Muzeum je zvláštní místo. Jsou lidé, které by tam ve volném čase nenapadlo zamířit, na druhé straně jsou lidé, kteří do něj chodí pravidelně. Přesto je tu muzeum pro ně oba. Kromě těch na první pohled viditelných aktivit jsou tu totiž i ty na první pohled neviditelné – co se tedy děje za zdmi muzea a kdo tam pracuje? Přijďte se podívat na výstavu o muzejnictví samotném!
Trocha zamyšlení nad podstatou muzea…
Vytvářet a uchovávat věcnou paměť na minulé děje je podle mnohých vědců základní vlastností, která dělí člověka od ostatní živočišné říše. Člověk si ve svém vědomí ukládá historické zkušenosti jako vybavení do života a je tedy jeho přirozenou potřebou uchovávat si hmotné doklady na svou minulost. Při vnímání takového předmětu se objevují vzpomínky, které vyvolávají v člověku další myšlenky. A právě kombinace citů a racionality vede člověka k tomu nějakou věc uchovat pro budoucí poznání. Na určitém stupni společenského vývoje pak vznikla instituce, která toto vyjímání a uchovávání věcí dělá v zastoupení nějaké pospolitosti, například obce, regionu, národa. Kromě oné niterné podstaty jsou muzea důležitá právě tím, jak získané a uchovávané předměty zprostředkovávají či dokáží zprostředkovat veřejnosti, a to za účelem vzdělání, výchovy i potěšení. Mají nezastupitelnou roli právě v tomto zprostředkovávání setkání člověka s autentickými předměty. To je zcela nezastupitelná role muzeí a toto setkání nelze ve své podstatě ničím nahradit.
Sběratelství a sbírání v muzeu
Sběratelství je předchůdcem muzejnictví a provází lidstvo tisíce let. Prapůvodně vychází z potřeby člověka shromažďovat věci kolem sebe za účelem přežití. Tato životní potřeba se časem přeměnila v zábavu, kdy sběratelstvím lidé trávili volný čas, sbírané předměty využívali ke vzdělávání či poučení, často měly sbírky také ekonomickou nebo reprezentační funkci. Předmětem zájmu sběratelů jsou odjakživa jak přírodniny, tak lidské výtvory a lidstvo jako takové muselo projít mnoha etapami, aby se z pouhého shromažďování stala vědní disciplína. Dodnes je pak třeba rozlišovat sběratelství od muzeí. Sběrateli jde o samu věc jako takovou, v její funkci i druhové rozmanitosti. Naproti tomu muzejní přístup se zaměřuje na takové předměty, které mohou reprezentovat přírodní či kulturní skutečnost. Rozdílná motivace těchto přístupů diferencuje také vlastní osvojování objektové skutečnosti. Zatímco v případě individuálního sběratelství se jedná o sbírání, sběr, v muzejním případě se jedná o selekci, výběr.
První muzea ve Frýdku a v Místku
Snahy o muzejnictví začaly po obou stranách řeky Ostravice již na počátku 20. století, kdy nadšení sběratelé v okolí měst Frýdku i Místku shromažďovali zejména etnografický materiál. Na frýdecké straně to bylo národopisné sdružení Sedlišťané založené v roce 1908. Ve stejném roce vzniklo na moravské straně řeky muzeum na Hukvaldech, kde se o sběratelskou činnost nejvíce zasadil učitel Jindřich Dohnal.
Zemědělské muzeum ve Frýdku
Činnost národopisných nadšenců vyvrcholilo otevřením Zemědělského muzea ve Frýdku v roce 1924, jako pobočky Československého zemědělského muzea v Praze. Slavnostní otevření se konalo 6. července 1924 v Rytířském sále frýdeckého zámku a bylo zde vystaveno přibližně 1000 předmětů. V muzeu se nacházely zapůjčené zámecké sbírky a předměty pro připravované expozice (selský statek, selská jizba, slezská kuchyně, domácí slezské tkalcovství a řemesla a hospodářské nářadí). Tyto sbírky byly doplněny předměty lesnického charakteru zapůjčenými ředitelstvím Státních statků a lesů a sbírkami krojů národopisného sdružení Sedlišťané. Do čela Zemědělského muzea se postavil Joža Vochala.
Městské muzeum v Místku
Počátky muzea v Místku souvisí s činností Matice Místecké. V únoru roku 1925 byl schválen návrh na založení Muzejního odboru Matice Místecké a v dubnu téhož roku byl muzejní odbor založen. V jeho čele stáli gymnasiální profesor František Linhart a MUDr. Antonín Přecechtěl. Získané předměty byly uloženy nejprve v budově Okresního úřadu, poté v šatně při zasedací místnosti místecké spořitelny. V květnu 1927 požádal Muzejní odbor městskou radu o poskytnutí nových prostor v budově kina a za to přislíbil, že veškeré sbírky v hodnotě více než 100 000 korun věnuje městu Místku. Městská rada s tímto souhlasila. Slavnostní předání muzea do rukou města a otevření veřejnosti se uskutečnilo 9. června 1929. Soupis sbírek místeckého muzea byl vydán v roce 1934 Antonínem Přecechtělem pod názvem Památky města Místku a jeho lašského okolí, muzeum také začalo vydávat Zprávy muzejního odboru. Činnost Městského muzea v Místku utlumila okupace v roce 1938.
Po druhé světové válce se dochované předměty z těchto dvou muzeí (hlavně toho místeckého) staly základem společného Lašského muzea, které je přímým předchůdcem Muzea Beskyd a některé předměty z těchto prvorepublikových muzeí nejen že jsou zde stále uloženy, ale patří k nejvzácnějším předmětům.
Muzeum dnes
Dnešní muzea jsou místa otevřená veřejnosti. Pořádají se tam nejen výstavy, ale můžete si zajít na nejrůznější přednášky, muzejní lektoři či přímo odborní pracovníci pořádají lekce pro školy, přednášky, komentované prohlídky či vycházky, vedou odborné poradny pro veřejnost, při výstavách se konají nejrůznější tvůrčí dílny nejen pro děti. Muzeum je také místem pro konání různých koncertů, seminářů či kurzů. Muzeum Beskyd má na tomto poli oblíbenou stálici – Seniorgymnázium, které funguje při muzeu již 25 let! Člověk však může do muzea přijít nejen jako „běžný“ návštěvník, ale také jako badatel, který hledá konkrétní informace, ať už je to odborník (profesionál) či laický badatel.
Muzeum Beskyd patří do skupiny tzv. regionálních muzeí, které dokumentují přírodní a kulturní vývoj určitého regionu, v tomto případě Beskyd a Pobeskydí. Pod jednou střechou muzea tak najdeme odborníky přírodních věd – botanika, zoologa, entomologa a bryologa, ze společenskovědních oborů pak tři historiky, literárního historika a etnografa. Všichni odborníci spravují příslušné sbírkové fondy, dokumentují a rozšiřují poznatky o daném regionu. Mají tedy za úkol se nejen starat o svěřenou sbírku jako takovou, ale také studovat prostředí, ze kterého se předmět do muzea dostal a tím ho zasadit do širšího kontextu. Velmi hodnotný a badateli využívaný je muzejní fotoarchiv, který obsahuje řadu zajímavých a jedinečných fotografií dokumentující přírodní i společenské změny Beskydské krajiny. (text: Muzeum Beskyd)
