Německo se necelé dva měsíce po předčasných volbách dočkalo nové vlády. Tvoří ji koalice dvou tradičních stran, vítězných křesťanských demokratů (CDU/CSU) a dosud vládnoucích sociálních demokratů (SPD), kteří během voleb skončili až na třetím místě. Na základě vládní dohody se spolkovým kancléřem 6. května tohoto roku stane lídr křesťanských demokratů Friedrich Merz.
Nejzásadnější výstup z jednání rady tohoto týdne? Změna původního názvu Terminál Smíchov na nový název Nádraží Smíchov. Tento “úspěch” možná bude tím jediným, kterého se od současné koalice dočkáme. Pod vedením SPOLU, STAN a Pirátů je totiž Praha už dva roky v klinické smrti.
Pirátská strana odešla z vlády. Údajně kvůli „fialovým kmotrům“ a „velkým klukům“ z ODS. Máte ale také ten pocit, že stále něco nesedí? Jako kdyby něco nebylo v pořádku? Nejste sami. Piráti jsou stále v koalici s „velkými kluky“ z ODS v Praze. Je to chyba matrixu? Nebo kdy tedy Piráti plánují odhlasovat na svém fóru odchod z koalice z hlavního města?
Načítaní obsahu...
Zase jednou jsem v sobotu oddával. Asi jsem to neměl dělat, od té doby mám strach. Vedoucí matrikářek a jeho zástupce mně vysvětlili, že při sňatku jako oddávající vykonávám tzv. přenesenou působnost (státní správu). Byli v Brně na školení a tam se to dozvěděli. No, vůbec mě tím nepotěšili.
Rozvodové peripetie manželů Brzobohatých nabírají na pikantnostech z jejich osobního života. Taťána Kuchařová podle rozvodových dokumentů posílala svého manžela na vyšetření, aby se zbavil svých „dědičných homosexuálních úchylek“. Údajně po ní požadoval zvrhlé sexuální praktiky, kdy se převlékal do ženských šatů.
Asi nejsem sám, kdo moc nechápe zmatené (ne)rozhodování zastupitelů hl. m. Prahy. Jednou tak, podruhé jinak, jednou jeden (jedna) za tu stranu, pak za druhou a někdy i za třetí, čtvrtou, a dokonce i za pátou. Celé mně to připomíná starou dětskou hru „Král vysílá svoje vojsko“.
Představte si, že přijdete do divadla, kde si dopřejete menu o několika chodech a ještě se můžete stát součástí hry. Nemožné? Kdepak, přesně takhle vypadají improvizovaná představení souboru My kluci, co spolu chodíme s názvem Hostina. Jak hra vznikla, co při ní diváci mohou všechno zažít a proč zatím vzduchem nelétala koblihy, to Naší Praze prozradil autor námětu Hostiny Lukas Blaha Bliss.
Uplynulých 15 let, kdy jsou v rámci podnikatelských soutěží Firma roku a Živnostník roku vyhlašovány také výsledky ankety Absurdita roku, ukazuje, že stát je skutečně stále nepoučitelný. A kdo v této anketě vyhrál letos? Jaká věc nebo aktivita státní správy je tou vítěznou, a tedy nejabsurdnější?
V únoru nás čeká magické a podle numerologů i šťastné datum 22. 02. 2022, kterého by lidé měli využít. V prvé řadě se nabízí uzavření sňatku. Radnice Prahy 8 proto připravila mimořádný oddací den v Obřadní síni Libeňského zámku.
Načítaní obsahu...
Už více než pět let se Ing. Mia Gebauer (27) účastní v roli profesionální fotografky svatebních obřadů. Sleduje, jak se postupně mění trendy, a to, co bývalo před lety nepsaným svatebním zákonem, je dnes už téměř zavátou historií…
Když jde o svatby, jsou Češi střídmější, drží se tradic a dávají přednost svatebnímu obřadu v Česku před zahraničím. Většina párů ale na svém velkém dni nechce šetřit a do svatby je ochotna investovat minimálně dva průměrné platy. Mladí lidé se přitom kvůli svatbě nechtějí zadlužit a mnozí na své ano čekají, dokud se jejich finance nestabilizují. Průměrný věk novomanželů se tak v současnosti pohybuje kolem třiceti let.
V Česku se ročně rozhodne uzavřít sňatek kolem 40 tisíc párů. Počty sňatků, které ročně uzavřeli obyvatelé České republiky, se od 90. let minulého století snížily o polovinu. Lidé se častěji rozhodují pro „život na psí knížku“. Zpravidla společný život bez svatby volí lidé ve větších městech a s vyšším vzděláním. Je to pro ně ale výhodné?
V loňském roce uzavřelo v Česku sňatek přes 40 tisíc párů. Ty, které to čeká letos, mají nejvyšší čas začít s přípravami. Téměř 80 procent budoucích novomanželů si své „ano“ řekne během letních měsíců. Vhodné prostory se ale rychle plní, ty nejpopulárnější jsou i rok dopředu zadané.
Nově zrekonstruovaný Vršovický zámeček téměř po dvanácti letech opět přivítá svatebčany. V sobotu si poprvé vyzkouší novou obřadní síň s unikátními prvky snoubenci, kteří zde uzavřou první sňatek. „Zájem o novou obřadní síň není jen ze strany novomanželů, ale i manželských párů, které zde chtějí uspořádat své jubilejní svatby. Už se nám přihlásil i pár, který uzavíral své manželství před desítkami let ještě ve staré obřadní síni Vršovického zámečku,“ popsal zájem starosta městské části Praha 10 Bohumil Zoufalík, který zároveň bude prvním oddávajícím v nové obřadní síni.
Jeho život je jedno velké dobrodružství a drama. Neváhal vstoupit do neprobádaných končin světa, strach mu nenahnaly divoké šelmy, nebál se nacistů ani komunistů. Ti mu nakonec ublížili nejvíc. To když byl po únorovém puči nucen emigrovat a nechat v Československu dvouletou dceru, kterou pak dvacet let neviděl. Přesto, jak sám říká, nikdy neohýbal hřbet. I v devadesáti letech jsou jeho názory stejné: „Ti samí lidé, kteří po válce zavraždili moje kamarády, tady pořád sedí. Jsou všude, nikdy neodešli," říká Leopold Pospíšil a podává mi papír: „Tohle by se v novinách mělo otisknout, protože už to skoro nikdo nezná! To je zákon, že komunisti jsou vrazi a zločinci!" Jakmile opustíme vážná témata, je z něj vtipný a zábavný společník, u jehož historek se smějete skoro nepřetržitě.
