelovou sportovní halu nahradí nějaké nákupní centrum….
No já už o tom slyšel. Haly by bylo škoda, ale záleží, jak se rozhodne vedení města. Jestli je schopno utáhnout provoz takového kolosu. Hala je sice dominanta města, ale pokud by se postavila nějaká menší, která by nebyla tak drahá a stačila by na druhou ligu, tak by to taková katastrofa nebyla. Důležité je, aby tady hokej zůstal, protože fotbal i hokej do Frýdku-Místku neodmyslitelně patří.
Když přijedete domů na prázdniny, zajdete si někam do města se pobavit?
Jasně. Každý den jsem ve Frýdku, ale na pařby. Chodíme cvičit právě do haly do posilovny. Co se týče restaurací, oblíbených mám tady více, ale asi nejraději si zajdu do pizzerie Da Capo, co je na Poříčí. Tam se moc dobře sedí a vaří tam taky dobře.
Teď v létě máte prázdniny. Od hokeje. Musíte na sobě hodně pracovat nebo se můžete ten měsíc, dva válet a relaxovat?
Po sezóně mám vždy čtyři, pět týdnů volno. Potom začne srpen, tak mi nastává opět dril, každý den, krom víkendu, mi začíná příprava, protože bez toho tréninku se to fakt nedá. S trenérem Igorem Horylem trénujeme a musím tomu věnovat opravdu hodně času, protože sezóna je dlouhá a já si nemůžu dovolit něco podcenit.
Vyjde vám čas na dovolenou? Myslím takovou, kdy se nevěnujete fyzické aktivitě a fakt jen relaxujete?
No já na typ dovolené, kdy se leží jen na pláži, fakt moc nejsem. To by mě dlouho nebavilo. Na dovolené jsem už ale byl, s manželkou a dcerou jsme byli na Bahamách, což je vlastně kousek od Floridy. Tam jsme strávili krásných deset dní, kdy jsem si fakt odpočinul. Pak jsem si tady užil pobytu u rodičů. Je skvělé, když přijedu po roce domů. Pokaždé se těším a pokaždé je to stejně úžasné. Teď už ale na dovolenou myslet nemůžu, protože mi už zase nastane trénink a příprava na sezónu.
Máte spoustu malých obdivovatelů. Co byste poradil všem těm malým hokejistům, kteří chtějí být úspěšní jako vy? Je to všechno o píli nebo musí mít i kus talentu?
No já jsem přesvědčen, že jde hlavně o píli, o snaze něčeho dosáhnout. Samozřejmě každý vrcholový sport je nesmírně obtížný. Nejen hokej, který je ale navíc i hodně fyzicky náročný. Aby mladý člověk dosáhl úspěchu, musí tomu podřídit vše. A nejen on. Musí se obětovat celá rodina. Stojí to strašné finance, podporovat dítě. Není to jednoduché. Život rodiny se točí jen kolem toho. V mém případě to ale určitě stálo za to.
Životopis:
Pavel Kubina se narodil 15. dubna roku 1977 na Čeladné. Je jedním z nejlepších českých hokejových obránců. Měří 196 cm a váží 104 kg (údaj z roku 2005). S hokejem začínal ve Frýdku-Místku, kde působil od 4. do 8. třídy. Pak přestoupil do Vítkovic. V 18 letech se vydal do USA. Do NHL vstoupil v dresu Tampa Bay Lighting a první zápas sehrál 14. března 1998 proti Chicagu. Za necelý měsíc po svém vstupu do NHL dal svůj první gól, a to v zápase proti Senátorům z Ottawy. Pavel Kubina se propracoval do první obrany a v roce 2004 získal s týmem z Floridy Stanley Cup. Když měla NHL výluku, vrátil se do týmu Vítkovic. V roce 2006 přestoupil do Toronta, posléze do Atlanty. V sezóně 2010-2011 se vrátil zpět do Tampy Bay. V roce 1999 byl Pavel Kubina členem reprezentačního týmu na světovém šampionátu v Norsku, kde dosáhl až na zlatou příčku. Tento úspěch si zopakoval o dva roky později v Německu a v roce 2005 ve Vídni. Pavel Kubina byl členem českého reprezentačního týmu na Olympijských hrách v Salt Lake city. V únoru 2006 odjel znovu reprezentovat Českou republiku na ZOH do italského Turína pod vedením trenéra Aloise Hadamczika. Loni získal spolu s českým týmem na Olympiádě ve Vancouveru bronzovou medaili. Letos bojoval v Tampě o Stanley Cup. Jen o vlásek mu unikl. Je ženatý, má dceru Terezu.
