Nejdůležitějším dnem vánoční doby je Boží hod vánoční 25. prosince. Oslava narození božského dítěte jako příchodu Vykupitele se v našich zemích slaví v předvečer tohoto svátku – 24. prosince. Mnoho zvyků a obyčejů spjatých s tímto časem mezi lidmi vymizelo. V současnosti nám tento tajemný čas evokují především dva velmi podstatné atributy: vánoční stromek a dárky. Vánoční stromek se stal nejvýznamnějším symbolem vánočních svátků teprve v průběhu 20. století.
První stromeček nazdobil roku 1812 divadelní ředitel
Poprvé pozval své přátele k nazdobenému vánočnímu stromečku v roce 1812 herec a ředitel Nosticova divadla J. K. Liebich v zámečku na Ztracené vartě v Libni. Široké vrstvy městského obyvatelstva se s vánočním stromkem začaly seznamovat v průběhu 19. století prostřednictvím dobročinných městských vánočních slavností. Ve venkovském prostředí se vánoční stromek šířil teprve od 60. a 70. let 19. století, jako první mívali vánoční stromek na faře a ve škole.
Mnohem déle trvalo, nežli tato novota pronikla mezi obyvatele podhorských a horských osad. Naši evangeličtí předkové na Valašsku nezdobili vánoční stromek ještě v 50. letech minulého století.
Stromky se zpočátku zdobily skromně ozdobami z pečeného těsta, malovanými perníky, podomácku zhotovenými ozdobami z papíru, sušeného ovoce, přidávaly se mandle, rozinky a ořechy přírodní nebo pozlacené, šátky a svíčky. Na vrchní větvičce stromku býval umístěn obrázek Jezulátka.
Stromek visel i obráceně
Ozdobený stromeček se zavěšoval buď ke stropu za špičku, někdy však i obráceně špičkou dolů, nebo stál ve světnici na stole přímo mezi vánočními jídly. Někde jej umisťovali i do okna, aby byl pro příchozí a kolemjdoucí dobře vidět.
S vánočním stromkem je spjato obdarovávání, které se stalo podstatným rysem vánočních svátků. Za vánoční dar lze považovat už výslužku, kterou dostávali koledníci v domech, které v době vánoční navštívili – ovoce, pečivo, sladkosti a nověji i peníze. K novotám patřily prskavky, zpočátku jen s bílým světlem, později se do některých dražších přidával červený a zelený bengálský prášek.
Kdo vlastně nosí dárky?
Ještě naše babička Jenovéfa Liberdová-Diežová dostala na konci 1. světové války v chaloupce na Dřevjaném kopcu v Bašce skromné dárky od Mikuláše. Dětem na Starých Hamrech a na Bílé přinášela dárky Boží matka – Matička. Hračky pro děti se tradičně kupovaly na mikulášských a vánočních trzích. Vesměs šlo o různé figurky koledníků a zvířátek, které se zhotovovaly ze dřeva, hlíny a dalších materiálů, jako byl barevný papír, bavlna a vata. Zvláštním druhem dárku pro děti byla například tzv. „mikulášská zahrádka“ nebo jiná její varianta zvaná „svět“. Štědrovečerní dárky v dnešním slova smyslu nebyly v lidovém prostředí dlouho známé.
Dalšímu šíření zvyku stavění vánočního stromku napomohla 1. světová válka. Stejně jako v prusko-francouzské válce v poslední čtvrtině 19. století, i nyní se stal vánoční stromeček symbolem německého šovinismu. Obdobný charakter měly i vojenské Vánoce v průběhu 2. světové války. Léta 1. světové války povýšila na ceněný vánoční dárek například pecen chleba a trochu pravé zrnkové kávy.
Ozdoby vznikaly ve Vsetíně
Jak zhotovit snadno a lacině vyrobit pěkné vánoční dárky, radily hospodyňkám různé časopisy a praktické knihy. Do začátku 20. let 20. století se skleněné vánoční ozdoby na naše území dovážely jen z Německa. První zmínka o výrobě foukaných skleněných vánočních ozdob na našem území je z roku 1920 ze Vsetína, kde se o jejich výrobu snažil Ludvík Ondra. Novinka slavila úspěch. Kromě foukaných koulí, zvonků a špic se začaly zhotovovat i lisované figurky. Stromečky se zdobily i tzv. andělskými vlasy – tence vyfoukanými nitěmi z bílého skla a lametami, což byl staniol nařezaný na úzké plátky.
