Autorova kolekce ve foyer nese stejný název, navíc však obsahuje i podtitul ZNOUZECTNOST. Zahrnuje také obrazy z dřívějších let, které barevně a tematicky korespondují s těmi novějšími.
Tomáš Komínek, který v Městském divadle Zlín pracuje jako inspicient, má s divadlem jako takovým nemálo společného. Nejenže je manželem herečky Tamary Komínkové, sám spolupracuje se zlínskou Malou scénou jako výtvarník a herec a má praxi ve výrobě divadelních a filmových dekorací. Jeho autorská tvorba vzešla právě z těchto pracovních zkušeností. Kromě obrazů vytváří také kresby do časopisů či třeba dřevěné plastiky.
Dvacítka děl umístěných ve velkolepém divadelním foyer vznikla téměř celá ve sklepě Baťova půldomku, ve kterém malíř bydlí se svou rodinou. Malování považuje za terapii a každý jeho obraz je podle něj ušetřená hodina u psychologa.
„Hlavním motivem je pro mě nutnost vyjádření. Každý obraz vznikl na podnět nějakého pocitu,“ říká o své tvorbě Tomáš Komínek, mezi jehož nejčastější témata patří vztahy mezi lidmi, zejména mezi mužem a ženou, a to v různých obměnách. „Kolikrát mě napadne nejdřív název a podle něj vytvořím obraz. Často je to třeba i kus nábytku či nějakého materiálu, který ve mně vyvolá námět sám o sobě,“ dodal.
Své výtvarné práce připravuje ze zbytků skříní, polic, dveří a všeho, co by za jiných okolností bylo určeno k likvidaci. Ve foyer zlínského divadla visí například plátno nazvané Čekání na anděly – obraz, který autor vytvořil z vyřazené dekorace z představení. Je to jediné plátno, ostatní díla jsou ze sololitu či překližky.
Výstavu ve foyer doplňuje i interaktivní obraz postavený volně v prostoru. Jmenuje se Rok co rok stejné stáří a zobrazuje starší dámu, která sedí v pokoji a dívá se ven z okna. Právě to, co je venku za oknem, mohou diváci Městského divadla Zlín sami zvolit – otáčecím kolečkem upevněným zezadu artefaktu mohou nastavit, zda se žena bude dívat na jarní, letní, podzimní či zimní krajinu.
