Pocházíte z herecké rodiny, připadalo vůbec v úvahu, že se stanete něčím jiným něž hercem?
Herectví bylo v podstatě až na posledním místě, byl jsem úplně normální kluk.
Takže jste měl klasické chlapecké sny stát se popelářem nebo kosmonautem?
Musíte si uvědomit, v jakém roce jsem se narodil, Gagarin vyletěl až v 60. letech. Já chtěl být tím popelářem, námořníkem nebo pirátem.
Po absolvování DAMU jste dostal angažmá v Národním divadle, kde už jste rok před tím hostoval. To ale není moc běžné, že studenti DAMU hrají hned v Národním divadle….
To je správná otázka, protože do té doby vlastně studenti DAMU hostovali v Národním divadle v epizodách, ale já už jsem tam dostal velké role. To ale neznamená, že jsem tam chtěl jít nebo, že jsem počítal s tím, že tam zůstanu, to ani náhodou. Já jsem si myslel to, co si myslím až do dneška, a sice že do Národního divadla by se měl člověk dostávat jako hotový herec. Tehdy ale potřebovali mladou krev, tak šáhli po mně.
Národnímu divadlu jste zůstal věrný do roku 1993, proč jste odešel?
Na to se těžko odpovídá, protože já na Národní dovadlo nedám dopustit, tedy na budovu. Když jsem se dostal na jeviště, byl jsem tím divadlem úplně oslněn, tím pádem já na něj nikdy nezanevřu. Když jsem odcházel, byla prostě taková situace, bylo lepší začít pracovat jinde.
Potom jste neodešel do angažmá, ale byl jste na volné noze…
Prošel jsem divadly Rokoko nebo Karlín. Hostoval jsem tam v té době často, takže bylo výhodnější podepsat smlouvu.
Kde vás teď mohou čtenáři vidět?
V Rokoku, v divadle ABC, na Brodway a v Karlíně. Teď vznikla nová společnost On stage, kde hrajeme Columba. Každý si myslí, že nejdříve vznikl seriál a pak až divadelní hra, ale je to naopak. Nejdříve byla napsána divadelní hra a ta měla takový úspěch, že se na to konto začal točit seriál.
A vy hrajete přímo Columba?
Nene. Já se příliš Columbovi nepodobám, toho hraje skvěle Pepík Laufer a alternuje s Dádou Gondíkem. Já hraju vraha.
V seriálu se nikdy neobjeví paní Columbová, uvidíme jí na divadelních prknech?
To se nechte překvapit, přijďte se podívat.
Vaše nevlastní sestra (pozn. red. Jana Štěpánková) je také herečka, hráli jste někdy spolu?
Strašně mě to mrzí, ale vlastně nehráli. Jednou jsme sice společně hráli, ale to byl v podstatě takový zvláštní šok, protože to bylo ještě, když jsem byl na škole a zaskakoval jsem v divadle S. K. Neumana ve hře Všechno je v zahradě a tam jsem hrál sestře syna. To bylo naše jediné setkání na jevišti, ale moc bych si přál si s ní zahrát.
Je horší hrát se sourozencem, je to v něčem snazší?
Mně by to lákalo, protože vždycky je příjemnější, když děláte divadlo s lidmi, se kterými si rozumíte.
Se sestrou jste ale oba pracovali na seriálu Nemocnice na kraji města po 20 letech. Tam jste se nepotkali?
Já tam hrál takovou okrajovou roli a bohužel jsme se nepotkali, já hrál jinou rodinu.
Vy jste v lékařském prostředí zůstal, hrajete v Ordinaci v růžové zahradě. Dočetla jsem se, že by vaše postava měla skončit.
Na to já vám nemůžu odpovědět, to je na autorech. Pro mě je to krásná zkušenost, je tam příjemné prostředí, vynikající tým a já tam zatím pracuju pořád.
V Ordinaci často používáte odborné lékařské výrazy, víte vždycky, co znamenají?
Já jsem z těch, kteří se vždycky ptají, protože nejhorší je, když nevíte, co říkáte. Tím, že jsou to jenom latinské názvy, tak je pravda, že to se musíte naučit perfektně. Nejhorší je, když přijde poradce a pět minut před záběrem vám řekne, že se to říká jinak a vy se to musíte ve chvilce naučit tak, aby to vypadalo, že je to pro vás úplně přirozené.