V letech 1925 až 1928 se výroba skleněných vánočních ozdob rozšířila po celé republice. Zájem o ně byl velký až do počátku hospodářské krize v roce 1930, pak poněkud opadl. Vedle tradičních foukaných ozdob z bílého skla byly populární i korálkové ozdoby s často vysloveně nevánočními motivy – jízdní kolo, dětská koloběžka, automobil, letadlo, košík, zvířátka, ptáček v kleci. V Československu působilo tehdy na 140 skláren, které zaměstnávaly kromě malířů a rytců také domácké pracovníky, a to především v Čechách. Oblibě se těšily perličky z barevného skla, které se navlékaly na nitě a nosily na krku jako korálky. Vánoční ozdoby vznikly mimo jiné také díky tomu, že se zpracovával odpad z těchto korálků. Práci sklářům hodně usnadnily formy, které byly napojeny na foukací strojek na stole.
Se zlepšováním sociální situace a vlivem propagace obchodníků rostla především ve městech také okázalost vánočního stromku. V této době už existovalo i domácí elektrické osvětlení stromečku. V bohatých rodinách se dávaly velmi luxusní dárky jako lyže, gramofony, hodinky, jízdní kola a elektrické vláčky.
Ozdobou bylo také cukroví
Skleněné ozdoby, které se tehdy prodávaly, nebyly dostupné všem. Domácí výroba ozdob na vánoční stromek nebyla považována za nijak zvlášť náročnou. Jednodušší ozdoby mohly zhotovit i větší děti. Na takové ozdoby používaly papír, vlnu, zbytky látek, vyfouklá vajíčka, cukroví i různobarevné korálky, které navlékaly na drátky.
V době 2. světové války byla touha po rodinné pospolitosti ještě více umocněna. Stromečky se strojily stejným způsobem, jako se strojily v období první republiky. Doba všeobecného nedostatku se projevila zesílenou šetrností.
V 50. letech se vánoční stromky kromě foukaných ozdob začaly zdobit čokoládovými figurkami z vánočních kolekcí, které postupně vytlačily zdobení stromku doma pečeným cukrovím. V této době se také z důvodu poválečného nedostatku často používaly podomácku vyrobené ozdoby. Kromě již známých tradičních surovin, jako byl papír, vlna, vata, se po válce začaly prosazovat nové materiály jako umělá hmota, polystyren, kovové fólie a žinylka. Klasické skleněné ozdoby byly s těmito materiály hojně kombinovány. Výzdoba vánočního stromku ze 70. a 80. let minulého se vyznačuje pestrou duhovou barevností a různorodostí dekoru. Na stromcích často visely skleněné figurky. Od 80. let vánočnímu smrčku začala konkurovat módní borovice. Novým prvkem se stalo jmelí a vánoční hvězda. Jižní ovoce (pomeranče, mandarinky, kokosové ořechy, ananas) jako nezbytná součást štědrovečerní tabule představovaly „socialistický luxus“, stále ještě spojený pouze s vánočními svátky.
Vítězí přírodní materiály
Po mnoha desetiletích pestrobarevně a různorodě zdobených stromečků došlo po roce 1989 k zásadnímu zlomu. Vánoční stromek jako nejvýznamnější symbol dnešních vánočních svátků začal podléhat módním trendům a stal se jakýmsi sezónním bytovým doplňkem. Začaly se u nás vytvářet dva základní trendy zdobení: jednak návrat k přírodním materiálům, který je prezentován rustikálním stromkem, strojeným ozdobami ze slámy často v kombinaci s červenými stužkami, doplňky z lýka, drobnými malovanými dřevěnými figurkami a různým pečivem – hlavně perníčky, dále sušeným ovocem (nově sušenými plátky pomeranče), ořechy a jablky.
Druhý trend zdobení vánočního stromku představují tradiční skleněné baňky v netradičním pojetí. Na začátku 90. let se stromky zdobí převážně jednobarevně s použitím co nejméně tvarově odlišných ozdob, navíc mnohdy bez dekoru. Oblíbenou barvou se stala zlatá, stříbrná, fialová, modrá a červená, někdy jsou tyto barvy vzájemně kombinovány. Při nákupu mnohdy dochází k výběru ozdob jen s matným nebo jen s lesklým povrchem. Naši designéři snažící se vyhovět především požadavkům a nárokům zahraničního zákazníka vytvářejí každým rokem několik originálních návrhů v různě sladěných barvách či tónech jedné barvy. V sítích hypermarketů žel běžní lidé dnes dávají přednost masově produkovaným akrylátovým ozdobám z dálného východu a umělým stromečkům. Jakoby všudypřítomná komerce a globalizace družně ruku v ruce vstoupily i do motivů českých Vánoc, vánočních stromečků a vánočních pozdravů… Jaromír a Jiřina Poláškovi
