Sedíme v hospodě ve Frýdku-Místku, včera jste hrál na místní akci Sweetsen fest. Co vás pojí s tímto městem?
„Něco velice jednoduchého- narodil jsme se tu. Nejprve jsem žil v Místku, pak jsme se natrvalo přestěhoval do Frýdku. Teď ale střídavě bydlím tady a pak v Brně, kde jsem vystudoval. No a v létě navíc ještě přebývám na chalupě v Beskydech. Sem jezdím hlavně za rodinou.“
Aha, takže za ženou, dětmi….. .
„Ne ne, ženatý ještě nejsem a děti taky nemám. Docela dlouho jsem studoval. Na Janáčkově akademii jsem vystudoval dvě fakulty, divadelní a hudební. Teď je u mě na prvním místě hudba, takže jsem zodpovědný a se zakládáním rodiny zatím nespěchám.“
Takže fanynky mají šanci. Jak na vás reagují? Stane se, že třeba přiletí na pódium kalhotky nebo něco podobného?
„Naštěstí mám inteligentní publikum, takže na mě žádné prádlo nehážou. Na naše koncerty chodí lidé snad všech věkových kategorií, a to je moc dobře. Jinak ale mám přítelkyni, takže zadaný už jsem.“
Vraťme se ke Sweetsen festu. Hrajete na něm snad pokaždé. Akce se vám tedy líbí?
„Je to perfektní festival. Byl jsem už u jeho prvního ročníku, kde jsme hráli my a Prouza. Pak se to postupně rozrůstalo do dnešní podoby. Moc se mi líbí myšlenka akce, podpořit místní hudebníky a dát jim možnost zahrát si před publikem. A to není všechno. Festival slouží i jako místo, kde se schází přátelé, kde se seznamují spolu i samotní hudebníci. Slogan Frýdek-Místek sobě je naprosto výstižný. Tak to totiž opravdu je.“
Vy ale začínající hudebník zdaleka nejste…ostatně, jak a kdy jste vlastně s muzikou začínal?
„To vím naprosto přesně. Byly mi čtyři roky a začínal jsem s dechovkou. Ne, nesmějte se. Moje první hudební projevy byly u dechovky, a to u nějakého prvomájového průvodu. Stáli jsme na chodníku a já dirigoval. Pak jsem doma, kdykoliv v televizi dechovka hrála, vytáhl švrdlák a vařečku a dirigoval jsem a dirigoval… . Pak jsem si u rodičů vyprosil malé plechové housle. Skřípal jsem na nich, naši mi je vždycky zabavili, protože se to nedalo poslouchat. No a pak mě raději přihlásili do lidušky na housle. V osmé třídě jsem přešel jsme na violu. Tu jsem začal studovat na konzervatoři v Ostravě. Po půl roce jsem ale zběhl k herectví. No a po maturitě jsem jel do Brna. Ale to už znáte.“
No a co ta dechovka? Stále ji máte tak rád?
„Například balkánská dechovka je úžasná. Ale ta klasická, česká, po pravdě, ani mě moc nebere. Nelíbí se mi ten způsob zpěvu ve stylu Eva a Vašek. Radši mám cimbálku.“
Když ještě zabrousím do vašich pubertálních let, co jste tehdy poslouchal?
„Měl jsem rád folk. Jezdíval jsem na hory, trampoval jsem. Folk jsem hrál i poslouchal. Na druhou stranu se mi ale líbily i jiné styly. Poslechl jsem si Depeche mode i Nirvanu. Samozřejmostí byla vážná hudba. Vždyť jsem ji studoval.“
Dneska jste známý tím, že hrajete World music. Jak jste se k tomu dostal?
„Určitě přes folk. Dostal jsem se ke sbírce valašského básníka Ladislava Nezdařila. Líbilo se mi, jak dokáže spojit tradici s moderní poezií. A napadlo mě, že by něco podobného šlo udělat také v hudbě. Vzít tradiční píseň a pojmout ji s moderními prvky. Ve světě to začínalo být hodně populární. U nás se něčeho podobného dotkl například Vlasta Redl s Hradišťanem. Tak jsem se dostal k World music.“
Při vystupování máte na sobě rifle a jakousi vyšívanou halenu…. .
„To je přesně ten symbol. Dole rifle, nahoře tradiční kroj. To je to spojení tradice s modernou.“
A co tak tradiční folklor se vším všudy?
