Kdo vás přivedl k hokeji?
Táta, v mých necelých sedmi letech.
Byl také hokejistou?
Hrával fotbal. Jenže mě to táhlo více k hokeji, takže mi fotbal nenutil. I když by byl samozřejmě radši, kdybych se dal na fotbal.
Určitě jste míval před školou ranní tréninky. Bavilo vás to?
Neměl jsem s tím žádný problém. Trénoval jsem na kladenském zimním stadionu dvakrát týdně ráno od šesti do sedmi hodin. Kdybych měl dnes trénovat od šesti hodin, bylo by to horší, ale v dětském věku mi to nevadilo. Na tréninky mě vozil taťka a potom spěchal do práce do strojírny.
Vzpomenete si na svůj první extraligový zápas?
Bylo mi 17 roků. Naskočil jsem do druhé nebo třetí třetiny proti Pardubicím.
Měl jste trému?
Nervózní jsem byl, asi jako každý mladý kluk, který naskočí do takového zápasu. Na druhé straně jsem byl hodně rád, že jsem mohl hrát extraligu, což jsem si jako kluk přál. A od té doby jsem začal nastupovat pravidelně.
Porazili jste tehdy Pardubice?
Přiznám se, že nevím. Je to tolik roků… Věděl by to můj taťka, ten si vede přesné statistiky.
Z české ligy jste odešel do Finska. Tam jste se ale moc dlouho nezdržel. Proč?
To mi bylo 23 let. Co se týká životní stránky, byl jsem tam spokojený, ale po hokejové stránce to nebylo úplně ono. Ne že bych nehrál, to ne, ale neseděl mi tamní styl. V té době se mi ozval Vsetín, který hrál o špici naší extraligy, takže jsem využil jejich nabídku. Přišel jsem do Vsetína a získal s ním mistrovský titul.
Finsko bylo vaše jediné zahraniční angažmá. Nedostal jste jiné nabídky ze zahraničí?
Pár nabídek přišlo, mohl jsem hrát třeba v Rusku, ale dal jsem přednost naší lize. Tady se cítím líp.
Jak došlo k tomu, že jste začal hrát za Vítkovice?
V roce 2001 začal mít Vsetín finanční problémy. V té době se mi ozvaly Vítkovice, takže jsem jejich nabídku přijal.
Napadlo vás tehdy, že tady budete tak dlouho hrát? Jakou jste měl tehdy představu o době, kdy budete za Vítkovice nastupovat?
Nastupoval jsem v rozehrané sezóně a smlouva byla do konce sezóny s možností ji prodloužit o dva roky. Přál jsem si ve Vítkovicích zůstat ty dva a půl roku. Nakonec to dopadlo tak, že už tady hraji třináct let.
Uvažujete o tom, že ve Vítkovicích zůstanete i po ukončení kariéry?
Jako hráč jsem si přál zahrát si ještě za Kladno, ale nevím, jestli se toho dočkám. Ve Vítkovicích jsem spokojený. O budoucnosti zatím nepřemýšlím. S manželkou jsme uvažovali, že se po skončení hráčské kariéry vrátíme do Kladna, kde máme rodiče a příbuzné, ale člověk nikdy neví.
Je vám šestatřicet. Do kolika let chcete hrát hokej?
Nekoukám na věk. Pokud budu mít co dát mužstvu a hokej mi půjde, chci hrát. Nedá se říct, jestli člověk může hrát do 37 nebo 41 let. Věk neřeším. Důležité je, že o hráče musí být zájem.
Zajímalo by mě, co byste dělal, kdybyste nehrál hokej?
To je hodně těžká otázka. Vůbec si nedovedu představit život bez hokeje. Mám maturitu na strojní průmyslovce, jenže šlo vlastně o hokejovou školu. Nedokážu odhadnout, jestli bych dělal někde v průmyslovém podniku. Fakt nevím.
Takže až jednou skončíte jako hráč, zůstanete u hokeje jako manažer nebo trenér?
Samozřejmě u hokeje chci zůstat. Mám trenérskou licenci C, kterou hráči dostávají za odehrané ligové zápasy, a určitě se přihlásím na studium skupiny B.
