Dnes se opět odehrajete vaše improvizované představení Hostina, při kterém diváci skutečně jedí. Co jim na dlouhou tabuli servírujete?
Servírované menu konzultujeme s našimi kuchaři, které už léta známe. Připravují catering a akce pod jménem „Na ohni a kouři“. Jsou velice hraví a pro nás je zásadní, že mají velmi kladný vztah k divadlu. Snažíme se udržovat menu tak, aby bylo opravdu sezónní, takže máme konzultace před každým hracím blokem a občas se něco změní: naposledy byla hrášková kanapka s humusem, dýňová polévka, krůtí roláda s kaštanovou nádivkou nebo vege varianta smažený květák, a na konci dezertíček. Myslím, že hlavní ingrediencí naší dlouhé tabule je možnost být konfrontován s hercem/improvizátorem nablízko, vidět a prožívat s ním chvíle napětí, ztracenosti a krystalizujících nápadů, které jsou nedílnou součástí improvizace.
U h(H)ostiny neplatí pravidla stolování. Co si pod tím máme představit, třeba bitvu s koblihami?
Stolování jako takové pro nás bylo téma už od začátku. Myslím tím to, kolik rituálů a formalit je občas spojeno s takovou jednoduchou činností, jako je stravování. A jak se vlastně z něčeho tak jednoduchého dělá společenská událost, rituál, který má jakási pravidla. To se často střetává s našimi ulítlými nápady. Často hrajeme na stole mezi nádobím a občas se i nějaký zbytek jídla, co divák nechá na talíři, stane rekvizitou. K bitvě s jídlem ale zatím nikdy nedošlo (úsměv).
Tento netradiční koncept divadelního představení je čistě váš nápad, nebo jste se inspirovali v zahraničí?
Myslím si, že nápad spojit gastronomický zážitek s divadlem už je tady delší dobu, jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Pro nás ale bylo stěžejní najít tvar hostiny, u které bude nějaká struktura, ale zároveň bude dostatečná volnost na improvizaci, hru a spontánnost. „Téma“ dané hostiny se krystalizuje opravdu až před diváky: hráli jsme už kar, narozeniny, coming out party nebo rybářskou svatbu po třiceti letech. Co se týká inspirace, na prvopočátku byl francouzský filmu Velká žranice a pak od Petra Greenawaye film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Oba filmy jsou velmi nadčasové a obzvlášť Greenawaye film nás uchvátil svou vizualitou a silou prostředí jak kuchyně, tak prostoru, kde se jí. Jsou to světy plné kontrastů, ale zároveň si každý z nás dokáže vzpomenout na nějakou hostinu nebo oslavu. Takže je to pro nás velmi osobní téma.
S jakým ohlasem se Hostina setkala a kdy a jaké nezapomenutelné představení jste odehráli?
Zatím se Hostina setkává s velmi kladnými ohlasy. Lidé se nás často ptají, kolik z toho je předem připravené a kolik je improvizace, což nás jako improvizátory velmi těší. Tím, že je každé představení jiné, máme i diváky, kteří viděli už třeba tři reprízy. S těmi se pak rádi bavíme o tom, co bylo jiné, jak je každá konstelace nás i diváků hodně odlišná. Nezapomenutelné je skoro každé představení, je to takový zvláštní adrenalin vidět sebe i kluky jak tancujeme, hrajeme, servírujeme a do toho se snažíme uplést nějaký příběh nebo situaci, která dává opravdu smysl. Naposledy se nám (náhodou) stalo tohle – dohráli jsme zrovna Hostinu o 30. výročí svatby, byl to sňatek rybáře s kaprem, a jejich druhé seznámení bylo v nějaké rozkvetlé zahradě. Půl hodiny po skončení představení se náhodou jeden z nás koukne na knihovnu, která je v Jatkách, a tam najde knihu nesoucí název Kapři v kvetoucích trnkách po třiceti letech. Nebo něco podobného. Zůstali jsme stát s otevřenou pusou, takové náhody se můžou dít jedině v tomhle šíleném světě! (úsměv)
Nepřipravujete podobné představení třeba pod názvem Chlastačka?
(hahaha) Nebudu říkat, že nás to nenapadlo, zatím ale s Chlastačkou chceme počkat. Myslím, že naše játra už i tak dostávají zabrat. S kluky je skvělé, že jsme spolu opravdu často a intenzivně a tak se nové nápady neustále vyvíjejí. Zatím je to pod pokličkou, ale chystáme dvě nové inscenace. Můžeme prozradit, že na letošek máme ambice jít trochu jiným směrem. Chceme najít nějaký tvar, který bychom hráli pro děti a na to se hodně těšíme! A ten druhý bude trochu odvážnější a zatím nese pracovní název inspirovaný jednou naší volnou improvizací: Poslepu a Donaha!