Vrátím se ještě k začátkům vaší kariéry, já si vás pamatuji z pohádky Zlatovláska, jak na natáčení vzpomínáte?
Dá se říct, že na to vzpomínám jako na každé jiné natáčení. Nikdo nikdy neví, jak to dopadne a my jsme tehdy vůbec netušili, že se z toho stane kultovní pohádka. Je tam nádherná hudba, kterou napsal Angelo Michajlov, a já to dělal rád.
Pro vás to ale nebylo úplně obyčejné natáčení, protože jste tam poznal svojí paní?
My jsme se znali tři nebo čtyři roky před tím. Celou tu dobu jsme spolu pracovali jako normální kolegové a pak přišla Zlatovláska a bylo to.
Pohádky provázejí v podstatě celou vaši hereckou kariéru…
Ano. A vůbec si na to nestěžuji, protože je to jedno z nejkrásnějších témat, které znám. Nikdo z nás neviděl živého vodníka nebo černokněžníka, ale každý, když zavře oči, tak nějakou představu má a v tom je ta neuvěřitelná fantazie.
I nyní pracujete na pohádce České televize Tajemství staré bambitky, prozradíte čtenářům něco o vaší roli?
Ve Zlatovlásce jsem hrál kuchtíka a teď hraju kuchaře, takže jsem v podstatě povýšil (smích). Byla to krásná práce.
A na koho kromě vás se v pohádce můžeme těšit?
Prince hraje Tomáš Klus, mně hraje partnerku Vilma Cibulková, s nimi jsem se potkával nejčastěji a pak je tam plejáda opravdu skvělých kolegů.
Přejdu teď k místu vašeho narození, vy jste se narodil v Praze, kde přesně to bylo?
Já jsem se narodil na jednom z nejkrásnějších míst Prahy, na Vinohradech. Blízko Lobkovicova náměstí je taková ulice, která se jmenuje Kouřimská, a tam jsem se narodil. Prožil jsem tam úžasné dětství. Kousíček za Hagiborem končila Praha, takže my jsme jako děti zažili něco úžasného. Dnešní Praha není Prahou.
Takže pro vás jsou Vinohrady domovem?
Vinohrady mám strašně rád, mám k nim určitý sentiment, ale to mám i k tomu, že jsem rodilý Pražák, už je nás málo.
Jak vnímáte proměnu Prahy?
To já bych teď mohl vyprávět hodiny, protože bydlím na Malé Straně a tam je ta proměna hodně znát.
Dům, ve kterém bydlíte, pořizoval váš tatínek a tehdy si prý dokonce mohl vybírat, což mi teď přijde úplně nepředstavitelné…
Ano, musíte si uvědomit, že v 60. letech minulého století lidé utíkali to paneláků, kupovali si umakartový nábytek a měli strašně rádi sektor. V té době bylo na Malé Straně strašně moc prázdných domečků a tatínek si tehdy mohl skutečně vybírat. Byla to jeho celoživotní touha dostat se na Malou Stranu. Dnes, kdyby žil, asi by z ní utekl.
Prozradíte mi místo z Prahy 2, které máte nejraději?
To už jsem v podstatě řekl, je to Kouřimská. Já nezapomenu na svoje dětství, neexistovala televize, mohli jsme si hrát a užívat si dětství tak, jak se má.
Profil
Petr Štěpánek se narodil 2. října v roce 1948 v pražských Vinohradech, kde strávil dětství. Pochází z herecky početné rodiny, jeho otec Zdeněk Štěpánek, patří k nejznámějším hereckým osobnostem 20. století. Petr Štěpánek v roce 1970 absolvoval DAMU a hned nastoupil do stálého angažmá v Národním divadle, kde působil do roku 1993. Od té doby prošel řadou pražských divadelních scén. Na filmovém plátně se ve výraznější roli objevil poprvé v roce 1968 ve Vláčilově historické baladě Údolí včel. V současnosti hraje v seriálu Ordinace v Růžové zahradě a natáčí pohádku pro Českou televizi. Je ženatý se scénáristkou a režisérkou Vlastou Janečkovou.