„Nemám moc rád takový ten pódiový folklor bez tradice. Ale moc se mi líbí Horňácké dny, na které jezdívám. Tam je folklor součástí života. Každá dědina tam má svůj styl, který na tom svém festivalu představuje. Není to žádná umělina. Tam tím folklorem lidé skutečně žijí.“
Jezdíte po festivalech, koncertech. Co si pouštíte v autě za hudbu?
„Tak to je různé. Třeba teď tam mám bulharské sbory, což je naprosto dokonalá záležitost. Jinak si ale pouštím cokoliv. Třeba metal. Poslouchám každou dobrou muziku. Na žánru nezáleží.“
I metal? To bych do vás neřekla
„Dělám jedné metalové kapele produkci. Takže si jejich hudbu poslechnu. A není to vůbec špatné. Třeba jsem s nimi byl na jednom metalovém festivale ve Zlíně. Zahrál jsem si s nimi jako host a bylo to super. Spojili tvrdou metalovou hudbu s cimbálovkou a lidi to vzali. Líbilo se jim to.“
Je sice léto a doba festivalů, jaké ale máte krom nich nejbližší plány?
„Momentálně musím dobetonovat zeď na chalupě (smích). Ale ne, vážně, teď jsou opravdu ty festivaly a koncerty. S kapelou jedeme do Estonska na jeden tamní velký festival. V srpnu pak máme šňůru po Maďarsku.Už se moc těšíme. Je moc příjemné jezdit po Evropě a poznávat tamní kultury. V září pak chystáme vydání reedice naší druhé desky Do kamene tesané aneb ONDRÁŠ, která je už vyprodaná. Přidáme nějaké bonusové písničky a ty staré předěláme.“
A co vaše cíle? Jaké máte hudební sny a přání?
„Nekladu si žádné vysoké cíle. S kapelou se nám daří, ale klidně by mohlo být i líp. Naše hudba je teď naštěstí v kurzu. Písně o zbojníkovi Ondrášovi, který nedal spát frýdeckým pánům hrajeme i mimo republiku a ohlasy jsou moc dobré. Dostali jsme Anděla, (ocenění Akademie populární hudby v roce 2006 v kategorii world music za desku Poplór) což bylo velice příjemné, obzvláště když v naší kategorii byli moc kvalitní muzikanti, jako třeba Gipsy. A z toho mám fakt velkou radost. V budoucnu bych si chtěl moc zahrát na velkém festivalu, který dělá Peter Gabriel. Ale jsem spokojený, daří se nám dobře.“
A co takový Slavík? Neláká vás?
„Ne, tak o toho skutečně nestojím.“
Tomáš Kočko je písničkář, zpěvák, skladatel, divadelní režisér a badatel v oblasti původní moravské a slovanské umělecké tvorby, historie i religionistiky. Se svou skupinou patří ke špičce naší world music. Inspiruje se moravskou tradiční hudbou. V zahraničí je kapela řazena do prostoru mezi švédské Hedningarna a maďarské Muzikász. V ČR se jí dostalo přízvisek jako beskydské Chieftains či moravské Jethro Tull. Tomáš Kočko pak bývá zhusta označován jako valašský Pavlica.
Jeho hudba zní přímočaře, má výrazné melodické linky a rytmické figury, s prvky rocku, folku a jazzu. Tomáš Kočko & Orchestr vystupoval na mnoha významných českých i zahraničních festivalech world music. Na svém kontě má šest CD. Tomáš Kočko studoval na Státní konzervatoři v Ostravě. Byl přijat jako violista, ale po roce přešel na obor hudebně-dramatický. Po maturitě studoval na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění ateliér muzikálového herectví a poté nastoupil ke studiu operní režie na Hudební fakultu JAMU u profesora Václava Věžníka. Coby muzikálový herec hrál v pražské produkci rockové opery Jesus Christ Superstar apoštola Jana, v muzikálech Hair, West Side Story, Babylon a Legenda. Spolupracuje s několika divadly. Naposledy s Švandovým divadlem v Praze, kde psal scénickou hudbu k Lermontovově Maškarádě v režii Radovana Lipuse. Je spoluautorem hry Těšínské nebe, které uvedlo divadlo v Českém Těšíně. Nyní připravuje režii a hudbu pro divadlo Radost v Brně.