Za reprezentaci jste odehrál 27 zápasů. Který z nich byl nejpovedenější?
V Euro Hockey Tour jsme hráli v Liberci proti Finsku. V nájezdech jsem překonal brankáře a rozhodl tak o naší výhře.
Na mistrovství světa jste ale nikdy nejel. Mohla za to zranění?
Ani ne. Po pravdě řeknu, že jsem asi nikdy nebyl v užší nominaci na mistrovství světa. Zranění v tom nehrála roli.
Co byste si v hokeji ještě přál dokázat?
Mám sen zahrát si ještě jednou s Vítkovicemi finále play off.
Třikrát jste získal s Vítkovicemi stříbrné medaile. Jak moc toužíte po titulu?
Samozřejmě, bylo by to skvělé. Prvním krokem je ale postoupit do play off. Letos jsou v naší extralize všechny týmy hodně vyrovnané, lepší kádr mají Sparta, Třinec a Plzeň. To jsou hlavní favorité. Ostatní se budou prát o postup. Sezón je dlouhá a ta může smazat rozdíly ve výkonnosti. V play off rozhodují maličkosti a postoupit může každý.
Můžete srovnat život v Ostravě a Kladně?
Ostrava je oproti Kladnu strašně velké město. Kladno nemá tolik možností na vyžití jako Ostrava, ale na druhé straně je odtamtud blízko do Prahy. A tam je těch možností hodně.
Jak trávíte volný čas?
Ve volnu se věnuji dětem. Mám šestiletého a desetiletého kluka. Často jezdíme na Olešnou do Frýdku-Místku, kde jsou cyklostezky. Kluci se tam vyřádí na in-line bruslích. Občas zajedeme za známým, který má ve Frenštátu pod Radhoštěm kolibu. S dětmi chodíme často do multikina, hlavně na 3D filmy. Než jsme měli děti, bydleli jsme s manželkou v centru a chodili venčit psa do Komenského sadů. Dnes, když mi někdy zůstane nějaký volný čas, zajdu si na golf do Šilheřovic, na Čeladnou nebo Ostravici.
Kdyby za vámi přijela návštěva z Kladna, co byste jí v Ostravě ukázal, kam byste jí vzal?
Když za mnou přijeli rodiče, provedl jsem je celou Ostravou, od Poruby po centrum. Na Kladně se o Ostravě hovoří jako o nehezkém černém městě. Hodně je překvapilo, jak je tady krásně a že město není černé, ale spíše zelené. Známým se zase hodně líbilo historické centrum Ostravy.
Sportují vaše děti?
Oba kluci hrají hokej.
Takže je vozíte ráno na tréninky?
Vozí je manželka. Někdy přijedu ze zápasu až k ránu, takže bych ranní vstávání nezvládl. Tréninky jim začínají o půl sedmé.
Zajdete si se spoluhráči po tréninku na pivo?
Kluci si jdou po tréninku občas někam sednou, ale na kafe. My starší a ženatí pospícháme domů. V reprezentační pauze se ale vždycky domluvíme a na pivo si všichni zajdeme. Teď v listopadu chystáme společnou akci.
Prozradíte jakou?
Založili jsme malou tradici… Masér má známého, který v Porubě u svého domku chová prasata. Během listopadové reprezentační pauzy se tam všichni sejdeme a pomáháme se zabijačkou. Odvážnější kluci drží prase, když se střílí, já odstraňuji štětiny nebo plním jitrnice. Pak vše zkonzumujeme, od ovaru přes jitrnice po maso.
Profil
Jiří Burger se narodil 8. května 1977. Absolvoval střední průmyslovou školu v Kladně, od roku 1994 hraje extraligovou soutěž. Za českou reprezentaci odehrál 27 zápasů. V roce 2009 se stal členem Klubu hokejových střelců, když dosáhl mety 250 gólů v extralize a reprezentaci. Od roku 2001 hraje za tým HC Vítkovice, s nímž třikrát skončil v extralize druhý. Mistrovský titul získal se Vsetínem v roce 2001. Je ženatý a má dva syny, kteří se rovněž věnují hokeji.